Aluška.org: Věděním ke svobodě

Byla jsem na centrum.cz a zaujal mě článek o tom, jestli je či není dobré nechat se olizovat od psa. Kousek článku ocituji (Po opravě ,,lysozynu“, to si snad dělali srandu. Na to aby člověk uměl opsat cizí slovo správně, snad nemusí mít vysokou), než se dostanu k tomu podstatnému:

,,Už od pradávna lidé věděli, že psí sliny mají léčivé schopnosti. Viděli, jak se psi tímto způsobem samí léčí a tak si nechávali také od nich lízat rány, aby se jim dříve zahojily. I když je to pravda, raději to moc nezkoušejte, v psí tlamě najdeme celou zoologickou zahradu dalších mikroorganismů, které by nám mohly uškodit.

Ono „kouzlo“ však nespočívá jen v tom, že psí sliny ránu zbaví nečistot a prokrví okolí, takže se tkáň lépe uzdravuje. Ve slinách jsou obsaženy také dezinfekční látky a dokonce biologicky aktivní složky. Hubí bakterie a působí preventivně proti zánětům.

K těmto látkám patří například enzym lysozym, který prokazatelně zastavuje růst bakterií, jako jsou E. Coli nebo různé druhy nebezpečných streptokoků. Objevil jej vynálezce penicilinu, sir Alexander Fleming už v roce 1922.

Další účinnou složkou je histatin, který přispívá k regeneraci tkání. Problém je však v tom, že se někdy rána zatahuje až příliš rychle, protože psí sliny způsobují její granulaci. Výsledná jizva je pak vyvýšená, nateklá a často nevzhledná.

Připomeňme si také, že psi olizují skutečně ledacos, takže se jim do tlamy mohou dostat velmi nebezpečné organismy. „Čisté“ psí sliny obsahují sice méně choroboplodných zárodků než u člověka, ale lidem mohou způsobit vážné problémy, i když psovi jsou neškodné. Navíc někdo může trpět alergií na psí sliny, nejen na srst.

Lékaři – lidští i veterinární – také varují, že zároveň by se psí sliny nikdy neměly dostat do otevřené rány. To platí i pro samotného psa – například po operaci by si ránu neměl olizovat a proto je nutné mu v tom často bránit tzv. límcem“

zdroj: http://zena.centrum.cz/zdravi/novinky/clanek.phtml?id=803549

Článek jako takový, zajímavý moc není, tohle by napadlo snad každého. Co mi přišlo zajímavé je to, že vlastně v závěru se obecně doporučuje nenechat olizovat ani sebe, ani psa kvůli ,,potenciálně nebezpečným bakteriím“, ale když se člověk podívá do diskuze, dočte se řadu velice zajímavých zkušeností od pejskařů. Které samy o sobě vydají na pěkný článek a které říkají přesný opak…

– Jindřiška

3 týdny se mi nechtěl zahojit „rozkopnutý“ palec na noze. Bylo to v létě, byla jsem naboso a byla jsem na návštěvě u známých. Jejich pejsek mi palec olízal. Cítila jsem se trapně, že to udělal, divila jsem se spíš pejskovi, že něco tak ošklivě krvavého může vůbec lízat..! Do týdne jsem měla po trápení a palec byl dokonale uzdraven.
Jo a o tom, že si pejsek nemá lízat ani vlastní rány?!

Naše fenka byla po větší operaci. I když jsem ji měla v ložnici – v noci jsem ji neuhlídala – probudím se a slyším, jak zuby trhá stehy na břiše, které ji velice svědily. Volala jsem panu doktorovi – bála se, že jí snad vypadají vnitřnosti, tak dlouhá ta rána byla. Prý ať se nebojím, ale „bez šití“ bude trvat strůst delší dobu. Dokonalé zahojení trvalo skoro 2 měsíce, ale probíhalo bez jakýchkoliv komplikací.
Pejsci umí léčit nejen tělo, ale i duši. Většina „pejskařů“ by mohla vyprávět….asi proto je také pes nejlepším přítelem člověka.

– Alena

Já bych se psím slinám vůbec nebránila.

Manžel měl na noze nepěkný vřed, nepomáhaly mastičky ani vodičky, až kníračka začala olizovat, tak se před očima začal vřed ztrácet. Zůstal na noze pouze načervenalý flek, což proti vředu nebylo nic.

– Rostislav

Kdysi jsem měl škaredý hnisavý zánět na palci nohy po zásahu ve vysoce bakterialním prostředí /hasič/. Byl jsem léčen, hned na modro natřený, pak zase na červeno…injekce a ono se to nějak neléčilo.

Doma, jak jsem si sedl, hned byl u mě věrný přítel a dožadoval se dostat pod obvaz na noze.

Jednou jsem k tomu svolil, pes olizoval a to jsem nechal udělat několikrát. A výsledek? Zahnisání ustoupilo, rána zaschla a bylo vidět, že to ustupuje.

Při návštěvě lékaře mi bylo konstatováno, že našli tu správnou cestu a rána se hojí, což bylo velmi dobré sdělení. Když jsem pak řekl, co se stalo, lékař se zašknuřil a sdělil mi, že jsem měl štěstí, že se tam nestala infekce/která tam stejně byla/.

– Hanka

Já nevím, když si moje fenka rozřízla nohu, hned jsem jí packu zavázala – aby se jí do toho něco nedostalo… po příjezdu na veterinu lékař ránu ošetřil a obvaz zahodil – prý si to musí olizovat…. rána byla zahojená cobydup…

– Jana

Setkala jsem se s tím, že majitelce psa rychle zmizel urputný kožní exém na ruce po náhodném olizování jejím psem. Diskutující s odmítavým stanoviskem by vlastní neznalosti nemuseli stavět na odiv.

Abych to uzavřela osobní strunkou, nechat se olizovat v obličeji nikdy nebyla aktivita, co by mi byla bůhvíjak příjemná. Tomu jsem se vždycky snažila celý život zabránit. (To jsem ani ještě nevěděla nic o parazitech.) Ale ošklivé rány, které se neléčí a hrozí zánět, skutečně může psí olízání vyřešit lépe, než cokoliv jiného.

Vzpomínám na vlastní mámu a její zážitek… Když jsem byla hodně malá, jela máma kamsi na kole a na řidítka si uvázala psa. Nikdy mi to nepřipadalo jako dobrý nápad, protože pes se klidně smýkne a člověk je na zemi. Vím, že vždycky když tímto způsobem někam jela na kole, měla jsem o ni trochu strach.

Protože zvíře je prostě zvíře a je jedno, jestli je cvičené, nebo mu věříte. Náhoda je blbec, potká naproti přes ulici nějakého ratlíka se kterým se nekamarádí, vyjede po něm nebo naopak, nebo pes nestíhá, unaví se, zastaví se… Nikdy nevíte.

… A tohle se skutečně jednoho dne stalo. Pej jí strhnul řídítka, máma slítla z kola a celá se ošklivě podřela na betonové silnici, protože jela zrovna rychle a z kopce (od té doby už takhle se psy nejezdila). Psa nikdo neztrestal, byla to nehoda. Vrátila se domů celá rozbitá.

A pes, jakoby věděl co ,,provedl“, byl několik dalších dnů pořád u ní a neustále jí rány olizoval. Na to kolik toho bylo, to bylo velice rychle zahojené. A pro mne, jako poselství do budoucna, to bylo naprosto jednoznačné. A jsem ráda, že ještě dnes se najdou lidé, co to poznali doslova na vlastní kůži.

Pes je skutečně všestranný společník i léčitel. Zajímavé je, že mi mohlo být tak 5-6, ale pamatuji si to jako velice zajímavý a emotivní zážitek. Možná i s nádechem tajemna. Pes očividně dobře věděl co dělá a já si u pozorování vyslechla vyprávění o tom, jak jsou psi léčiví… A kde jsou emoce, tam je silný zápis a vzpomínka na celý život.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s léčivými silami psů?

Kam dál:

• Otevřít rubriku ZDRAVÍ: ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue