K napsání tohoto článku mě přivedl článek, který nedávno vydal dezinformační web hovínky.cz. V tomto článku psycholožka tvrdí, že dnešní mladí lidé váhají nad dětmi, protože se bojí, do jakého světa by tyto děti přivedli. Aby nepřišla válka, hladomor, sucho, migranti… nebo že „nechtějí zvyšovat svou uhlíkovou stopu“. Ještě větší perly, než v samotném článku, vyplodili na slovo vzatí internetoví experti v diskuzi, zejména starší ročníky, které mají za to, že dnešní mladí lidé jsou „zhýčkaní sobci, kteří se nechtějí uskromnit“. Můj článek je reakcí na nesmysly v článku a na ještě větší nesmysly v jeho diskuzi.
Protože je řeč právě o mé generaci mileniálů, mám rozhodně lepší představu o tom, jaká je realita dnešních mladých lidí, než sedmdesátiletá bábinka, která se prsí, že se rodilo i za války, za velké bídy a my jsme jenom ustrašení nezodpovědní rozmazlenci.
Není pravda, že děti nechceme a že nerodíme
Moje generace žen děti samozřejmě chce úplně stejně jako předešlé generace, protože žena je tak biologicky nastavená a je to pro ni přirozené. Moje kamarádky a známé, které partnera mají a mají stabilní zázemí, to znamená bezpečný domov a podporu rodiny, jsou dětné, případně těhotné, nebo děti plánují v blízké době. V životě jsem neslyšela, že by některá měla strach ze zvyšování uhlíkové stopy.
Některé starší kamarádky si musely počkat a rodily třeba až kolem čtyřiceti, protože prostě neměly partnera. Vy sedmdesátileté bábinky si asi myslíte, že se dobrý manžel dá objednat na Alze jako nějaký vib*átor a přijde vám do tří dnů bezpečně zabalený s návodem k použití, stačí zapnout a můžeme zakládat rodinu, nebo co? Chápete jak je slušných mužů málo a jak jsou vzácní? A žena která zaváhá, začne už okolo dvacetipěti let zjišťovat, že přebírá dvakrát přebraný hrášek, protože kvalitní kapři se přece zpátky do vody neházejí.
Ženy v naší generaci, které říkají, že děti nechtějí, k tomu mají naprosto rozumné důvody. Predevším je to trauma z dětství a může být různého typu, v kombinaci s nevyhovujícími životními podmínkami. Pokud nejste nezodpovědný blázen, ale střízlivě uvažující zodpovědný dospělý člověk, položíte si tyto zásadní otázky: Mám vhodného životního partnera? Mám s tím dítětem kde bydlet a budu s ním mít kde bydlet i za deset let? Pomůže mi s ním občas někdo, kdybych byla nemocná, nebo z nějakého důvodu nemohla?
Pokud si žena na všechny otázky odpoví NE, pak vlastně nemá dál co řešit a je úplně jedno, jestli by chtěla, nechtěla, jestli je líná, nebo pracovitá, jestli je nebo není traumatizovaná.
Pokud se navíc podíváte na následující graf vyjadřující českou porodnost, můžete z něj vyčíst zajímavá fakta. Například to, že česká porodnost velmi klesla právě po pádu komunismu. Čím to asi bude? Že by naše matky nasály čerstvý závan svobody a možností, které předtím neměly? Právě v době tohoto poklesu jsme se narodili my. Ve třídách nás bývalo 20 a školky se o nás praly. Je nás málo, nemůžeme za to, přesto dorovnáváme propad po našich rodičích z roku 1991!
Porodnost vůbec neklesá, zvyšuje se
Procento porodů na jednu ženu bylo v roce 1990 1,9%, v roce 1991 1,86%, v roce 1992 1,71%, v roce 1999 1,13%, v roce 2019 1,71% a v roce 2020 je to 1,71%
A to i přesto, že jsme slabé ročníky, přestože přibývá svobodných matek které měly zřejmě smůlu na špatně vychované blbečky kteří zřejmě dítě nepovažují za závazek a přestože náš stát mladým rodinám nic nenabízí, naopak je likviduje nedostupným bydlením a přemrštěnými nájmy.
Graf sice končí rokem 2020, ale dá se navázat počtem narozených dětí. V roce 2020 se živě narodilo 110 200 dětí. Během roku 2021 se živě narodilo 111,8 tisíce dětí, o 1,6 tisíce více než v roce 2020.
Ano, porodnost se zvyšuje. A to i přes údajnou pandemii. Dodneška si vzpomínám na rok 2019, jak nás ten samý dezinformační web strašil hrozným virem z Číny, hlásil jak už se blíží, jak už je u nás, že má možná podobnou smrtnost jako SARS a jak moje kamarádka byla tak vyděšená z toho co na tomto webu četla, že když jí došel od pošty balík, tak ho přebírala v gumových rukavicích, postříkala Sanytolem a nechala dva dny stát v předsíni a nedotkla se ho, pro případ že by náhodou poplašné zprávy z tohoto webu byly pravdivé. O babičce, která se nechala zabodat, protože jí v televizi řekli, že když to neudělá, tak se už asi nedožije pravnoučátek, ani nemluvě. A děti se přesto rodily. Dokonce jich bylo hodně. V době, kdy jste se rozhodně nechtěli dostat do nemocnice, aby tam na vás neskočil ten hrozný vir.
Tak kde máte ty sobce a lenochy, kteří se prý bojí zvýšené uhlíkové stopy? Proč proti nám média štvou starší ročníky nepravdivými články a dělají z nás ustrašené třasořitky co se bojí rodit? Statisticky dorovnáváme propast po našich rodičích, a za kterou my objektivně nemůžeme. Předchozí generaci to ale také nikdo nemůže mít za zlé, vzhledem k tomu, že se změnilo společenské klima a žena začala mít v životě i jiné možnosti, než sedět doma a produkovat děti.
Rodit děti do války a hladu není známka hrdinství ani skromnosti
Starší ročníky se chvástají tím, že jsme zhýčkaná ustrašená a líná generace, která je zvyklá na svůj komfort a nechce slevit ze svých nároků. A že kdyby oni byli takové máčky jako my, tak by lidstvo vymřelo, protože rodili za války, za bídy, nebo když neměli ani pořádně kde bydlet a museli se s tchýní přetahovat i o to, kdy se bude věšet prádlo. Starší ročníky to prezentují jako projev svého hrdinství a toho jak byli strašně moc zocelení a skromní, ale jaká je realita?
Dítě je bytost, která změní celý váš život. Už nikdy nebude svět stejný jako dřív. Pochopitelně chcete, aby se vaše dítě mělo dobře a nemuselo zažít hrůzy, které jste museli zažít vy. A nyní se dostáváme k tomu paradoxu. Zodpovědnost dnešních mileniálů, kteří odkládají děti například z hodně podstatného důvodu, že nemají kde bydlet, je zřejmě důsledek poučení se z chyb předchozích generací. Tito lidé jednoduše pochopili, že dělat děti do nestabilních poměrů je způsob, jak je přivést do neštěstí a bídy. Starší ročníky říkají „a přežili jsme to“, ano přežili. Za jakou cenu? Kdo zažil hlad a bídu, ten si desetkrát rozmyslí všechny zásadní životní kroky – a dítě rozhodně zásadní krok je. Zkušenosti předchozích generací se vpisují do genomu potomků. Dnešní rodiče mají v genomu zkušenosti a chyby svých předků, proto jsou zodpovědnější a děti si pokud možno plánují. A za to je nikdo nemá co kritizovat.
Zeptali jste se někdy předchozích generací, proč měli tolik dětí, když na ně neměli podmínky a peníze? Proč dělali děti, když ještě bydleli u rodičů a pak s nimi museli bydlet v jednom pokoji než dostali byt? Proč měli tolik dětí, když pak neměli na jídlo? Zkuste to. Odpovědi, které dostanete, jsou pro dnešního moderního člověka skoro až nepochopitelné. Dozvíte se, že tehdy to bylo jiné, že se nad tím tak nepřemýšlelo, že jim to nikdo pořádně nevysvětlil, že ženská vlastně moc jiné možnosti neměla, případně bychom se mohli bavit o nedostupnosti antikoncepce a manželovi, který rád zandal a pozdě vyndal. Spousta dětí pak vyrostla ve špatných poměrech a zažila domácí násilí, protože to byly děti neplánované a rodiče by se třeba i rozvedli, ale v té době jen tak nemohli.
A lidé, kteří děti nechtějí, protože je prostě nemají rádi, mají v dnešní době nejenom prostor to říct, ale hlavně prostředky jak si své přání splnit… dřív však děti měli i když je vlastně nechtěli. Co je na tom obdivuhodného? Mám kamarádku, kterou její matka nechtěla a nadávala jí, že jí svým narozením zničila život. Za špatně utřený prach ji fackovala a když věci nešly podle jejího plánu, dělala scény, že skočí z okna. – Matka roku, dejte jí medaili, měla dítě i ve špatných podmínkách, je to hrdinka. Přivedla přece na svět dítě, koho zajímá, že je trvale traumatizované.
Jiná moje kamarádka zase měla rodiče, kdy otec byl alkoholik a matka se nemohla rozvést. Jednou přišel večer domů v blbé náladě a prohodil kamarádku prosklenými dveřmi (ano, své vlastní dítě)… ale měl 3 děti i v chudobě a špatných podmínkách, takže je to vlastně v pořádku, že ano?
To, co předchozí generace vyvišuje jako své hrdinství a známku skromnosti, najednou začne vypadat poněkud jinak. Ženy a jejich mateřský pud jsou pořád stejné. Mění se jenom společenské klima a ne/vhodnost podmínek pro založení mladé rodiny.
Nedostupné bydlení
Je docela těžké získat slušné bydlení v době, kdy všechno už patří starším lidem a ti si ze svých nemovitostí dělají továrnu na peníze, aby měli pěkný důchod. Vy co na nás remcáte, že málo rodíme, byste třeba mohli přestat žádat za nájem starého a vybydleného RD 25000/měsíc a za malý starý byt 2+1 15000/měsíc – pozor a to ještě nepočítáme náklady na topení! Taky byste nemuseli dávat smlouvu na dobu určitou. Kdo si myslíte, že se vám bude chtít v tom pronájmu rozmnožovat, když mu na konci měsíce po zaplacení složenek zbude pár korun a ví, že když vypadne s nájmem, tak nemá kde bydlet? V posledním podnájmu jsme my třeba měli ve smlouvě větu, že pokud nezaplatíme jeden nájem, běží 14ti denní lhůta k nápravě a poté 4 týdenní lhůta na vystěhování. To přímo zavání životní jistotou. 🙂
Ti samí lidé, kteří nás pomlouvají že jsme líní a nezodpovědní jsou ti, co po nás chtějí přemrštěné výpalné za základní střechu nad hlavou.
Chcete si vy wannaberodiče koupit vlastní dům? Můžete, za milion a půl třeba koupíte ruinu vlhkou až do stropu a po jejím zbourání máte volný pozemek kde si můžete něco postavit. Můžete si tam třeba na ohlášku vyhloubit zemljanku a chodit na suchej. 🙂
Nebo si můžete koupit nový byt 2+1 v bytovce, nevymlouvejte se že se nestaví, vy kůže líné. Nachystejte si takových 5-7 milionů. Jo vy nemáte? Ahá, tak v tom případě jste líní pracovat. Nikoho nezajímá, že je vám 25 a že vám sotva uschnul inkoust na diplomu. Nemáš prachy, nebydlíš. Stárnou ti vajíčka a než to našetříš, bude ti 40? Nezájem. Jsi líná rodit a nevymlouvej se! 😀
A stát? Ten vám samozřejmě pomůže. Do hrobu. Ale ještě předtím nás nažene do války, pokud předtím neumrzneme v paneláku, protože nebude čím topit. Ale za to si samozřejmě můžete taky sami. Nemáte být líní, rozmazlení a nemáte co cestovat. 😀
Mileniálové jsou skvělá generace plná zodpovědných a uvědomělých lidí, kteří chtějí rodinu, plánují zodpovědně, tíhnou k ekologii, zdravé stravě a duchovně na sobě pracují. Přestaňte nám nasazovat psí hlavu. Žijeme v bordelu, který jsme nezpůsobili, přesto se to snažíme napravit a děláme co můžeme. Hledáte viníky? Hledejte je ve vedení rozkradeného vytunelovaného státu, který šlape po slušných lidech a dovoluje, aby tu prosperovali zločinci a zloději.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****