Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ačkoli je to zcela proti přírodě, existují děti, které nejsou skutečně milované. Možná mezi ně patříte, nebo jste mezi ně v minulosti patřili a pravděpodobně si to uvědomujete. Taková věc může poznamenat dospělý život. Může o vás být materiálně postaráno, a přesto můžete být nemilované dítě. To, že jste měli jídlo a střechu nad hlavou, totiž neznamená, že byly uspokojeny i vaše citové potřeby. A o nich je dnešní článek.

Cítili jste, že jste pro své rodiče opravdu důležití? Nebo jste si většinou připadali jako otravná zátěž, která nikde není chtěná?
Pokud zažíváte níže uvedené věci, je možné, že vaše emocionální potřeby nebyly v dětství naplněny tak, jak by měly.

Potíže, se kterými se potýkají dospělí lidé, které jejich rodiče v dětství dostatečně nemilovali:

Neumějí se otevřít
Dospělí, kteří nebyli v dětství milováni, si často neumějí pustit k tělu jiné lidi. Mají tendenci uzavírat se do sebe a odmítají ukázat světu své pravé já. Nejsou si vlastně jistí, jak k sobě mají lidi pustit a navíc se toho bojí, protože byli opakovaně citově zrazováni ze strany svých nejbližších.

Jsou náchylní k toxickým vztahům
Dospělí, kteří nebyli v dětství milováni, mají tendenci se ocitat v toxických vztazích. Hledají to, na co jsou zvyklí, a bohužel pro některé je toxicita to jediné, co kdy poznali. Tito lidé se spokojí s málem a snesou mnoh ponižování a tyranie, jen aby někoho měli, kdo jim dá občas najevo trochu lásky. To je stav, ve kterém člověk, který v dětství milovaný byl a zná svoji skutečnou hodnotu, rozhodně nedovolí.

I když je těžké se přes to přenést, je to něco, s čím se dá pracovat. Pokud jste se poznali, je velice důležité zapracovat na svém sebehodnocení a špatné chování partnera neomlouvat, ani se za jeho špatné chování vůči vám nevinit. Pokud je někdo toxický a zneužívá vás, jděte od něj.

Neumí důvěřovat druhým lidem
Dospělí, kteří nebyli v dětství milováni, obvykle neumějí důvěřovat druhým, protože mají zkušenost z minulosti, že když někomu věřili, většinou byli zrazeni. Dá proto hodně práce je přimět, aby vám skutečně řekli nějaké své tajemství.

Pokud tito lidé něco potřebují a protistrana je zradí, nepřekvapí je to, i když jsou z toho frustrovaní. V koutku duše s tím celou dobu počítali dopředu a když to přijde, řeknou si „jak jinak, klasika, takto to dopadá vždycky když někomu uvěřím.“

Příliš snadno se citově připoutají
Dospělí, kteří nebyli v dětství dost milovaní, se rychle připoutají k těm, kteří si je chtějí získat. I když může chvíli trvat, než se k nim dostanete blíž, jakmile se tam jednou ocitnete, jste jejich. Jakmile se k vám jednou přimknou, je pak problém z toho vycouvat. Tento sklon může být i nebezpečný kvůli jejich ochotě nechat se ponižovat v toxickém vztahu. Toho mohou zkoušet využívat manipulátoři a různí vyčůránci.

Těžce zjišťují kdo vlastně jsou
Dospělí, kteří nebyli v dětství milováni, někdy bojují s vlastní identitou. Mají pocit, že nikam nepatří a neví kde to svoje místo mají najít, nebo vytvořit. Nevědí kdo jsou a jak na to přijít. Mají sklon se pohybovat od jednoho extrému k druhému, nebo povrchově klouzat po různých odvětvích a na různých místech, ale k jejich vzteku se jim nedaří nikde pořádně usadit.

Berou si věci příliš osobně
Dospělí, kteří byli v dětství nemilovaní, obvykle neberou nic na lehkou váhu. Mají totiž zkušenost, že jakýkoli malý zádrhel může vést k velkým problémům a konfliktům, takže je to snadno znepokojí, nebo to v nich vyvolá pocit ohrožení. Když jim někdo něco řekne, vezmou si to k srdci. Všechno se jim dostane rychle pod kůži.

Naštěstí se s tím dá pracovat uvědoměním si své hodnoty a snížením hodnoty názorů z okolí. Pro člověka, který si vše bere příliš osobně, je důležité pochopit, že ostatní lidé nejsou lepší, ani nejsou chytřejší, ani nemají vždycky pravdu a že je mezi nimi i spousta hajzlíků, jejichž záměrem je ubližovat. Je důležité nacvičit si schopnost nechat věci odplavat, nebo je hodit za hlavu jako blbosti.

Mají strach z neúspěchu
Dospělí, kteří byli v dětství nemilovaní, se děsí selhání. Nechtějí zklamat ostatní a zejména sami sebe. Mají od sebe mnohem větší očekávání než většina ostatních lidí. Je to proto, že vědí, že pokud v životě selžou, nemají žádné místo, kde by se mohli ukrýt, kde by jim byla poskytnuta opora a bezpečí. Jednoduše si to nemohou dovolit. Navíc jim pravděpodobně v dětství doma říkali, že jsou úplně k ničemu a jakékoli selhání by mohlo tento zlý program potvrdit.

Mají pocit, že si v životě nic dobrého nezaslouží
Dospělí, kteří nebyli v dětství milováni, obvykle nevěří, že si zaslouží laskavost a štěstí, i pokud je v životě zrovna mají. Jsou mnohem skromnější, než by měli být. Pokud je potká něco dobrého, jsou překvapení a ptají se sami sebe, jestli to fakt mohou mít, jestli si to zaslouží. Mají problém uvěřit, že se něco dobrého skutečně v jejich životě děje a pak propadají do strachu, že o to rychle přijdou. Protože oni přece nemůžou být šťastní, takto život nefunguje.

Neumí čelit svým emocím
Dospělí, kteří nebyli v dětství milováni, neumějí čelit vlastním emocím. Mají sklon je skladovat a s těžkými etapami svého života se neumí moc dobře vyrovnávat. Vyhýbají se proto problémům, které před nimi jsou, tak dlouho, jak jen mohou, protože se necítí dost silní na to, aby jim dokázali úspěšně čelit.

© aluska.org 2023