Není tomu tak dávno, co se mi přes moje internetové dítě přehnala vlna ,,rádoby neposuzujících“.
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré a tak přivítejte na světě můj článek na toto téma.
Přátelé, nevím, kdo nebo co tuhle myšlenku šíří, ani jak na ni dotyční lidé přišli, ale chtěla bych to trochu rozvést a umírnit.
Poslední dobou, kdykoliv mi někdo napsal něco hnusného na mě, nebo na moji činnost, nezapoměl mě – samozřejmě až po tom co se na mě intelektuálně vyblinkal – říct, že mi přeje mnoho radosti a že mě nesoudí.
A já si říkám, jak je možné, že tomu někdo vážně věří? Vždyť je to naprosto jasný nesmysl.
Shrňme si to: Člověk, čili lidská bytost, je v tomto systému založená na posuzování. Dáme příklady, abysme byli konkrétnější:
Chci zmrzlinu? – Posoudím, že ano. – Vezmu si ji.
Líbí se mi ten člověk? – Posoudím, že ne. – Jdu mu z cesty.
Zajímá mě tato kniha? – Ano. – Koupím si ji. – Kolik že stojí??? – Vydřiduši jedni! – Ale jo, chci ji, plácnu se přes kapsu.
Kam se vrtnu po škole? Budu botky šít, hoblíkem se ohánět, preclíky motat, pivko točit, nebo dlažební kostky do obrazců rovnat? – Blbost. Budu vynálezce, jako Jára Cimrman.
Půjdu tam? – Ne, je to nuda. – Ale bábi to po mě chce a bude naštvaná a bude mi to vyčítat ještě rok poté. – No tak dobře, tak se překonám a půjdu.
Měli byste tyto řádky poznávat, jedná se o obyčejné a často každodenní myšlenky, které se vám honí hlavou, aniž byste to nějak ovlivňovali. Člověk neustále všechno rozvažuje a hodnotí.
Abyste mohli něco udělat, musíte si to první rozmyslet, to znamená posoudíte situaci a pak se rozhodnete, co budete dělat.
Co k snídani, jaké triko na sebe, půjdu do školy, nebo za školu, půjdu do práce, nebo se uleju, co k obědu, jestli na procházku až bude čas, jestli umyju ty okna na chodbě, co už na to čekají už dva měsíce… – Posuzujeme pořád, bez toho by to ani nešlo.
Kdyby člověk neposuzoval, ráno by čuměl do ledničky a nevěděl, co si namaže na chleba. Čuměl by do skříně a nebyl si schopný z těch dvaceti trik jedno vybrat. – I když si řeknu ,,Ále vem to čert, kašlu na to, vezmu si tohle, co se s tím budu párat.“ – Pořád jste u posouzení. Posoudili jste situaci tak, že jste se rozhodli nad tím nepřemýšlet a hrábnout namátkou. Opět jste byli soudci.
I rozhodnutí ,,neřešit něco“ je rozhodnutí a posouzení situace. Můžete se rozhodnout se na něco vykašlat a můžete se rozhodnut se něčím trápit třeba rok, ale vždy tomu předchází ta myšlenka, ta volba, to posouzení situace.
Čili když mi někdo napíše, že to co jsem vytvořila je hovadina a pak dodá, že mě nesoudí, tak jednoduše lže.
Zajímavé je, že lidé, kteří mě chválí, mi nikdy neřeknou, že mě nesoudí, ačkoliv by to klidně napsat mohli.
Vypadá to, že věta ,,NEPOSUZUJI TĚ.“ Je ve skutečnosti jakási záplata na svědomí. Když už toho člověka sepsu, pošlu ho někam a poplivu jeho práci, tak mu popřeju hodně štěstí a dodám, že ho nesoudím, abych pak nemusel mít výčitky svědomí, že jsem se zachoval jako hulvát, není-liž pravda? – Očividně je.
Úžasné je, když mi někdo napíše, že jsem taková, maková, jak soudím a fujky fujky fuj a pak mi napíše, že on mě nesoudí. – To je přece k smíchu.
Takže přátelé, v dobrém duchu vám radím, neříkejte, že nesoudíte. Soudíte všechno a všechny. I když řekněte, že se něčím nebudete zabývat, že nebudete někoho řešit, pořád posuzujete. – Posuzujete, že vám něco nestojí za tu snahu se tím zabývat, posuzujete, že něco není dost zajímavé na to, abyste si to koupili. Posuzujete, že nemáte čas věnovat něčemu svoji energii a tak bysme mohli pokračovat do nekonečna.
Člověk nemá v hlavě vzduchoprázdno. Člověk sbírá názory, zkušenosti a data a přes ně se snaží někam dostat. Když se snažíte mít v hlavě vzduchoprázdno, nalháváte cosi jenom sami sobě a úplně nesmyslně se brzdíte a blokujete. Nezkoušejte tohle sebenalhávání ale vnucovat ostatním lidem, neskočí na to.
Posuzování samo o sobě není špatné. Může být použito jak k dobrému, tak ke špatnému účelu. Může vám posloužit tak, jak ho použijete. Můžete posuzováním někoho pochválit, ocenit ho a třeba mu i pomoci, ale můžete posuzováním někoho dostat na psychické dno, nebo zničit jeho sny.
Posuzování je pouze nástroj. Jak s ním naložíme je pouze na nás, ale zbavovat se zodpovědnosti za své vlastní činy větou ,,Nesoudím tě“, je opravdu stupidní a nefunguje to.
Kdy už se lidé konečně naučí přijímat sebe sama a přestanou se plácat a honit za falešnými věcmi…..
Kam dál:
• Otevřít rubriku: ,,Pojmy“ – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
D Jinak souhlasím Alu 😉
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****