Morčátko Mája mě přišlo z nebe pozdravit

16.10.2017 v Zážitky 9

Určitě si pamatujete na smutné oznámení o odchodu jednoho z mých morčátek. Moje roztomilé střapaté a věčně vyplašené morčátko odešlo do nebe ve věku tří let na záhadné selhání organismu. Mája byla moje láska na první pohled, každý den mi dělala radost, každý den jsem ji pusinkovala, mazlila. Vždycky mě moc mrzelo a dodneška mrzí, že jsem s ní nemohla být až do konce, protože jsem ji nechala na veterině kde jsem doufala že se mi o ni postarají a ona tam po třech dnech odešla do jiné dimenze. V cizím neosobním prostředí, bez pohlazení a bez vlídného slova, beze mě. Trápila jsem se představou, že jsem ji opustila, když jí bylo nejhůř…


Od té doby co odešla do nebe, mě Mája nenavštívila.

Zarámovala jsem si její fotku, přes kterou jsem jí původně dávala léčivé frekvence, aby vydržela alespoň do převozu na veterinu a pak když se to stalo, už jsem tu fotku nedokázala vyhodit, tak ji mám teď v pracovně na skříni a vždycky když se na ni podívám, tak mám pocit že mám v nebi dalšího anděla co tam na mě čeká. Taky jsem ráda že mám Máju na spoustě videí z mého seriálu, takže se vždycky můžu podívat jaká byla fešanda.

Vzpomínám na ni s láskou, ne se smutkem, protože vím že se teď má mnohem lépe než my všichni tady, je to jakoby odjela na dovolenou, ale bez tělíčka, které bylo nemocné.

Před pár dny jsem ale měla sen.

Od té doby co chovám morčata, tak mám občas morčátkové sny, kdy najednou mám strašně moc morčat, jsou všude a já je všemožně naháním a třídím a mazlím a snažím se jim nějak předělávat domečky nebo vyčistit pokaděné piliny a pořád přemýšlím kde jsem k tomu početnému zvířectvu přišla… Tohle byl přesně jeden z těch morčátkových snů.

Byl o tom, že jsem měla něco přes 10 dospělých morčat a ta měla spoustu mladých a já je všechny brala do rukou, mazlila, muckala a nemohla se rozhodnout které rozdám, protože jsem si chtěla nechat úplně všechny. (Typický problém, když se vám něco narodí. Pak to máte problém někomu dát.)

V jednu chvíli se tam objevilo nějaké dítě a viděla jsem, že bere jedno z malých morčátek za hlavu, tak jsem ho plácla po ruce a říkám: ,,Nešahej mi na moje zvířátka!“ 😀 Když jsem ho pokárala, to dítě zmizelo.

listopad 2015… teď mám v plánu udělat nové morčátkové focení i s mladýma holkama 🙂

Pak jsem stála uprostřed velkého pokoje kde jsem byla se svými morčátky a najednou koukám, že se tam objevila Mája. Najednou jsem pochopila že to není sen ale že je to její duše, která ke mně přichází touto cestou. Běžela ke mně po čistých pilinách, které byly na zemi.

Vypadala přesně jako ta Mája, to morčátko, které jsem znala.

Začala jsem brečet, zavolala jsem její jméno a hned jsem ji vzala do náruče. Mája vůbec nic neřekla, ale když jsem se jí dotkla a přitiskla si ji na srdce jako to vždycky dělám, z jejího tělíčka začalo zářit něco neuvěřitelně krásného.

V tu chvíli přestalo existovat hmotné tělesné omezení a já prožila skutečnou krásu a podstatu její duše. Byla to čistá láska, a čistá radost. Obrovské centrum úžasné zářivé energie, která měla bílou a zlatou barvu.

Okolí kolem nás zmizelo. Pořád jsem k sobě tiskla Máju, opakovala její jméno a vnímala její úžasnou duši. V tu chvíli jsem cítila, že jsme jedno, neoddělitelný proud energie. Kdy hmota, život a smrt jsou jen iluze, z pohledu vyššího vědomí jsou jen dočasné a nehrají žádnou roli. Poznala jsem, že její duše zvířete je ve své ryzí podstatě skutečné pravé božské vědomí, stejně tak velkolepé a nádherné, jako lidské. A když se mi otevřela možnost toto božské vědomí vnímat, byl to nepopsatelně krásný pocit. Nadpozemský, nic takového v hmotném těle není, co by se dalo k tomuto prozření přirovnat.

V tu chvíli jsem věděla, že mě Mája taky pořád miluje a že ve skutečnosti není nic co by mi mělo být líto, protože nám naše setkání a následnou krásnou domácí idylku nic na světě nevezme a na druhém břehu, kde není čas, je Mája se mnou v jednotě.

Plakala jsem štěstím a modlila se, aby to už nikdy neskončilo, abych v tom stavu božského vědomí mohla už navždy zůstat a nikdy se neprobudila. Naštěstí ke mně byl osud milostivý alespoň v tom, že mě nechal v tomto štěstí delší dobu, než obvykle bývá, když se ve snu proberu a začnu prožívat něco z jiného světa.

Nakonec jsem se probrala a hleděla do tmy, na strop svého pokoje. Ale nebylo mi smutno, byla jsem šťastná a ze srdce jakoby mi spadl kámen. Byla jsem moc vděčná za to že ke mně Mája přišla a že mi ukázala, kdo doopravdy je. Kým se stala, když opustila tělíčko. Žije ve stavu naprosté blaženosti a lásky, která nemá hranice. Nezná smutek, pocit odloučení, ani výčitky. A teď si uvědomuji víc než předtím, že je vlastně pořád se mnou, na vyšší úrovni.

Mám zvířata odmalička strašně moc ráda a vždycky mě mrzelo když moji věřící příbuzní říkali, že zvířata nemají duši a do nebe nejdou. Jak jsem se ale přesvědčila (stejně jako každý jiný kdo kdy opravdu bezpodmínečně miloval nějaké zvíře), jsou to velice speciální, velkolepé a dobrotivé bytosti, které jsou věčné. A díky tomu že fungují na jiné mentální/rozumové frekvenci a nemusí řešit lidské starosti, jejich pravá spirituální podstata se neztrácí pod náporem ega, starostí a výčitek vůči druhým z minulosti. Proto jsou zvířata průvodci, kteří člověku vždy připomenou, co je opravdu skryté za oponou, to jediné podstatné. Člověk jim akorát musí umět naslouchat.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Verča 2017-10-16 09:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Slaďoušek:-)

Ikona diskutujiciho Ayeri 2017-10-16 16:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný, dojemný článek.

Ikona diskutujiciho ocelot 2017-10-16 17:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

něco tak krásného jsem už dlouho nečetla, až mě to dojalo…

Ikona diskutujiciho **J** 2017-10-16 18:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Někdy slzy vyčistí mnohem víc než slova. Jindy jemně volená slova pomůžou vyčistit rány. Znám klíč na tuhle bolest. Některá minulost se promítá do současnosti, dokud se nevypne promítač. Pak se odpočine po těžkém dni a promítá se něco ještě hezčího než předtím. Uvolní se spousta nové energie po zahojení. Morčátka jsou tak laskavá. Nikdy by mě před mnoha lety nenapadlo, jak jsou vlastně krásná. Roztomiloučká byla vždycky,ale Aluška těm morčátkům udělá domov. Všechno se změní a budou lepší dny.

Ikona diskutujiciho Petr 2017-10-16 21:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný!!

Ikona diskutujiciho Andréa 2017-10-16 21:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

to muselo být krásné, takhle si ji znovu přitisknout.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-10-17 08:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neuvěřitelné, dneska v noci se mi to stalo znova, zase jsem potkala Máju a veděla jsem že je to sen a že mám jedinečnou možnost se s ní znova pozdravit. Zase vypadala jako morčátko, ale tentokrát bublala, broukala a povídala po morčičím, když jsem na ni mluvila a když jsem ji hladila. Bylo to úžasné 🙂

Ikona diskutujiciho Ježovka 2017-10-17 22:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To muselo být vážně osvobozující, tenhle článek pomohl i mně. Moc ti přeju se s Májinkou znovu vidět. Vím, jaký je stesk po zvířátku. :-( Určitě tě musela(a stále)moc milovat, však aby ne, podle mě přijít v dalším životě jako morče k tobě musí být nějaká odměna. :-D Už bych morčíka měla taky, ale u nás doma pro něj bohužel nejsou vhodně podmínky(psi, kočky, hluk). :-? A navíc ta představa jak mi něco dalšího milovaného umře a pak prázdná klícka… Ne ne. Musím říct, že článek je moc hezky napsaný, úplně jsem se tam přenesla. :-)

Ikona diskutujiciho iri 2017-10-21 06:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak se tam dostalo to ošklivý dítě? Jinak je to super , až na toho nevychovance.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek