Aluška.org: Věděním ke svobodě

Na vánočních trzích se mi povedlo zakoupit přesýpací obrázek.

To je takový ten dvoubarevný písek v rámečku s barevnou vodou a troškou vzduchu, co když ho otočíte, tak se vám tam udělají fleky, ale občas se poštěstí a najdete tam i perfektní tvary. – Je to dobré na cvičení představivosti a fantazie, ale mimo jiné také na spojení s konstrutivními bytostmi Vesmíru, protože pro některé je příjemnější vám poselství namalovat do obrázku, než vám ho říkat, nebo poslat jinak. – Proto jsem si ho taky koupila, chtěla jsem to zkusit.

Když jsem ho přinesla domů, přemýšlela jsem, co zkusím jako první, po čem vlastně toužím? – Co bych chtěla, aby mi někdo do obrázku namaloval?

Hned mě napadl Laurej.

– Večer jsem si s obrázkem před spaním hrála v posteli. Různě jsem ho štěrchala a přetáčela, aby získal moji energii a sledovala jsem různé šmouhy a kopečky, které maloval. – Moc jsem tam toho neviděla, zkrátka když člověk štěrchá náhodně, tak toho tam zas tak moc nebývá otisknuto.

Postavila jsem ho pak na okno a dala jsem si pozor, aby na něm nebylo nic, jenom takové neidentifikovatelné fleky, které nic nepřipomínají, abych se pak neztratila v iluzi, kdybych tam zítra viděla něco, co bych chtěla a ono to tam třeba bylo už večer.

Poprosila jsem před spaním Laureje, když mě ukládal, aby se mi do obrázku zjevil. Chtěla jsem ho tam mít namalovaného tak, abych ho poznala.

Souhlasil, ale řekl, že to nebude hned, že mám dávat pozor na intuici.

Usnula jsem jako špalek a ráno, hned po probuzení, jsem rychle koukla na obrázek. – Přes noc se ani nehnul.

Trošku mě to zklamalo, čekala jsem búhvíco, ale nechala jsem tomu čas a další dva dny jsem okolo obrázku každý den chodila a lustrovala ho, jestli se na něm něco změnilo, nebo jestli přijde nějaké znamení.

Třetí den jsem na obrázek zase koukala a pořád nic, když najednou jsem na pravém rameni ucítila dotek a Laurej mi řekl, že teď je ta správná chvíle, že mám obrázek jednou otočit a počkat.

Tak jsem to udělala a pozorně koukala, co se bude dít.

Bylo to zvláštní, protože běžně se písek odchlípne a padá dolů souměrně, takže vám udělá čáry a kopečky, ale tentokrát se bílý písek držel dlouho nahoře, tmavý klesl rychleji a postupně se to tak zvláštně oddělilo, že výsledek mi úplně vytřel zrak. Člověk by skoro až brečel, když uviděl, co se mu tam obtisklo.

Koneckonců posuďte sami:

Vidíte to? Postava ve vzduchu, dvě křídla, dvě nohy, potom světelné spojení směrem dolů a dole ležím já! – Vidím to tam úplně parádně.

A ty tři bílé čáry nahoře mají taky význam 🙂

Byla jsem k mazacím obrázkům lehce skeptická, přestože už jsem to měla z vyprávění, tak jsem si to prostě musela vyzkoušet.

Ale teď můžu říct, že to opravdu funguje a mám strašnou radost!

Až mě to nadšení přejde a budu mít to srdce Laureje smazat, tak poprosím zase někoho jiného, aby mi něco namaloval… klidně zase sebe, to je jedno. Ale funguje to.

A ještě poslední detail:

Nádhera 🙂

Kupte si také mazací obrázky, třeba se vám to povede! 🙂

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Zážitky: Andělské bytosti“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/