Aluška.org: Věděním ke svobodě

[1]:  Tyjo, po deseti letech jsem otevřela svoji starou radugu pa novomu, že nakouknu do ruské gramatiky. Po mém absolutním nadšení z toho že čtu azbuku jsem si chtěla osvěžit základy. Všechno mě baví co si najdu na netu, i kurzy duolingo aj-rusky jsou supééér… nakouknu tedy do učebnic a najednou – fuj. Strašně složitá cvičení, strašně složité formulace, složité tabulky, psací azbuka všude, všechno nahuštěné a teď jde vidět jak se tam s některými cvičeními mořím, dojde úča, poškrtá mi to, napíše mi tam otazníky vykřičníky ,,doufám že už tohle umíš!!!" a já přitom ruštinu měla ráda a i mě bavila, i mi šla…. co jsem koukla do těch materiálů, uvědomila jsem si, že další způsob, jak někoho zdemotivovat a přesvědčit ho o tom že je úplný dement, je poškrtat mu cvičení se kterým se půl hodiny mořil a napsat mu tam že to má blbě. Jako děcko to člověk nevnímá, protože mu to dělají odmalička pořád, ale když se na to podíváš zpětně, zjistíš jak je to hnusné od těch učitelů. V kurzu němčiny nám učitelka do sešitů nelezla, prostě když někdo něco nevěděl, tak se zeptal, všichni jsme si to zopakovali, vysvětlili a bylo dobře. Tak jsem nakonec byla zvedač ruky já, protože každá věc co jsem nevěděla byla pro mě námět k rozhovoru a poučení a ne ostuda ve stylu škrt škrt, doufám že už to umíš!!

Dost zajímavý! Narazila jsem na tvůj blog teď a vím, že se rozhodně vrátím.

[2]: To škrtání mi připomnělo našeho matikáře v pátek. Chtěl, abychom něco odvodili a já jsem byla jediná, kdo na to nečuměl jako vrána, a aspoň o něco jsem se pokusila. Jenže to neodpovídalo oficiálnímu postupu, bylo to asi o něco komplikovanější a normálně se to tak nepočítá, což jsem nemohla vědět. Ale ověřila jsem si pak, že to dává smysl a taky to jde. Jenže když učitel slyšel jiný postup,než očekával, řekl mi, že jsem to jen narafičila z těch čísel, je to náhoda a já podvádím. Jistě. V dobrovolné aktivitě, navíc v předmětu, ze kterého nematuruju, takže bych vlastně nemusela dělat skoro nic, protože vím jistě, že projdu, budu mít určitě potřebu podvádět. To fakt "uhodl."

I v těch učitelích jsou také velké rozdíly. Syn měl na základce bohužel dva roky za třídní taky jednu učitelku. Absolutně neměla ve třídě respekt, za hodinu rozdala klidně 30 poznámek psaných vzteklou rukou červenou propiskou, že kolikrát prodřela žákovskou. Kluky nesnášela na holky byla hodnější. Naštěstí odešla do Německa za svým manželem a syn dostal za třídního rozumnýho učitele. Úplně mu to otrávilo 2 roky školy, co mi psala do těch poznámek za kydy (jako že okolo něj vidí černo, co se s ním stalo, že špatně skončí apod). Přitom to byl pořád ten samej hodnej kluk, jasně občas zazlobil,ale nic závažného. Když bylo ale třeba vybrat peníze, někam je doručit či cokoliv jiného vyřídit, tak už byl zase vpořádku, protože je na něj spolehnutí. Vždycky když mě viděla, tak byla jako mílius a za dva dny mu to zase něčím nandala. Asi si řekla maminka dělá támhle a tatínek támhle, tak jim to natřu, aby si nemysleli.

[2]: Já nad cizími jazyky ve škole rezignoval …. s učitelkou je domluva tak se to dalo usmlouvat. A začal jsem se učit sám – četl jsem články na internetu, začal koukat na anglické filmy, sledovat britské youtubery, nastavil jsem si počítač i mobil do angličtiny. Prostě aby mě každodenní situace nutily číst/mluvit/psát anglicky. Ani né za půl roku byly moje znalosti angličtiny srovnatelné s paní učitelkou.

Well well well, s tím škrtáním v sešitu. Sama jsem zastáncem toho, že pokud se chce člověk cokoliv naučit, musí si v tom najít vlastní nadšení, které ho bude naplňovat a dávat mu smysl, proč to či ono vlastně dělá. A právě díky tomu jsem se ocitla ve třídy pedagogiky (byt' to není obor co studuji), kde právě vyučující vysvětlovala druhy přístupu k učení a mladším žákům. Neříkám, že je to správný přístup, ale na všechno se dá najít důvod, proč to daná osoba dělá, a potom se člověk neurazí, když zpětně vidí, že mu vyučující někde něco škrtl. On/ona dělala jenom svoji práci, byt' se to tak nemusí zdát.

Mně se zdá, že nejvíc je to nakonec o učiteli, kterého člověk dostane. Můžeš mít pitomce, který ti způsobí trauma z daného předmětu a na té stejné škole můžeš potkat učitele, který ti otevře brány do úplně jiných světů. To, že je někdo učitel neznamená, že je idiot, bohužel to ale ani neznamená, že idiot není – jako každej jinej člověk. Sama jsem zažila hrozné učitele a taky ty dobré, díky nimž studuju to, co mě naplňuje. Myslím, že skutečnej problém ve vezdělávání jsou rozdíly mezi jednotlivými školami – tak můžeš mít ty děsnou zkušenost, která tě vyhnala ze školy a já dobrou, která mě motivovala jít na vysokou. Moc bych si přála, aby naše děti nemusely mít takovou zkušenost.

[15]:  Příště můžeš být hnidopich a vpálit mu že nemůžeš za to že to nepochopil a že umí počítat jenom jediným způsobem co se naučil ve škole.       třeba zezelená a odpadne.

V souvislosti s tímto článkem jsem “náhodně” narazila na internetu na animované video, které mluví za vše..https://m.youtube.com/watch?v=kQjtK32mGJQ