Je příjemné věřit, že vám vesmír vždy kryje záda, že se o vás stará. V životě to tak ale vždycky nevypadá a často je to proto, že Vesmír udělal pár kroků zpět a čeká, až si na všechno přijdete sami. Někdy procházíme životem s pocitem, že máme skutečnou podporu a že Vesmír je na naší straně. Věci plynou jak mají, dochází k synchronicitám, ale pak najednou přijde období, kdy nemůže být tento pocit vzdálenější pravdě.
Někdy máte pocit, že vás život zašlapává do bláta, narážíte do pomyslných zdí, padnete na zem a není tu nikdo, kdo by vás zachytil a zvednul. Někdy padnete tak hluboko, že ani nevíte, kde jste a kam byste teď měli jít.
I když jste udělali všechno „správně“ a řídili se všemi pravidly, Vesmír vás stejně nedokázal zachytit a posvítit vám na cestu, abyste věděli kudy vyjít ze tmy.
Je pravděpodobné, že do podobného bodu jsme se ve svém životě dostali všichni. Je pravděpodobné, že tento bod potká v různé intenzitě každého, a i když to tak nevypadá, když se to stane, je to jedno z nejzajímavějších období vašeho života. Když vás vesmír nechá, abyste si na všechno přišli sami, když nikdo ve vašem okolí netuší, jak vám pomoci nebo vás utěšit, jediné, co vám zbývá, jediné, na co se můžete obrátit, jste vy sami.
Pokud máte pocit, že je Vesmír proti vám, nebo pokud se ptáte, zda na této planetě zbylo ještě nějaké dobro, vězte, že je to v rámci vašeho poslání. Je to volání, abyste vešli do svého nitra a našli tam sílu, našli své vlastní vnitřní světlo, abyste se mohli vydat na cestu vzhůru, skrz temné mraky. Je to volání vaší duše, abyste vešli do svého nitra, poznali své pravé Já a celý svůj život přetvořili zevnitř.
Život ve skutečnosti není o tom, co se vám děje, ale o tom, jak se rozhodnete čelit věcem, které vás potkají. Život je o nalezení vlastní síly, o nalezení odvahy a o nalezení sebe sama, když jde do tuhého. Kdyby byl život neustále snadný, nedocházelo by k žádnému růstu a dobrodružství. Výzva je to, co vás posouvá a co vás inspiruje k tomu, abyste vystoupili ze své komfortní zóny a vydali se na nová území. Říká se, že nejsilnější duše mají nejnáročnější život, protože právě ty duše, které se dokážou vyrovnat s bolestí, ztrátou a devastací, se dokážou zvednout a najít cestu dál. Právě díky této cestě, od pádu do bahna k nalezení své síly a světla, se život stává životem. Právě tato veledůležitá cesta utváří to, kým jste, a budoucnost, která přijde.
Vždy je předurčeno, že to zvládnete, protože i když vás vesmír nemusí vždycky chytit, nikdy vám nedá nic, co byste nezvládli.
Jak říká Neil DeGrasse Tyson: „Vesmír není povinen vám dávat smysl“, a chvíle, kdy dává smysl nejméně, jsou ty, kdy jste vyzýváni k tomu, abyste vyrostli a zažili dobrodružství.
Když se ocitnete v chladné, temné blátivé kaši, myslete na to, že tohle je život a berte to s nadhledem. Vesmír vám nebude vždycky krýt záda, ale to jen proto, že už nepotřebujete, aby vás někdo chytal.
překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje
Poslední komentáře
-není Super alue, mne sa tiež už minimálne 7…
-Miratriel Psychické trauma je neviditelný úraz nervového systému a…
-Alue K. Loskotová No, teda, já nesouhlasím... Psychická traumata jdou mnohem…
-Nirvana To len u nás sa to začalo používať…
-dodo