Aluška.org: Věděním ke svobodě

Každý člověk v sobě má určitou úroveň vrozených intuitivních schopností a parapsychologických sil. To bylo opakovaně dokázáno během několika desetiletí experimentů parapsychologické komunity prostřednictvím desítek tisíc zkoušek využívajících tisíce běžných lidí bez známých nebo předpokládaných psychických darů. Do toho si ještě přidejte o mnoho úspěšných experimentů prováděných s lidmi s dobře známou reputací pro jejich paranormální schopnosti, o kterých se na webu aluska.org mnohokrát psalo.

Zatímco někteří se rodí se silnými mimosmyslovými schopnostmi, většina lidí musí dlouhodobě investovat čas a úsilí, aby je rozvinuli z latentního stavu. V dnešním článku si povíme o významu a dynamice paranormálních sil. Článek je určen zájemcům o rozvoj parapsychologických schopností.

Otevřete svou mysl a eliminujte ze svého života duševně uzavřené lidi
Všimli jste si, že psychicky uzavření skeptici mají jen zřídkakdy nějaké zkušenosti s paranormálními silami a jevy? Paranormálno se jim obecně vyhýbá.
Sovětský výzkum psychokineze, zahrnující hvězdu Ninu Kulaginu, kvalitativně prokázal, že pouhá přítomnost skeptika má vliv na schopnost psychiky správně fungovat. I jediný skeptik v místnosti v místnosti prokázaně zvyšuje riziko, že psychická síla média „selže“, čímž „prokáže“, že měl skeptik pravdu. Je to perfektní případ sebenaplňujícího se proroctví. Více o tomto výzkumu a toxicitě skeptiků najdete v článku Efekt sebenaplňující se víry: Je skepticismus ovečkovství, nebo šílenství?
Pokud jde o vaše vlastní mimosmyslové schopnosti, to, čemu věříte, je do značné míry pravda a přítomnost nevěřících v blízkosti paranormálních experimentů je škodlivá.

Výzkum Dr. Valerie Hunt z Infinite Mind ukázal korelaci mezi elektromagnetickými aurickými frekvencemi a úrovní vědomí, kterou tento jednotlivec zaujímá. Léčitelé, média a mystici vykazovali ve svých elektromagnetických polích vyšší frekvence než ostatní, kteří nepatří do těchto oborů, což ilustruje, že ti, kteří mají vyšší duchovní vědomí, jsou v jistém smyslu doslova na vyšší frekvenci.

Lidé, kteří se fixovali a věřili pouze ve hmotu, vykazovali nižší dominantní frekvence a scházely jim ty vyšší.

Gama frekvence v mozku, což je 40-100 Hz, jsou jedny ze známých pásem frekvencí mozkových vln (ještě vyšší pásmo je Lambda, dosahující až cca 200 Hz), které jsou spojeny se schopností projevit vnitřní záměr ve vnějším světě.
Stav gama představuje mozek v hyperpohonu, který v této frekvenci pracuje nejintenzivněji. Tato energie přispívá k vytváření synapsí mezi mnoha částmi mozku, což způsobuje jeho silnější vnitřní integrovanost.

Paradoxně jsou extrémně vysoké a extrémně nízké konce spektra mozkových vln spojené s odpovídajícími stavy vědomí a v různých částech stejného mozku mohou být přítomny různé oscilace naráz. Pro ilustraci, ruská psychokinetická hvězda Nina Kulagina (1926–1990) za kontrolovaných experimentálních podmínek dokázala (mimo jiného) oddělit vaječný žloutek od bílku na vzdálenost 1,8 metru, když toto vajíčko plavalo v solném roztoku, jen za pomocí svého záměru. V té době vykazovala mozkové vlny theta o nízké frekvenci 4 Hz – normálně spojené s hluboce uvolněným transem – a současně vykazovala extrémní fyziologické vzrušení, včetně tepové frekvence 240 tepů za minutu. Toto namáhavé úsilí ji naprosto vyčerpalo a při té konkrétní příležitosti i dočasně oslepilo.
Možná, že to vysvětluje, proč Kulagininy schopnosti „fungovaly lépe v přátelské atmosféře vzájemné důvěry a víry“.

Parapsychologické schopnosti, jak víme, obecně vyžadují intenzivní stavy fyziologického vzrušení a vysokofrekvenční aktivitu mozkových vln, což vše odčerpává velké zásoby bioenergie. Je to vyšší mozková funkce. Nina Kulagina zažívala méně stresu, když pracovala sama, a říkalo se, že její schopnost byla závislá na náladě. Jak její vlastní, tak i na náladě pozorovatelů. Nina naopak vynakládala více energie v nepřátelské, nebo skeptické atmosféře, protože energetické pole místního stupně vědomí bylo nižší.

Nepřátelští skeptici mají něco jako vrozený účinek tlumení psi schopností a snižují stupeň duchovního vědomí. Doslova operují na nižší frekvenci. Jejich myšlenková pole interferují s poli testovaného subjektu (a dokonce i s cílem).

Skutečnost, že samostatné mysli interagují prostřednictvím měřitelných elektromagnetických polí (a některých už ne tak měřitelných polí), byla prokázána Huntem a dalšími vědci. Destruktivita způsobuje chaos a/nebo entropii v osobních a místních energetických polích okolního prostředí. Naproti tomu konstruktivita, vděčnost nebo láska – emoce založené na srdci – způsobují soudržnost, krásu a řád.
Stačí se podívat na příklady světců a jogínů, jejichž mrtvá těla zůstávala po týdny, měsíce a dokonce i roky odolná vůči rozkladu.

Tohle vezměte v úvahu, než započnete jakékoliv úsilí spojené s psi schopnostmi, ať už hodláte působit jako příjemce, nebo aktivní živel. Psychická otevřenost je minimální požadavek. Sebedůvěra a důvěra v daný proces jsou také zásadně důležité.
Být ve stavu mírumilovné koherence založené na srdci navíc zlepší vaše receptivní schopnosti. Ukázalo, že v laboratorních podmínkách takový stav vědomí dokáže ovlivnit vzorky DNA, což má silný potenciál pro možnosti samoléčení.

V roce 1942 zahájila psycholožka a parapsycholožka Gertrude Schmeidler své experimenty s věřícími a nevěřícími pokusnými subjekty, jejichž cílem bylo otestovat, zda víra a otevřenost posílí funkci psi schopností, na rozdíl od skepticismu.
První skupina věřila, nebo byla jednoduše přístupná možnostem psi schopností, a druhá skupina lidí nevěřila, že by se jim to mohlo stát za testovacích podmínek (ale nebyli vyloženě nepřátelští vůči možnosti, že se to může povést jiným lidem). Měli krycí názvy ovce a kozy a byli podrobeni identickým standardním řízeným testům ESP. Výsledek ukázal, že lidé věřící v možnost parapsychologických schopností skórovali lépe než ti, kteří nevěřili ve své schopnosti.
Tak se ukázalo, že je víra legitimní proměnná zprostředkovávající psi schopnosti.

Metaanalýza psychologa Tonyho Lawrence, zahrnující 73 experimentů 37 různých výzkumníků, jasně potvrzuje, že subjekty, které věří v psi schopnosti, dosahují v průměru lepších výsledků než ti, kteří v ně nevěří.

Americký jasnovidec a spisovatel Harold Sherman (1898–1987) na počátku čtyřicátých let minulého století poznamenal, že i když je možné přijímat telepatické zprávy i od skeptiků, je to pro příjemce zpráv extrémně obtížné. Sherman, který silně předběhl svou dobu, tehdy vysvětlil, že říkat si s jistotou, že nic takového jako psi schopnost neexistuje, se rovná instruování své podvědomé mysli, aby vypnula vaše psychické síly, aby pro vás opravdu nepracovaly.
V realitě podobné snu, jako je ta naše, se vyplatí být otevřený, obzvláště pokud chcete být intuitivnějším člověkem.

Význam, emoce, potřeba, novost a další faktory v Psi
Již dlouho je známo, že potřeba, novost a emoce hrají roli v parapsychologických jevech. Carl G. Jung (1875–1961), původce teorie psychologických archetypů, se zájmem poznamenal, že anglické médium Eileen Garrett dopadlo špatně v experimentech parapsychologa J. B. Rhinea s hádáním karet, protože nebyla schopna vytvořit si žádnou citovou vazbu k Rhineovým „bezduchým“ testovacím kartám.
Mnoho experimentů také ukázalo, že psi efekty mají tendenci být v počátečních fázích testování silnější a poté slábnou, když účastníci ztratí zájem o pokus a nastoupí nuda (říkají tomu „efekt poklesu“).
Charles Tart dokonce zašel tak daleko, že prohlásil, že experimenty s hádáním karet jsou ironicky „ideální technikou pro udušení psi schopností v laboratorních podmínkách“, což znamená, že svou nudností a sterilitou uvádějí subjekty do efektu poklesu. Rétoricky se zeptal, „jak by se dalo od média očekávat, že se vzruší kvůli pěti abstraktním symbolům, které nemají nic společného s jeho emočním naladěním, ani s naladěním odesílatele“ (postrádaly pro ně osobní význam a relevanci).

Biolog a spisovatel Lyall Watson v knize Supernature poznamenává, že nejsilněji přijaté telepatické zprávy jsou obecně spojeny s traumatem a krizí. V související literatuře o tom vidíme spousty důkazů. Watson vysvětlil, že to dává smysl z biologického hlediska, protože stavy pohody a potěšení nevyvolávají stavy naléhavosti a taková informace může být uvolněna běžnými kanály. Aby však byly poplachové signály skutečně užitečné, musí cestovat nejrychlejší možnou cestou. Tato cesta je nadsvětelná, nelokální. Naše lidské telepatické spojení musí – i když jen podprahově – sloužit biologickému imperativu, pomáhat nám přežít a šířit se jako druh tím, že cítíme nebezpečí a vyhýbáme se mu.
Limbický systém, který zahrnuje amygdalu a hippocampus, je považován za emoční centrum a také za sídlo našeho instinktu přežití. Mohli bychom spekulovat o tom, že život ohrožující události, které jsou obvykle vysoce emocionálně nabité, mají sílu aktivovat temporální lalok a související struktury v mozku pro stahování nelokálních psi informací z vakua/éteru.
Dr. Melvin Morse věří, že lidé skutečně mají šestou smyslovou schopnost, umístěnou uvnitř pravého temporálního laloku, hipokampu a souvisejících limbických struktur. Podle něj tato oblast „interpretuje informace získané komunikací s interaktivním vesmírem a umožňuje telepatickou komunikaci s ostatními lidmi prostřednictvím jejich pravých spánkových laloků. Zahrnuje to i vnímání jiných realit a dějů.“ Uvádí také, že aktivitu pravého spánkového laloku vnímáme jako „intuici“.

V roce 1889 zahájil výbor parapsychologických výzkumníků pětiletý projekt, který nazvali Zpráva o sčítání halucinací. Bylo to první velké výzkumné úsilí anglické společnosti pro výzkum paranormálních jevů, které zahrnovalo 410 sběratelů dat. V komisi byli Henry a Eleanor Sidgwickovi, Alice Johnsonová, arciskeptik Frank Podmore a vážený Frederick Myers.
Ze 17000 hodnocených výpovědí uvedlo 2273 lidí, že zažili „halucinace“ (neboli paranormální zážitky). Dá se říci, že většina z těchto zážitků se odehrála v krizi. Obvykle při krizi hrozící smrti, což znamená důležitost emocí, potřeby a především smyslu v paranormálních událostech.

Kromě výskytu syrových emocí, biologického ohrožení blízkých členů rodiny (nebo sebe sama) a tak dále, je dalším faktorem, který přispívá k psi jevům, prostý dojem nvosti. Russel Targ a Harold Puthoff ve svém vědeckém výzkumu Dálnovidectví v 70. letech zjistili, že čím obtížnější a náročnější úkol vzdáleného sledování pro testované subjekty vymysleli, tím pravděpodobněji byly výsledky dobré.
I oni ve svém výzkumu na Stanfordu vypozorovali, že médium musí mít dojem účelnosti a potřebnosti, aby podalo dobrý výkon.
V důsledku neustále náročných a zajímavých testů a protokolů (s přidanými výhodami zpětné vazby a povzbuzování) zjistili, že jejich subjekty v průběhu času skutečně zlepšily svůj výkon v psi schopnostech.

Absence dostatečně silného emočního faktoru je největším handicapem v jakémkoli psychickém snažení. Čím silnější je emoční náboj média, tím větší je pravděpodobnost, že přes své „podvědomí“ do vědomé mysli úspěšně stáhne potřebná data.
Okultisté dobře vědí, že emocionálně nabité události mají větší pravděpodobnost, že zapůsobí na vědomí druhého člověka, než události s malým emocionálním významem. V okultních termínech se tato interakce, vyskytující se mimo standardní prostorovočasovou sféru, odehrává prostřednictvím astrální roviny, domova emoční energie.
Čím silněji astrální tělo vibruje v reakci na emocionální podnět, tím je pravděpodobnější, že informace pronikne z podvědomí do vědomí. Když u toho člověk ještě navíc spí, ukázalo se, že podmínky ještě více napomáhají náhodnému telepatickému kontaktu, protože jde o změněný stav vědomí (stavy mozkových vln theta a delta), který nás otevírá frekvencím astrálních nebo dokonce mentálních úrovní a současně eliminuje většinu rušivého šumu z fyzických smyslů.
Mnoho „paranormálních jevů“, včetně poltergeistů, psi schopností a telepatie, je bezpochyby spojeno se silným emocionálním nábojem.

To, co zažíváme jako tušení nebo předvídání, může být v určitém smyslu silným emocionálním dojmem z pravděpodobné budoucí události (která se už ve skutečnosti odehrává v paralelním vesmíru) a tato energetická vlna proniká napříč časem do našeho podvědomí, nebo dokonce vědomí.

Hypnóza
Hypnóza může pomoci naší schopnosti nahlédnout do budoucích událostí a časových os.

Mladá herečka Irene Muza byla v hypnotickém transu, když se jí zeptali, zda vidí, co ji čeká v její budoucnosti. Napsala, že její kariéra bude krátká a její smrt bude „strašná“, i když se neodvážila specifikovat, jak zemře.
Experimentátoři tehdy vymazali, co Muza napsala, než ji přivedli z transu zpět, aby to neviděla. Neměla proto žádnou vědomou znalost o tom, co předpověděla.
O několik měsíců později, v roce 1909, se však její předpověď o krátké kariéře a strašlivé smrti nečekaně naplnila, když její kadeřník nechal na rozpálená kamna spadnout několik kapek antiseptického přípravku, který se okamžitě vznítil a zapálil Irene vlasy i oblečení. Byla těžce popálena a o několik hodin později tragicky zemřela v nemocnici.

Hypnóza byla úspěšně použita také pro psychokinetické účely.
Američan Ted Serios, volnomyšlenkář narozený v roce 1918, dokázal vytvořit barevné obrázky na neexponovaném filmu pouhým mentálním záměrem, zatímco zíral do objektivu fotoaparátu Polaroid.
Svůj talent pak vyzkoušel pod hypnózou se svým přítelem a kolegou z Chicagského hotelu Conrad Hilton, který mu v hypnóze řekl, že může fotografovat obsah své mysli. A pak se ukázalo, že to opravdu dokázal.
Serios byl rozsáhle testován za kontrolovaných podmínek. Je také zajímavé, že se Serios musel vždycky uměle propracovat do stavu vzteklosti, aby byly jeho experimenty účinné.

Izraelské médium Uri Geller dokázal dosáhnout podobných výkonů, když se vyfotografoval na vysokorychlostní černobílý film přes pevnou černou krytku objektivu. Dr. Chris Humphrey vysvětluje, že je to způsobeno kvantovým tunelováním: pokud kvantová de Broglieho pravděpodobnostní vlna existuje na obou stranách bariéry, pak její částice (v tomto případě fotony) mohou být někdy na jedné straně a někdy na druhé, aniž by kdy prošly bariérou. Vědomý záměr ovlivňuje pravděpodobnost „kolabování“ kvantové vlny na zvolené straně bariéry.

Stanovte svůj záměr a pak plujte volně
Během svého prvního pobytu ve Stanford Research Institute (SRI – nyní Stanford Research Institute International), bývalý dálkový psychotronický špión jménem Ingo Swann, pracoval na experimentech s fyzikem Halem Puthoffem. Následující příklad z jejich výzkumu paranormálních schopností ukazuje, že můžeme interagovat s hmotou prostřednictvím naší mysli, ať už to děláme vědomě, nebo nevědomě (a v tomto případě dokonce pod tlakem a za přítomnosti skeptiků).

Večer, 6. června 1972, byl Ingo Swann požádán, aby se pokusil ovlivnit magnetometr umístěný v suterénu. Ale byl v tom jeden háček: magnetometr byl ve skutečnosti umístěn uvnitř kvarkového detektoru a navíc byl pohřben pod 1,5 metru tlustý beton v zemi.
To, co Ingo Swann viděl (a Puthoff ho na povahu experimentu předem neupozornil), byl viditelný zapisovač s perem, který pomalu vykresloval půvabnou vlnovku. Bylo to „monitorování magnetické stability magnetometru a probíhalo několik týdnů bez jakékoli změny v rytmických fluktuacích,“ vzpomíná Swann.

„Celá ta schovaná měřící mašinka byla uzavřena v hliníkové nádobě a další izolační měděné nádobě. Také to bylo v podchlazeném, tedy supravodivém štítu.“ Detektor by zaznamenal jakoukoli změnu magnetického toku v podchlazeném zařízení a účinek by se projevil jako změna v ustáleném sinusovém záznamu na grafu, který byl jako jediný viditelný.

Ingo Swann začal v duchu „sondovat“, aby zjistil, zda dokáže identifikovat drahé měřící zařízení, a vycítil „nějaké rozdílné „kovy“. Pokusil se na ně psychicky působit. S očima upřenýma na sinusovku, se Swann několikrát pokusil narušit dobře chráněný systém, ale marně.
Swann trval na tom, že opravdu něco vidí, a navrhl, že to nakreslí na papír.
„Tak jsem to načrtl a ptám se: Je to křižovatka u Josephsonu? Pokud ano, myslím, že to vidím docela dobře.“ S tímto komentářem s sebou inkoustové pero kreslící sinusovku drobně trhlo a pak se na okamžik zastavilo. Pak se zvedlo nad svůj předchozí pravidelný vzor a asi deset minut se kolébalo tak, že vykreslilo interval dvou vlnovek.

Když došlo k ovlivnění sinusové vlny, Ingo Swann se nesnažil ovlivnit toto zařízení. Prostě se snažil načrtnout, co viděl okem své mysli. V okamžiku, kdy se jeho mysl rozptýlila a směnila směr, došlo k požadovanému výsledku spontánně a bez námahy.

V laboratorních testech parapsychologických schopností, se u obyčejných lidí (Ingo Swann byl známý jako nadaný jasnovidec, i když spíše v oblasti sledování na dálku, než psi schopností) účinky často nedostaví, dokud se pozornost subjektu neodvrátí.
To je něco, o čem před asi 80ti lety psal i astrální cestovatel Sylvan Muldoon, když vysvětlil, že nabití mysli touhou nebo záměrem vytváří „stres“, pro který mysl hledá únik nebo uvolnění prostřednictvím části podvědomí, kterou nazval kryptovědomá vůle: „Když pak subjekt uvolní tento stres, to, čeho se předtím snažil nátlakem dosáhnout, se zhmotní samo.“

© aluska.org 2024