Jak jsem za sebou udělala definitivní čáru, aneb PÍŠU KNIHU!

24.12.2009 v Aluška.org 26

(1.12.2009)

Od doby co jsem odešla od rodiny a začala si žít po svém uplynul již nějaký ten pátek. Mám se dobře, všechno jede jako po másle, jen jeden zádrhel pořád ne a ne vyřešit.

Ačkoliv je to už minulost, nebyla jsem dodnes schopná zbavit se vzpomínek. Kolikrát se mi před očima v nečekanou chvíli objevil nějaký obrázek, vytanula vzpomínka. Bývaly to většinou ty nejhorší chvilky. – Vždy když se mi to stalo, snažila jsem se rychle myslet na něho jiného, dívat se jinam, jít něco dělat, zatřepala jsem hlavou, zamrkala… zkrátka jsem se snažila před vzpomínkami někam utéct, ale nebylo kam. Sama před sebou nikam neuteču.

Kolikrát jsem při krájení cubile drtila mezi zubama tiché nadávky, nebo schovávala obličej, aby si nikdo nevšiml že najednou pláču. – Poslední dobou se ale začaly dít zvláštní věci a já si uvědomila, že pokud si to v sobě už jednou provždy nevyřeším, budou z toho problémy. Nejen nemoc, ale časem si k sobě přitáhnu to samé, před čím se snažím pořád utíkat. – To pomyšlení mě děsilo.

Cítila jsem, že mám co nejdřív zjistit pravou příčinu své minulosti a přijmout ji. Přála jsem si dospět do takového stavu mysli, kdy při pomyšlení na ty nejhorší věci nebudu cítit vůbec nic. – Prázdno. Ani smutek, ani zášť, ani nenávist. Prostě nic.

V tu samou dobu mě začal hlodat červíček, který řekl: ,,Napiš knihu!” – Snažila jsem se ho ignorovat. Psaní knih je náročné, trvá to a mě nenapadalo, o čem by ta kniha mohla být.

Nechala jsem čas plynout a vyčkávala, co se bude dít. Pocit nutnosti vyřešení mých problémů sílil, stejně tak jako pocit, že mám napsat knihu.

Došlo mi, že je to můj další úkol na této planetě. – Vypořádat se sama se sebou a napsat něco, co o další krok posune lidi s otevřeným srdcem.

A jak jsem tak pochodovala po domě a přemýšlela nad obojím zároveň, něcona mě vysloveně zazářilo z knihovny. – Padl mi zrak na knihu s názvem ,,Radikální odpuštění”. – Vzala jsem ji, přečetla pár stran a vložila jsem do té knihy své poslední naděje. – ,,Ta kniha mi MUSÍ pomoct.”

Jeden den kniha ležela ladem, ale druhý den odpoledne jsem po ní sáhla. Zalezla jsem do pelechu a začala číst…

Kniha je to úžasná a velice moudrá, to musím uznat… jak jsem pak postupovala stránkami knihy, snažila jsem se všechny možnosti a rady co kniha nabízela na sebe aplikovat za pochodu.

,,Tak tady píše, že to co nám vadí na jiných, takoví jsme ve skutečnosti my. – Mno jo, to přece vím. Takže co mi vadilo na mamčině manželovi? – Mno jo ale já taková nejsem, to vůbec nesedí… tak jdeme dál… …taky je zase napsané, že lidé co nám nějak ubližují nám symbolicky ukazují náš problém a snaží se nám pomoci si ho vyřešit… … tady zase, že lidé jsou naše zrcadla a kromě naší povahy nám ukazují i naše potlačené stránky osobnosti…. ježiši, to snad nemám potlačenou závislost na přežírání a televizi???” – Čím dál jsem knihu četla, tím více jsem byla zmatená.

Všechny možnosti jsem se snažila na sobě vyzkoušet, ale nic nebylo ono.

Připadala jsem si jako člověk, který sedí nad téměř dokončeným obrazem z puzzlů, chybí mu jeden dílek a on má k dispozici pasedát kousků, neví který je ten pravý, ani neví, jestli ten pravý mezi nimi vůbec je a snaží se každý kousek násilím nacpat na prázdné místo ve skládance.

Takový člověk pochopitelně propadá pomalu v zoufalství, jak kousků ubývá.

Přišla první krize… přestávala jsem se soustředit, mozek už se unavil… na chvíli jsem tedy knihu odložila a jen jsem čučela na prázdno do zdi.

Nevím, kolik času uplynulo, ale potom jsem se znovu přinutila do čtení, to už začalo zapadávat slunce. – Četla jsem dál jako magor asi hodinu, ale řešení pořád nikde a ani se nerýsovalo. Ani náznakem. Vůbec jsem netušila.

Začala jsem být už úplně popletená. Byla noc, takže jsem otevřela okno, odložila knížku a rozhodla se, že půjdu spát. Nicméně to nebyla nejlepší volba. Ležela jsem jako prkno, oči široce rozevřené zýraly do tmy a v hlavě mi to neustále usilovně šrotilo. Nebyla jsem schopná prostě zavřít oči a vypnout mozek jako vždycky.. tentokrát to nešlo…

Po půl hodině mi došla trpělivost.

Vstala jsem, rozsvítila svíčky a pokračovala jsem dál v knize. – Prostě jsem musela za každou cenu konečně přijt na to, jak to teda se mnou je. Žádná možnost nepasovala a když jsem si ji zkoušela vnutit, nepřicházela žádná úleva, žádné odpuštění, žádné uzdravení, žádné rozřešení.

Až jsem najednou narazila na kapitolu o kolektivním odpouštění, kde byla jedna jediná věta, nad kterou jsem se zarazila:

,,Co když čínská vláda MUSELA obsadit Tibet, aby byl Dalajláma nucen cestovat po celém světě a šířit svoje poselství za hranicemi Tibetu.”

Koukala jsem na tu větu a četla ji pořád dokola… ,,To je ono…” – ,,To je geniální!” – ,,Já už tu knížku nemusím vůbec číst!!”

Ta věta vysvětlila úplně všechno… byla jsem na sebe neskutečně moc hrdá… umím už číst mezi řádky a najít správný skrytý význam. Jakmile mi došlo co se tehdy dělo, okamžitě mi ze srdce spadly všechny ty šutry, které s sebou celý život vláčím.

Zmizely výčitky že jsem si to udělala svojí blbostí, zmizel strach že jsem taková jako oni, zmizel strach, že mě to ještě znovu potká, zmizela nenávist.

Najednou jsem před sebou uviděla obraz, kdy se moje duše domlouvá s jinými a plánuje život.

Došlo mi to. – Vždyť já jsem v té rodině nesměla zůstat! Bylo to tak naplánované! – Na všechno jsem si vzpomněla a najednou všechno dokonale zapadalo. Před očima mi létaly všechny obrazy událostí, které vyvrcholily příchodem mamčiného momentálního manžela, který mi vzal všechno a donutil mě odejít.

– Dokonalé drama! – Pokud byl můj úděl odejít od rodiny a začít dělat to co mám, potom jsou všechny ty problémy v rodině dokonale vysvětlitelné, ale ani po tom všem nebýt mamčinýho manžela byl nebyla ochotná nikdy od nich odejít.. krucinál byla to přece moje rodina a od té se neodchází, jsme v tom všichni vychovaní. Proto přišel on a dělal to co dělal. A nejenže dodržel slib kterými dal před zrozením, vždyť já všechny ty příšerné události používám jako lekce a na základě nich jsem schopná pomáhat lidem řešit jejich prekérní situace.

Konečný a správný dílek skládanky byla jedna jediná věta.

Najednou jsem se cítila úplně lehoučká. Padla jsem obličejem do dlaní a nechávala si doznít myšlenkový kolotoč.

Potom jsem záměrně vyvolávala všechny ty nejhorší vzpomínky, které jsem kdy zažila a zkoumala jsem, co na to řeknu. Ať už jsem si vybavila cokoliv, nic to se mnou neudělalo. Viděla jsem před sebou Michala, jak po mě řve a vráží do mě, ale najednou jsem v tom neviděla velkého nenávistného tlusťocha, ale vyšší záměr, který vedl k jediného výsledku, který se povedl. – Dokonce jsem při té chvíli pocítila vlnu vděčnosti.

Potom jsem si uvědomila, že stejný záměr plnili všichni ostatní. Máti, Babička, Sourozenci, všichni. – Najednou už nebylo co řešit a nebylo už komu co odpouštět. Pustila jsem všechny ty problémy po vodě a nic po nich nezbylo.

Druhý den přišla inspirace. Najednou jsemvěděla, co bude v knize. O čem bude, jaký bude mít záměr, co všechno do ní chci dát… během jednoho dne jsem složila základní děj, teď už doplňuji další a další události a podrobnosti.

Cítím, že jsem to udělala správně. První odpustit, zbavit se břemene minulosti a potom až začít vyprávět, aby příběh nebyl poznamenaný skrytými problémy, které se občas derou napovrch.

Zmizel pocit že tu už nemám místo, zmizel pocit oběti, zmizely vzpomínky, které stále blednou a začínám zapomínat. – To je znak dokonalého vyléčení. Už nepotřebuji držet ty srdceryvná dramata naživu. Už je nepotřebuji a nechci.

A stačila jediná věta a pouhé pochopení.

Užnepotřebuji vzpomínat a už neočekávám do buduvnosti od nikoho žádnou omluvu. Není se zač omlouvat.

Opouštím staré vzorce a vrhám se na knihu, která bude mistrovských dílem plným poučení, pochopení, napětí, živého děje… bude to kniha inspirovaná mým životním příběhem.

Také díky této definitivní čáře za mým strastiplným životem začnu postupně mazat všechny depresivní články, které popisují mé problémy a začínám teď hned.

Komentáře

Ikona diskutujiciho svetlo 2009-12-24 20:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Gratuluji.Jestlisi na mě ještě vzpomínáš….ten "janek" s Pavlem Jandekovým v té čajovně….hi,hi,,kterého fascinovala tvoje zelená aura..To,co jsi udělala a nyní jsi popsala se přirozené.Udělal jsem to asi před 10 roky,pokud si tento stav udržíš jsi svobodná.Ještě ti zcela světsky popřeji Klidnou mysl a spokojené vánoce.Člověk,který je svou myslí v"ráji" je vždy veselý a spokojený a  n e m ě n í nikdy náladu.Můžeš – li,zkus napsat ktatičký meil,jak se máš.Světlo.

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-25 10:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám se fajn a můj stav mi zůstal. Text je sepsaný 1. prosince a žádné ochabování účinku na sobě nevidím 🙂

Ikona diskutujiciho Ordi 2009-12-25 12:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já píšu knihy už delší dobu.Moc mě to baví.Ale nejdál jsem dospěla zatím ke 12kapitole.Pak jsem zjistila,že to stojí za pendrek a vždycky jsem to smazala!:DVždy,když se já něčím trápím přijde rozřešení problému jako blesk z čistého nebe.Většinou mi pomáhají moji andílci,ale když ne oni,tak sny.Nevím proč,ale když už jsem uplně bezradná,tak se mi vždycky zdá sen,že stojím před velikým zrcadlem a v něm vidím své druhé já,které mi vždy vysvětlí všechny problémy a taky mi nenápadně poradí,jak je vyřešit.Ale i tak mívám někdy dojem,jakoby má osoba netvořila jednotný celek,jak by to mělo být.Mívám pocity,jakobych byla rozkouskovaná do několika částí.Jedna část je taková,druhá maková a všechny se snaží prosadit a žít.Jakoby všechny mé části věděli,že vyhrát může jen jedna část mé osobnosti a ty ostatní musí zmizet.Jakoby to snad ani nebyli části mého já,ale části někoho jiného.Cizího.Vždy se je snažím zaplašit a zahnat zpět.Tak měsíc mám pokoj a jsem to zase já,ovšem pak se to objeví zase.A vždy při nějakém problému.Ale už se ,,kouskuju" méně často.Dřív to byl každý týden.Pak každý měsíc.Teď na mě ty stavy přijdou tak dvakrát do roka a já věřím,že jednou se mi je podaří zapudit uplně.

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-25 12:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Týjo, to s tím zrcadlem je strašně zajímavý! :O

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-25 12:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Btw u mě nehrozí, že bych knížku smazala, nebo odložila… děj je vymyšlený, propracovaný a já dotahuju věci do konce 🙂

Ikona diskutujiciho neon 2009-12-25 14:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

"Zmizel pocit že tu už nemám místo, zmizel pocit oběti, zmizely vzpomínky, které stále blednou a začínám zapomínat."

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-25 15:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, zmizely úplně. Nic jsem ničím nezaplácla.

Ikona diskutujiciho Martin 2009-12-25 15:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je super, držím palce.:-)Knížku si koupím.

Ikona diskutujiciho Lirka =o) 2009-12-25 16:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sakra… to s tím zrcadlem je všude- a POKLÁDALA JSEM SI TY SAMÉ OTÁZKY (copak jsem jako oni? Ale to…- a strach rostl a rostl s každou další větou o tom, že v druhých vidíme své 'chyby'.)

Ikona diskutujiciho Weri 2009-12-25 16:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

hmm…no já taky píšu…ale většinou jsou to nechutnosti..

Ikona diskutujiciho Etellyen 2009-12-25 19:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mas krasnou dusi i fyzicno to se mi libi:D

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-25 20:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Myslíš, že tím fyzičnem myslel mou postavu?? :D

Ikona diskutujiciho ok 2009-12-25 21:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Už dávno jsem říkal, že to bylo naplánovaný předem…

Ikona diskutujiciho Deine 2009-12-25 22:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Gratuluji!! Je fajn, že je někdo kdo se odhodá vůbec nad tímto uvažovat natož to udělat… =) Jsi strašně fajn holka nebo aspoň tak na mě působíš. Víš, že uvažuješ tak "hluboce" když to musím tak blbě nazvat. Člověk má o čem přemýšlet… Opravdu přeju ti vše dobré a aby kniha byla s úspěchem dokončena!

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-25 22:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Lianna 2009-12-26 09:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je super, hneď keď kniha u nás vyjde, bežím do obchodu si ju kúpiť. A gratulujem k pokroku:)

Ikona diskutujiciho Datlik 2009-12-26 10:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Super článek 🙂 Těším se, až vyjde tvoje kniha :-)) Nejlepší je ten pocit, když člověku docvakne to, co ho trápilo a čemu nerozumněl. Je to potom úleva.

Ikona diskutujiciho neon 2009-12-26 10:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, tím fyzičnem myslím tvou postavu. Ten nádherný ocásek a chlupatý kožíšek :-)) Neproměnila ses takhle po snězení těch bedel? Někdy jsou houbičky moc kouzelné :-)

Ikona diskutujiciho Ordi 2009-12-26 17:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško,s novým motem tvých stránek bych moc nesouhlasila.Jaképak skromné?Tvé stránky jsou přímo nabité různými informacemi a takovou spoustou pozitivní energie,že by nám měli jít všem příkladem,tak jaktože skromné??:D:D

Ikona diskutujiciho Tammy 2009-12-26 17:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si vždycky říkám, že všechno má nějaký smysl, většinou ten smysl vůbec není vidět ikdyž nad tím jeden dlouho přemýšlí. A pak za nějaký čas ho to poznání udeří jako blesk z čistého nebe 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-27 09:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho hawai 2009-12-29 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

krasne.dekuji bobku

Ikona diskutujiciho Alue 2009-12-29 14:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: mno dovol? bobka si vyprosuju! ja jsem bobina!

Ikona diskutujiciho berunka 2009-12-30 21:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Světlo,krásný:o))).Taky se mi povedlo dostat se do stavu ráje na Zemi člověk všechny milije a je součástí všeho ve svém srdci,ale v poslední době mne dostávají staré věci v hlavě a klesá mi energie.Máš světýlko dobrou radu na udržení vyšší vibrace.Moc děkuji za odpověď.Krásné dny nebo sny:o))))[1]:

Ikona diskutujiciho erin 2010-07-07 19:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

celý článek jsem si přečetla a myslím,že mi taky něco díky němu docvaklo.všechno mé trápení s láskou,hledání pravdy celá léta,hledala sem dlouho až přišly duchovní schopnosti a dnes mohu díky tomu co sem prožívala pomáhat ve vztazích druhým,to byl smysl te trnité cesty díky

Ikona diskutujiciho Mára 2014-07-04 05:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem pochopil asi před rokem a něco problém z minulosti který mě zatěžoval a od té doby klídek. Je to perfektní když člověk si člověk uvědomí kde je jeho místo a čím se má zaobírat. To pak příjdou peníze a radost samy od sebe. Akorát bych si taky rád rozpoměl na tu dobu kdy moje duše plánovala život. Tvoje knížky jsou best, a hlavně Svítání!

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek