Aluška.org: Věděním ke svobodě

Co je pravdy na příbězích o anděli smrti, neboli smrtce? Pohádková postava, nebo skutečná bytost, která přichází k zemřelým a pomáhá jim přecházet do jiné dimenze? Ačkoliv se množí svědectví lidí, kteří smrtku skutečně viděli, dodnes není zcela jasné, jestli je tato bytost zlá, nebo jen převáží mrtvé přes řeku jako bájný převozník Charon. Jedno takové svědectví si můžete přečíst v dnešním článku.

Můj dědeček byl opravdu otřesný zlý člověk. Když mi bylo šest let, umíral na rakovinu. Otřesný byl z toho důvodu, že zneužil 4 své dcery když byly malé a seděl kvůli tomu hodně dlouho ve vězení. Moje hodná babička, navzdory tomu co provedl, ho neopustila. Zbytek rodiny ho během jeho posledních dnů velmi podporoval, protože jsou to velmi dobrosrdeční lidé. Můj dědeček zakrátko po zjištění diagnózy zemřel v hospicu. Byla jsem u toho, když řekl svá poslední slova.
Protože mi bylo jenom 6, ještě jsem se nedozvěděla o strašných činech svého dědečka. V té době jsem k němu opravdu vzhlížela a všichni moji bratranci mi stále říkali, že jsem jeho oblíbená vnučka.
Poté, co děda umřel, se členové rodiny rozjeli každý k sobě domů. Nikdo z nás nežil ve stejném městě. Na tu noc kdy umřel, nikdy nezapomenu.

Všichni jsme právě dojeli domů a byli jsme velice smutní. Odešla jsem do svého pokoje a zavřela jsem za sebou dveře.
Když jsem se už chystala do postele, uslyšela jsem slabé zaklepání na okno. Nakoukla jsem skrz žaluzie ven a viděla jsem smrtku, která držela ducha mého dědečka za zadní část límce. Vlastně jsem neviděla svého dědečka ve fyzické podobě, spíš jsem věděla, že je tímto způsobem držen.

Smrťák vypadal přesně tak, jak si to obvykle představujeme. Tvář mu zakrývala černá kápě, zpod které se zaleskly temné oči. Smrťák zíral směrem do mého pokoje. Také jsem viděla jeho kosu, která byla zaháknutá do ducha mého dědečka.
Trvalo to asi 3 sekundy, pak jsem začala ječet hrůzou. V okamžiku, kdy jsem vykřikla, všechna světla v domě zablikala. Vyběhla jsem ze svého pokoje a moje sestra a rodiče se se mnou setkali v hale.
Náš telefon okamžitě začal zvonit. Volali nám příbuzní, kteří se ptali, jestli nám také právě teď blikají světla v domě! Skutečně, všem mým šesti tetám a strýcům v jejich domech zablikalo, když jsem uviděla tu smrtku a zakřičela. Nikdo z nich však neměl stejný vizuální zážitek, jako já.

Řekla jsem tátovi, že za mým oknem byl náš děda a ještě nějaký zlý muž. Otec zběsile hledal venku nějaké stopy o jejich přítomnosti, ale vůbec nic nenašel.

O této zkušenosti hodně často přemýšlím. Zvláště poté, co jsem měla podobný zážitek v době, kdy jsem se pokusila komunikovat s mým dědečkem před desku ouija. (To bylo předtím, než jsem zjistila, co udělal.) Ale to už je úplně jiný příběh.

Věřím, že jsem byla takto navštívena z několika různých důvodů:
V porovnání s ostatními světskými bytostmi jsem vždy byla dost intuitivní.
Poslední slova mého dědečka byla mířena ke mně.
Byla jsem jeho oblíbená, protože jsem byla šestiletá dívka (zjevně to je ten věk, kdy své vlastní děti obtěžoval).
Věřím, že mě smrťák navštívil, aby mému dědečkovi udělil poslední lekci. Ukázat mu ten důvod, proč jde tam, kam jde. Zajímalo by mě ale, proč chtěl, abych je uviděla.

Všichni moji přátelé se na mě dívají jako na blázna, když jim o tom povídám. Vím ale, co jsem viděla.
Děkuji vám za přečtení.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / článek je založen na překladu výpovědi zahraniční autorky