Máte toxické členy rodiny? Jednejte s nimi takto

11.11.2020 v Psychologie 9

Rodinné vztahy jsou docela komplikované a občas dosáhnou bodu, kdy se potřebujeme odloučit od nějakého člena rodiny. To rozhodně není snadné a je třeba se vážně zamyslet nad svým zdravím a zdravím dotčené osoby.

Klinická psycholožka a autorka knihy Vždyť je to tvá rodina…: Přetnout pouta s toxickými členy rodiny, a tak milovat sebe samé (But It’s Your Family…: Cutting Ties with Toxic Family Members and Loving Yourself in the Aftermath), Sherrie Campbell, nabízí radu, jak zjistit, zda jste v toxickém vztahu a co s tím dělat.



V úryvku z knihy nabízí několik možností omezeného kontaktu s členy rodiny, od kterých si možná potřebujete držet odstup. Upozorňuje na to, že každá situace je jiná a v této době to pro vás nemusí být to nejlepší.
Máte k dispozici několik možností. Z vlastní zkušenosti a péče o jiné vím, že je důležité vyzkoušet všechny. Tím se snadněji smíříte se svým konečným rozhodnutím nepřicházet s nimi více do styku. Pochopíte totiž, že toxičtí lidé vám nedávají jinou možnost.

Přátelský kontakt
Prvním krokem ke stanovení hranic je možnost přátelského kontaktu. V přítomnosti toxických členů rodiny něco předstíráme, dokud toho nedosáhneme. Dáváme si pozor, abychom nedávali příliš najevo, co cítíme. Naše konverzace a emoce jsou povrchní, pozitivní a příjemné a většinou se týkají jich.
Jelikož se jim libí, když se vše točí kolem nich, můžeme to využít jako vhodnou strategii, jak se vyhnout nepřijatelnému dramatu, alespoň v té míře, v jaké jsme toho schopni. Vědomí, že tak děláme záměrně, nám pomáhá vyhnout se sebeobviňování z neustálého vzdávání se svých potřeb ve prospěch toxických členů rodiny, abychom je udělali šťastnými.

Přátelský kontakt může krátkodobě fungovat. Problém je v tom, že manipulativní členové rodiny nemají rádi, když věci zůstávají v klidu. Proto obvykle najdou způsob, jak se nám dostat pod kůži ve snaze vyvolat ztrátu kontroly nad naším cílem a skončit v jejich destrukční pavučině.

Omezený kontakt
Další možností je iniciovat s nimi omezený kontakt. Rozhodneme se vídat je anebo s nimi mluvit jen na rodinných setkáních nebo jiných významných událostech. Zároveň děláme vše pro to, abychom se jim vyhnuli. I tato možnost může chvíli fungovat, ale toxičtí členové rychle odhalí náš záměr a budou dělat všechno možné, jen aby se znovu natlačili do našich životů.

Já jsem vyzkoušela obě zmíněné možnosti, a pokud jsme nebydleli ve stejném městě, fungovaly. Ale ve chvíli, kdy jsem se dočkala přímého kontaktu, začala jejich manipulace, ani jsem se nenadála a musela jsem se obhajovat. A oni se chovali, jako bych byla tou nejhorší, nejodpornější bytostí na světě.

Nejdůležitější je tohle: Když toxičtí členové rodiny vycítí, že jsme se stáhli, nebo se od nich odtahujeme, stupňují svou manipulaci, protože nerespektují naši potřebu být samostatně myslícími lidmi. Nechtějí, abychom měli prostor a čas racionálně přemýšlet nad vztahem vůči nim, protože když tak učiníme, budou odhaleni a ztraceni.
Z tohoto důvodu je nejhorším rozhodnutím zlatá střední cesta. Nemají ani tušení, jak se chovat. Chtějí mít všechno, nebo nic. Když toxičtí členové rodiny vytuší šedý prostor mezi námi, obvykle s námi přeruší pouta.

Žádný kontakt
Když nakonec dospějeme do bodu, kdy usoudíme, že jedinou zdravou volbou je žádný kontakt, dostaneme se na frontové linie velmi náročného, osvobozujícího, a přesto bolestivého rozhodnutí. Můžeme si být jisti, že jsme zažívali více špatného zacházení, než jsme si zasloužili – pokud jsme si vůbec nějaké zasloužili. Byli jsme k tomu dotlačeni toxickými členy rodiny. Nikdy se nesmíme cítit vinni za to, že jsme se rozhodli pro žádný kontakt.

Máme plné právo chránit se před těmi, kteří námi manipulují a citově nás zneužívají. V jistém bodě jsme toxické členy rodiny milovali a nade vše se snažili mít je ve svém životě. Jenže časem jsme příliš často obětovali své štěstí a sloužili tomu jejich, drželi jsme jazyk za zuby, když jsme se zoufale chtěli ozvat, a dělali jsme vše, co chtěli, protože to bylo jednodušší než zaměstnávat se jejich dramaty. Musíme pochopit, že ke dveřím, které se nyní chystáme za sebou zavřít, nás přivedli oni.

Důležité otázky předtím, než se rozhodneme ukončit veškerý kontakt:

  • Přizná si někdy, že se mýlí?
  • Dočkáme se od nich upřímné omluvy a změny jejich chování?
  • Má výčitky svědomí za to, co provedl?
  • Respektuje naše stanovené limity a hranice?
  • Je ochoten udělat cokoliv, aby náš vztah fungoval?

Pokud jste na všechny otázky odpověděli ne, měli byste zvážit přetnutí pout. Toto rozhodnutí je spíše vynucené než dobrovolné, a je také matoucí, protože nás učili věřit, že přerušení vztahů s rodinou je nemorální. Jenže, toxičtí členové rodiny jsou jen lidé, a ne vždy zdraví. Kdyby nebyli členy rodiny, nikdy by nebyli součástí našich životů. Kvůli ideálu rodiny trávíme celé roky obětováním svého duševního a emocionálního zdraví v představě, že tuto oběť přinášet musíme, neboť se jedná o naši rodinu. Jsme naučení věřit tomu, že když s nimi ukončíme vztahy, jsme zlí. Nikdo nechce mít pocit, že je vysloveně zlý.

A přesto existuje něco, co vím najisto. Je daleko lepší učinit rozhodnutí přerušit kontakty než setrvávat ve vztahu, ve kterém nám opakovaně lámou srdce.
V článku pro Huffington Post, který jsem napsala v roce 2016, jsem se zabývala tvrdou pravdou o tom, kdy a proč potřebujeme přetnout pouta s toxickými členy rodiny, abychom zachránili sami sebe.

žádnému kontaktu se potřebujete uchýlit v případě, že…

… vztah je založen na jakémkoliv typu zneužívání: duševního, fyzického, sexuálního, verbálního anebo emocionálního,

… jediný kontakt, který s nimi máte, je destruktivní,

… vztah způsobuje tolik stresu, že ovlivňuje důležité oblasti vašeho života,

… zjistíte, že jste posedlí řečmi o sobě a snahou uvádět na správnou míru nesprávné informace, a také jste neustále odstrkováni do té míry, že kvůli tomu nemůžete spát,

… celý vztah je o něm a neexistuje žádný reálný důvod, proč by ten druhý nemohl vynaložit úsilí k udržení vztahu s vámi,

… vztahu dominují hry, ve kterých nikdo nic nezíská a které mají za cíl udělat z toho druhého blázna – jako třeba mlčení, obviňování a hádky, které nemají vítěze.

Pokud se ve vztahu objevují tyto znaky, musíte jim věnovat pozornost a zvážit odchod.

Zajistěte podpůrný systém
Doporučuji vám, abyste si dříve, než se rozhodnete přerušit kontakt, vytvořili systém laskavé podpory, a tak měli jistotu, že po provedení změn nebudete sami. To, na co musíte být připraveni, je reakce toxických členů rodiny.

Zřejmě udělají vše, co bude v jejich silách, aby vás izolovali od hlavních podporovatelů a obrátili je proti vám. Pokud budete mít pocit, že se naplno rozběhla pomlouvačná kampaň proti vám, musíte si slíbit, že zůstanete zticha a nezapojíte se do ní.

Nechte ji odeznít. Čím více budete proti ní bojovat, tím větší budou drby a lži, a tím více se budete cítit jako blázni. Toxičtí členové rodiny nás očerňují z jediného důvodu – snaží se nás obrat o podpůrný systém, který potřebujeme. Chtějí mít jistotu, že jsme přišli o měkké místo dopadu a na své straně nemáme osoby podporující naše rozhodnutí.

Pokud chceme být zdraví, musíme se připravit na skutečnost, že po opuštění toxických členů rodiny budeme nuceni opustit mnoho dalších, kteří nás s nimi spojují. Musíme se s tím VYPOŘÁDAT a přijmout danou skutečnost jako akceptovatelnou ztrátu. Sama jsem zažila a viděla mnoho lidí v podobném postavení, jak se věci zlepšily potom, co učinili toto rozhodnutí.

Jisté je, že v určitém ohledu jde o cestu naslepo. Nemůžeme předvídat, co se stane. Jsem však přesvědčena, že pokaždé, když vynaložíme úsilí ke svému duševnímu a emocionálnímu zdraví, zjistíme, že prázdná místa v našich životech nakonec nahradí lidé a situace, které jsou pro nás lepší a zdravější.

Článek je převzatý ze Zdroje

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-11-11 05:36:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

“Když nepocházíš ze zdravé rodiny, musí zdravá rodina vzejít z tebe.”
– Tímhle se v životě řídím, je to moc hezký. Pravdivý. Jestli někdy budu mít děti, přivedu je jenom a pouze do velice zdravé domácnosti.

Děkuji za článek, je výstižný.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-11-11 11:11:58
Ikona diskutujiciho
sipka

Pokládám si otázku, nakolik je to potom ve tvých silách, protože pro zdravou rodinu potřebuješ funkční babičky, dědečky, ideálně tetičky a strejdy, protože tito všichni lidé do rodiny patří a bez nich jsi jako izolovaný ostrůvek. Jediná záchrana by byla ze strany partnera, jehož rodina by mohla toto nahradit, ale pokud by měl stejnou smůlu jako ty, aj aj aj :-/

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-11-11 16:44:01
Ikona diskutujiciho
sipka

já znám rodiny bez hromady příbuzných a připadají mi úplně zdravé 🙂 ty děcka to moc neřeší, aspoň co vím. podstatný je, aby ty děti měly stabilní a kvalitní zázemí a dva milující rodiče. lepší žádná babička nebo hrozná babička…

ale co já o tom vím, jsem na tohle mladá

Ikona diskutujiciho Sebastian 2020-11-14 11:43:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj 🙂
Clanok zaujimavy, pred niekolkymi rokmi by som povedal, ze mi hovori z duse.
Teraz mozem povedat asi tolko, ze ak je clovek vysporiadany sam so sebou, toxicke vztahy sa velmi rychlo zacnu riesit same od seba.
Toxicita cloveka je sposobena vlastnymi vnutornymi blokmi, komplexmi a nevyriesenymi zivotnymi situaciami a nepochopenim seba sameho.
Ak si to clovek chce dat dokopy, potrebuje poznat svojich predkov – celu pravdu.
Inak toxicitu zdedi a sam si ju bude riesit na druhych.
Alu, ako to vidis ty? Lebo myslim ze clanok je spracovany a tazko posudit, co z toho su tvoje myslienky.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-11-14 12:14:46
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek je převzatý, zdroj je uvedený dole.

Mně se vyplatilo spálení mostů, jedině tehdy jsem se zbavila destruktivního vlivu, který mi bránil v tom začít žít normálně, po svém, v klidu, mít se ráda a vážit si sama sebe.

Chtěla bych vidět, jaký by byl kdo hrdina a jaký by měl k sobě vztah, kdyby ho doma mlátili, zamykali, okrádali, psychicky týrali, vydírali, zastrašovali a ponižovali všemi možnými způsoby… jak by hledal vnitřní klid a kde by vzal prostor pro přijetí sebe sama, sebepoznání, nebo řešení si svých otázek. Nedebože seberozvoj nebo studium… haha.
Když mu veškerou energii a prostor sežere banda agresivních supů, která se na něj každý den slétne a vyžere z něj úplně všechno co má a co zbyde to pošlapou a pokálí. Nakonec stráví roky řešením neřešitelného, protože to není jeho problém.

A když se zbaví těch supů, tak za chvilku přijde na to, že vůbec nežil svůj život. Že se jenom snažil kličkovat po minovém poli a přežít… no jestli takový styl života někoho baví, prosím, klidně. Ale já tohle nehraju.

Ikona diskutujiciho Petra N. 2020-11-16 10:32:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, je to tak. Jedinou cestou jak se zbavit stínů, vylézt na světlo a začít konečně volně dýchat, je přetnout kontakt nadobro. Člověk se může začít věnovat tomu, čemu skutečně potřebuje. Já kontakt utnula celkem dvakrát. Poprvé, dočasně, kvůli studiím, které byly 550 km daleko od domova, a tehdy jsem během prvního půl roku ze své nezdravé téměř anorektické vychrtlosti přibrala 8 kilogramů, aniž bych jakkoliv měnila stravovací režim. Bývalí spolužáci mne nepoznávali, najednou ze zakřiknutého stínu byl normální mladý komunikující člověk, který zaujímá svůj vlastní prostor ve světě…. ale to jsem si neuvědomovala příčinu zlepšení. Věřila jsem, že jsem šťastná, protože mne prostě baví škola. Podruhé, definitivně to bylo 20 let poté, to už jsem měla dítě, a neprozřetelně jsem si upíra nastěhovala na necelých 6 let do bytu…. Upírovi, poté co utekl od manžela, se nehodilo bydlet na “drahé” ubytovně, protože se s nikým nesnesl a tak mne přesvědčil, abych změnila zaměstnání, a přestěhovala se kvůli němu na opačný konec republiky. Prý je na tom zdravotně velmi špatně… Co se v průběhu těch 5 a půl let odehrávalo, na to nechci ani vzpomínat, vyvolává to ve mně tíseň a pocity na zvracení (asi mi nervový systém ovlivňuje parasympaticus). Nejhorší na tom je, že to odneslo na psychickém zdraví moje nevinné dítě… tehdy končilo školku a začínalo chodit do školy. Ze zdravého živého dítěte najednou byla shrbená troska, která se bojí promluvit. Bojí se vůbec existovat. Dodnes mne mrzí, že jsem to dopustila a nezarazila to mnohem dříve. Jenže já jsem si to neuvědomovala. Myslela jsem, že je normální ustupovat a že to musím udělat. Teprve tehdy jsem to pochopila. Byla jsem postavena do situace, kdy jsem se měla rozhodnout zda mám zachránit své dítě, nebo pomáhat nemohoucímu důchodci. Pochopila jsem, že se bojím jít domů, že se bojím i usnout, protože nikdy nevím, kdy ke mně někdo přiskočí a vytáhne mě z postele za vlasy, aby mně obvinil, že jsem “schválně” cosi schovala nebo ukradla. Nechala jsem se dost dlouho vydírat i falešnou láskou k mému dítěti.. Zjistila jsem, že v mojí vlastní lednici, není ani milimetr místa pro moje potraviny, máslo jsem si musela dát za okno, protože veškerý prostor zabírá výhradně upír (i mrazák narván k prasknutí desítkami kostek tuku HERA, koupenými kdesi ve slevě po 2 korunách, nepoužitými několik let… ). Elektřinu, kterou mrazák spotřebovával, jsem samozřejmě platila celou já. Plyn také, a i vodu. Nějak mi to tak přišlo “přirozené”, a spravedlivé, sama nevím jak k tomu došlo ? Odkud se vzaly všechny ty trumfy a ušlechtilé argumenty, proč mám ustupovat a vytvářet upírovi více prostoru, nevím.. A ještě jsem musela poslouchat nadávky, že plýtvám, rozhazuji a “nic neušetřím”, jsem k ničemu. (To byla příprava převzít plnou kontrolu nad mými financemi). Uvědomila jsem si co se děje, to už mi táhlo na 40 let a měla jsem školou povinné dítě. Bohužel teprve ve chvíli, kdy si uvědomíte situaci, můžete ji začít řešit. V první řadě samozřejmě konfrontací s upírem. Konfrontace nedopadla. Argumenty typu: “já vím, že je to špatně, ale dělám to protože mě v předškolním věku maminka týrala” a “já si to vůbec neuvědomuji”, mě nepřesvědčily. Vždyť proboha, kdyby to nebylo trapné, tak by to bylo i směšné (celý život přeci máme na to, abychom na sobě pracovali a traumat z dětství se zbavili! Důchodce by se měl stydět něco takového vyslovit, natož sebevědomě). A když jsem ještě náhodou nechtě vyslechla vítězoslavný telefonát rodině, ve kterém se upír chlubil mé sestře, že cituji “vyhrál” a já udělám přesně co upír chce, protože upír je “nemocen”….. tak bylo rozhodnuto. Ještě ten den jsem si v práci vzala volno a začala zařizovat rozestěhování. Od té doby spím klidně. A když jdu unavená domů z práce, mohu se těšit, že si doma odpočinu. S upírem odpočinek nehrozí. Lidi věřte, není jiné cesty než přetnout kontakt, upír na sobě pracovat nechce, on pracuje tak, že svoje nekonečné strachy a tíseň háže na Vás. Vykecá vám díru do hlavy. Proč být zodpovědný za všechno zlo jiného člověka ? Jak s tím bojovat ? To nejde. Takový člověk nesmí mít na Vás vliv. Jakmile ho má, jste v pytli. Prokletí.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-11-16 11:09:38
Ikona diskutujiciho
sipka

Vidím svou situaci stejně jako ty. Čím víc let od toho uplynulo a čím lepší mám srovnání v tom jak vypadá život s normálními lidmi a nenormálními, tím víc mi připadá šílené to, co jsem musela vydržet. A že jsem to vydržela tak dlouho.
Ale když jsi v té situaci a manipuluje se s tebou, tak je to úplně jiná optika, než když se na to díváš zpětně z pozice, kdy už máš sílu a jsi si jistá v kramfleku.
Dneska bych se všem vysmála do ksichtu, pronajala si byt, práskla za sebou dveřma a oni ať se tam mezi sebou klidně dál žerou. Jenomže to nezletilé dítě, které za sebe nemůže převzít zodpovědnost ani když chce, udělat nemohlo.
Prožívala jsem šílené věci a roky jsem poslouchala, že je to moje vina, protože jsem jiná, divná, protože se nechovám normálně, protože jsem přecitlivělá. Takže si to zacházení zasloužím. Tak jsem se snažila pořád všem uhýbat, ale vůbec to nepomohlo. Pak jsem přešla do partyzánského odboje a nakonec odešla.
Tisíckrát řečená lež se stane pravdou, až se do toho nakonec zamotáš a úplně zapomeneš kdo jsi, nebo kdo je kdy v právu. Protože všechno je údajně jenom tvoje vina a kohokoliv požádáš o pomoc, ti nevěří a zopakuje, že si za to můžeš sama.
To, že se mi po letech někteří omluvili za své jednání, je mi na nic. Neulevilo se mi a ničemu to nepomohlo, nic to nespravilo. To si měli uvědomit dřív. Až když jsem odešla a spálila mosty, zjistilo se, že se mezi sebou žerou ještě víc než předtím a já byla jenom jejich nárazník.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-11-28 18:40:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

toxičtí lidé:
“zjistíte, že jste posedlí snahou uvádět na správnou míru nesprávné informace”
– jo, s tím se občas setkám dodnes (někdo si něco vymyslí..nevím, jak na to přišel, asi to bere podle sebe, protože ty věci jsou dost mimo..začne o mně něco tvrdit a já se pak mám obhajovat nebo něco dokazovat? = když reaguju, tak “za pravdu se člověk zlobí” a když nereaguju, tak s tím asi souhlasím jinak bych se přeci bránila)

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-11-28 19:12:34
Ikona diskutujiciho
sipka

nebo jiná blbost: ,,na každým šprochu pravdy trochu”, takže když si někdo vymyslí že jsi svou mámu zabila, tak jsi ji vlastně zabila ,,tak trochu” 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek