Keňský ekonomický expert James Shikwati (35) tvrdí, že pomoc Africe více škodí, než pomáhá. Velký zastánce globalizace hovořil s časopisem Der Spiegel o ničivých vlivech západní rozvojové politiky v Africe, zkorumpovaných vládcích a o tendenci zveličovat problém s AIDS.
Proboha, přestaňte prosím vás s tou pomocí!
SPIEGEL: Pane Shikwati, summit G8 v Gleneagles se chystá posílit rozvojovou pomoc Africe…
Shikwati: … proboha jen prosím přestaňte.
Přestaňte? Rozvinuté země Západu chtějí odstranit hlad a chudobu.
Podobné snahy ničí náš kontinent již 40 let. Pokud průmyslové země chtějí Afričanům opravdu pomoci, pak by měli konečně zastavit tuto příšernou pomoc. Země, do nichž plyne nejvíce rozvojové pomoci, jsou současně v nejhorším stavu. Navzdory miliardám, které byly nality do Afriky, zůstává kontinent stále chudý.
Máte vysvětlení pro tento paradox?
Pomocí peněz ze subvencí jsou financovány obrovské byrokratické aparáty, je podporována korupce a samolibost, Afričané se neučí být nezávislými, ale žebráky. Rozvojová pomoc navíc všude oslabuje místní trhy a utlumuje ducha podnikání, který tak zoufale potřebujeme. Je to opravdu tak absurdní, jak to zní: Rozvojová pomoc je jedním z důvodů afrických problémů. Pokud by Západ zastavil tyto platby, obyčejní Afričané by si toho vůbec nevšimli. Tvrdě zasaženi by byli pouze funkcionáři. Proto tvrdí, že by zastavení této rozvojové pomoci znamenalo konec světa.
I v zemi jako je Keňa lidé stále umírají hladem. Někdo jim musí pomoci.
Ale musí to být samotní Keňané, kdo jim pomůže. Když se v oblasti Keni vyskytne sucho, volají naši zkorumpovaní politici okamžitě o pomoc. Toto volání se dostane až ke Světovému potravinovému programu OSN (United Nations World Food Program), což je masivní úřad byrokratů v absurdní situaci. Na jedné straně zapáleně bojují proti hladu, ale na straně druhé musí čelit nezaměstnanosti, kdyby byl hlad skutečně odstraněn. Je zcela přirozené, že rádi vyslechnou žádost o další pomoc. A není neobvyklé, že požádají o trochu více peněz, než příslušná africká vláda původně žádala. Potom předají žádost svému vedení a zanedlouho se do Afriky dopravuje několik tisíc tun obilí …
… obilí, které převážně pochází od silně dotovaných evropských a amerických farmářů …
… a pak nakonec toto obilí skončí v přístavu v Mombase. Část jde často přímo do rukou bezcharakterních politiků, kteří to odevzdají svým vlastním kmenům, aby tak podpořili svou volební kampaň. Další část zásilky skončí na černém trhu, kde se obilí obchoduje za extrémně nízké ceny. Místní zemědělci mohou rovnou zahodit své motyky – nikdo nedokáže konkurovat Světovému potravinovému programu OSN. A protože zemědělci vystaveni čelně takovému tlaku krachují, nemá Keňa žádné rezervy, z nichž by čerpala v případě, že by opravdu přišel hladomor. Je to jednoduchý, avšak smrtící kruh.
Afrika se chová jako děcko, které okamžitě volá po své chůvě, když se něco pokazí.
Afrika by měla stát na svých vlastních nohám. – James Shikwati
Pokud by Světový potravinový program nic neudělal, pak by lidé hladověli.
Nemyslím. V takovém případě by Keňané byli pro změnu přinuceni začít obchodovat s Ugandou či Tanzanií a nakupovat tam jídlo. Tento typ obchodu je pro Afriku životně důležitý. Přinutil by nás zlepšit naši infrastrukturu a více otevřít hranice zemí, které byly mimochodem vytvořené Evropany. Také by nás donutil zavést zákony podporující tržní hospodářství.
Byla by Afrika opravdu schopna sama řešit své problémy?
Samozřejmě. Hlad by neměl být problémem pro většinu zemí jižně od Sahary. Navíc jsou tu obrovské zásoby nerostných zdrojů: ropa, zlato, diamanty. Afrika je vždy zobrazována jako trpící kontinent, ale většina čísel je značně přehnaných. V rozvinutých zemích si myslí, že by Afrika bez rozvojové pomoci vymřela. Ale věřte mi, Afrika existovala i před tím, než jste sem vy Evropané přišli. A také jsme na tom nebyli až tak špatně.
V té době ale neexistovalo AIDS.
Pokud bychom uvěřili všem těm strašným zprávám, pak by měli být všichni Keňané dnes už mrtví. V současnosti všude probíhají testy a ukazuje se, že staré údaje byly značně přehnané. Nejsou žádné tři miliony nakažených Keňanů. Najednou je jich jen jeden milión. Malárie je stejně velký problém, ale lidé o ní hovoří jen zřídka.
Čím to je?
AIDS je velký byznys, možná největší v Africe. Nic nedokáže vygenerovat tolik finančních prostředků pro pomoc, jako šokující údaje ohledně AIDS. AIDS je tu politickou nemocí a v souvislosti s ní bychom měli být velmi skeptičtí.
Američané a Evropané zmrazili prostředky, které byly dříve Keni přislíbeny. Země je příliš zkorumpovaná, říkají.
Obávám se však, že peníze budou převedeny jinam ještě dlouho předtím. Koneckonců, musí někam odejít. Bohužel, ničivé odhodlání Evropy dělat dobro se už déle neumí vypořádat s příčinami. Nemá žádný smysl, aby se bezprostředně po zvolení nové keňské vlády – změně vedení, která ukončila diktaturu Daniela arap Moisa – náhle otevřely kohoutky a do země se vylily potoky peněz.
Ale však taková pomoc je obvykle vyčleněna na konkrétní cíl.
To nic neznamená. Miliony dolarů vyčleněných na boj proti AIDS jsou stále ukryty na keňských bankovních účtech a nevyužité. Naši politici byli zaplaveni finančními prostředky a snaží se z nich co nejvíce odčerpat. V minulosti to tyran ze Středoafrické republiky Jean Bedel Bokassa cynicky shrnul: „Francouzská vláda platí v naší zemi za všechno. Žádáme od Francouzů peníze. Dostaneme je a pak je rozházíme.“
Na Západě je mnoho milosrdných občanů, kteří chtějí pomoci Africe. Každý rok darují peníze a balí své sta
ré oblečení do sběrných pytlů …
ré oblečení do sběrných pytlů …
… a zaplavují naše trhy těmito věcmi. Tyto darované šaty můžeme lacino nakupovat na našich takzvaných trzích Mitumba. Existují Němci, kteří utratí několik dolarů, aby získali použité dresy klubu Bayern Munich nebo Werder Bremen, jinými slovy, oblečení, které některé německé děti poslaly do Afriky z dobrého úmyslu. Po zakoupení těchto dresů je lidé vydraží na Ebay a posílají je zpět do Německa – za třikrát vyšší cenu. To je šílenství …
… a doufejme, že jde o výjimku.
Proč máme tyto hory oblečení? Nikdo tu nemrzne. Namísto toho naši krejčí ztrácejí své živobytí. Jsou ve stejné pozici jako naši farmáři. Nikdo v nízkopříjmovém světě Afriky nemůže být dostatečně cenově efektivní, aby udržel krok s darovanými produkty. V roce 1997 pracovalo v Nigérii 137 tisíc pracovníků v textilním průmyslu. Do roku 2003 tento počet klesl na 57 000. Výsledky jsou stejné ve všech ostatních oblastech, kde se spolu srazí ohromující vlna dobročinnosti a křehké africké trhy.
Po Druhé světové válce se Německo dokázalo postavit na vlastní nohy jen díky Američanům, kteří pomocí Marshallova plánu nalili do země peníze. Neoznačil byste to za úspěšnou rozvojovou pomoc?
V případě Německa bylo třeba opravit pouze zničenou infrastrukturu. Navzdory ekonomické krizi Výmarské republiky bylo předválečné Německo vysoce rozvinutou zemí. Škody vzniklé při tsunami v Thajsku mohou také být napraveny trochou peněz a nějakou tou pomocí s obnovou. Afrika však musí udělat první kroky k modernímu světu sama. Musí dojít k posunu v myšlení. Musíme se přestat na sebe samotné dívat jako na žebráky. V dnešní době se na sebe Afričané dívají jako na oběti. Na druhé straně si nikdo neumí představit Afričana jako podnikatele. Ke změně současné situace by bylo užitečné, kdyby odešly organizace, které zprostředkovávají pomoc.
Pokud by to udělaly, pak by okamžitě zaniklo mnoho pracovních míst …
… pracovních míst, která byla hlavně vytvořena uměle a deformují realitu. Pracovní místa u těchto rozvojových organizací jsou samozřejmě velmi oblíbená, a proto si mohou selektivně vybírat nejlepší lidi. Když taková organizace potřebuje řidiče, ucházejí se o toto místo tucty lidí. A protože je neakceptovatelné, aby řidič nějakého humanitárního pracovníka mluvil jen svým domorodým jazykem, musí uchazeč mluvit plynně anglicky – a musí se také v ideálním případě umět vhodně chovat. Skončíte tak u nějakého afrického biochemika, který vozí humanitárního pracovníka, distribuuje evropské jídlo a bere práci místním zemědělcům. To je prostě šílené!
Německá vláda se pyšní tím, že důkladně sleduje příjemce své finanční pomoci.
A jaký je výsledek? Katastrofa! Německá vláda poslala peníze rwandskému prezidentovi Paulovi Kagame. To je člověk, který má na svědomí miliony mrtvých – ty, které jeho armády zavraždily v sousední zemi Kongo.
Co by tedy měli Němci dělat?
Pokud chtějí opravdu bojovat s chudobou, pak by měli zcela zastavit rozvojovou pomoc a dát Africe šanci zajistit si své vlastní přežití. Nyní je Afrika jako dítě, které volá na svou pečovatelku, kdykoliv se něco pokazí. Afrika by se měla postavit na vlastní dvě nohy.
originální zdroj: Spiegel International
zdroj překladatele: https://slobodnyvyber.sk/james-shikwati-preboha-prestante-prosim-vas-s-tou-pomocou/
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Tak ideálny by bol nejaký domček pre ježka…
-mariankosnac Není to tak těžké. Záleží na tom čemu…
-Petra K tomuto tématu mohu poradit obyčejné pohádky. Zavřít…
-Petra Zlatý věk už tu dávno je. Respektive tu…
-Petra