Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ono je sice super mít tyto "super schopnosti" (haha) ale mít kvůli tomu uzkosti se fakt nevyplatí. Já jsem hrozně úzkostný. Postupem času se s tím už učím pracovat a jakštakš to i umím ovládnout, ale přesto všechno si často říkám "Proč jsem se sakra nenarodil jako průměrnější člověk" Nevim jestli je to dobře, asi ne, ale já se snažím svoji vnímavost potlačovat. Necítím se dobře takto, ale cítím se líp, než kdybych měl čut všechen ten bordel naokolo. Taky důvod proč nechodím do lesa – tam jsem se vždycky uvolnil, postupem času po tak hodince jsem přestal myslet na všechno co mě trápí a začal jsem myslet na to co chci od života a začal plánovat jak toho dosáhnu. Plný nadšení jsem si někdy napsal poznámky a po příjezdu domů to ze mě všechno opadlo, prtože rodiče no…naše názory se neshodují, slušně řečeno.

[1]:  Člověk není černobílý a stejně tak žádná jeho vlastnost. Pokud je někdo více úzkostlivý, tak má pro to nějaký důvod, méně nebo více patrný, souvisí se zkušenostmi, povahou, nebo právě jinými vlastnostmi. Vyšší míra úzkosti a deprese je charakteristická pro lidi kreativní, tvořivé, pro umělce. Výhodné je, že s tou úzkostí se dá pracovat, tak aby byla dobrá pro člověka a neválcovala ho v běžném životě. První krok je tu úzkost přijmout, pochopit že jsem takový, pochopit proč to mám a nebojovat s tím. Vzít to jak to je. Pak přijde uvolnění, člověk se může nadechnout volně a tehdy začne čerpat výhody. Úzkost která přerostla člověku přes hlavu, je projev jeho špatné duševní hygieny a jeho nedostatek sebepřijetí, sebeanalýzy. Když ji člověk přijme, pochopí že je to majáček, který výborně funguje a dopředu ví co a jak bude, takže umožní člověku pohybovat se po světě poměrně bezpečně a jistě. Klíč je vnímat tělo. poslouchat tělo. Procítit otázku v těle. Když s tím člověk nepracuje, úzkost jako majáček se dere na povrch, zesiluje se, křičí a způsobuje nerovnováhu, začíná člověka ovládat, je to jako hadice s puštěnou vodou kterou člověk neumí pevně chytit a nasměrovat vodu tam kde ji chce.

Jak já se v tom vidím Úzkosti nejsou vůbec nic pěkného, ale já se naučila je brát jako učitele. Dříve jsem se totiž proti tomu snažila obrnit, bránila jsem se tomu, a úzkosti samozřejmě vygradovaly tak, že bylo potřeba to řešit. Naučila jsem se přijmout, že nejsem jako většina lidí, že mi prostě dělají problém velká města a místa, kde se koncentruje hodně lidí. Naučila jsem se různé relaxační techniky a meditace, které mi ukázaly, jak krásně dokážu sama sebe hodit do pohody, po těžkém dnu se uvolnit a vyrelaxovat. Naučila jsem se, že je dobré své pocity ventilovat, naučila jsem se lidem říkat ne a naučila jsem se lidem naplno říct, že se v nějaké situaci necítím dobře a že odcházím. Pomáhá mi i svoje myšlenky jednou za čas někde vypsat, protože jsem právě ten typ, co neustále nad něčím přemýšlí a analyzuje, a když to hodím na papír nebo do počítače, tak se mi uleví. Člověku se do takové hromady práce ze začátku samozřejmě nechce, obzvlášť, když nechá tyto věci zajít daleko, ale pracovat na sobě vždy stojí za to. Já jsem četla na internetu v diskuzích o lidech, kteří už měli úzkostné poruchy velmi rozvinuté a nevycházeli několik let z domu…to mě nejvíce hnalo k tomu na sobě pracovat, nedokážu si představit několik let sedět doma a bát se jít i na nákup…to přece není žádný život. Ještě mi hodně pomáhalo si říkat, že to mohu brát i jako takovou životní lekci a že by mi do života přeci nepřišla lekce, kterou bych nemohla zvládnout.

[4]: Ja som asi autistka lebo pocuvam jednu pesnicku aj 500 x ked sa mi paci mam to tak vo viacerych veciach takze podozrenie mam ze som, no nemyslim si ze som nejaka zaostala zvazovala som aspergerov syndrom

Jako někdo, komu byla úzkost diagnostikovaná (a po nabídnutí slabých antidepresiv jsem tam už nikdy nešla), si zas jako taková superhrdinka nepřipadám. Přehnané přemýšlení, co se dá s těžkostí zastavit, mozek jede jako parní mašina, které se urvaly brzdy…

[11]:  A co napsat si seznam osob typu blacklist, a vyhodit natvrdo ze svého života všechny na něm napsané? Mně to úplně kompletně svého času změnilo život a najednou jsem neměla žádné problémy.

Me prijde trosku vtipne ze v jednom clanku se odsuzuji vedci jak vse prekrucuji a nedokazi uznat ze se myli a v druhem clanku viz tento, nedate na jejich vyzkumy a zjisteni dopustit a berete jejich vyroky za samozrejme :)) fakt nevim co si mam o tomto webu nekdy myslet ikdyz ho ctu velmi rad. Mam svuj svet, vidim veci kolem sebe tak jak chci, podle me je to muj hologram reality, tak sakra nevim proc mi to sem takto nepochopitelne cpete!!! :))

V některých věcech, co se v tomto článku popisují, se vidím. I když samozřejmě ani tady nesedí všechno, každý člověk je individuum, takže každý má něco trochu jinak. Třeba úzkost moc nemám, jsem naopak spíš bezstarostná. A když jsem ticho, tak ne že bych při tom tak přemýšlela a analyzovala, jak se říká, ale já si prostě jenom tak spokojeně jsem. To přemýšlení se mi teď v poslední době někdy děje taky, ale hlavně v noci, když chci spát. Což je problém, že pak nemůžu usnout. Ale dá se to.