Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jejich chování je podivné. Muži v černém působí dojmem, jako by se náhle ocitli v pro ně neobvyklém prostředí, které je jim naprosto cizí. Často používají výrazy typu „vaši vědci“. Jako by oni sami pocházeji odjinud. Nabízený nápoj nebo jídlo sice přijmou, zpravidla ale nic nepijí ani nejedí. Občas je na nich nápadné to, že nedokážou zacházet s nejobyčejnějšími předměty každodenního života.

Jeden takový případ vylíčil i doktor Jacques Valleé. Ještě než se stal ve své vlasti známým a velice oblíbeným autorem naučných knih, absolvoval tento Francouz důkladné studium astrofyziky. V roce 1962 přesídlil do USA, kde o pět let později promoval na Northwestern University v oboru počítačové techniky.
Valleé líčí zkušenost místních, o které se dozvěděl v kalifornském městečku Happy Camp, kam přijel zlákán zprávou, že se tady údajně objevilo UFO:

„K zajímavým událostem ve městě Happy Camp patřily únosy, hustá mlha, nepřirozeně velcí ptáci, malé bytosti v přilbách, lovecké výjevy s poltergeistem, gravitační anomálie a polámané stromy. Na malé osamocené městečko, které nemá ani vlastní kino, to je docela slušný výkon. Avšak shora uvedený výčet by nebyl kompletní, kdybych se nezmínil o muži v černém.

Dozvěděl jsem se, že někdy počátkem roku 1976 vstoupil do místní kavárničky Lois Café cizinec, jehož zde nikdo neznal a nikdy předtím neviděl. Helen a Pat, svědci události, tam právě také byli, seděli u různých stolů a večeřeli.
Když cizinec vstoupil, rozhostilo se v lokále ticho. Muž si objednal steak, evidentně však nevěděl, jak se zachází s nožem a vidličkou.
Když dojedl, odešel bez placení, což je asi nejspolehlivější metoda, pokud chcete, aby tady na vás nezapomněli. Pat cizince popsal jako bledého v tváři s asijskými rysy. Muž prý na sobě měl komickou košili a žádný kabát, ačkoli venku mrzlo. Nepřetržitě se na lidi v lokále usmíval v jakési podivné, nucené grimase.“

Rozhovory s muži v černém se zpravidla odvíjejí jako policejní výslechy. Zdá se také, že men in black disponují určitou schopností mentálně ovlivňovat své protějšky, přinejmenším v tom smyslu, že přechodně snižují jejich soudnost a schopnost kritického uvažování.
Muži v černém většinou navštěvují osoby, které předtím spatřily UFO, kruhy v obilí nebo jiné neobvyklé fenomény. Pokud někdo vlastní relevantní důkazy, například fotografie nebo části zříceného stroje neznámého původu, je vyzván, aby je buď vydal mužům v černém, nebo zničil. Dále mu je uloženo, aby o jejich návštěvě a obsahu vedeného rozhovoru s nikým nemluvil.
Během těchto „výslechů“ se muži v černém dosti často uchylují i k hrozbám, nikdy však nepoužívají fyzické násilí. A třebaže se dotyčná osoba později neřídí jejich instrukcemi, své hrozby většinou nesplní. Motivy jejich počínání se ve zpětném pohledu nedají určit, jejich aktivity se jeví jako v podstatě nesmyslné.
Pokud se vůbec objeví, použijí vymyšlená jména nebo názvy neexistujících organizací. Někdy se prokážou falešnými průkazy nebo identifikačními odznaky. Často prohlašují, že pracují pro vládu, později se však ukáže, že nemluvili pravdu. V některých případech vykonali návštěvu v uniformách důstojníků US Air Force.

Muži v černém jsou o lidech, které navštěvují, zpravidla velmi dobře informovaní. Někdy znají takové podrobnosti, až to působí dojmem, že mají přístup k tajným informacím. A občas vědí i věci, o nichž nemají tušení ani tajní agenti.
Pokud přijedou autem, zpravidla se jedná o starší, ale novotou se lesknoucí typy luxusních limuzín. V USA to bývá Cadillac, ve Velké Británii Rollsroyce. Vnitřek vozů popsali někteří svědkové jako růžově nebo zeleně prosvícený. Světla mívají vozy vypnutá. Na dveřích jsou podivné znaky, poznávací značky jsou zfalšované. Auta se pohybují neslyšně.

Převážná většina zpráv o mužích v černém pochází z USA, Mexika, Velké británie, Švédska, Španělska a Itálie. Zajímavé je, že ze států bývalého východního bloku incidenty téměř nebyly hlášeny.
Návštěva mužů v černém zanechává na některých lidech i psychické stopy, u někoho přechodné, u jiného trvalé.

Profesor antropologie Peter Rojcewicz seděl jednoho dne v knihovně Pensylvánské univerzity a četl si knihu o UFO. V jednu chvíli zaregistroval periferním viděním černou nohavici a botu.
Když zvedl oči od knihy, spatřil vedle sebe vysokého muže bledé pleti. Byl oblečen do černých šatů, měl bílou košili a černou kravatu. Bez okolků se Rojcewicze zeptal, co dělá. Profesor odpověděl, že čte knihu o UFO. Tím začal výslech.
„Už jste někdy nějaké UFO viděl?“
„Ne.“
„A věříte v existenci létajících talířů?“
Rojcewicz odpověděl, že o tomto tématu ví příliš málo, než aby mohl říct, zda ho vůbec zajímá.
To muže v černém rozzlobilo: „Létající talíře jsou nejvýznamnější událostí 20. století – a vás to vůbec nezajímá?“

Rojcewicz se pokoušel muže uklidnit, což se mu nakonec podařilo. Hned na to se cizinec zvedl, položil profesorovi ruku na rameno a popřál mu hodně úspěchů ve všem, co bude podnikat. Pak zmizel.
Rojcewicz se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že je v knihovně sám. Dokonce i obsluhující personál se někam vytratil. Profesor dostal pořádný strach a trvalo mu téměř hodinu, než se uklidnil. Teprve pak se odvážil zase kolem sebe rozhlédnout. A zjistil, že všechno je normální, tu a tam se objevil nějaký student, i knihovnice byla opět za svým pultem.

Na těchto případech je zajímavý jeden aspekt, podobní si jsou nejen muži v černém, ale takřka totožní jsou také i lidé, kteří se s nimi setkávají. Během těchto setkání nepociťují strach ani údiv, vše přijímají nekriticky jako samozřejmost. A teprve potom, co podivní návštěvníci zmizí, se lidé začnou jakoby probouzet. Uvědomují si absurditu a neobvyklost zážitku. Často je pak přepadne úzkost.
Převládající mínění kontaktovaných osob je, že se během návštěvy mužů v černém nacházely ve stavu podobajícímu se tranzu. To by vysvětlovalo, proč jsou lidé bezprostředně po takovém zážitku dezorientovaní a zmatení. Často se v této souvislosti zmiňují o takzvaném oz-faktoru, který se projevuje tím, že dotyčná osoba vnímá okolní realitu jakoby zkresleně, zdeformovaně. Názorným příkladem toho je právě vylíčený zážitek profesora Rojcewicze, který měl (zjevně mylný) dojem, že knihovna je liduprázdná.

pokračování příště