Aluška.org: Věděním ke svobodě

… Cítila jsem se krásně v objetí stromu, po těle mě jemně hladily přílivy přátelské zelené energie a já jsem se začala pěkně uvolňovat… mírně se mi točila hlava… začaly mi klesat ruce a najednou se zastavily… větve stromu mi je podpíraly… zvláštní… nevěděla jsem, že mi pod rukama rostly větve… měla jsem pocit, že vyrostly během okamžiku, jen abych si mohla podepřít ruce…
Ale najednou jsem uviděla, že se k nám blíží další bytost. Kouknu, a vidím…
Ze stejného směru, ze kterého předtím přišla víla, která odešla hned, jak mi přišel ,,Ňuf“ polít nohy, přicházel někdo, kdo vypadal jako mladý muž a vyzařoval tu samou zelenou energii, jako ta bytůstka z mého stromu…
Čekala jsem, že na mě bude koukat stejně zkoumavě, jako ta víla, což je pro tyto bytosti naprosto přirozené… a tak jsem si ho jen prohlížela…
Ale on se na mě usmíval od ucha k uchu a šel ke mě jakoby se nechumelilo, naprosto přirozeně… to mi nedalo a ucítila jsem, že s ním mohu promluvit…
,,Kdo jsi?“
,,TO TY SAMA VÍŠ NEJLÍP… MOŽNÁ TAK NEJVÝSTIŽNĚJŠÍ VE TVÉM JAZYCE JE VÝRAZ ,ELF‘.“
,,A proč mluvíš na mě česky, když nejsme v ČR? Ani hantec nemáš…“
,,ALUŠKO… JÁ BUDU MLUVIT TAK, ABYS MI ROZUMĚLA…“
-No, to je dobrý… koukám, že už i v zahraničí všechny lesy vědí, jak se jmenuji…
,,A proš jsi tady?“
,,PŘIŠEL JSEM SE PODÍVAT, JAKÁ KRÁSNÁ BYTOST TO DNES ROZMLOUVÁ S MÝM MILOVANÝM STROMEM… NEODOLAL JSEM, VŠAK VÍŠ, JAK JSME TU VŠICHNI ZVĚDAVÍ… MÝM DOMOVEM JSOU TYTO LESY…“ – A rukou ukázal okolo sebe.
,,Pojď blíž…“
– Záhadný elf se nenechal prosit, šel a obejmul strom, přitom mi také koukal do očí…
,,NA TUTO CHVÍLI ČEKALA UŽ DLOUHO… DNES JE VÝZNAMNÝ DEN…“
– Tato věta mě taky překvapila a skoro jsem začínala cosi tušit, ale neřekla jsem na ni nic.
,,A jak se jmenuješ?“
,,ZARFAN.“
,,Zarfan? To je krásné jméno…“
,,ANO, TO JE… JE KRÁSNÉ JAKO ALUE…“
… Jeho slova mě těšila… cítila jsem k němu přátelství a jen jsem pozorovala, jak Zarfan a krásná bytost ze stromu k sobě navzájem přitiskli tváře a blaženě se usmívají.
Pocítila jsem velký respekt, když jsem si tímto připomenula, jak silná pouta mezi sebou navazují přírodní bytosti…

… Už mě od toho stání bolely i nohy. Chvilkama jsem přešlapovala…
Najednou jsem jakoby uviděla skrz kmen stromu. Viděla jsem tu krásnou bytost… ale už ne jen tvář, ale celé její tělo. Měla ruce zevnitř položené tam, kde jsem je měla přitisknuté já… byla štíhlá a mírně přikrčená, abych jí viděla do obličeje, byla totiž opravdu velmi vysoká… dlouhatánské jemné zelené vlásky se třpytily a jakoby vlály směrem nahoru do koruny… přitom se na mě láskyplně dívala…
… Blaženě jsem sjela dolů po kmeni a přikrčila se dole… přitiskla jsem tvář na její kůru…
,,Zkus mi něco hezkého vyprávět…“ – Poprosila jsem ji, protože ze zkušenosti vím, že některé tyto bytosti jsou výborní vypravěči…“
,,A O ČEM BY SIS SE MNOU CHTĚLA POVÍDAT?“ – Řekla krásná bytůstka a usmála se… očividně ji můj zájem potěšil…
,,Já nevím… co třeba něco z tvojí historie?“
,,TAK DOBŘE… ZASADILI MĚ ASI TAK PŘED DVACETI LETY…“
,,Dvaceti?“ – Připadala jsem si tímto číslem nějak nejistá, protože se mi do něj přimotala třicítka… a taky že mé tušení bylo správné. –
,,SPRÁVNĚ, TŘICETI.“
(Později se zjistilo, že protější strom měl právě těch 20let… možná že to byl on, kdo nám do toho dialogu vnikl, asi si chtěl taky pokecat.)
,,Hm… a dál?“
,,DÁL NIC. OD TÉ DOBY ROSTU…“
– Už jsem nevyzvídala. Bylo mi jasné, že duše tohoto stromu mi právě něco velmi důležitého zamlčela, ale uvnitř jsem cítila, že není třeba naléhat…

– POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU –