Jak se nenechat zničit urážkami od zlých lidí

29.4.2021 v Psychologie 18

Každý ví, co to znamená, když se někdo někoho nepříjemně dotkne. Nemáme na mysli nadávky nebo dokonce fyzický konflikt. Mluvíme o urážkách.
Pocity vyvolané urážkou? Nejprve hněv a agrese, posléze deprese a pocit něčeho nevýslovně hnusného, co se nedá zapomenout ani napravit, často i po letech



Smrtelná zbraň
,,Ignorujte to“, ,,Musíte odpustit“, ,,Neklesejte na jejich úroveň“. Spousta ,,moudrých rad“, obvykle podložených nějakými malebnými podobenstvími, nás učí „správné“ reakci na urážku.
„Jistěže existují zákony na ochranu osobnosti, které urážku trestají. Není však lepší hrdě odejít a smířlivě odpustit? Ať si urážejí!“
Opravdu? Ať si urážejí? Dneska vás urazí, zítra uhodí a pozítří můžou zabít?

Ano, byli a jsou někteří lidé, s nimiž urážky nehnou. U většiny však dojde k nárazovému zvýšení adrenalinu, zvyšuje se tlak, což negativně ovlivňuje oběhový systém, rozjíždí se řada destruktivních chemických reakcí, naprosto stejných, jako kdyby dostali klackem přes hlavu. Tato reakce druhé signální soustavy na řeč a emocionální prožitky byla odborníky mnohokrát prokázána.

Rvačky a konflikty vždycky začínaly nadávkami a urážením. Platilo to v minulosti, platí to i dnes. Protivník má být ponížen, vyveden z míry, rozzuřen a zbaven schopnosti střízlivé úvahy a rozvážné reakce. Porazit ho v boji je pak mnohem snazší. K ponížení a rozložení osobnosti slouží i urážky. Dříve nebo později jsou schopny likvidovat lidskou psychiku a změnit člověka v třesoucí se stvoření. Neustálé urážky a ponižování jsou schopny člověka zabít i bez fyzického násilí.

Klín klínem vyrážeti
Jak reagovat na urážky? Odpověď na tuto otázku nám napovídá lidský organismus: bouřlivé biochemické a psychofyziologické reakce jsou jenom málo ovlivnitelné vědomým úsilím. Proto všechna ta moudrá podobenství a filosofické aforismy nejsou v případě těžkých urážek k ničemu. Ostatně ten, kdo uráží, rovněž dost riskuje. Nemůže vědět, k jaké reakci svou oběť podnítí.

Otec psychoanalýzy Sigmund Freud byl kromě jiného distinguovaný pán vybraného chování. Jednou jel vlakem. V kupé bylo horko, proto otevřel okno. Jakýsi pán začal protestovat. A nejenom prostestovat, řval cosi o „židovské tlamě“ a obdařil Freuda řadou dalších hrubě urážlivých přívlastků. Bylo to těsně před nástupem nacistů k moci, atmosféra ve společnosti byla podobným excesům velmi nakloněná. Jak zareagoval věhlasný doktor psychologie? K ohromení všech přítomných spustil Freud takovou záplavu neslýchaných nadávek a urážek, že to původce celého incidentu nevydržel a utekl.

Přiznám se, že se mi Freudova reakce líbí. V daném kontextu byla jedině správná. Freud navíc jako odborník velmi dobře věděl, že nerealizovaná agrese se mění v depresi, tedy v agresi zaměřenou proti sobě samému. Psychosomatická onemocnění jsou důsledkem autoagrese. Potlačované napětí vede ke vzniku artritidy, infarktu, onkologických onemocnění. Lidé jsou stále častěji nemocní, protože jsou rukojmími dvojí morálky. Je jim vnucováno, že těm, kdo je uráží, mají odpouštět. Na urážky nereagovat. A zároveň je jim předestírán obraz hrdiny, který i v poutech plivne nepříteli do tváře.

Na urážku musíme reagovat odpovídajícím způsobem a brát přitom v potaz jak okolnosti, tak osobnost protivníka. První reakce je vždycky ovlivněna erupcí adrenalinu, dejte si proto pauzu. Jste dezorientováni, těžko najdete ta správná slova. Nadopujte mozek kyslíkem – zhluboka se nadechněte. A potom se rozhodněte, zda se rovnou pustit do boje nebo počkat na příhodnou chvíli. V každém případě však vyjádřit své pocity musíte a můžete hned: „Urazil jsi mě. Velmi ses mě dotkl. Musím si promyslet, jak ti odpovím“. To samozřejmě platí u lidí známých, někdy bohužel i blízkých. Jde-li o někoho cizího, jsou pravidla jiná. A po pravdě řečeno, dost záleží na tom, kdo má větší sílu.

Nejlepší protijed
Jsem si jistá, že nejlepší odvetou tomu, kdo vás urazil, je tak říkajíc váš rozkvět. Dobré zdraví, úspěchy, náklonnost lidí. To autoři ponižujících urážek snášejí opravdu těžko.

A i když třeba neznáte reálnou adresu, nic vám nebrání v myšlenkách dotyčnému napsat pádnou odpověď, vložit ji do smyšlené obálky a odeslat. Nebo na klávesnici energicky vyťukat, co si o autorovi urážky myslíte. Nevadí, že text odešlete… nikam. Je to přesně to, co váš organismus potřebuje. Rozhodné jednání, i když jen na mentální úrovni. Někdy to dokonce funguje lépe, než na úrovni materiální.

autorka: Anna Kirian / převzato ze Zdroje (upraveno)



Komentáře

Ikona diskutujiciho Kristina 2021-04-29 08:12:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak s tím maximálně souhlasím. Vloni v květnu se mi stala věc, při které mě jedna osoba nejen urazila, ale i maximálně vytočila a doslova nas****. Dořešili jsme spolu záležitosti, který byly potřebné a už jsem ji nepotkala. Jenže – protože jsem jí nic neřekla – maximálně jsem se užírala a skoro každý den si nějakým způsobem na tu ponižující situaci vzpomněla. Už mi přišlo hloupé se k tomu vracet, tak jsem to nechala být, přestože mě to dobré 2 nebo 3 měsíce docela pronásledovalo. Přišel podzim a dotyčná osoba se na mě opět obrátila s absurdní prosbou, navíc dělala, jako by se nic nestalo. To už jsem nezvládla, slušně, ale velmi rázně jsem jí vyčetla úplně všechno, čím jsem se ty dlouhé týdny zaobírala. Žádné reakce jsem se sice nedočkala, utekla z boje, respektive přestala reagovat na mé zprávy. Ale mně se nesmírně ulevilo. Lituji jen toho, že jsem přesně tohle neudělala dřív.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2021-04-29 09:38:18
Ikona diskutujiciho
sipka

Někdy pomáhá si toho člověka představit a říct mu všechno mentálně, pokud není možné ho konfrontovat přímo. Nakonec když to neuděláš, tak si to stejně začne vybírat tvůj mozek, začnou se ti o tom člověku zdát sny a v těch snech na něho křičíš, nebo mu dáváš čočku. Nejlepší takový ventil, co jsem provedla, byl pár let zpátky, napsala jsem 4xA4 a dala jsem tam všechno. A poslala jsem to mailem. Přišla mi jedna věta, ale vím že to četl celé. Od té doby je mi fakt líp. A to byly třeba 10-20 let starý věci, jeden by si myslel že je to fuč, ale ne, muselo to jít na papír.

Ikona diskutujiciho Radek Hamršmíd 2021-04-29 17:42:55 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ne. Zlo se nedá vyhnat zlem. Jediná odpověď na jakékoliv provokace je naprostá ignorance. Jak řekl Dalajlama : Komu zůstane dárek, který nepřijmeš? Tím “dárkem” je v tomto případě agrese a frustrace. Reagovat je jenom způsob, jak se dostat na tu samou hnusnou energii, kterou nás obdarovává agresor a tím ten člověk vyhrál, přenesl svůj hnus na vás.Takže zůstat nad věcí, ve svých vysokých vibracích a nevěnovat pozornost těmto energiím.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2021-04-29 18:19:37
Ikona diskutujiciho
sipka

Ale když tě někdo už zraní, tak je na ignoraci pozdě. To aplikuješ jenom tam, kde se tě to nedotklo, protože to není tvoje slabina ani tvoje téma.

Dotknout se a pak si řeknout že do hodím do ignoru, to už jaksi nefunguje.

Ikona diskutujiciho lenka f 2021-04-29 20:04:45 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Každý má nějaké slabiny, to je normální. Přesto se ale člověk nemusí cítit špatně, když na ně někdo zaútočí. Každý má nějaké plusy nebo mínusy, a když se ho nedotkne, že na ně někdo zaútočí – tak to nemusí znamenat, že to je flegmatik. Může to také znamenat, že takový člověk si útok na sebe nebo svoje slabiny nebere osobně, protože nemá v sobě ve své duši nějaké emoční zranění. Tak je fakt, že když to dojde do bodu, že se to někoho dotkne už nefunguje to nevěnovat tomu pozornost. Tomu se musí právě věnovat už pozornost.

Ikona diskutujiciho mif 2021-04-29 20:45:24 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

2 Radek Hamršmíd:
Zlo se nedá vyhnat zlem? A tos slyšel kde? Co jsou podle tebe chrliči na střechách chrámů? Zlo proti zlu. Navíc, ignorovat zlo je cesta tam, kde si představuješ peklo. Možná jsi sluníčkář, potom se ti omlouvám. Pokud jsi ale soudný člověk s „normální“ /definuj normalitu/ rezonancí, sám sobě se musíš hnusit.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2021-04-29 21:50:24
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdo někdy vyháněl odněkud temné bytosti nebo poltergeisty, tak ví, že na ně to po dobrém taky nefunguje… na některé lidi ani nejde mluvit normálně, slyší jenom na křik a na normální mluvu vůbec nereagují.

Ikona diskutujiciho erness 2021-04-29 23:25:59
Ikona diskutujiciho
sipka

Cože, Aluš? Ja tě nějak neslyším …. asi už stárnu. 😀
Jasně. Poltergeista slušně požádáme, aby odešel a nabídneme mu na cestu štamprdlu.
Jedná-li se o silnější temnou bytost budeme muset vytáhnout láhev vína. 😉

Ikona diskutujiciho hajc 2021-04-30 10:48:53 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

uz nekolikrat v zivote jsem narazil na cloveka s funkci ktery si tim padem mysli ze je nekdo a zaroven aroganci, ze vsichni okolo jsou nicky, na takove lidi mi fungovalo kdyz tu jejich energii, ktera z nich pri tom vylevu tryska přesměrujete do solaru a transformujete, je pri tom dulazite byt celem a nechoulit se. Vase přirozená reakce pak je ze se vam chce z te situace smat a pusu mate od ucha k uchu. Na tyhle lidi je to ta nelepsi medicina. Cekaji strach a obranu a vidi reakci, která je vytoci do bela a jsou z toho na infarkt. proc se vydavat ze sve energie., nechavat se pumpovat. je to jako s darkem, ktery jste neprijali. ci je neprijaty darek

Ikona diskutujiciho Klara 2021-05-20 14:59:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nie vzdy sa da vsetko prehliadnut s nadhladom. Svoktovi ked chytia svoje dny tak z nicoho nic rypu, hadaju sa, zapieraju pravdu, ked im poviete, ze nemaju pravdu tak vsetko zapru a vynadaju vam a ked nedrzite hubu este su urazeni ako si dovolujete protiargumentovat. A ked sa to xkrat opakuj a vy uz nemate na to silu a poviete do tvare ako to je tak sa cuduju, ze preco ste im nedali sancu zacat odznova. Naco) aby spinili donekonecna. Lepsie si to vyjasnit a vzdat sa toxickych vztahov ako stale cosi prekusovat a v duchu sa trapit.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2021-05-20 22:01:43
Ikona diskutujiciho
sipka

Tyhle typy vztahů člověka neskutečně vysávají… nemilosrdně to odstřihávám. Nemám na to vůbec nervy.

Ikona diskutujiciho Kajuli 2021-05-21 08:43:01 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky na to nemám nervy, nejhorší to je, když se jedná o vasi vlastní mámu a tátu, potřebují si ucucnout vasi energie.Není to vubec jednoduche, je to neustaly konflikt v sobe, na jednu stranu je mate radi, hodne toho pro vas udelali a jen diky nim jste zde, na druhou stranu, to co si dovolí k vám, by si nikdy nedovolili k cizím. A tak minimalní návstevy i když uz jsou staří a třeba i nemocní, jsou asi resenim. Už tisíckrat jsem se z toho musela vypsat, ale situaci to uplne nevyresi. Jo ulevi se vam, do dalsiho konfliktu..pokud je to nekdo cizi, odstrihnuti je z me strany samozrejmé. Muj znamy to resil tak( asi to tak budu resit taky)Kdyz prijde ke konfliktu, dalsi navsteva bude za 2mesice, pokud dojde znovu po 2mesicich ke konfliktu, bude navsteva za 4mesice atd.Dokud ten, co porad utoci neprestane. On to vytah na jeden rok, pak se jeho maminka uklidnila a pochopila. Vsechno ji to ale napsal, ze to takto bude postupovat, aby vedela o co se jedna.

Ikona diskutujiciho Viktor 2021-05-21 09:52:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, na bezpravi a urazky se nezapomina. Dlouho vas zamestnavaji a boli. Jak reagovat? Freudova reakce byla reakci Neandertalce, to nemuze byt reseni, to je americky pistolnik, okamzite se mstici a trestajici. Takhle nemuze lidstvo fungovat a existovat.
Neodpoustet a nezapominat, to je dulezite.
Nejlepe je hned nereagovat. Mlcet. Zachovat rozvahu a zustat v klidu. Nechat protejsek vychladnout. Rikat si, mne nemuzes nastvat, vim co jsem a co delam. Ja reaguji tak, ze se s dotycnym uz nebavim a kdyz je pak treba, reknu mu i proc. Slusne, klidne, otevrene.
Tato reakce je zasadni, protoze prechazeni a tolerance zla vedou zpravidla k dalsim a silnejsim inzultacim.
Zminim jeste neco duleziteho, rozhodujiciho. Kazda urazka, mobbing, atd. je zlo, ktere na vas vrha nekdo jiny. Toto zlo se ovsem na neho zrdcadlove vraci a skodi mu. Ne hned, ale pozdeji. Nosi to zlo v sobe a to se strada. On ten princip nezna, jinak bych se tak nechoval. Kdo tento princip zna, chova se podle toho. Jezis prece rekl: Chovejte se k ostatnim tak, jak chcete, aby oni se chovali k vam.
To zlo nemusi byt jenom verbalni. Mohou to byt i zle myslenky, dokonce i prosby, aby nekomu bylo zlo zpusobeno.
Nedavno jsem se dozvedel, ze se sousedi v jedne sekte modli, aby vsem se darilo spatne, kdo nevyznavaji jejich presvedceni.
Ve svem dlouhem zivote jsem se mnohokrat presvedcil, ze tento princip odrazoveho zrdcadleni zla na sveho puvodce spolehlive funguje, tj. ze Bozi spravedlnost existuje. Kdyz se vam neco neprijemneho stane, nerikejte si ‚proc zrovna ja‘. Zpytujte svedomi a stante se lepsim clovekem!

Ikona diskutujiciho Vaclav 2021-05-21 10:08:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Potkal jsem lidi o kterych jsem si myslel, ze jsou ok az jsem zjistil, ze nesnesou jiny nazor. Zacnou byt zli a urazeji. Kdyz s nimi potom mate jeste kontakt, delaji jako by se nic nestalo, nebo vam dokonce hned druhy den volaji. Maji spatne svedomi.
Je to nevyzralost, neovladani se i primitivnost, vedouci k neschopnosti diskuse na rozumove urovni. Vztek a zle emoce neumeji ovladat.
Dal od takovych lidi. Kdyz se ptaji proc uz nechci kontakt: Zduvodnit klidne a slusne bez zabran, bez zlosti a pomstychtivosti.
Precist si k tomu o Budhovi, kdo to neumi.
Nic se mne nemuze doktnout ze zla, at je jakekoliv.

Ikona diskutujiciho JARCA 2021-05-21 12:05:59 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Záleží hodně na tom, o jakého rypáka a vzteklouna jde.
Někdy mi vzteklouni připadají směšní. A to je nejvíc odbourává, že se jim nepodařilo vyprovokovat mě k hádce a urážkám. Začnou vyčítat a citově vydírat přes jejich děti (moje vnoučata) – moje nejst. dcera.
Jsou i agresoři, kteří po šťavnatých nadávkách rovnou přechází k fyzickým útokům – můj ex.
Jsou komanda, kteří rádi diktují a pak vyhrožují, že jsme spolu my dvě skončily – moje mladší dcera.
V práci to ANI nepočítám.
Aluško, mám dobrý TRÉNINK, mě jen tak nějakej vztekloun, rypák, zakomplexovanej a arogantní ubožák nerozhodí.
Takoví „lidé“ JSOU duševně hodně nízko. Takovým se vyhejbám, i když je to rodina.
Jsem ve věku, kdy si sama můžu rozhodovat o svých pŕátelích, s kým se budu stýkat…..atd.
Takoví duševní ubožáci se nezmění, dokud nezačnou žít v lásce. Jde z nich zlo, nenávist, závist, nevyrovnanost….Jsou to v podstatě nešťastné bytosti.
Dokud si to neuvědomí, tak se budou sami ničit. A taky své okolí, pokud se nechá.

Ikona diskutujiciho Zerro 2021-05-21 14:06:01 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nejlíp je takového agresory ignorovat, a jen co nejrychleji projít kolem. Zajímavou formu reakce popsal kdysi nějaký psycholog tak, že si představíte dotyčného útočníka jako miniaturního klauna se směšnou vizáží. Jak se snaží pisklavým hlasem zopakovat urážku nebo kritiku. A u toho vztekle poskakuje. Taky je dobrý se při takových invektivách srdečně zasmát a odejít – jít dál. Případně útočníka se zdviženou hlavou „seshora“ sjet pohledem, ale nejvíce je vhodné podívat se mu jen na boty. A jít dál.

Ikona diskutujiciho Toma 2021-05-23 13:42:05 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

„Na urážku musíme reagovat odpovídajícím způsobem a brát přitom v potaz jak okolnosti, tak osobnost protivníka.“
Přesně tak – na dítě jinak. Cítí-li napadený převahu, pak reaguje podle toho. Klidně. Lhostejně.

Ikona diskutujiciho astra 2021-05-25 07:30:47 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mám podobný problém – kolegynu, ktorá je pomerne intelektualne jednoducha, ale velmi dobre financne zabezpecena a mysli si, že može ludom vnucovat svoje nazory….na to sa neda nereagovat…hlavne ked su hlupe…parkrat sme si veci hned vyjasnili a odvtedy mne osobne toto nerobi . vie že u mna neuspeje…alebo pripadne zacne ale hned ju „utnem“…nemam na to nervy…

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek