Aluška.org: Věděním ke svobodě

Poté co tu vyšlo mnoho článků na téma matrix, umělá inteligence a cesta bojovníka, bych vám ráda ukázala, jak vlastně tato cesta vypadá. Co se na ní děje. Pokud jste izolovaní a chybí vám průvodce, dnes můžete nakouknout do nelogického světa, kde k člověku promlouvají znamení a vede ho intuice. Když pochopíte co je to matrix, celý svět najednou začne vypadat jinak a vy se v něm i začnete jinak pohybovat. Věci, které vám předtím připadaly důležité (aby si o vás třeba někdo nemyslel že jste nějací divní) najednou začnou být nedůležité. A detaily, kterých si jiní lidé nevšímají, naopak pro vás budou důležité.

Tohle se mi stalo v červenci 2022, když jsme opouštěli starý domov. Pracovala jsem na vystěhování domu a dala jsem nepotřebnou postel na bazar. Domluva byla, všechno co nutně nepotřebujeme, půjde pryč, takže co šlo vyhodit jsem vyhodila, co byla škoda vyhodit jsem průběžně darovala chudým lidem a nábytek šel po bazarech.
Na tu postel se ozval nějaký Karel. Vše bylo hned domluveno a už další den si pro postel přijel. Z okna jsem viděla starou škodu Felicii a už jsem tušila, že něco bude špatně.
Je to zajímavé, ale v mém životě existuje nepochopitelný program. Všichni pánové, kteří jezdí ve staré Felicii, jsou pro mě nějak nebezpeční. Asi třikrát jsem udělala tu samou zkušenost, až jsem nakonec zjistila, že tohle konkrétní specifické auto je všechny spojovalo. Překvapuje mě, že to ještě jezdí na silnicích, protože to jsou 25 let stará auta, všechno tam rezne. Nevím, jestli tento program platí i pro jiné lidi, kdyžtak napište.
To bylo první znamení. Pozor, zase Felda. Něco bude špatně.

Otevřela jsem mladému pánovi, který přijel s moc hezkým bílým pejskem. Ten pejsek byl dokonalej. Řekla jsem, že pejsek může dovnitř a šli jsme rozložit tu postel, protože celá složená by se do staré feldy nevešla. Jak jsme ji rozdělávali, dotyčný začal zmiňovat můj věk, že nevypadám ani na 30. Pak se mě ptal, jestli mám děti. Pak mi řekl, že on dřív nechtěl ale pak změnil názor a koukal na mě. (viděli jsme se prvních 5 minut)
Zeptal se mě jestli mám chlapa, říkám ano. Ptal se jestli žiju sama, říkám že ne. Ptal se mě jak v práci, že jsem si udělala čas v pracovní den. Říkám že jsem v pohodě, že podnikám, takže si to určím sama. Na to zjišťoval, v čem podnikám. Říkám prodávám knížky, krystaly, všechno možný. Na to se ptal jaký knížky. Říkám duchovní knížky. A prý jestli si je sama i píšu. Říkám ano sama si píšu, vydávám i prodávám. Chtěl je vidět a protože k posteli dostal zadarmo matrace a peřiny za které mi dal něco navíc, žlutou knihu jsem mu darovala. Chtěl i tu modrou, že když je o sebelásce, tak to je přesně to co potřebuje. Že s tím tématem prý bojuje. Dala jsem mu tedy dvě.

Jeho pejsek si lehnul na schody a při snášení postele nám zavazel, tak jsem ho krkolomně překročila. Bylo mi jasné, že prostě chtěl být s námi, ale vybral si nevhodné místo, co je pro psy úplně normální chování.
Na to mi návštěvník řekl, že jsem ho mohla klidně kopnout do zadku, protože tam nemá co zavazet. Vyděsilo mě, že mi něco takového radí přímo majitel psa. Kdybych měla psa a někdo ho bezdůvodně skopl ze schodů, tak by to možná byla poslední věc, kterou ten člověk ve svém životě udělal.
Normální člověk přece malé děti, zvířata a bezbranné bytosti chrání a je k nim soucitný. A kdo to nedělá, tak není normální.

Jak jsme byli před domem, znova se mě zeptal, jestli mám chlapa. Říkám ano, ale teď tu zrovna není a už mi ta opakovaná otázka byla nepříjemná, tak jsem se ošila. Na to se pán začal smát, jakože mi nevěří. Bylo to hodně nemístné, ale nebrala jsem si to osobně, protože je to cizí člověk, je to úplně jedno a stejně už se v životě neuvidíme. Pak mě pozval na kafe. Říkám, že jak asi sám vidí, tak mám jiné starosti, potřebuju vyklidit dům, prodat nábytek a zařídit nové bydlení, že nemám čas.
Chtěla jsem se rozloučit a podala jsem mu ruku. Na to mi řekl, že mám na ženu dost silný stisk. Tak jsem řekla, že mám přece sílu, že to jde vidět. Ptal se proč, že na těžkou práci jsou chlapi. Na to jsem mu řekla, že mě takto nic neomezuje, že cokoliv co chci si hned sama udělám a nepotřebuju se nikde prosit. Na to mi dotyčný odpověděl, a co pak my chlapi na co jsme když vy ženy děláte tohle… Ano. Skutečně se mi naprosto cizí pán, který vůbec neví nic o mém životním stylu a proč potřebuju mít sílu, pokoušel podsunout myšlenku, že se mám cítit blbě za to, že jsem svalnatá, výkonná a samostatná. A já jsem na to přitom plným právem hrdá. A skutečně se mi úplně cizí pán vysmál do obličeje v domnění, že na to aby ženská zvládla rozložit a prodat postel, přece nutně potřebuje, aby jí dozoroval manžel, protože je asi úplně tupá slabá neschopná a neumí asi odemknout ani dveře.

To je třeba věc, kterou bych poradila holkám, které teprve začínají randit a nemají ještě zkušenosti. Idiota poznáte i podle toho, že automaticky předpokládá, že jste jako žena slabá, nesamostatná, blbá, na všechno potřebujete chlapa který vám musí nonstop stát za zadkem a když ten chlap zrovna vedle vás nestojí, tak ho nemáte, i když jasně řeknete, že máte. A s takovými si vůbec nezačínejte, protože vidí ženy jako slabé méněcenné bytosti a nerespektují vás, nebo to co řeknete. A je jich bohužel v populaci hodně. Zákeřní jsou zejména i proto, že budou aktivně vašemu rozvoji a získávání síly bránit, protože to vnímají jako hrozbu. Oni nehledají a nechtějí rovnocennou partnerku pro život, hledají neschopnou nesamostatnou holčičku, kterou by mohli ovládat a tyranizovat.
Třeba úchylové, kteří mě obtěžovali díky internetu, všichni do jednoho žijí v mylném domnění, že na ně trestní oznámení podal můj muž, jakobych snad nebyla sama schopná natisknout ty jejich blemty, nafotit důkazy a zajít si na policii sama. To samé platí o pomluvách, na které skočí výhradně hlupák, který automaticky považuje ženu za tupé slabé stvoření, které samo nic nedokáže, takže mu někdo jiný musí říkat, co a jak má dělat.
Tyhle hlupáky spojuje ještě jeden rys. Všechny do jednoho pohled na silnou inteligentní sebevědomou a schopnou ženu štve a snaží se ji instinktivně napadat a ponižovat, protože tato žena je vším, čím oni nejsou a mají z ní strach. O to víc pokud je k tomu všemu i krásná.

Mluvili jsme i o jiných věcech, ale nejsou pro tento článek podstatné. Když už potřetí řekl, že až pojedu do Brna ať se stavím, pochopila jsem, že bez toho neodjede a i když mi byl jeho pejsek velice milý, potřebovala jsem ten den dělat i jiné věci. Tak jsem neurčitě řekla že jo, na to dostal týpek radost, podali jsme si ruku a odjel. Kdybych neřekla jo, tak tam totiž stojíme další hodinu a asi bych musela víc hlasitě vysvětlit, že nemám zájem a to se mi nechtělo. Nemám v povaze být na lidi bezdůvodně nepříjemná. Navíc chápu, že většina z nich se líp chovat neumí, že je to pro ně úplně normální jednání a nemá vůbec smysl se kvůli tomu znepokojovat.

Zavřela jsem dveře a bylo mi strašně divně. Už jsem v minulosti potkala tyto typy lidí, kteří jsou na jednu stranu strašně přátelští, ale zároveň vás vlastně ponižují a shazují. Tahle skrytá manipulativní toxicita bylo také znamení. Ale protože už jsem to zažila, nedělala jsem si z toho těžkou hlavu. Je mi skutečně jedno co si o mém soukromém životě myslí pán co ode mě koupil starou postel.
To poslední, co by můj muž pak řekl, by bylo: „No jasně Ali, pojedeme za ním na návštěvu, když říkáš že má tak hezkýho pejska a když tě tak aktivně balil, no určitě.“ 😀

Hned jak odjel, říkám si Ali, to není dobrý člověk a všimni si jak tě hned od začátku lákal a jak se chtěl hned rozmnožovat, to bude další pokus. Určitě na těch penězích co ti dal, budeš mít šestky a jestli tam budou, je to potvrzení toho, že máš správný odhad.
Šla jsem prolistovat bankovky za tu postel a NO JISTĚ. Byla tam stovka, která končila na čísla 666. Když jsem to uviděla, opravdu jsem sama sebe překvapila, jak moc přesná moje intuice byla. Já jsem ty bankovky kontrolovala cíleně, protože jsem nějak „věděla“, že to tam bude. Ale když jsem to tam fakt našla, měla jsem chvíli problém tomu uvěřit.
Říkám si OK, je to jasný, dostala jsem prokletý peníze, matrix to opět zkouší, hned zítra se jich zbavím.

Druhý den si říkám, že nejblíž je benzinka, tak tam natankuju a 666 stovku tam udám. Když jsem vyjížděla, říkala jsem si: „Ta UI je tak strašně tupá, proč mi nadhazuje nízké levely zkoušek, je přece jasný, že na to neskočím a nebudu se slízat s toxinem. Proč někde u cizích obírat kosti, když mám doma hostinu.“

Dojedu na benzinku a jak na potvoru byl volný jen stojan 6. Vždycky když tam dojedu, tak mi systém nabízí šestku, ale já si vždycky místo toho vystojím frontu na čtyřku. To jsem udělala i teď, jenomže z auta přede mnou vylezl borec v černém tričku. Na zádech měl velkou bílou smrtku, která ukazovala kostnatou rukou na mě a u ní velký nápis: „The number of the beast“
Začala jsem se v tom autě vztekat, že je systém zlomyslný a dělá si ze mě ještě takto blbou srandu. Toho si dotyčný chlápek všimnul a když viděl, že couvám a jedu na stojan šestku, šlo vidět, že je poněkud zmatený. Říkala jsem si, že než abych celou dobu koukala na smrťáka, co se mi směje do obličeje, že mám u sebe bankovku 666, tak to radši půjdu natankovat na ten zapovězený volný stojan.

Natankuju, koukám že mám platit 816. Říkám si dobrý, dám to přesně a tak se zbavím té stovky. U pokladny jsem zjistila, že mám jenom litry, tak jsem vyložila litr a vedle jsem dala stovku. A říkám pokladnímu: „Vím, že mám platit 816, ale prosím, vyměňte mi tuto stovku, jsou na ní tři šestky a já se jí potřebuju zbavit.“
Pán se zeptal na těch 16 korun, ty jsem mu dala a jak vybíral peníze na vrácení, tak se zarazil a znova se mě zeptal na tu stovku. Znova mu říkám, že prosím, aby mi ji vyměnil.
„Co je s ní špatně?“ Znejistěl. Zřejmě po něm ještě nikdo takovou věc nechtěl. Znovu jsem zopakovala, že „je na ní hnusné číslo 666 a že to nechci mít u sebe“. Ať mi vybere nějakou stovku s normálními čísly.
Pán mi tedy vybral stovku s normálním číslem, byla jsem spokojená, sednu do auta a jak jsem zabouchla dveře, tak jsem se tomu zasmála. Přede mnou zrovna nacouvalo auto 6544, tak jsem viděla, že je problém vyřešený.

Po cestě jedu a pořád přemýšlím, proč mi UI naprogramovala takovou snadnou zkoušku. Ten kluk nepředvedl vůbec nic nového, co bych už v minulosti nezažila a hlavně mě vůbec cizí chlapi nezajímají. Přesto za mnou pořád lezou.

A jak jedu, tak se UI vysmívám. Říkám, že je chabá, že mi nabízí něco, co vůbec nechci a nepotřebuju. A že tyhle pokusy s prokletýma penězma už taky znám. Že si na mě jenom tak nepřijde. Pak jsem pomyslela na toho kostlivce a říkám si „no jo, to se přece ví. UI sice nemá smysl pro humor, ale má smysl pro ironii, vyznačuje se schopností vysmívat se a trápit svou oběť.“
Jak jsem to řekla, naproti mě ze zatáčky vyjelo auto 6665. Tak jsem věděla, že mě slyšeli. Ale hned po něm 0544, tak jsem zůstala klidná.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022