A teď to začne být už opravdu hodně divoké. Komu z toho ještě doteď nešla hlava kolem, ten po dnešním dílu odletí do vesmíru, protože autor těžce popustil uzdu své fantazie…
Nyní se pozorně podívejte na nejvyšší pahýl stromu na této planetě, který se podle teorie o křemíkovém věku zlomil po nárazu tlakové vlny. Je to hora Everest… Ano, dovtípili jste se dobře. Podle této teorie, pokud uznáme že je vše z doposud předložené teorie přesné a pravdivé, pak vlastně žádné velké skály na této planetě neexistují. Všechno by mohly být trosky gigantických stromů, ze kterých zbyly jen rozervané pařezy.
Můžete koukat na miliony obrázků hor, ale kromě pozůstatků křemíkových forem života nic jiného neuvidíte.
Everest:
Porovnejte si to. Jak vysvětluje původ hornin oficiální věda? Teď už asi chápete, proč nás skály tak moc fascinují. Proč bývají žádané nemovitosti umístěny poblíž skal. Proč je ekologickým materiálem pro stavbu obydlí „kámen“. Proč je pobyt uvnitř skal léčivý. Protože ačkoli tyto „skály“ již nežijí, nadále vyzařují silnou léčivou energii ochraňující naše životy. Kámen je totiž most mezi křemíkovou a uhlíkovou formou života.
Skála je tvořena kusem rozervaného kamene, s charakteristickými výstupky čnícími do nebe, jako zlomená stromová vlákna.
Takže podle této teorie by vlastně žádné sopky, hory a skály neexistovaly. To by znamenalo, že naprosto všechny horniny na této planetě pocházejí z dob křemíkové éry.
Autana Tepuy, Venezuela. Tepui (nebo Tepuy) je stolová hora (mesa), která se vyskytuje pouze na Guayanské vysočině v Jižní Americe, zejména ve Venezuele. Slovo tepui znamená v domorodém jazyce Pemonů, původních obyvatel Gran Sabany, „dům bohů“. Autana znamená „strom života“.
Jsou to všechno padlé stromy? Ne, ne všechny.
Spousta hornin odkazuje na zkamenělá zvířata a lidi! Toto téma je obrovské, budeme se mu také postupem času věnovat. Ale i bez bližšího komentáře asi pochopíte, kam mířím, když vám dám orientačně pár fotek:
Hlava?
Nohy?
Ruka?
Kamenožrout?! 😀 (ta je spíš pro zasmání)
Je třeba také poznamenat, že ne všechny stromy mají buněčná hexagonová vlákna, jako Čertova věž nebo Obří stezka. Mnohé ze skal, které jsme zmínili, tvoří pláty, nebo mají houbovitou strukturu.
Od našeho světa se tyto formy života hodně lišily. Křemíkový svět byl tak úžasně pestrý, že většinu druhů a poddruhů prostě nelze určit, nebo někam zařadit.
A teď se pohodlně usaďte, budu vám vyprávět příběh. Představte si divokou krásnou přírodu, jako z filmu Avatar, jen znásobenou co do rozmanitosti a mnohem větší.
To vše kvetlo a množilo se, dokud nepřišli nějací padouši. Nejprve pokáceli vybrané stromy (značkovou motorovou pilou), aby je použili jako biopalivo pro velký generátor, kterým změnili teplotu a atmosféricky tlak uvnitř planety! A to byl začátek konce křemíkového života.
Po změně klimatu veškerá flóra zkameněla, na rozdíl od části fauny, která tomu ještě nějakým způsobem dočasně unikla. Vegetace pak už nejevila žádné známky života, těla všech postupně ztratila veškerou pružnost a nakonec je smetl horký výbuch, který zničil vše, co mělo kořeny.
Protože byla celá planeta pokrytá lesy, tyto stromy popadaly, slehly a utvořily skály a kameny, které vidíme dnes.
A nyní si představte objem padlého stromu, pokud byla jeho výška 100 kilometrů. Umíte si představit, kolik kamení z toho je, když nepočítáme pařez? Kam se to vlastně všechno podělo?
Na tuto otázku odpovídá badatel Pavel Uljanov, který si myslí, že po ničivém výbuchu vše živé padlo, zkamenělo, pak přišli znova ti samí darebáci se svou zajímavou technikou a doslova seškrábli ze všech kontinentů několik set metrů horní vrstvy „kamene“. Tito darební tvorové požírali jeden kontinent za druhým jako nějaká rakovina, plenili tuto zemi a nadělali v ní jámy v planetárním měřítku. To, čemu se dnes říká Grand Canyon je ve skutečnosti bývalý důl. Pouště jsou údajně také jejich zásluha.
Technologie, kterou měli k dispozici, se s naší nedá vůbec srovnat. Ani vyspělostí a už vůbec ne velikostí, protože my jsme v porovnání s nimi malincí liliputi. Když si vezmete třeba náš největší těžební stroj, není to nic oproti těžebním strojům, které měli oni.
Představte si úroveň a velikost mimozemské technologie, která zvládne uříznout strom, co je 100 km vysoký. To je prostě mimo lidské chápání.
Vraťme se k naší těžební technice. Z těžební techniky mají lidé k dispozici Bagger 288. Pracuje na principu těžby v horizontálních pásech, přičemž k tomu využívá obrovské kolo opatřeno lžícemi. Je to nejtěžší pásové vozidlo na světě s hmotností 13 500 tun. Každý den za jednu ssměnu dovede vytěžit ekvivalent plochy fotbalového hřiště s výškou 30 metrů. Bagger 288 na délku měří 240 metrů a sahá do výšky 96 metrů.
Tohle je diamantový důl v Kanadě:
Tohle je v Austrálii, prý přírodního původu, říká se:
A takhle vypadá Grand Canyon:
pokračování příště
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****