Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dostala jsem od své skvělé a nade vše milované přítelkyně speciální těsto s návodem k pečení.

Říkala mi už předtím, že dostala takové speciální kváskové těsto, které se týden pěstuje. Že se do něj každý den něco přidá, nebo se to jenom zamíchá a na konci týdne upeče. Říká se mu správně ,,Vatikánský chléb štěstí“.

Připadalo mi to zvláštní. Slyšela jsem to poprvé, že by se nějaké těsto mazlilo a množilo celý týden.

Když týden uběhne, hospodyňka rozdává těsto třem svým přátelům a ,,chléb“ upeče… On to ve skutečnosti vůbec není chléb, je to taková sladká vláčná buchta s jablky.

Doprovází to zajímavá pověra, že chléb nosí štěstí do domu, ale že aby to fungovalo, je potřeba ho skutečně na konci týdne rozdat třem lidem a péct ho jenom jednou…

Tak znáte mě, samozřejmě jsem si to udělala po svém. Protože prostě peču buchtu a nedělám magický rituál.

Navíc na nedostatek štěstí *musím zaklepat* si fakt nemůžu štěžovat. Protože: ,,Chodí štěstí dokola, na koho sedne? – Na vola…“ Takže štěstí mám hodně, pravidelně si na mě sedá. 😀 hahaha!

No dost srandy. Zpátky k tématu:

Ukázala jsem těsto Ňufovi a chválila: ,,To mám od Aničky, heč! Budu péct buchtu a bude moc dobrá, heč!“

Nakrčil nos. ,,Z Vatikánu? Échrch… No to snad ne!“

,,Neříkej to před ním nahlas, nebo se zdrcne a pak nebude dobré. Ty kvasinky v něm jsou živé a mají uši! Neurážej mi je!“ bráním ,,svoje“ těsto, protože od Aničky prostě JE dobré a hotovo. Navíc jsem ho přece asi dvě hodiny držela, když jsem si ho od ní nesla a cítila jsem, že je dobré, už když jsem ho dostala do ruky.

… Přesto jsme těsto změřili přes kynetický test, aby se vyloučily cizí pochybnosti o jeho dobrotě. Když je z toho zpropadeného Vatikánu, tak aby v něm nebylo něco špatného (znáte to, zkušenosti. Diamantová voda, spinovaná voda a podobné srágory se taky na první pohled tváří, jak jsou strašně super a pak přijde realita.)

Těsto však prošlo testem úspěšně.

Tak jsem ho rovnou přejmenovala na ,,buchtu pro štěstí“, protože to prostě není ,,chleba“, a navíc nemám ráda Vatikán.. a šla jsem do toho pod novým názvem.

Zkušenosti s pečením mám, ale minimální. Zkoušela jsem dělat bábovku, ale ani jeden ze dvou pokusů mi moc dobře nevyšel. Snažila jsem ji udělat jenom z našlehaného bílku, bez kypřícího prášku. Jsem šikulka, takže světlá část těsta byla ok, ale ta druhá – tmavá s kakaem – se zdrcla a byla z ní taková tuhá hužva. Jak se to víc míchá, tak ty bublinky z bílku spadnou a stojí to pak za prd. Jenomže chuťově bylo těsto moc dobré (prostě talent), takže mé neštěstí bylo zmírněno nadšením Ňufa, který to spokojeně spásl a ještě pochvaloval.

Hm… tak po této zkušenosti jsem byla trochu nejistá, protože tohle těsto vůbec neznám, ale už za pár dní jsme byli velcí kamarádi, protože pokaždé když člověk odkryl utěrku, tak viděl, jak to těsto za pár hodin kvalitně nadskočilo (kvasinky se neurazily). A když se do toho drblo vařečkou, tak splasklo a spadlo zase na dno. Dělalo takové veliké bubliny pod sebou, takže to bylo jako když protrhnete padák. – Měla jsem z toho srandu.

Navíc krásně voní i za syrova. Tak, že kocour na zemi úplně skučí, když ho míchám. A pak ho musím bránit před nenechavci, co ho ujídají syrové.

VATIKÁNSKÝ CHLÉB ŠTĚSTÍ – Buchta pro štěstí

Nejlépe je, darovat kvásek sedmý den, tj. v neděli. Darovaný kváskový poklad dejte do misky a jednou dřevěnou či umělohmotnou vařečkou promíchejte, aby se těsto nadechlo a probudilo se k životu. Nesmí přijít do styku s žádným kovovým předmětem. Postavte misku s těstem na nerušené místo vaší kuchyňské linky a láskyplně ho přikryjte čistou utěrkou a nechte ho odpočinout.

Pondělí: Přidejte 250 g krystalového cukru a poklidně odpočívající těsto promíchejte vařečkou. Přikryjte utěrkou a nechte odpočinout.

Úterý: Přilijte 250 ml plnotučného mléka, promíchejte, zakryjte utěrkou a nechte odpočívat v klidu dál.

Středa: Přišel čas přidat 250 g polohrubé mouky, krátce promíchat a opět nechat odpočívat.

Čtvrtek: Dnes nic nepřidáváme, ale rovnou třikrát promícháme. 1x ráno, 1x po poledni a naposledy večer.

Pátek: Přidáme 250 g krupicového cukru, 250 ml mléka, 250 g polohrubé mouky a promícháme.

Sobota: Přišel čas těsto promíchat (pokolikáté už? netřeba počítat, od neděle se z toho už stala rutina :-), rozdělíme na 4 díly a 3 díly spolu s návodem na přípravu rozdáme dobrým přátelům.

Neděle: Nastal čas pečení!

Přidáme do těsta:

• 250 g polohrubé mouky
• 3 vejce
• 1 prášek do pečiva
• 250 ml slunečnicového oleje nebo rozpuštěného másla
• ochutíme dle chuti skořicí, strouhanými oříšky
• 1 vanilkový cukr
• rozinky
• 2 ks nastrouhaných jablek
• a naposledy všechno dobře promícháme

Pečeme v pekáčku předem vyloženém pečicím papírem nebo v kulaté koláčové formě s vyšším okrajem. Vkládáme do horké trouby předehřáté na 160 °C a pečeme cca 40 minut.

Po týdnu zábavy přišla vážná fáze – pečení.

Jenomže tentokrát už jsem měla k dispozici jedlou sodu. Jednoduše po blbém konci mých bábovek jsem se doptala zkušenější přítelkyně, jak mám obejít kypřící prášek plný jedů. A na její dobré doporučení se koupila soda.

Vzala jsem dvě nádoby. Jednu bábovkovou a druhou – taková keramická glazurovaná hranatá ,,mísa“. – Možná to má vlastní název. Nevím… poraďte mi.

A radši jsem to těsto rozdělila, protože jsem nevěděla, jak moc poskočí v troubě.

Nakonec ani moc ne, jenom se vypoulilo směrem nahoru, ale že by nějak extra zvětšilo svůj objem, to se nestalo. Já ho navíc nechala ještě chvilku kynout přímo v nádobách, když jsem rozehřívala troubu. Tak bylo moc pěkně nadýchané a soda taky udělala svoje.

Zajímavé bylo, že těsto pečené ve formě na bábovku chutnalo přesně jako bábovka. Vláčné, sladké, a ty jablíčka uvnitř – mňam.

Druhý – menší – díl těsta v keramice byl zase plochý a chutnal jako perník.

Materiál úplně stejný, ale stačí to dát do něčeho jiného a už máte kompletně jinou chuť. (Vyhrála to bábovka a nakonec jsem zjistila, že rozdělovat těsto se nemusí.) A když si vzpomenu, v čem to pekla Anička, tak to mi taky chutnalo jinak… To byla prostě taková vysoká buchta, připomínalo mi to bublaninu bez ovoce. To těsto má koukám mnoho tváří.

Problém však byla moje vytíženost. Oběhnout za dva dny tři kámoše jsem nestihla (když za každým jedu přes hodinu, no nazdar), takže jsem se na to úplně vybodla a část těsta jsem schovala do ledničky, aby se zastavilo kynutí… Že si s ním pohraju později, pokud přežije.

K mé radosti tam leželo celý týden, kde opět kynulo, ale pomaleji. Po týdnu ho byla cca půlka, protože mi ho někdo nejmenovaný chodil ujídat.

Když jsem chtěla rozdávat, tak prostě nebyl čas, pak zase nebyl konec ani začátek týdne a já netušila, jestli to není špatně. – Ale nebylo, dá se evidentně rozdat kdykoliv a je to úplně buřt, nic se mu totiž po týdnu nestalo.

A pak přišel Ňuf: ,,Upečeš zase tu dobrou buchtu?“

No a tak jsem další týden množila a množila a pekla zase… Tentokrát se zlepšovákem: Udělala jsem z toho dvoubarevnou Buchtu pro štěstí (s kakaem), jako když se peče normální bábovka.

A to už bylo dovedeno k dokonalosti.

Těsto rozdám někdy jindy (kterýkoliv den), až se mi to bude hodit, ale loučit se zatím nebudeme, protože je opravdu moc dobré. Navíc se z něho možná dá vyrobit i něco jiného, co se peče z kynutého těsta. Jenom trochu pozměnit postup… Budou hokusy pokusy.

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue