Aluška.org: Věděním ke svobodě

jo a taky bych ráda řekl, že inteligence se nedá měřit podle známek ve škole. tohle je fakt u každého jedince individuální. jen blbec to vidí pouze skrze tak úzký a neúplný pojem, jako jsou známky(někteří holt žijí v krabici a je jim pohodlná, takže se nikdy ani nedostanou ven). je to přesně to, co říká náš ateliérní: „známku vám dát musím, ale to, co je pro vás skutečně podstatné a něco říkající a dávající, je to slovní ohodnocení, diskuze a výměna názorů o díle.“

chci říct… dát za 5 je snadný, ale poradit studentům co dělají špatně v učení a jak to zlepšit, jak se vlastně efektivně učit(a že o tom existují i knihy), to jim nikdo nikdy neřekne. což je kapku absurdní a směšný, ale ok. klasický školský systém má fakt trhliny, ne-li díry jak hovado.

ale co jsem chtěla hlavně ještě říct… co pořád nechápu jsou lidé, kteří místo aby konstruktivně tvořili svůj vlastní život a nějakým způsobem rozvíjeli sami sebe a své zájmy, něco si plánovali a tak dál, vylepšovali hlavně SAMI SEBE, furt zaměřují pozornost ven a jen furt dokolečka závidí těm, kteří něco konstruktivního se svým životem dělají a nesnáší je, šikanují je, řeší je. místo, aby se zaměřili na sebe, jen závidí a nenávidí a řeší druhé. k čemu je to dobré? proč na to ten člověk nekašle? ano, já jsem bohužel taky soutěživá, ale tihle doslova ubližují sami sobě. prostě… oni pro sebe nedělají nic, jen se zanášejí nenávistí k těm, kteří své síly vypínají na to, aby něco vybudovali, někam došli. nechápu, nerozumím. takový člověk očividně nemá dostatek moudrosti ani základní prozíravost na to, aby vůbec něco konstruktivního sám se sebou začal. od takových lidí se distancuji a šetřím si tak energii a oni jsou schopní říct, JEN PROTO, ŽE SI JICH JEDNODUŠE NEVŠÍMÁM, že „si o sobě moc myslím“. chápete to?? ten člověk v sobě řeší i to, že si ho nevšímám a dělám si své!! nechápu. bože, to musí být hrozný takhle moc řešit druhé. kéž by tolik pozornosti tito dotyční věnovali i sobě a svému životu, jistě by zjistili, že i on jsou velmi zajímavá osobnost a mají co na práci a jejich cesta někam vede. ale oni ne… a já jsem takovej blbec, že se jim z toho třeba i pokouším pomoct a někam je konstruktivně nasměrovat a on ten dotyčný je fakt často takový, s prominutím, destruktivní blb, že je schopný mi říct něco ve smyslu „ty meleš ale kraviny“ – a to je ještě hodně slabý odvar toho, co už jsem od druhých slyšela. prostě.. proč maj blbové často pocit, že všichni okolo nich jsou blbové?? podle sebe soudím tebe, asi. seděl by k tomu ten první obrázek, heh.

to je pro mě fakt jinej vesmír – naštěstí. nikdy bych nechtěla být taková. nikdy nikdy. mám tendence v druhých vidět to krásné a potenciál, který se dá rozvíjet, jenomže někteří si to nechtějí nechat ukázat. furt jen vidí druhého skrze své komplexy a nenechají si pomoct. hrozný. ale je fakt, že už jsem taky za svůj krátký život stačila přijít i na to, že prostě ne každý je osobnost, no. jo a taky nesnáším, když si někdo, kdo ani nedělá nic se svým vlastním životem, myslí, že mi může říkat, co mám dělat jako kdybych byla malé dítě – když jsem se ho vůbec neptala… 🙂 když o mně nic neví. nejsem zvyklá na despekt, takže je to pak celkem špatně snesitelné. jak říkám: je vtipné, jak si blbové někdy myslí, že ví všechno a všem můžou velet.

a aby nedošlo k nedorozuměním – jako „blba“ já nejčastěji označuju člověka s velice uzavřenou myslí bez většího všeobecného rozhledu, který si odmítá nechat i jen ukázat cokoliv nového, takový ten člověk, co žije ve své krabici a odmítá vylézt a každý, kdo k němu přijde s něčím novým, je pro něj hlupák a blázen 🙂 a jen závidí a nenávidí a nic dobrého se sebou nedělá, většinou propije víkendy a pak chodí v týdnu do práce/školy, what a lifestyle. zajímavé na těchto lidech je, že opravdu netouží po nových vědomostech a seberozvoj jim nic neříká. nerozumím. vždyť bez seberozvoje bych třeba já vůbec nebyla kým jsem dnes, je to vše odmakané, každý přeci může… ale oni prostě nee, furt si jedou to své. a taky nechápu lidi bez respektu pro druhé a bez, alespoň základního, pochopení pro druhé – rovnou soudí, rovnou urážejí, nevidí to krásné na druhých. vždyť vůbec nevědí, co ten člověk má/nemá za sebou, proč se chová jak se chová… ale ono je fakt, že destruktivní lidé nesnášejí konstruktivní často už od pohledu.

ach, Aluška.org… místo, kde si můžu psát inteligentně o tématech, která mě baví a zajímají:) s dalšími inteligentními lidmi. dobrý jako. jsem opravdu moc vděčná, že jsem vyrostla zrovna zde, na tomto.

ps: nádherná relaxační kytarová hudba – https://www.youtube.com/watch?v=FjHGZj2IjBk

a ono co si budem, opakovat texty a fráze ve škole umí kdekdo, ale něco skutečně konstruktivního a užitečného v životě vymyslet a vytvořit, to už je jiná. vždyť je škola víc o paměti, opakování a píli, než o čemkoliv jiném. nejhorší verze je si navyknout furt dokola dělat to, co člověka nebaví, nic konstruktivního se svým životem ve skutečnosti nedělat, neplánovat a takhle to táhnout až do konce vysoké… pak do práce, rodina, hypotéka.. a najednou zjistíte, že vůbec nevíte kdo jste, nic jste v životě neudělali ani nezažili, nevytvořili, cítíte se prázdní, protože jste furt dokola dělali to, co vám bylo určeno a co vás ale ve skutečnosti nebavilo.. aniž byste si to uvědomili, protože se z vás stal biorobot, co se každé ráno zapne a jede to samé dokola, bez zamyšlení.

to je fakt ta nejhorší možnost jak žít a už jsem takových viděla dost.
nebo ta možnost „žiju něco, co nesnáším a stěžuju si na to, ale to je vše, co dělám“ – taky fakt blbý.

a do háje, už končím, nevím, proč se vždy tak rozepíšu, to mám fakt jen tady.
nevim, proč to nemůžu stručně napsat do jednoho komentáře. když ono tohle téma je hrozně výživné.

psps: děkuju, že jsi zmínila, že existuje celkem 9 základních typů inteligence. spoustu „inteligentů“ na tenhle fakt jaksi zapomíná.

Ano, s tím zvedáním ruky ve škole, když jsem věděla správnou odpověď, a přesto jsem se nepřihlásila, jsem to tak měla často. A i dnes to mám často tak, že ne vždy mluvím i když mám k danému tématu hodně co říct. Ne vždy mám to správné rozpoložení a dostatek energie na to výstižně vyjadřovat své pocity a postoje nahlas svému okolí, a tak si často nechávám určité věci jen pro sebe. Ale netroufám si považovat se díky tomu za inteligentního člověka, spíš jsem dost uzavřená a introvertní a hodně o věcech přemýšlím uvnitř sebe a zpracovávám si je, než abych o nich vedla delší debaty s druhými, to mě obvykle dost vyčerpává. Ale ráda ostatní poslouchám.