Aluška.org: Věděním ke svobodě

„Léčíte se na něco?“

„Ne.“

„Berete hormonální antikoncepci?“

„Ne.“

„A očkovaná proti rakovině děložního čípku doufám jste?…. Ne? A vy jste nějaká ta alternativní nebo co?“

Ptal se mě můj nový gynekolog. Můj starší sympatický gynekolog totiž náhle zemřel, já přešla k jeho nástupci a takto si mě „testoval“ při vstupní prohlídce. Za „nenaočkování se“ jsem byla značně pokárána a poučena, že on má dvě dcery a nechal je naočkovat ihned v 15 letech.

Ano, i mne se maminka snažila v 15 letech přesvědčit „ať si dám říct a jdu.“ Ale já nešla. Již tehdy se mi na tom něco nepozdávalo. Ano možná již tehdy jsem byla, slovy pana doktora, alternativní.

Alternativní nebo naopak holka se zdravým selským rozumem, co vždy více věřila a důvěřovala svému tělu? Od té doby uběhlo přesně deset let a já musím zaklepat, stále zdravá. Ono to totiž v dnešní době není až tak samozřejmé (dokonce ani v mé mladé generaci)…

Ještě na chvíli se vraťme do ordinace pana gynekologa:

„Menstruaci máte pravidelnou?“

„Ano, po 29 dnech.“

„A bolesti nějaké máte?“

„Ne, opravdu všechno v pořádku.“

Jako bych pana doktora zklamala, že nic nenašel, i když se tak moc snažil… Skoro jsem měla pocit, že si mě tam k sobě zavře do vitrínky a budou se na mě chodit dívat jako do zoo. Vážně jsem takový unikát, protože jsem zdravá? Trávit s ním ještě více času, tak se budu bát, že jsem asi opravdu nějaká divná a začnu hledat nějaké diagnózy s ním.

Ani ne za týden po této události, jsem velkou náhodou potkala svého spolužáka z gymnázia, kterého jsem neviděla tři roky. Dokončuje své studium na lékařské fakultě a na otázku, jak se má, odpověděl:

„Jo dobrý, ale zrovna končíme a máme gynekologii, no je to děs ti povím, učíme se jen o samých problémech a komplikacích!“

A v ten moment mi to došlo! No jo vždyť ten můj pan gynekolog byl nešťastný, celé mládí jej školili, aby hledal nemoci a léčil je, u mě nic nenašel, takže si mohl myslet, že svou práci nedělá správně! Neboť jak před časem řekla PharmDr. Margit Slimáková: doktor hledá nemoci a vždy něco najde.

Nic proti lékařům, jsem ráda, že je máme a mým velkým přáním by bylo změnit přístup. Přestat léčit pouze důsledek, tedy nemoc, ale zabývat se také samotnou příčinou, proč k nemoci vůbec došlo a co můžu udělat příště jinak, abych nemocná nebyla. Jak ale víme, doktoři mají více peněz za nemocného člověka, než za zdravého, protože co s takovým – prášky mu nenapíšu, tedy žádný business. (Ale ne všichni lékaři jsou takoví.)

Ale co kdyby tomu bylo naopak? Četla jsem totiž o nějaké zemi, kde platí doktora jen do té doby, dokud je člověk zdravý, když onemocní, platit přestanou. Nevím, zda-li se nejednalo pouze o žert, ale kdyby tomu tak bylo, to by „nás zdravých“ přibylo. 🙂 Osobně patřím mezi ty šťastlivce, kteří takového “ osvíceného“ praktického doktora mají. Ten můj žije zdravě, cvičí jógu a pacientům se snaží předepisovat hlavně změnu jídelníčku, pravidelný pohyb … ale ouha, ne všichni takový recept oceňují. Přišli přeci za doktorem a ten je má vyléčit. Proč by oni měli něco dělat? Od toho je tady přece on, takže rychle jedny pilulky a já zase půjdu žít svůj život jako doposud. Ono je vždy snadnější hodit zodpovědnost na druhého. Ale myslím, že je na čase říct dost a podívat se pravdě do očí, nemoc na nás omylem nehupla někde na ulici. Přiznejme si, to jak nám je a za náš stav si opravdu můžeme my sami.

Proč je dnes tolik žen, ale hlavně tolik mladých žen, nemocných? Je spoustu takových, které berou hormonální antikoncepci, do toho popíjejí alkohol a k tomu zobou jednu růžovou pilulku Ibalginu za druhou (a o svém trápení vám poví s cigaretou v ruce…). Když se k tomu přičte špatná životospráva a nedostatečná láska a péče o své tělo (a ženství), problémy jsou nasnadě. Naše tělo má úžasné samoléčící schopnosti, ale takový přístup dlouhodobě nezvládá. Ptejme se tedy, co se změnilo, co děláme jinak než například generace našich babiček? Jaký byl (a stále je) recept na zdraví? Tehdy i dnes platí stejně jednoduchá pravidla:

• zdravá strava
• dostatek pohybu na čerstvém vzduchu
• vnitřní spokojenost

Doplním ještě doporučení paní Miluše Kubíčkové

• žití v rytmu přírody
• správné dýchání
• a zdravé vztahy (vztah k sobě samé, k ostatním lidem, k přírodě, ke kultuře a umění a v neposlední řadě k tomu, co nás převažuje).

Mimochodem paní Miluše je neuvěřitelně inspirativní žena, s kterou jsem se seznámila, když jsem si moc přála potkat ženu, starší ženu, která by mi ukázala, že stáří nutně neznamená bolest, nemoci a trápení. A pak přišla ona, tato neuvěřitelně moudrá, čilá, zdravá a inspirativní 90 letá žena…

Regenerovat a uzdravovat, nebo se bránit útoku?

Ale je tady ještě jeden velmi důležitý činitel, který ovlivňuje naše zdraví: imunitní systém, to je ona zázračná samoléčící a uzdravující složka našeho těla. Větší část nervového systému se nazývá autonomní nervový systém (ANS), který má dvě části parasympatický (PNS) a sympatický (SNS).

Parasympatický nervový systém zajišťuje činnost organismu v klidu a bezpečí, stará se o růst, léčení a udržování těla, zatímco sympatický je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí, tedy „útok nebo útěk“. Když se člověk rozhodne, zda zvolí útěk, nebo útok, v jeho těle se začne dít mnoho věcí.

Změní se proudění krve – krev už neproudí do žaludku ani do přední části mozku, ani do ledvin a do jater, ale proudí převážně do svalů, protože tělo ví, že ho něco ohrožuje a je třeba mít sílu na boj nebo na úprk. V tu chvíli přestane proto zpracovávat potravu ve střevech nebo se zbavovat toxinů z jater a vyvažovat hladinu elektrolytů v ledvinách nebo kreativně uvažovat. Jde o mimořádnou situaci a tělo se musí bránit.

Zjednodušeně řečeno, tělo se dokáže buď regenerovat a uzdravovat, nebo se bránit útoku. Nikoliv obojí najednou. Problém je ale ten, že naše tělo je často v tomto napětí, i když si myslíme, že jsme v klidu. Jedná se o tzv. fyziologický stres. Dlouhodobý stres, který jsme již přestali vnímat, ale na naše tělo působí. V takovém stavu je naše tělo v napětí, svaly jsou stažené a náš imunitní systém v režimu „útěk nebo útok“ tedy v módu, který není rozhodně regenerační.

Jak se tedy takového stresu – napětí zbavit?

Účinná je fyzická aktivita, tedy sport, pohyb, který uvolní ono napětí ze svalů, pobyt v přírodě a za další pravidelná mentální očista. K tomuto tématu naleznete na internetu spoustu dalších informací a užitečných doporučení, stačí „googlit“.

Závěrem

Shrnu-li celé své vyprávění a poučení z něj do pár vět, bude znít následovně: ke zdravému životnímu stylu přidejme i duševní očistu a relaxační cvičení, které pomůže našemu tělu uvolnit se a dostat se do větší pohody. Buďme šťastné, spokojené a mějme se rády 🙂 S láskou pečujme o své tělo a naslouchejme jeho potřebám.

zdroj: http://kalisek.cz/je-normalni-byt-v-dnesni-dobe-zdrava