Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jako zapálená milovnice Jaroslava Duška, po večerech poslouchám jeho povídání Duše K. Mám postahované všechny dostupné záznamy. Vždy když si je pustím, tak se u toho zrelaxuji, nabiju a jakoby srovnám. Jarda Dušek, to je někdo, kdo mě vždycky dokáže velice příjemně naladit a inspirovat.

Při poslechu jednoho ze záznamů došlo na řeč o totemovém zvířeti. Jarda, s vtipem jeho vlastním, vyprávěl jak lidé chtějí mít pořád nějaké ,,velké vznešené“ poslání a například při meditacích na hledání svého totemového zvířete čekají, že budou mít nějaké úžasné stvoření, tak čekají jednorožce a podobné krásy… A někdo tam má třeba myšičku a je z toho konsternovaný, snaží se ji odehnat a tak… Noa jak tak to povídání poslouchám, napadla mě otázka, jaké by asi bylo moje zvíře?

Totemové zvíře by mělo symbolizovat podstatu nás samotných, naše skutečné já a setkání s ním by měl být obohacující zážitek. Něco, co by nám mělo pomoci lépe poznat sami sebe… Takže taková meditace na totemové zvíře se mi nezdála jako ztráta času, kor když o tom mluví Jarda, tak to chci taky zkusit. Byla jsem zvědavá na výsledek.

Přemýšlela jsem, přemýšlela a říkám si, že moje zvíře by byla asi kočka.. JO, určitě kočka. Asi by měla bílou barvu a tak…. Ale byla to jenom domněnka, na mysl mi totiž chodily i jiné nápady a jiná zvířata.

A jak jsem tak nad tím přemýšlela, nedalo mi to a nakonec jsem si řekla, že ho zkusím najít, že si tu meditaci udělám taky a schválně, jestli tam bude bílá kočka, nebo něco jiného? … Kdyby tam byla myš, tak to by mi vlastně nevadilo. Co by mě ale fakt naštvalo, je situace kdy bych tam potkala hada, nebo škorpióna. 😀 Ale nebála jsem se toho, protože jedovatá potvora nejsem, čili nebyl důvod, aby se tam ukázalo něco takového.

Zajímavé je, že vždy když jsem myslela na tvé totemové zvíře, vybavovaly se mi veliké žluté oči. Tak jsem si říkala, ,,Jo, bude to asi fakt ta kočka.“

Meditace, při kterých člověk jakoby sestupuje do svého podvědomí, znám z minulosti kopu, ty postupy bývají pořád stejné, akorát u toho totemového zvířete se doporučuje sejít sedm schodů v barvě duhy, kdesi jsem to vyčetla. Nepřišlo mi to vůbec důležité, ani nějak vysloveně podstatné, protože všechny vizualizace před tzv. meditací jsou v podstatě jenom přípravka, během které se člověk na něco vylaďuje a obrazy ho k tomu postupně vedou. Takže ani tak moc nejde o ty obrazy, ale spíš o to, aby se člověk vyladil správně na to co chce.

Když zapadlo slunce, lehla jsem si na postel, na uši dala hudbu 432 hz a ladila se. Nemám tendenci strojeně dodržovat určité postupy, protože vím, že moje vnitřní já ví jak mě přivést kam potřebuji, takže jsem tomu nechala volný průbeh a jenom s přáním dostat se k totemovému zvířeti jsem čekala, jaké obrazy se začnou ukazovat. Přesto jsem dala první námět, myslela jsem na ty doporučené a popisované schody, které vedou dolů do podvědomí.

… Skutečně jsem se před nimi náhle objevila, ale vůbec se mi nelíbily. Na konci byla vidět tma, ze které šel nepříjemný pocit a já si říkám ,,Nechci jít nikam dolů, já chci jít nahoru, protože já hledám svoje vyšší já, chci jít do NADVĚDOMÍ, žádné temné hlubiny nechci a nemám.“

Tak jsem máchla rukama a nepříjemné schody zase zmizely.

Okolo se trochu točila mlha, ze které se potom zjevila snová krajina, která vypadala jako obraz Christina Riese Lassena. Slunce, moře, a hodně světlých barev. A přímo skrz tento obraz se mi poté ukázala stupňovitá cesta. Nevedla ani dolů ani nahoru, jednoduše se prolínala skrz a vedla kamsi do dálky… Ale měla jsem dobrý pocit z toho co vidím, tak jsem tam šla.

Prošla jsem skrz ten obraz, až se najednou ztratil a skrz bránu jsem pomalu prošla na místo, které vypadalo jako to, které si pamatuji předtím, než jsem přišla na zem. Nebyla jsem přímo tam, ale objevila jsem se v prostoru, který měl jeho podobu.

Chvíli na to hledím a říkám si ,,No jasně, kde jinde bych se taky měla objevit?“

Trochu jsem se tam prošla, ale jen pár kroků. Ve skutečnosti jsem byla poměrně pasivní a spíš čekala, co se asi bude dít dál. Obešla jsem pár mohutných stromů, když se najednou zpoza nich zjevila zvířata. Objevila se a běžela společně přímo ke mně. Všechna měla čistě bílou barvu, žádné z nich nemělo jiný odstín a krásně zářila. Bylo to jako vidět skupinu andělů, akorát ve zvířecí podobě… Takové pocity ve mě jejich světlo vyvolávalo.

Divila jsem se hodně, protože jsem do toho šla s původní myšlenkou na ,,to své jedno“ totemové zvíře, čekala jsem tedy jedno… Ale z toho místa vyběhlo kde co. Postřehla jsem v té rychlosti jelena, kočku, orla, sovu, nějaké malé ptáčky, vlka, laň… Bylo jich dost.

Přiběhli, postavili se okolo mě a najednou se mi rozplyzl obraz. Udělala jsem kruh v pravotočivém směru. Ale ne vědomě, otočilo mě to samo a nemohla jsem se tomu ubránit… Až mi pohled padnul na bílou sovu s obrovskýma žlutýma očima.

Sovice sněžní (Nyctea scandiaca)

Hledím na ni a došlo mi, že to jsou ty velké žluté oči, které se mi vybavovaly od chvíle, co mě napadlo hledat totemové zvíře. Koukám na tu krásnou sovu a ptám se jí:

,,Takže to jsi ty? Já původně myslela, že tady potkám bílou kočku.“

Všimla jsem si, že pod bidýlkem, na kterém seděla sova, stála přesně ta bílá kočka, kterou jsem si původně myslela, že bude moje… Koukám na ni překvapeně a říkám jí: ,,Takže ty opravdu nejsi moje totemové zvíře?“

Kočka se na mě podívala, zavrtěla hlavičkou, otočila se, zvedla ocas a hrdě si odkráčela pryč… S ní odešla i ostatní zvířata. Tak jsem zůstala se svojí nádhernou sovou sama.

Byla celá čistě bílá, jen trošička černých skvrnek byla vidět nahoře na hlavě, na zádech a na koncích křídel. Poznala jsem v ní Sovici sněžní, exemplář se světlejším peřím. Tyhle sovice jsou někdy i tmavší, podle toho jak moc jsou kropenaté. Tahle byla jedna z těch hodně bílých.

Došlo mi, že sovici sněžní mám vlastně ráda celý život a už jako malá jsem si její obrazy dávala na plochu, na svém Win7 v pracovně občas mám také tuhle sovu. Něco mě vždy při pohledu na sovy přitahuje a fascinuje. Je to takový tichý obdiv… Aha? Že mě to nenapadlo dřív, že ji tady potkám!

,,Proč jsi sova?“

,,Protože sova je moudrost,“ odpověděla mi.

Velmi dlouho jsem u ní jenom stála a asi z metru a půl jsme si hleděly do očí. Byl to tak hluboký pocit, že jsem nechtěla, aby skončil. Protože když člověk pochopí, jak vypadá jeho duše ve zvířecí podobě, jaká je jeho podstata, dost ho to zasáhne.

A sova pokračovala: ,,Ty jsi čekala kočku.. Kočka je ti sice podobná, ale nejsi to ty, protože kočka není tak moudrá.“

,,Ale je vnitřně hodně svobodná.“ Odpovídám sově.

,,To ano, svobodná je, ale já jsem mnohem více. Mohu také létat a vidět vše z výšky, s rozhledem. Kdežto kočka kráčí při zemi. I když našlapuje tiše a je rafinovaná, já tohle vše umím také. Létám tiše, přesně a s rozvahou.“

Na to jsem neměla co říct, jen jsem fascinovaně hleděla. Vlastně jsem si tak původně říkala, že si tuhle krásnou sovu ani nezasloužím, ale když mluvila, všechno se najednou zdálo být tak jasné a srozumitelné, že nebylo o čem pochybovat.

Vzpomněla jsem si, že totemové zvíře má symbolizovat naše všechno a říkal to i Jarda Dušek, tak se ptám: ,,Jaké máš slabé stránky?“

,,Žádné nemám, protože v moudrosti je vše. Když máš moudrost, slabosti se pod ní ztrácí.“

Opět jsem zůstala jen konsternovaně hledět.

Najednou jsem si všimla malé slzy v levém oku sovy. Přišla jsem k ní blíž, abych zjistila, proč tam je. V její slze jsem uviděla tvář určitého člověka. Vím, o koho jde i proč se ukázal v slze mé sovy.

,,Já vím, je to teď velké trápení, ale co mám dělat?“

,,Prostě na to zapomeň,“ odpověděla sova a náš rozhovor se dál vedl v tomto duchu.

Chtěla jsem se jí dotknout, ale nějak jsem si to nedovolila. Představila jsem si proto na levé ruce bílou koženou rukavici a poprosila sovu, abych si ji mohla vzít na ruku, že se kousek projdem spolu krajinou.

Souhlasila a přešla na rukavici… Chvíli jsme šly, ale najednou se mi rozplynula a propadla pod nohama zem. Objevily jsme se ve vzduchu, vysoko nad zemí. Moje Sova letěla hned vedle mě.

Ptám se jí: ,,Co je? Kam to jdeme?“

,,Chci ti něco velmi důležitého ukázat, co chci, abys viděla.“ Odpověděla mi a sletěly jsme dolů k zemi, kde jsem mohla vidět člověka, na kterého mě předtím upozornila svojí slzou. Co, to jsem tam viděla, bylo naprosto šílené. V podstatě smrt ve zpomalených záběrech… Chtěla jsem odvrátit pohled, ale sova mi říká: ,,Jen se dobře podívej, aby sis to uvědomila… Poznej celou pravdu.“

Nemá smysl zde popisovat podrobnosti kdo to je, co se přesně dělo a proč… ale po těchto děsivých pohledech mi přišlo hlubší uvědomění celé záležitosti a něco se ve mně dost pohnulo.

Když jsem viděla co jsem měla, vzala mě sova zpět na místo, kde jsme se původně potkaly. Sedla si zpět na své bidýlko a začala mi vše pomalu vysvětlovat, zatímto já se nořila do jejích očí. Byly tak hluboké…

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale nechtělo se mi od ní vůbec odcházet. Nakonec jsem se však rozhodla setkání ukončit a prošla jsem pomalu bránou ven z tohoto světa. Vyšla jsem postupně schody, ty tentokrát vedly nahoru. A za těmi schody byla holá planina, nádherná a čistá. Plná světla.

Otočila jsem se zpátky na průchod se schody i bránou. A všimla jsem si, že sovice tam nezůstala, ale že letí za mnou do té planiny.

Proletěla skrz bránu, pak proletěla okolo mě a pokračovala dál… Rozběhla jsem se za ní.. A pak jsem si všimla, že moje sova zmizela a v sovu jsem se proměnila přímo já… Chvíli jsem letěla nad krajinou. Viděla jsem hory, planiny, stromy, moře.. Najednou se obraz přerušil, ukázaly se mi jenom žluté soví oči a to byl pro mne impulz otevřít i ty svoje, lidské.

Otevřel se mi pohled na strop a byla jsem úplně jako opařená. Ani jsem se nehla a ještě dlooouho jsem ani nemrkla. Zkrátka byl to takový zážitek, že mi ještě dlouho dobíhal v hlavě. Úplně mi to zavařilo mozek.

Kam dál:

• Zobrazit rubriku ,,Zážitky – Vesmír“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue