Aluška.org: Věděním ke svobodě

3. díl

Takže jsem nouzově otevřela oči. – Doufala jsem, že snad budou astrální a že to způsobí konec přesunu, ale byly to fyzické.
Pak už nešly zavřít.
Moje fáze evidentně nebyla až tak mělká, jak jsem myslela a moje astrální tělo – nevím kam proboha letělo – bylo asi dost daleko, protože jsem hooodně dlouho nic nemohla dělat.
Měla jsem hlavu otočenou doprava, viděla jsem všechno trojitě, psychedelicky barevně a rozplizle, a dělalo se mi zle, jako když máte závrať.

Evidentně tento nouzový výstup z fáze nebyl zrovna dobře zvládnutý a mozek na to nebyl připravený… (Takhle asi vidí lidé, když se zhulí trávou. Lidi říkají, že prý potom vidí divné barvy…?)

Dokonce tam ani nebyla tma, vypadalo to jako den.. Prostě psycho-vize.
Fuj, ještě teď když si na to vzpomenu, tak se mi normálně trochu obrací žaludek.

Jakmile se spojila obě těla dohromady, tak zase byla všude tma, divné barvy zmizely, denní světlo taky.
Bylo mi to trochu líto, že jsem raději nezůstala v pokoji a neprohlubovala zrak, nenacvičovala dál techniky, ale byla jsem tak strašně nedočkavá!

Překulila jsem se na bok… Cítila jsem, že v tu chvíli by bylo ještě možné udělat nový pokus a vycestovat znovu, ale už jsem na to neměla náladu. Takže jsem normálně usnula a probudila se až ráno.

Co mě zaujalo, bylo prostředí mého astrálního pokoje. Byla tam velká skříň, která už tam asi dva-tři roky není. Můj pracovní stůl chyběl úplně. A moje nová šatní skříň tam taky nebyla, místo ní tam stála komoda, která už tam není minimálně rok. – Ale hlavně tam nebylo moje tělo, to mi přijde jako docela podstatné zjištění 😀
Potos tam byl, ale nevšimla jsem si dalších rostlin. Opět tam bylo jen něco, dost jich chybělo, hlavně ty které nemám tak dlouho.

Evidentní chyby tohoto výstupu:
Nedostatečné provádění technik pro prohloubení a udržení stavu. Nechala jsem toho moc brzo, ale když jsem viděla jak se mi zrak rychle zostřuje, trošku jsem se lekla a radši jsem byla opatrná. Nechtěla jsem všechno vidět příliš dokonale, aby mě ta skutečnost náhodou nepolekala, nebo neporazila. Ale teď už tu zkušenost mám, takže příště budu pilovat víc. Pokusím se upevňovat stav tak dlouho, dokud neuvidím perfektně a jsem zvědavá, jak moc se realita změní.

Další chyba je moje rozčarování. Vím, že nemám dlouho stát a na nic čumět jako puk, že mám být aktivní a jednat rychle, ale prostě ten pohled na prázdnou rozválenou postel a pohozené pyžamo, mě dorazil. Možná bych se už na tu postel příště dívat neměla, ale stejně to asi udělám.. Příště tam třeba moje tělo bude? – Což opět povede asi k rozčarování a narušení stavu fáze, ale jelikož už vím jak to zastavit, tak bych to měla zvládnout jako minule.

Další podstatná chyba – kterou opakuji pořád dokola, protože jsem šiška – je teleportace. Technika je to příliš těžká, evidentně jen pro opravdové borce a to já zatím nejsem, když se teprve učím vidět. Takže nebudu tak hrrr a teprve až POTOM co dobře uvidím, můžu zkusit jinou techniku.
Pokud bude ta možnost, tak si najdu v pokoji dveře. A přes ty dveře se buď dá jít do jiné místnosti, nebo se dají použít jako teleportační průchod. Vzhledem k nedostatku zkušeností s pohybem v astrálu bych raději teleportační průchod nedělala, ale zkusila bych přejít do druhé místnosti a podívat se, jak vypadá.
Pokud se mi to podaří, tak bych teprve POTOM (žadné hrrr hop na krávu bejk) zkusila použít jiné dveře jako teleportační přechod. Pokud by byla realita dostatečně stabilní, měly by dveře v astrálu jít otevřít. Tak uvidím. Pokud nepůjdou, můžu zkusit otevřít okno a levitovat. – Techniku letu jsem četla v knize, ale pro jistotu si ji zopakuji, nejsem si jistá jejím správným provedením.
V astrálu jsem zatím letěla dál od těla jenom jednou, to jsem vylezla z těla, protáhla se skrz zeď a vyletěla kousek na ulici. Pak mě to vrátilo zpátky… Ale už je to hodně let.

Úkol pro příště: Ohmatám svoje tělo a budu třít ruce o sebe. Musím si to ale pořádně vsugerovat před usnutím, aby mě to v té rychlosti hned napadlo. Zaprvé to bude sranda a za druhé by to mělo stačit pro prohloubení kompletního stavu a už bych nemusela nic složitě ohmatávat… Stejně ale hmatat budu ze začátku, chci zkusit co bude na druhé straně pokoje, jak tam byly komody. A osahat tělo zkusím až když budu vidět alespoň tím nočním viděním.

A příště se nebudu divit, když se mi zatoulá někam tělo. Je to hrouda masa a špeku, ta se přece jentak sama někam neztratí. Prostě to budu úplně ignorovat a budu si raději hledět toho druhého těla.
Taky si znovu projdu techniky pro nouzovou změnu prostoru, abych příště hned věděla co dělat, pokud uvíznu jako teď. Připraveným štěstí přeje.

Napadlo mě, co by se dalo provést při vhodných podmínkách dalšího:
Kdybych našla svoje tělo ležet v posteli, chtěla bych se ho zkusit dotknout, anebo vyloženě propleskat. Zajímalo by mě totiž, jestli to ucítím, nebo jestli to způsobí návrat do těla? – Nevím. Buď to prostě zkusím, nebo to může být ještě napsané v té knize, nemám ji dočtenou až do konce.

Taky bych příště mohla zkusit něco říct, nebo zpívat. – Zajímalo by mě, jak bude znít můj hlas.

Napadlo mě, že bych se mohla někdy místo doleva, vykulit směrem doprava. – Tam je totiž zeď. A pokud bych v ní omylem neuvízla a protáhla se skrz ni, tak bych se mohla dostat ven na ulici. Buď bych pak levitovala (musím si nastudovat techniku pro ukončení letu, než to budu zkoušet), nebo spadnu z výšky na zem… Ale to nevadí, astrální tělo je lehké a nemá kosti, takže mi to asi nic neudělá.
A tím bych nemusela řešit problém, že se ukážu vždy v jedné místnosti, ale mohla bych rovnou hmatat a prozkoumávat venku. A určitě by mi pak šly i ty přesuny, protože jedna technika přesunu je o tom, že se zaměřím na něco v dálce.. A na obzoru jsou různé domky a kdeco, takže to by určitě šlo. A možná bych mohla i někoho živého potkat, to by bylo něco…

P.S. Dneska ráno jsem vstala, shodila hadry, šla si rovnou udělat čaj a psát tento svůj nový zážitek.
Když jsem se pak po několika hodinách k posteli vrátila, zažila jsem menší nervový šok, protože mi došlo, že mám postel úplně přesně tak rozválenou, jak jsem ji viděla ve fázi. Dokonce i to pyžamo bylo přesně tak pohozené. (dneska si ho radši naschvál převlíknu, třeba v příští fázi bude zase hozené na posteli)
Přešla jsem do té části pokoje, odkud jsem se předtím na postel dívala a je to úplně stejný pohled. Takže to co jsem viděla, byla budoucnost? – Možná, podle knihy Cesty mimo tělo je čas v astrálu velice relativní.

Pokud připustím myšlenku, že vidím svoji postel rozválenou z budoucnu… Znamená to, že jsem v astrálu přímo v té budoucnosti byla? Že jsem dneska dopoledne mohla potkat sebe samu? Nebo to tak není a jenom ta postel z budoucnosti se mi promítla do prostředí fáze?
Můžu si ve fázi přát vidět svět třeba za deset let? Nebo sebe samu až mi bude šedesát? Nebo co budu mít k obědu za týden? Jak bude vypadat moje další kočka? Nebo můj další domov, až se zase někdy přestěhuju?

Co myslíte vy?

Mimochodem to, že lidi s hlubokou fází vidí, mám už potvrzené. Šla jsem se na to zeptat Ňufa. Myslím že jsme předtím o AC spolu nikdy moc nemluvili, ale já tak nějak vždycky věděla, že beztak cestuje, jenom o tom nemluví… Položila jsem mu otázku, jestli cestuje, jestli cestuje často a jestli u toho vidí?

Normálně s sebou škubl, vykulil na mě zraky a jakoby se lekl. – Asi to nečekal, jinak nevím co ho na tom mohlo zděsit. Vždyť by si přece už na moje moresy a divné otázky mohl dávno zvyknout.

A pak ze sebe vysoukal, že prý když vyleze, tak vždycky vidí… (A ten s tvrdým spánkem fakt problémy nemá.) Teď už prý moc necestuje, protože se mu prostě nechce.

Sakra takový dar a takhle ho nechat ležet ladem! 🙂 – Každopádně mi alespoň potvrdil vyčtenou teorii. Škoda, že nechce být sdílnější se svými poznatky, ale dostala jsem slíbený nějaký podrobnější rozhovor později, tak uvidím. Třeba se něco ještě nakonec doučím. Docela by mě zajímalo co ví, v mém okolí není nikdo, kdo by cestování uměl dobře a kdo by tomu rozuměl… Ale já mám teď tu knihu, já si poradím.

Naposledy jsem asi Ňufovi pokládala podobně hlubokou otázku před pár lety. To bylo, když jsem se ptala, co jsou ty barevné obrázky, co plavou ve tmě a nikdo jiný je nevidí. – On byl jediný člověk, který mi dokázal srozumitelně odpovědět a kdo se nezděsil.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue