Aluška.org: Věděním ke svobodě

Člověku se skoro nechce věřit, že je tak moc lidí, kteří řeší prolémy s chutí na sladké a nutkavé přejídání. Bohužel to o mnohém svědčí ve špatném slovasmyslu.

Jakoby blikalo červené světýlko, které křičí, že tato společnost potřebuje změnu a lidé potřebují víc cítit lásku. Potřebují více naplnit svoji potřebu milovat a cítit se milovaně. Samozřejmě to je možné a každý z nás se to může naučit. O tom už ale jindy, jinde.

Byla bych vděčná rozumné části čtenářů, aby obohatili diskuzi svými zkušenostmi a případnými radami k tématu.

Otázka:

Ahoj milá Alue 🙂
Som jedna z mnohých, ktorá potrebuje nejakú tú radu a rozhodla som sa, celá zúfala, obrátiť sa práve na teba a len úprimne dúfam, že ťa nezaťažujem a zbytočne neoberám o čas.

Môj problém spočíva v tom, že som závislá na sladkom. Ale takým zvláštnym spôsobom.
Začala by som asi takto: Snažím sa žiť zdravo a s tým jesť hlavne ovocie, zeleninu, oriešky a tak. To mi problém nerobí. Varené a mäsité jedlá nepotrebujem, to mi stačí ozaj občas ale sladkosti a zákusky tak to už je iné. Napríklad vydržím aj týždeň ak sa premáham, ale potom si poviem tak dobre dám si jednu, dve, tri piškóty s nutelou a končím. Lenže skutočnosť je taká, že som zjedla celý balík po ktorom mi bolo strašne zle aj od žalúdka aj psychicky a poviem si, že už v živote nechcem aby mi takto bolo, nestojí mi to za to, že už nikdy nič sladkého nechcem, lenže znova sa vbloudí myšlienka, že veď si dám len takú jednu porciu len pre chuť a znova sa to zvrtne a neviem prestať. U mňa je problém, že keď si dám kúsok, tak neviem prestať. U mňa nie je až taký veľký problém nedať si. U mňa je tá chuť taká, že sa dá prekonať a preto keď sa znova rozhodujem či si dám tu čokoládu alebo nie myslím si, že veď to zvládam, že tá chuť nie je až taká neprekonateľná, že mi bude stačiť kúsok a tak si ten kúsok dám a potom to začne, ešte kúsok, ešte kúsok a som v tom a nakoniec neviem ako som zjedla celú čokoládu a zasa mi je ťažko, zle a mizerne niekedy až do plaču. Jedine čo ma napadlo, že by som sa vlastne mohla celý čas premáhať a nedať si ani omrvinku, to by som asi aj dokázala, ale je to riešenie? A dokedy, do konca života? Skrýva sa za tým niečo? Ja neviem, ani neviem čo by mohlo za tým byť, som už z toho zúfala. Prosím, poraď mi.
Dúfam som svoj problém napísala tak, aby si ho pochopila.

Za tvoj čas ti vopred veľmi, veľmi ďakujem.
Lívia 🙂

Odpověď:

Ahoj,
No to je ale vtipné 🙂 Nedávno mi psala jedna paní se stejným problémem a já si říkala však co, to nezveřejním, to nebude nikdo další asi potřebovat a ty už jsi druhá. No, občas se fakt seknu. Tedy nebyl to úplně stejný problém, u ní to bylo přejídání. Co se hlediska duševního týče, tak je ale příčina u vás obou stejná, takže ti zkopíruju její otázku, moji odpověd a k řešení ti ještě něco dopíšu:
__________

Otázka:

Milá Aluško,
Tvé stránky jsou prostě božské, moc se mi líbí, jsou krásné, vtipné a našla jsem v nich naprosto všechno, o čem jsem se něco chtěla dozvědět. Moc Ti za Tvou práci děkuji. Tvá rubrika „Aluščiny Rady pro Zdraví“ mě přivedla na myšlenku zeptat se Tě, jak bych mohla zjistit, co je příčinou mého častého přejídání?.. Trvá to už strašně dlouho (asi od mých 18 let), a i když se mi na čas daří s tím přestat, tak se to stále vrací… Jsou to takové návaly vlčího hladu… většinou večer a chut mám hlavně na sladké… Nechápu, proč mám potřebu si takhle ničit svoje tělo? Je to trochu mimo rámec věcí, kterými se zabýváš, ale měla jsem přesto nutkání se Tě na to zeptat…
Předem Ti moc děkuji za odpověď

Odpověď:
Ahoj,
Reflex přejídání bývá způsobený nedostatkem lásky a nutnou potřebou si lásku vynahradit. Přejídají se opuštění a něšťastní lidé, také to může být ze stresu, může to být strach a potřeba se chránit, tedy obalit si břicho okrasným tukovým prstencem.
Popřemýšlej nad svým dětstvím, jestli na tebe byli rodiče hodní, jestli ti nechyběla jejich pozornost, nebo jestli v současnosti netrpíš pocitem opuštěnosti. Pokud ano, je nutné si uvědomit, že lásky je všude dost i pro tebe. Můžeš ji hledat v přírodě, v nebi, ve vzduchu a můžeš si jít najít nové přátele, kteří by ti s tímto měli pomoci.
Také by sis měla zkusit najít nějaký pořádný koníček, který tě zabaví. Nuda a pocit nenaplněnosti drancují lidskou duši.
( *Zkráceno o věci, které nechci propírat veřejně. Za ukousnutí děje se dopředu omlouvám.* )  …Byla to snaha zahnat neštěstí a opuštěnost. Až když jsem změnila své myšlení, změnila způsob života, opustila to, co mě dělalo nešťastnou a našla lidi, kteří mě mají doopravdy rádi, tyto chutě mě pustily. Z toho důvodu si myslím, že jsi v podobné situaci, jako já v dětství. Určitě se s tím dá něco dělat, když to zvládlo malé dítě, tak ty taky.

Hodně štěstí 🙂
Alue
__________

Je to tak, chuť na sladké a žraní je projev nedostatku lásky. Je potřeba si tu lásku najít v takové míře, aby ti to vyhovovalo.
Co ale speciálně tobě můžu doporučit je léčba plísní. Totiž plísně, hlavně candida albicans, co v nás občas bydlí, milují cukr. Protože po něm rostou a sílí, proto tě nutí, abys ho jedla i ty. Postižení touto plísní bývají právě lidé s nedostatkem lásky, protože jsou k tomu energeticky náchylní. Popisuješ přesně to, co způsobují plísně v organismu.
Dá se to léčit přírodně a bez vedlejších účinků. Lékař ti s tím nepomůže, ale koření ano. Nejlépe likviduje viry, plísně a bakterie: skořice, hřebíček, anýz a pepř. Z toho skořici bych ti doporučila nejvíc, protože léčí i cukrovku a navíc chutná moc dobře. Když si pořídíš kvalitní skořici, můžeš ji přes den ožužlávat jako bonbonek a u toho likvidovat plísně, než si spravíš pocit nedostatku lásky.
Nekupuj skořici v normálních supermarketech, tam je černá a tvrdá. Potřebuješ světlou, jemně zrzavou, aby byla měkká a křupavá. Prostě kvalitní. Ta potom i moc dobře chutná. Podle vzhledu a toho, jestli jde dobře lámat, poznáš, jestli je dobrá. Třeba v Německu v Makru se prodávají velké pixle moc dobré skořice, lepší jsem ještě v životě nejedla, ale dá se to pořídit třeba i v prodejnách se zdravou výživou. Hlavně kup nějakou, u které vidíš, jestli je světlá a není tvrdá. Dá se nosit v kapse a když máš volnou chvilku, kousek ukousneš a žužláš. Napustí se slinami, změkne, dá se potom dobře okusovat a příjemně ti voní dech. Předávkovat se s tím nejde, jenom když toho sníš moc na lačný žaludek, budeš mít takový divný pocit. Denně stačí sníst kousek, třeba jenom 5-7 cm z jedné roličky a ty chutě tě po nějaké době přejdou, podle toho jak moc zlé to je. Když budeš mít chutě, šáhni po skořici. To tu plíseň naučí 🙂
Když neseženeš v celku, dá se jíst i mletá. Zamícháš ji s medem a pomažeš si s ní chleba. V souvisloti s tím by tě mohlo zajímat tohle:
Fakta o medu a skořici. – S tímto vyléčíte prakticky všechno

Hodně štěstí 🙂
Alue

Další krásné obrázky od Briana Frouda – ZDE