Aluška.org: Věděním ke svobodě

Lidé, kteří se s men in black setkali, mívají problém s popisem jejich tváří. Což je divné, vzhledem k tomu, že jinak dokážou přesně vylíčit řadu detailů, například jejich oblečení. Pocit, že se nejednalo o normální lidské bytosti, se dostaví až poté, co podivní návštěvníci zmizí. Během návštěvy se prakticky nikdy nevyskytl.

Zprávy o mužích v černém jsou zpravidla mlhavé, nejasné, útržkovité, a to i v případech, kdy je svědek třeba i vysokoškolsky vzdělaný a obvykle se dokáže velmi přesně a jasně vyjadřovat. Nehledě na to, že men in black zakončují prakticky každou svoji návštěvu varováním, aby dotyční lidé o jejich setkání s nikým nehovořili, skoro každý člověk se s tím dříve nebo později někomu svěří. Není jasné, do jaké míry muži v černém své výhružky splní nebo nesplní, logicky se do záznamů dostanou svědectví těch, kterým to prošlo. Mnoho lidí si svoji zkušenost ponechá pro sebe, zejména z obavy, že by jim nikdo nevěřil a byli za blázny.

Jestliže muži v černém přijdou do kontaktu s osobou, která se do té doby o UFO nijak nezajímala, snaží se ji přesvědčit, že jde o mimořádně významné a zajímavé téma.
Často jsou setkání doprovázena poruchami elektromagnetického pole. Někerým lidem například přestal na několik dnů fungovat telefon. To je další přesvědčující indicie toho, že podobné zážitky nelze odbýt jako pouhé halucinace.

Když se Carlos de los Santos Montiel blížil svým malým letadlem k letišti v Mexico City, netušil, že se stává účastníkem hororového příběhu, který potrvá několik měsíců. Náhle se jeho letoun bez zjevného důvodu několikrát otřásl. Když Carlos vyhlédl okénkem, uviděl vedle svého pravého křídla tmavošedý objekt diskovitého tvaru, jehož délku odhadl na deset až dvanáct metrů. Pilot užasl ještě víc, když se podíval na druhou stranu. A vedle svého levého křídla spatřil stejně vyhlížející objekt. Oba neidentifikovatelné létající stroje tak vytvořily jakousi eskortu jeho malého letounu.
Carlosovo překvapení se ovšem změnilo ve zděšení, když zjistil, že se blíží ještě třetí UFO, tentokrát přímo proti němu! Zdálo se, že kolize je nevyhnutelná. Objekt však v posledním zlomku vteřiny změnil dráhu letu a tak kolizi zabránil. Nicméně k malému dotyku obou strojů došlo a Carlos zjistil, že řízení jeho Piperu Pa-24 je poškozené, i když stroj dokázal udržovat ve stabilním kurzu.
Téměř mrtvý strachy vylíčil pilot svou situaci dispečerům pozemní letové kontroly. O chvíli později jeho eskorta zmizela a Carlosovi se podařilo bezpečně přistát.
Dispečeři v kontrolní věži sledovali celý incident na obrazovkách radarů, na nichž zřetelně zaregistrovali tři cizí létající objekty. Proto brali Carlosovu zprávu velmi vážně. Také následné lékařské vyšetření prokázalo, že Carlos je psychicky i fyzicky naprosto v pořádku.
Ale pilotovy naděje, že tím pro něj traumatický zážitek skončil, vzaly brzy za své. Především vzbudil nevídaný zájem médií, o který ve skutečnosti vůbec nestál. Jenom nerad a až po dlouhém naléhání nakonec souhlasil s tím, že vystoupí v jednom diskuzním pořadu mexické televize.

A tak se o dva týdny později vydal na cestu do televizního studia, kde měl čelit otázkám moderátora Pedra Ferrize. Při řízení auta si najednou uvědomil, že těsně před ním jede černá limuzína značky Ford Galaxy a za ním druhé auto úplně stejného typu. Oba vozy, které mimochodem zářily novotou, jako by právě sjely z výrobního pásu, jej nakonec riskantním manévrem přinutily zastavit na kraji silnice.
Z aut vystoupili čtyři vysocí svalnatí muži. Carlos je později popsal jako „Skandinávce“. Vzhledem k tomu, že byli vyššího vzrůstu než průměrní mexičané a měli také výrazně světlejší pleť. Muži mu řekli rychlou, mechanicky znějící španělštinou: „Podívej, kamaráde, je-li ti tvůj život a život tvých blízkých milý, raději bys o tom zážitku neměl s nikým mluvit.“
Potom nastoupili do svých vozů a obě limuzíny odjely. Carlos zůstal ve svém autě sedět jako ochrnutý. Když se probral z úleku a šoku, obrátil vůz a vrátil se domů.
O dva dny později se sešel s Pedrem Ferrizem a vylíčil mu, co se přihodilo. Od televizního moderátora se dozvěděl, že ten už o podobných případech slyšel. A byl ujištěn, že pohrůžky mužů v černém jsou jen plané hrozby. Nakonec se mu podařilo Carlose přesvědčit, aby v televizi vystoupil v náhradním termínu. Interview se pak uskutečnilo bez jakýchkoli dalších komplikací.

Asi o dva měsíce později přicestoval do Mexika dr. J. Allen Hynek. Tento muž je jednou z klíčových postav na poli vojenského výzkumu UFO v USA. Když se dozvěděl o Carlosově příběhu, chtěl se s ním osobně setkat. Odletěl tedy do Mexico City a pozval ho na návštěvu do hotelu, v němž se ubytoval.
Toho dne absolvoval Carlos v dopoledních hodinách přijímací pohovor v centrále letecké společnosti Mexicana Airlines, u níž se ucházel o místo. Přímo z letiště pak vyrazil k hotelu, kde na něj čekal dr. Hynek. Ale ve chvíli, kdy už vystupoval po schodišti vedoucím ke vchodu, mu náhle zahradil cestu jeden z oněch mužů v černém, s nimiž se setkal při své první – nedokončené – cestě do televizního studia.
„Už jednou jsme tě varovali,“ řekl cizinec, „abys o svém zážitku s nikým nemluvil!“
Carlos ho ujistil o své nevině. Přichází přece na pozvání doktora Hyneka. Ale muž v černém se nenechal odbýt. Strčil do mexického pilota tak silně, že ten se zakymácel a musel sejít o několik schodů zpět.
„Podívej, nechci ti dělat problémy,“ řekl pak neznámý. „Víš, proč jsi u Mexicana Airlines? Snad pro ně chceš doopravdy létat. Tak odsud vypadni a víckrát se tady neobjevuj!“
Carlos bez odmlouvání uposlechl, sedl do auta a odjel domů. To bylo jeho poslední setkání s muži v černém. Třebaže v následujících letech o svém setkání s nimi často vyprávěl, men in black už ho nikdy nenavštívili. Možná pochopili, že to nemá význam.

pokračování příště

Fotografie UFO z roku 1980 (obr. nahoře)