Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jaký je rozhodující faktor, který určuje, kteří lidé mají rozvinuté mimosmyslové schopnosti a kteří ne? Lze tento faktor jasně definovat? A co dělat, pokud o rozvoj duchovních schopností usilujeme? Na tyto a mnoho dalších otázek najdete odpovědi v dnešním článku, který jsem vytáhla z redakčního e-mailu. Pevně věřím, že vás inspiruje a povzbudí.

Otázka:
Dobrý den,
Alue, mám spoustu otázek, ale nevím, kde hledat odpovědi. Zajímá mě, jestli každý, může získat nadpřirozené schopnosti to je nějak dané? Hledám všude odpovědi, ale nemůžu nic najít.
Je mi teprve 12 let, takže jsem taková nezkušená, ale četla jsem vaši knížku ,,Svět za oponou“ je nádherná. A právě ta mi ponechala spoustu otázek na které, si nedokážu odpovědět. Byla bych ráda, kdyby jste mi mohla poskytnout nějaké informace nebo dát tip na zdroje, kde je hledat. Děkuji moc. Krásný večer.

S pozdravem G.

Odpověď:
Ahoj G.,

Vítej v klubu duchovně hledajících. Stejnou otázku si v této době (v tomto věku) pokládal asi každý z nás a mnoho z nás právě tato otázka zavedla na cestu duchovního a osobnostního rozvoje. Proč někdo má tyto vlohy odmalička, někdo se k nim propracuje během života a někdo se může roky a roky snažit a jeho snažení nepřináší žádné výsledky? Co je ta věc, která dělá rozdíl? A má smysl tyto schopnosti trénovat, pokud je nemáme?

Myslím si, že odpovědi na tyto otázky už znám, protože jsem se tím hodně zabývala, prošla jsem si taky různými tréninky, technikami, posbírala kontakty. Protože téma „nadpřirozené schopnosti“ je možná to nejatraktivnější v duchovnu celkově a všichni se kolem toho točíme.

Tohle téma má dvě vysvětlující roviny. Jedna je biofyzická (tělesná) a druhá rovina je metafyzická (duchovní):

Biofyzická rovina je o tom, že někteří lidé mají biologické a neurologické předpoklady k citlivosti (hypersenzitivita, neboli HSP). Tato citlivost způsobuje, že jsou tito jedinci citlivější na emoce, energie a děje v nehmotných dimenzích. Jsou to lidé co občas zachytí myšlenku nebo náladu lidí kolem, bývá jim špatně z destruktivních energií a symbolů, mívají předtuchy, věštecké sny, mohou trochu vidět energie. Jsou to obecně jemní a velice mírumilovní lidé. Vyhledávají klid a samotu, jejich další spojující faktor je vysoké IQ, nadání a talenty, introvertní povaha.

Nejlepší kniha, kterou jsem na toto téma zatím četla, je Život s vysokou inteligencí, která je plná studií a statistik. Hodně mi pomohla to téma pochopit z hmatatelného fyziologického hlediska a rozhodně je to kniha, která stojí za to. Taky jsem jí v roce 2018 věnovala podrobný článek: Život s vysokou inteligencí

V knize se mimochodem píše, že hypersenzitivní matka má asi 20% pravděpodobnost přenosu těchto vlastností na potomky, to vysvětluje často pozorované rodové dědictví těchto schopností. Můžeš si říct, že to dítě podědilo po mámě, nebo si můžeš říct, že si duše vybrala duši na podobné úrovni a proto přišli oba do stejné rodiny, každopádně epigenetický a dědičný význam je prokázaný.

V knize je popsaný mechanismus, kterým mozek hypersenzitivního jedince zpracovává vjemy. Tyto vjemy jdou i po jiné dráze, než u mozku normálního průměrného jedince. HSP má být v populaci zhruba něco pod 20%. To i vysvětluje, proč není hypersenzitivita volba a proč si tito lidé nevybírají jací jsou a nemohou se změnit, ani kdyby chtěli. Nejde si vybrat „nebýt citlivý“, protože jedinec neovlivní, jakým způsobem jeho mozek pracuje a jaké používá dráhy. Takže řeči, které jsme jako děti slýchávali: „nebuď tak přecitlivělý“, jsou naprosto liché.

Tato biologická predispozice vysvětluje lidi, kteří jsou odmalička jiní a na svět už přicházejí s duchovními dary, které pouze objevují, rozvíjejí a učí se je používat. To, že máš vrozené duchovní a paranormální nadání totiž neznamená, že tomu co se ti děje, rozumíš. Stejně potřebuješ podporu, průvodce, učitele, literaturu a hlavně praxi. Nadání bez jeho pochopení a bez uplatnění v praxi, je k ničemu. Musí se to rozvíjet. Mně v začátku nejvíc pomohly knihy o andělech a pár duchovních kontaktů. Mít učitele je taky výborné, člověka to dost podpoří a hlavně nabere zkušenosti starších, ke kterým by se sám tak rychle nedostal, nebo vůbec nedostal. Akorát že těch dobrých učitelů je jak šafránu.

Důvodem PROČ tu existují dva druhy lidí, dva druhy mozků, se kniha nezabývá a toto vysvětlení bysme asi našli v nějaké konspirační teorii. Není to divné, že tu máme cca 20% hypersenzitivních jedinců, kteří biologicky a kognitivně fungují jinak, než zbylých 80%? Jak to začalo? Může v tom být vliv z jiné planety, třeba nějaká genetická manipulace? Jsou tato geneticky odlišná těla vhodnějšími adepty pro vtělování vysoce konstruktivních lidských duší s vysokou duchovní úrovní? Způsobuje vysokofrekvenční duše změnu ve formujícím se těle, nebo naopak odlišné hypersenzitivní tělo láká vysoce rozvinutou duši, protože je pro ni vhodné? Nebo je pravda uprostřed? – To jsou otázky, které si pokládám dnes. Všeobecně daná odpověď na ně zatím neexistuje. Opravdu je to ale zvláštní, když se nad tím zamyslíš.

Je hodně důležité, chránit šišinku mozkovou před zářením a fluoridy, aby nevápenatěla a nebyla ozářená (z mobilu, z wifi), to ji oslabuje a může se to po delší době stát překážkou při rozvoji duchovních schopností a napojování se na své božství.

Metafyzická rovina je o úrovni vědomí. Víš, jak se lidi rádi někdy třídí na Staré duše a Mladé duše? Je to přirovnání, které má o někom říct že je dál a někdo je pokročilý méně. Z mého průzkumu vyplývá, že lidská duše je starodávná, jako sám vesmír. Nemá počátek, ani konec. Je věčná a je to čisté vědomí. Není žádná mladá ani stará duše, lidská duše je neomezená a je to čisté božství. Ne všichni inkarnovaní lidé však mají lidské duše, mohou v nich být i jiné duše (a to je hodně konspirační téma, které bych tu do větší šířky nerozmazávala, ale literatura by se časem doporučit určitě dala) a naše rozmanitost tudíž způsobuje rozdíly v našem duchovním vědomí.

Co je vlastně úroveň duchovního vědomí? Normální češtinou bych to vysvělila jako schopnost člověka vnímat, prožívat, být a šířit dobro. Je to přirozená vnitřní dobrota, laskavost a láskyplnost. Nejvyšším projevem duchovnosti je podle mě schopnost prožít a dát bezpodmínečnou lásku, umět svým srdcem obejmout celý svět a celý vesmír. Je to schopnost dát, soucítit, milovat, přijímat, sloužit, chránit, pomáhat, odpustit, léčit.

To, co se tomuto čistému ideálu vymyká, není projevem duchovního vědomí a pak se tedy bavíme o malosti, nenávisti, závisti, škodolibosti a obecně o zlu, o páchání zla, nebo o životu v zajetí zla a temnoty.

Člověk je v životě často jako mezi dvěma mlýnskými kameny, prožívá různé problémy, které formují jeho charakter.
Kdo je od počátku pokřivený, ten se pod nátlakem ještě více zkřiví a zhnusí.
Kdo je čistý a rovný, ten se pod tlakem vybrousí do vysokého lesku a krásy.

To je důvod, proč nepřízeň osudu z někoho udělá vraha a kriminálníka a z jiného člověka udělá duchovního učitele a léčitele. Není ostudou být chudobný a osamělý, ostudou je být zlý člověk a páchat zlo.

Protože zátěž ověřuje a formuje charakter, pomáhá nám vyloupnout se ze slupky, dozrát, zrychleně se rozvíjet, abysme odolali zátěži. Když zrajeme dobře, rozvíjíme své duchovní dary a zesilujeme svou osobní moc.

Člověk, který v sobě má toto vysokovibrační vnitřní dobro a lásku, má duchovní dary a má také rozšířené mimosmyslové vnímání. V průběhu času je postupně objevuje, rozvíjí a posiluje.

Člověk, který v sobě toto základní dobro nemá, duchovními dary neoplývá, protože nedozrál do potřebné duchovní úrovně. Velcí lidé se zabývají velkými a krásnými ideály, malí lidé se zabývají pomlouváním jiných lidí.

Jsem ráda, že se ti moje knižní prvotina líbila, jestli ti můj styl psaní vyhovuje, tak doporučuji ještě knihu Anděl strážný, která poskytuje návod na duchovní rozvoj. Je v ní základní know how i s návody.
Jinak najdeš na mém webu přes 4500 článků na téma duchovní rozvoj, je jisté, že když zalistuješ v rubrikách, určitě najdeš co tě zajímá. Asi nejvíce praktická je rubrika Návody, snažím se tam dávat hlavně postupy a minimum teorie. Teorie je spíš v oddělení Spiritualita a Energie.

Toto je vlastně v kostce prozatímní výsledek mých průzkumů a zkušeností. Duchovní dar je schopnost rozšířeného vnímání a je to následek pokročilého, nebo vysokého stupně duchovního vědomí člověka. Je to projev jeho probuzeného vnitřního božství. Základním projevem našeho božství je dobro a láska.

To, o co tedy ve skutečnosti duchovně hledající člověk usiluje, není rozvoj duchovních schopností jako takový, ale je to zejména rozvoj jeho charakteru, rozvoj jeho vnitřního dobra, očišťování se od destruktivních a ubohých zlozvyků, jako je sebenenávist, nenávist, závist, pomluvy, podvody, sabotáže a jiné úchylnosti, kterých můžeme ve společnosti vidět hojně.
Pokud se člověk na tuto cestu vydá a začne se zbavovat destrukce, začne se zvyšovat i jeho osobní vibrace, až jednou dosáhne úrovně, kdy začne pozorovat rozšířené vnímání. Třeba má předtuchu, prorocký sen, nebo vnímá, že je mu shora požehnáno (duchovno každého člověka je subjektivní, intimní a má různé podoby).

I když trénink paranormálních schopností není primárním cílem, je spíše následkem, nebo spíš plodem úspěšné duchovní praxe, přesto má velký význam tyto schopnosti trénovat, pokud vidíme, že je máme, nebo máme předpoklady, aby nepřišly nazmar. Ve filmech často vidíme, jak se odkudsi objeví nějaký superhrdina a najednou všechno jakoby lusknutím prstu ovládá a umí, ale v reálném světě je to tak, že něco prožiješ, nerozumíš tomu a začneš to zkoumat. Postupnou praxí, studiem, nebo experimenty typu pokus-omyl pak zjistíš, co to je za schopnost, proč se projevuje a jak ji máš používat.

Digitální doba nám dává obrovskou svobodu a šanci učit se zrychleně, máme dosah na lidi, ke kterým bysme se jinak nikdy nedostali a můžeme své znalosti sdílet. To je obrovská výhoda, která proces neuvěřitelně usnadňuje z teoretické a znalostní části, ale praktickou část za nás stejně nikdo neudělá. Nakonec osahání horkých kamen a průzkum každého i tak čeká a každý se musí učit. I ze svých chyb, aby z toho daru nakonec skutečně něco bylo.

To, co jsem popsala, je cesta pravé ruky. Cesta dobra.

Ještě existuje cesta levé ruky, temná cesta, pak bychom se bavily o zaprodání duše, uzavření smlouvy s démony a o černé magii. To je oblast, kterou je dobré teoreticky v základu znát a chápat, aby se člověk mohl úspěšně chránit nejen před touto cestou samotnou, ale i před jejími následovníky a služebníky, kterých je bohužel hodně a jsou dost zákeřní. Touto destruktivní cestou si lze nadpřirozené schopnosti dočasně koupit, ale platí se za ně velice draze a každý černý mág (nebo čarodějnice) nakonec velmi špatně skončí.

Takže ne, nemyslím si, že by paranormální schopnosti mohl mít každý člověk. Moje zkušenosti ukazují opak. Buď musíš mít vrozené a trénovat, nebo musíš duchovně uzrát, nastudovat a natrénovat. Praxe ukazuje, že málokdo dlouhodobě vydrží. Máš různé zájemce, kteří nevědí jak na to, něco zkusí, po týdnu odpadnou, vyprdnou se na to, protože výsledek nepřišel hned. Máš lidi, co se údajně zajímají 10 let a pořád ještě nepochopili, že základem je vnitřní čistota, nikoli pozlátko. Máš lidi, co mají vrozené dary, ale odmítli je, protože z nich dostali strach. Nebo zakrněli, protože se tomu nevěnovali a pak jim to nejde dohnat. A 80% populace na to ani upřímně nevěří, přičemž víra je základem každého zázraku. Bez víry nedokážeš nic.

s pozdravem
Alue

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2024