Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dobrý den, Alue,
dlouho jsem přemýšlel, jestli Vám mám napsat, ale cítím, že bych měl.
Chtěl bych Vám povyprávět svůj příběh a zároveň dát zpětnou vazbu, protože jste mi pomohla víc, než kdokoli jiný. Pokud Vám to bude připadat zajímavé, klidně můžete tenhle dopis zveřejnit.

Je mi 23 let. Už několik let trpím psychospirituálními problémy, i když jsem tomu dřív tak neříkal. Míval jsem prostě noční můry, někdy jsem se v noci probouzel s pocitem, že na mě něco sahá nebo že někdo stojí u postele. V pokoji jsem vídal tmavé stíny, které se hýbaly, a někdy i lidské tvary, ale bez obličeje. Ráno jsem byl vyčerpaný a celý den jsem měl úzkost.
Začal jsem se bát, že se se mnou něco děje, že se zblázním nebo že brzy umřu. Neustále jsem měl pocit, že se něco hrozného stane. Pokoušel jsem se to řešit světskými metodami ale nenašel jsem řešení. I jsem vyčkával a doufal že se to snad srovná spontánně ale ani to se nestalo.

Zkoušel jsem různé léčitele, kartářky i duchovní poradce, ale většinou to skončilo tak, že jsem se cítil ještě hůř. Měl jsem pocit, že jsem vadný, že všechno dělám špatně a že si ani nezasloužím být v pořádku. Někteří mi totiž říkali, že mám hrozně těžkou a zlou karmu a že platím za svoje zločiny z minulosti. Z toho co mi tvrdili že jsem spáchal mi bylo opravdu hrozně. Dlouho jsem se pak pral se strachem že jsem zatracený a že mi pomoct nejde a ani by to nebylo správné. Jiní zase pracovali s teorií, že mě ovládají démoni, ale nikdo mi vlastně nepomohl. Později mi došlo že když mi někdo zdiagnostikuje posedlost tak by to měl umět řešit a pokud neumí pak jsem očividně u odborníka nebyl a přestal jsem se tou myšlenkou úplně zabývat abych se z toho nezbláznil. Chodit po světě s myšlenkou že v sobě něco mám a nikdo neví co s tím dělat je otřesný pocit.

Až jsem jednoho dne narazil na Váš web. Kamarád mi přeposlal váš článek o nebeském Otci. Prý by mě to mohlo zajímat. Nejdřív jsem si přečetl pár článků jen tak, z nudy, ale něco ve mně se po dlouhé době pohnulo. Nic speciálního jsem nedělal ale měl jsem potom pocit jakoby celý ten problém o něco ustoupil. Jakoby se mi pročistila hlava.
Nejvíc mi pomohl Váš seriál o přecitlivělosti na destruktivní energie a také články o kontaktování nebeského Otce.
Poprvé po letech jsem u nějaké četby cítil vnitřně klid. Měl jsem u toho pocit, že někdo konečně chápe, co prožívám, a že to celé dává smysl.

Postupně mi začalo docházet, že většina mých problémů pramení z toho, že se prostě nemám rád. Že nevěřím tomuhle světu ani sobě, že pořád utíkám, protože se tady necítím dobře. Když jsem tohle poznal, bylo to jako kdybych po letech konečně uviděl vlastní obličej. Říkal jsem si že to je ono. Že musím začít u sebe a u jádra svých základních přesvědčení.

Začal jsem se večer pravidelně modlit k nebeskému Otci podle inspirace z vašich článků.
Zpočátku jsem se cítil zvláštně, ale brzy jsem si všiml, že se můj život mění. Noční úzkosti byly mírnější, stíny ustoupily, začal jsem celkově lépe spát.

Občas to ale zase spadlo dolů. Hlavně když můj běžný život nešel podle mých představ. Když se něco pokazilo měl jsem automaticky tendenci vracet se do starých návyků a myšlenek. V těch horších chvílích jsem měl pocit, že se to všechno vrací. To mě vždycky vyděsilo protože jsem to už zpátky nechtěl. Nechtěl jsem si tím znovu procházet.
Proto jsem se rozhodl objednat si od Vás přírodní křišťály a později i osobní energetický krystal. Chtěl jsem mít fyzickou oporu, nebo kotvu. Něco, co mi pomůže udržet svou energii pohromadě a na správné úrovni i když vědomě uklouznu, nebo mě něco krátkodobě „semele“.

Když mi ten druhý balíček přišel, hned jsem si energetický krystal dal na krk. A upřímně, bylo to, jako kdyby mi někdo sundal z ramen těžký batoh. Začal jsem z něho cítit teplo a klid. Moc mě to překvapilo protože jsem si nemyslel že takovými vlastnostmi disponuji. Ještě se mi to nikdy nestalo. Byla to pro mě hodně důležitá zkušenost i z hlediska sebepoznání, kdy jsem se dotkl rozměru sebe, o kterém jsem nevěděl, že ve mně je. Jsem za to moc vděčný.

Křišťály používám tak, že když na mě přijde úzkost nebo nepříjemné představy, vezmu si je do dlaní. Někdy si pustím studenou vodu a nechám ji téct přes svoje ruce.
Okamžitě cítím, jak se u toho uvolňuju. Jednou jsem s nimi překonal opravdu akutní stav. Přišla mi zpráva od mé slečny a já jsem ji psychicky nezvládnul. Jakoby mi puklo srdce, jakoby mi hrudník zavalila kráva. Začal jsem se dusit a propadl jsem do strašného strachu. Klepal jsem se a měl jsem slabé nohy.
Vzal jsem rychle oba křišťály do rukou, přehodil jsem se přes okraj vany a pustil jsem si na ruce studenou vodu. Pozice to nebyla pohodlná, ale skoro hned se mi uklidnilo srdce a mohl jsem zase začít dýchat. Říkal jsem si, že kdyby mi bylo dál zle zavolám si záchrannou službu protože jsem se o sebe bál, ale postupně mi bylo líp a za 15 minut to úplně odešlo.
Nemůžu říct že mi bylo vyloženě dobře, musel jsem na vědomé úrovni pracovat se zlou zprávou která mě hluboce ranila, ale moje tělo se vyrovnalo se situací a fungovalo. Byl jsem vyčerpaný, ale jinak v pořádku. Mohl jsem dýchat a neměl jsem strach o své zdraví takže jsem pak řešil jen zprávu a situaci, nikoli to že se dusím.
Od té doby se cítím jistější. Vím že mám u sebe pomůcku která mi hned pomůže. Dodává mi to klid a větší stabilitu. Cítím se bezpečněji i celkově sám se sebou.

Před pár týdny jsem měl těžkou ataku. Přestal jsem se totiž modlit. Zkrátka jsem tak trochu zapomněl a možná jsem to podcenil. Bylo mi tak moc dobře, že jsem došel k názoru, že nemusím, že je všechno za mnou a jednoduše jsem se přestal snažit. Vynechal jsem křišťály, energetický krystal jsem si nechával v koupelně. Někdy jsem ho měl přes den, ale někdy ne. A postupně jsem zase začal napodobovat svůj starý režim.

Jednu noc jsem zažil něco, co jsem si dřív neuměl ani představit.
Měl jsem původně neutrální sen, který se ale najednou změnil v úplnou temnotu. Udělalo se mi před očima doslova černo. Zničehonic, jakoby se přepnul kanál na televizi.
Z té tmy po mně začaly chňapat příšery. Neviděl jsem je, ale cítil jsem jejich přítomnost, cítil jsem obrovský strach a zlo. Vnímal jsem jejich ruce, jak se mě dotýkají a v uších jsem měl sykot. Probudil jsem se, ale nemohl jsem se pohnout. Byla to noční paralýza.
Cítil jsem, jak mi něco sedí na hrudi, dusí mě, ale neviděl jsem to. Nedokázal jsem otevřít oči. Chtěl jsem to ze sebe shodit, ale nic se nestalo. Snažil jsem se to psychicky, myšlenkou, poslat pryč, ale nefungovalo to. Možná to bylo proto, jak moc jsem z toho byl vyděšený. A i když jsem se snažil křičet, nešlo to.
Netuším, jak dlouho ta situace trvala, ale asi dost dlouho abych hledal jiné možnosti. Nakonec mě napadlo, že se mám pomodlit k nebeskému Otci, protože jsem si vzpomněl na vás.
Neřekl jsem mu nic konkrétního, jenom jsem na něho začal myslet a prosil jsem aby přišel.
Jakmile jsem to udělal, ve vteřině všechno zmizelo. Přestal jsem vidět černo, před očima se mi vykreslil můj pokoj v nočním svitu a nic na mě nesedělo. Dýchalo se mi lehce a zase jsem se mohl hýbat.
Byl jsem zpocený, vyděšený. Ale zároveň tak moc vděčný a vlastně i překvapený. Protože stačila jedna myšlenka a okamžitě to zabralo. Nebo bych spíš měl říct, že mi přímo On pomohl?
Dlouho jsem nemohl usnout protože jsem nad tím pořád musel přemýšlet. Připadalo mi to neuvěřitelné že by se zabýval zrovna mnou a mými problémy. Ale opravdu mi pomohl. Možná u něj nejsem ztracen jak jsem slýchal dřív. Možná se ti lidé mýlili. Možná že jsem našel skutečného spojence.

Nedalo mi to, vstal jsem, vzal jsem si do rukou křišťály a znovu si pověsil na krk i energetický krystal. Říkal jsem si, že to byla chyba opouštět nové návyky a vracet se ke starým. Znovu jsem tím otevřel dveře které měly zůstat zavřené… Jakmile jsem si je vzal k sobě, cítil jsem nesmírný vnitřní pokoj. Nevím k čemu to přirovnat. Byl to nadpozemsky krásný pocit. Cítil jsem se milovaně a přijatě, nevím jestli rozumíte co se tím snažím říct. Ale možná ten pocit znáte?
Myslím, že to bylo tak intenzivní, protože ve mně ještě dozníval silný zážitek z paralýzy, prvotní šok, pak překvapení a pak energie vašich krystalů.  Po pár minutách jsem cítil, jak se všechno ztišilo nejenom ve mně, ale i okolo mě.
Usnul jsem a ráno jsem se probudil klidný, odpočatý, s pocitem vděčnosti. Možná bych to neměl říkat ale vlastně jsem za ten nepříjemný zážitek rád. Protože mě obohatil o tuto zkušenost a vrátil mě zpátky do nových návyků, které mi dělaly tak moc dobře.

Alue, chci Vám z celého srdce poděkovat.
Věřím tomu, že mi vaše práce doslova zachránila život. Nemám sílu psát co jsem všechno zakusil, prožil, ale bylo toho opravdu hodně. Nikdy předtím jsem u žádného léčitele necítil, že by mě opravdu pochopil, natož že by jeho rady skutečně fungovaly. Vy máte úplně jiný přístup.
Díky vám vím, že to má smysl a že řešení existuje i pro mě. Že se dá žít bez strachu a že nebeský Otec skutečně přichází, když ho člověk pozve do svého života.

Děkuji, že děláte to, co děláte.
Díky Vašim článkům jsem znovu našel naději.

S úctou a vděčností,
Tomáš K.