Aluška.org: Věděním ke svobodě

Se sourozeneckým odcizením může být opravdu těžké se vypořádat, nicméně pro mnoho lidí je to krutá realita. Pokud to zažíváte, nebo jste to zažili kdysi dávno a cítíte se kvůli tomu špatně, tento článek je pro vás.
Někteří lidé se vnitřně stydí za to, že nedokážou vycházet s vlastním sourozencem. Možná věří tomu, že by to pro ně neměl být problém, protože jiní lidé přece se svými bráchy a ségrami vycházejí dobře, nebo jsou jejich vztahy alespoň korektní... Nebo to tak jednoduché nakonec není?

Odcizení sourozenci si někdy pokládají otázku: „Je se mnou něco špatně, když neumím vycházet se svým bratrem nebo sestrou?“
Odcizení od bratra či sestry vytváří díru v lidském životě a srdci. Lidé si rodinné vztahy často idealizují a pak mají tendenci se vinit za to, že to nefunguje. Je těžké to přijmout, protože je to většinou komplexní balíček, který má nálepku rodinná dysfunkce.
Odcizení sourozenci proto trpí v tichosti. Zřídkakdy o tématu hovoří, nevyhledávají podpůrné skupiny ani terapii, která by jim mohla pomoci cítit se méně osamělí a odstrčení. Stigma, odcizení a ticho ohledně tohoto bolestivého tématu vytvářejí úrodnou půdu pro sebedestruktivní závěry. Některé z těchto destruktivních závěrů si rozebereme dále.

„Jsem jediný, kdo se odcizil svému sourozenci.“
Že nikdo jiný nemá drsný a chaotický vztah se sourozencem? Ale ano, má… jenomže se s tím nechlubí při prvním podání ruky. Psychoterapeut Ali John Chaudhary, který se na toto téma specializuje, říká, že mnoho lidí, kteří jsou odříznuti od příbuzných, jsou černé ovce – členové rodiny, se kterými se zachází jinak, jsou marginalizováni nebo vyloučeni a obvykle jsou obviňováni z čehokoli, co bylo v rodině špatně. Chaudhary říká, že studie ve skutečnosti ukazují, že jeden ze tří sourozeneckých vztahů je napjatý nebo odcizený.

„Něco se mnou musí být špatně, když neumím vycházet se svým sourozencem.“
Sourozenecký vztah může narušit mnoho faktorů: nedostatek společných zájmů, boj o nadvládu, poruchy osobnosti, nebo prostě špatná vzájemná chemie. Bez ohledu na to, jak vážné nebo triviální jsou kořeny, odcizení sourozenců se promítá do mnoha oblastí života a identity. Může to poškodit vaši představu o tom, kým jste, způsob jak vidíte svá přátelství a další sociální vztahy. Může to poškodit i vaši sebeúctu, vaši schopnost důvěřovat lidem, dokonce i vaše fyzické zdraví.
Jedna z Chaudharyho manter proto zní: „Jsem mnohem víc, než to, co si o mně myslí můj sourozenec.“

„Rodina je přece vždycky na prvním místě.“
Rodina není na prvním místě, když je toxická. Je životně důležité upřednostňovat zdravé hranice a pocit bezpečí. Nejste povinni dělat vše pro dobro své rodiny, pokud riskujete, že se tím psychicky nahlodáte. Chaudhary zdůrazňuje, že nikdo nemá právo vám vás vzít.

„Jsem plně zodpovědný za svůj špatný sourozenecký vztah.“
Hlavně lidé, kteří jsou hluboce empatičtí, často zastávají toto přesvědčení. Přesto se váš sourozenec může zabývat pouze svými vlastními problémy: Vnitřní nejistotou, pokusy o dominanci a získání nadvlády, zvláště pokud je narcistický. Převzetím plné odpovědnosti za jeho špatné chování mu to často jenom umožníte a ulehčíte.
Máme sklon idealizovat si své sourozence a posuzujeme je jinýma očima, než cizí lidi. Ale zkuste se někdy na svého sourozence podívat jakoby to byl cizí člověk a ne někdo, s kým jste vyrůstali. Možná pak zjistíte, že byl příšerně toxický a že jste mu to trpěli jenom proto, že jste ze stejné mámy.

„Až se příště sejdeme, bude to určitě lepší, jiné.“
 Tahle iluze má název, říká se tomu „euforické vzpomínání“. To je stav, ve kterém si lidé vybavují minulost přes „růžové brýle“, zveličují příjemné zážitky a zároveň potlačují to, co bylo špatně. To posiluje představu, že se věci nějak magicky zlepší, i když je to silně nepravděpodobné.
Chaudhary říká, že před očekávaným setkáním s odcizeným sourozencem je potřeba udělat si plán. Udělat něco jinak, by mohlo setkání zlepšit. Pouhý optimismus k tomu ale nestačí.

„Musím se svým sourozencem vycházet po dobrém kvůli rodičům.“
I když musíte trávit čas se svým sourozencem, dejte si pozor, abyste nezanedbávali své vlastní potřeby. Pokud tak učiníte, vystavujete se riziku, že se stanete poddajnou a vždy ochotnou rohožkou. Mohou nastat chvíle, kdy se rozhodnete „koupit si“ příměří tím, že sourozenci vyjdete vstříc. Pokud to však budete dělat opakovaně, můžete si na tom nabít nos.
Nestanovení zdravých hranic, ať už kvůli svým rodičům nebo kvůli někomu jinému, dává vašemu bratrovi nebo sestře nad vámi moc, které by mohli zneužívat.

„Nemůžu přece truchlit nad žijícím člověkem.“
Možná to zní zvláštně, ale často truchlíme pro živé lidi. Volba vyjmout sám sebe ze života svého sourozence, může být zničující. Někdy i více, než truchlení nad mrtvým. Smrt je konečná, dveře se tomu vztahu už zavřely. Ale s odcizením pořád existuje nějaká naděje, že se věci mohou změnit. Komplikované truchlení se vyznačuje intenzivní touhou a emocionální bolestí. Člověk hodně myslí a vzpomíná na nepřítomnou osobu a na svou neschopnost přijmout tuto ztrátu. Je to opravdové truchlení nad živým člověkem.

„Pouze moje rodina mi může dát opravdový pocit sounáležitosti.“
Vytváření blízkých a zdravých vztahů s lidmi mimo svou rodinu podporuje pocit sounáležitosti. Blízcí přátelé mohou sloužit jako vynikající zdroje podpory a plnit role, které si spojujeme s rodinou. Mnoho lidí má problém oddělit myšlenku rodiny od biologie a práva. Přesto v biologii ani v zákonech není nic, co by zaručovalo šťastný nebo uspokojivý sourozenecký vztah.

© aluska.org 2023