Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vypravila jsem se takhle jednoho krásného dne do květinářství, abych si sehnala dvě růže na dva konkrétní lidi, protože jsem si potřebovala udělat ochranný rituál s růží. Jednoho člověka na dálku a druhý byl v mém okolí.

Nikdo se nemusí lekat, nikdo mi neubližuje a neděje se mi nic zlého, šlo spíš o potřebnou prevenci. Když člověk vidí, že se něco děje, není dobré nechat to dojít až do konce. A já věci nenechávám náhodě, zasahuji raději dřív, než pozdě.

Až do této doby jsem nikdy neměla potíž se sháněním růží. Moc jsem jich zatím nepotřebovala a vždycky se mi podařilo nějakou sehnat z nějaké zahrádky, tentokrát jsem se ale pro ně musela vypravit do obchodu. Celou cestu jsem se modlila, aby to byly fakt růže, aby měly pořádné trny… Aby moje cesta nebyla marná. Jiné člověk vzít nesmí, protože jsou k tomuto účelu znehodnocené.

Co mě moc pobavilo – a to je důvod, proč vůbec tento článek píšu – je obrovské vytržení z letargie, které nastalo u prodavačky.

Byla původně taková otupělá. Přesně tak, jak lidé klasicky bývají otupělí, když dělají nudnou věc pořád dokola. Ztrácí se u nich pozorný pohled, ztrácí se jim jiskra a jsou takoví letargičtí.

Já to tedy moc nechápu, květinářství jsou pro mě totiž malé ráje. Nádherné obchůdky plné barev a vůní. Já to tam miluji a nevadilo by mi prodávat lidem květiny, dělala bych to určitě s láskou, protože co může být hezčího, než někomu posloužit tímto neškodným způsobem? Květiny přece dělají radost, jsou tu pro radost.. Jak někdo může být v takové práci znuděný a smutný? … Ledaže by řešil něco doma, člověk holt celý příběh nezná a každý máme doma něco.

Unaveně si tam utírala poličku, nekoukala nikam, nalevo napravo… Tak jsem k ní přišla a velmi zdvořile ji poprosila o dvě růže. Jakmile jsem ale dodala ,,…S trny.“, paní s sebou úplně škubla.

Normálně se asi lekla a začala zmateně blekotat, jakobych snad po ní žádala nějaký nesmysl. Například růžovou opičku na gumě…

,,No… ééhm.. trny? … Jak jako s trny? … Kde že? – TRNY? My je jako ale automaticky čistíme.. A tam jako ale těch…. těch trnů moc stejně není…“

Usmívala jsem se na ni a v duchu se divila, jak může takový jednoduchý požadavek někoho neskutečně vyvést z míry a jak ho může zmást. Přece růže mají od přírody dané trny. Nic přirozenějšího než růže s trny, ani neexistuje. Růže s trny je normálnější, než když je má otrhané. Tedy moje přání nemohlo být nesmyslné, ale evidentně ji ještě nikdy nikdo o nic podobného nepožádal.

Měla jsem sto chutí zvednout ruce a říct něco v tom smyslu: ,,Klid prosím, jsou to jen trny, to je v pohodě, dýchejte zhluboka… Jestli trnité růže nemáte, já prostě půjdu pryč a seženu si je jindy jinde.“ – Ale neudělala jsem to, asi bych ji tím znepokojila ještě víc.

Nervozně začala rukama probírat růžičky a hledat trny. ,,No tady právě jich moc není, tady nahoře skoro ani nerostou, ony bývají hlavně dole a to my právě že dáváme pryč…“

,,Já bych moc potřebovala, aby ty trny byly hlavně nahoře.“

,,No jo, ale tady jich moc nahoře není… No.. Možná tahle…“

,,Jo, tahle je perfektní, tu si určitě vezmu.“ Zaradovala jsem se…. Paní se lekla, zatřásla hlavou a probírala dál..

Nakonec jsme vybraly dvě růžičky, které měly nahoře trny, ostatní opravdu byly kvalitně očištěné… Dala jsem té paní asi pořádně zabrat.

Představte si, že takhle děláte v květinářství a dbáte, aby růžičky byly bez trnů, aby nikoho neporanily a byly příjemné na dotek. A pak vám tam někdo takhle záhadně přijde a žádá pravý opak…. A ještě má ten svůj typický blonďatý rozcuch, na triku vílu sedící na měsíci… Prostě takovýhle exot, co po vás chce takovéhle blbosti! 😀

Víte, lidem nemusíte vyprávět o tom, že vidíte skřítky… Nemusíte jim vyprávět o energiích, nemusíte jim říkat, že žijí v otrockém systému, který je ždíme… Vyděsíte je i takovou maličkostí, jako je opačný požadavek, než na jaký jsou běžně zvyklí.

,,A něco k těm růžím?“

,,Ne děkuji, necháme je jenom takhle.“ Paní vykulila oči a přešla k pultu. Zabalila je, dostala penízky a šlo vidět, že o tom ještě bude večer před spaním hodně přemýšlet. Každá stála 59 korun. To je velmi dobré číslo, dobré znamení 🙂

Poděkovala jsem jí – a bylo za co, ten její vnitřní boj byl opravdu zajímavý – a spokojeně opustila obchod, abych to mohla doma dodělat… Jsem zvědavá, koho vyděsím příště.

… Tuhle mám shodou okolností také na tričku. Jedno z mých oblíbených.

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue