Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahoj Aluško,

měla bych takový osobní dotaz, na který bych velmi ráda znala tvou odpověď. Je mi 27 let a nikdy jsem vlastně neměla pořádný vztah.

Už od puberty se mi začala formovat velká stydlivost vůči chlapcům, mužům. Dospělo to do takové fáze, že když jsem se někomu líbila, tak jsem se v jeho přítomnosti velmi styděla, nebyla jsem schopna vydat hlásku a celkově mi ta situace byla nepříjemná a já se musela hodně přetvařovat, abych to ustála (v takových chvílích v mé mladistvé dospělosti pomáhal alkohol, kdy jsem se uvolnila a mohla být sama sebou, ale pít denně na kuráž jaksi nepřipadalo v úvahu).

To samé platí v případě, když se někdo líbí mně, v tu chvíli cítím, že se stáhnu do sebe a nemůžu s tím člověkem být sama sebou a nejraději bych utekla. Když se však jedná o muže, který je pouze můj kamarád, takový problém nejevím a mluvím s ním celkem přirozeně a normálně.

Častokrát jsem se snažila najít příčinu mého problému, co to mohlo v pubertě způsobit, že se to pak začalo zhoršovat, ale bohužel si to nemohu vybavit a nepamatuji si na to. Chci také říct, že na to, že to je celkem problém (takto to vnímá společnost), tak mi to do mého života nikterak nezasahuje, protože přítele nehledám a nepotřebuji. Mě by ani nenaplňoval jen tak nějaký vztah, kdy stačí, že bychom k sobě navzájem jevili nějaké sympatie a už spolu můžeme bydlet a zakládat rodinu (poměrně častá zkušenost mých známých).

Pro ostatní jsem samozřejmě automaticky divná, ale já sama vím, že nemohu být jen tak s někým a proto mi tento fakt nevadí. Jsem navíc zastánce toho, že najít někoho, koho si vaše duše přeje, vyžaduje velkou práci na sobě a teprve potom by možná mohl někdo přijít, ale samozřejmě také nemusí. Takže pokud na sobě provedu v tomto životě velký kus práce a bez partnera po svém boku, tak je to v pořádku.

Aluško, chtěla jsem se jen zeptat, zdali existuje nějaká praktická rada, se kterou bych mohla pracovat, abych ten stud a blok mohla postupně rozpouštět, jelikož cítím, že by se mi také díky tomu o něco víc uvolnily i ostatní komunikační cesty vůči lidem obecně.

Mockrát ti děkuji a přeji ti krásnou neděli

Odpověď:

Ahoj,

Pídíš se správně, že ten blok má patrně kořen v dětství. Může to být trauma ze strany otce, dětské první lásky, odmítnutí ze strany jakéhokoliv muže, nebo takové ty kecy co mají ženské že chlapi jsou hrozní šmejdi, ošustit opustit… vložený program který se do tebe zavrtal, mohla jsi to někde slyšet jako malá že jsou chlapi špatní, do podvědomí to vleze ani nevíš jak.

Jediný způsob jak to zlomit je zvýšit si sebevědomí a překonat svůj strach. Takže nepřebíjet strach a nervy alkoholem, ale uvědomit si že ten blok je blbost, že ho nechceš, a nebudeš ho poslouchat. Čím víc a čím déle jednáš podle tohoto programu, tím je silnější a tím těžší bude jeho překonání. Z prvotního programu se stává návyk a ze zablokovaného chování se postupem času stává dokonce tvoje komfortní zona, pomalu se ti z ní ani nechce ven, protože se bojíš toho co je mimo ni.

Pro zvýšení sebevědomí a upozadění úzkosti, mně osobně pomohlo naučit se tančit salsu, překonat blok před publikem, naučit se střílet z brokovnice a začít sportovat, ale ve tvém případě to může být i něco jiného. Jen vyjmenovávám co mi v nedávné době dodalo nejvíce sebedůvěry a dost na sobě vidím, že se můj přístup k lidem velice změnil.

Čím víc si věříš, tím uvolněněji jsi schopná se chovat před lidmi v jakékoliv situaci a neřešit jestli si o tobě budou něco myslet, nebo jestli tě odmítnou, protože se toho nebojíš.

Když si nevěříš a máš strach z odmítnutí, projevuje se to jako komunikační bloky a zamrzání.

Takže primárně bych řešila své vlastní sebevědomí a sebejistotu, své přesvědčení o tom že zvládnu všechno na světě a že neúspěch a odmítnutí není konec světa. Pak to zmizí, aniž by sis dělala násilí a předstírala extrovertní kóču před chlapem, i když to tak vlastně necítíš.

Přetvářka není ta správná léčba. Změna musí jít zevnitř, ze srdce, z touhy se změnit, prolomit strach spíše spontánně ,,už jsem na to připravená, takže jdu do toho ááááá!“ a ne ,,tak já budu dělat jak jsem v pohodě, snad to nikdo nepozná a pak se doma z toho sesypu“.

Měla by sis také ujasnit co doopravdy chceš, protože se na jednu stranu ptáš jak se začít chovat uvolněně a normálně vedle chlapa který se ti líbí a zároveň píšeš, že ho nechceš a nehledáš.. ale pak hned píšeš že nemůžeš být jen tak s někým, že by to musel být fakt NĚKDO.

Pokud bys ho fakt nechtěla, tak to neřešíš a nepíšeš mi kvůli tomu zprávu, vypadá to spíše jako nějaký druh tvé vnitřní obrany před bolestí. Možná si to říkáš aby tě to tolik nebolelo a abys tomu nemusela čelit v plné palbě. Jenomže tento přístup, i když asi tlumí tvoje pocity, tě nepodpoří ve změně, protože jsme opět v konfortní zoně, kde to stojí na pevném bodě.

,,Ále já vlastně žádnýho nechci“ je obrana. Nevzdávej se. Nedělej z toho hon na chlapa, ale udělej z toho projekt pro budování tvého vlastního sebevědomí. Pak to přijde přirozeně.

Neříkej si že máš problém s chlapem, ale že ti to spíš ukazuje na nedostatek vlastní sebedůvěry, na strach a to je věc, se kterou rozhodně můžeš udělat hodně. Ale vyžaduje to aktivní přístup, samo se to opravdu neudělá a nespraví.

Všichni chlapi nejsou stejní a nechtějí se k tobě hned stěhovat a mít rodinu, sotva je poznáš. Každý vztah který v životě prožiješ je trošku jiný, protože i když má spousta chlapů spoustu hodně podobných vlastností (vyjídají spontánně ledničku a dělají že neví kde co je a jak se to dělá abys to udělala za ně… 😀 ), mívají hodně rozdílné hodnoty a pro každého je důležité něco úplně jiného. Spousta jich děti vůbec nechce. Nepředpokládej že by tvůj vztah vypadal stejně jako kamarádek. Ty nejsi tvoje kamarádky, ty jsi ty. Přát si partnera automaticky neznamená mít spolubydlu a založit rodinu, partner je i někdo o koho se opřeš a kdo ti pomáhá s věcmi které neumíš, nebo nezvládáš.

Takže když to zrekapituluji, vodítkem k vyřešení je otázka sebedůvěry. Pak je tu strach z odmítnutí, strach z neznámého, strach z neúspěchu, strach z citového zranění. Odbourat postupně své mentální sebeobrany, které tě před tím vším preventivně chrání: ,,Nikoho nechci, nehledám, nepotřebuji, nejsem na to zvědavá aby se ke mně stěhoval a hned mě oplodňoval, vlastně mi to nevadí, budu se teď chovat jako pošuk abych nemusela riskovat že z toho něco bude a že mi pak zlomí srdce.“ …. Jestli se v tom poznáváš, tak jsme doma a můžeš se pustit do práce.

s pozdravem
Alue