Zjistit, zda je někdo opravdu inteligentní, může být obtížné. Spojuje se s tím problém, že možná někoho zbytečně urazíte. Člověk se to musí snažit udělat tak, aby se při tom držel pravdy a faktů.
Jak zjistit, zda je někdo inteligentní?
Inteligentní člověk ví, že více interakcí rovná se více příležitostí
Nejednat s lidmi s patřičnou úctou, rovná se zbytečně zmeškané příležitosti.
Například špatné nebo ignorující chování k obsluhujícímu personálu v restauraci, konkrétně takové, že člověk s číšníkem mluví „co nejméně“. U hlupáka je velká pravděpodobnost, že číšníky sotva vezme na vědomí, natož aby s nimi rozmlouval.
Skutečně inteligentní člověk ví, že úspěch vyplývá z dobrých vztahů s lidmi, proto se k nim chová slušně, s úctou a drží se zásad slušného chování.
Proč nemůžou inteligentní lidé najít štěstí
Osoba s vyšší inteligencí si všimne detailů a maličkostií, které se zdají být nepodstatné
Lidé s vysokou inteligencí si s větší pravděpodobností všimnou malých detailů, které ostatní lidé ignorují. Na rozpoznání velmi inteligentního člověka proto stačí jednoduché pozorování:
Vejdete s ním do nového prostředí. Někam, kde jste nikdy předtím nebyli, kde do té doby nikdy nebyl ani on. A sledujte, jak ten člověk vnímá prostor.
Inteligentní lidé si nejen povšimnou malých detailů, ale budou na ně i velmi zvědaví. Tato zvědavost může podnítit jakýsi další smysl pro zvědavost a mohou se na ty detaily vyptávat podrobněji.
U člověka s vysokou inteligencí je také více pravděpodobné, že bude skeptičtější vůči odpovědím, které dostává. Nestačí mu, že to někdo řekl, nebo napsal. Neznamená to, že vůbec ničemu a nikomu nevěří, jen potřebuje podrobněji analyzovat každý aspekt, než dospěje k jednoznačnému závěru.
Inteligentní lidé se vždy snaží naučit něco nového
Inteligentní lidé se prostě rádi učí.
Na světě jsou miliony lidí, kteří jsou o sobě přesvědčení, že nejsou schopní ničeho dosáhnout, neboť se trápili v základní škole. Nebo jsou možná postižení nějakou poruchou učení. Možná v raném věku dostali nálepku, že jsou ,,pomalí“ a ta jim už zůstala.
Přesto musí toto zničující vnímání sebe sama opustit. Současná věda totiž ukazuje, že lidé mohou vědomě měnit strukturu a fungování svého mozku. Svou inteligenci si může zvýšit každý jedinec kráčející po Zemi – velký i malý, starý i mladý.
Vědecký termín používaný pro výše zmíněný jev je neuroplasticita. A je dokázaný vědou. Michael Merzenich, považovaný mnohými za otce současné neurovědy, v časopise Forbes napsal:
,,Při správném cvičení mozku si může inteligenci zvýšit každý, v jakémkoliv věku a potenciálně značně. Nebo jen můžete nechat svůj mozek zahálet – a sledovat, jak pomalu a neúprosně chřadne. Stejně jako tělo, které má sedavý způsob života. “
Je to zcela jasné: Inteligence není neměnná. S trochou snahy a odhodlání může své kognitivní funkce zlepšit každý.
Jen je sledujte, obvykle to tam je. A obvykle jsou to ti tiší. Klidné vody totiž tečou nejhlouběji
Skutečně inteligentní lidé neklábosí na prázdno, umí být sami se sebou, nevyžadují si za každou cenu pozornost a ve škole často nezvedají ruku, i když jako jedni z mála znají odpověď.
Nové definování inteligence
Zastánci teorie MI tvrdí, že tradiční definice inteligence je příliš úzká, a tak širší definice přesněji odráží různé způsoby, jakými lidé přemýšlejí a učí se. Aby to bylo jasné, něco takového jako inteligence opravdu existuje. Ale je u každého člověka jiná. Většina sporů kolem inteligence a IQ není věcí reality, ale definice.
Pro ilustraci tohoto tvrzení se podívejme na dva úplně odlišné lidi. Dejme tomu, že osoba „A“ je špičkový automobilový mechanik a osoba „B“ profesor angličtiny na jedné z nejprestižnějších univerzit.
Pokud oběma těmto lidem dáte stejný test na IQ, je možné, že profesor dosáhne vyššího skóre. Předvídatelnost takového výsledku vyplývá ze způsobu sestavení většiny inteligenčních testů. To znamená, že jelikož většinu IQ testů sestavují vědci, nedá se prakticky nijak vyloučit jejich jednostrannost.
Je tedy profesor inteligentnější, než skvělý mechanik? Někteří lidé, jako například badatelé v oblasti inteligence (a profesoři angličtiny), by řekli že ano.
Výsledky by však byly zcela opačné, kdyby byl vydán inteligenční test, který se zaměřuje více na prostorové, než na jazykové schopnosti. Požádejte profesora, aby nakládal s nějakým složitým kusem zařízení a bude na vás hledět jako vyoraná myš. Takže správná dpověď zní ,,ano“ i ,,ne“.
Co se týče úplného, přesného změření inteligence, IQ testy žalostně selhávají. Tedy, většina z nich.
Teorie MI
Necelých sedm desetiletí po objevení prvních IQ testů byla předložena celková teorie inteligence. Tato teorie je známá jako Teorie rozmanitých inteligencí, tedy ,,MI“.
Teorii MI vypracoval v roce 1983 psycholog z Harvardovy univerzity, Howard Gartner. Zatímco tradiční testy IQ zakládají výsledek obecné inteligence na třech či čtyřech obecných schopnostech, Gartner uvádí, že je nejméně osm testovatelných schopností. Jsou to:
tělesně-kinestetická (pohybová)
intrapersonální
interpersonální
logicko-matematická
hudebně-rytmická
přírodní
verbálně-lingvistická
vizuálně-prostorová
Je proto vhodné zakončit tento článek citací samotného Gartnera: ,,Zaráží mě neodůvodněná domněnka, že se jisté lidské schopnosti mohou svévolně vyčlenit jako inteligence, zatímco jiné ne.“
připravila Aluška.org s pomocí zdroje
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****