Aluška.org: Věděním ke svobodě

Oko Sahary je rozlehlá kruhová struktura v Mauritánii, dobře patrná při pohledu z vesmíru, rozkládající se v saharské poušti na hranici regionů Adrar a Tiris Zemmour nedaleko města Ouadane. Má průměr asi 50 km a skládá se z několika soustředných kruhů. Vedou se spory o tom, jak celá struktura vznikla. Následuje překlad článku od ruského geofyzika Andreje Nikolaje Michajloviče, který objekt zkoumal.

Výzkum snímků neobvyklých objektů z kosmu pomocí patentované technologie dálkového průzkumu Země SGT DZ
(Spin-holografická technologie pro dálkový průzkum ze satelitních snímků).

Stručné vysvětlení získaných výsledků:
Červené čáry ukazují strukturu tektonických poruch na tomto místě – k nahlédnutí ZDE. Je typická, nenese v sobě nic zvláštního. Nejsou zde žádná ohniska vniknutí hlubinných fluidů. Nejedná se tedy o kalderu sopky. Nejsou zde žádná ložiska, ani uhlovodíky, ani ruda.

Dotazování ukázalo, že to není ani místo, kde spadl meteorit nebo jiný vesmírný objekt. Kladná odpověď přišla až na otázku: Jedná se o kráter výbuchu?
Zároveň se ukázalo, že exploze nebyla jaderná, ale elektromagnetická. Došlo k tomu v roce 1685 podle dnešní chronologie (při určování času této události jsem počítal počet let, která uběhla po ní). Na místě tohoto kráteru bylo město, které zde existovalo od roku 1095. Jeho název zvuky ruské abecedy vyjadřuje slovo ПОЧИРТА (POČIRTA) s důrazem na druhou slabiku.

Podle výsledků mého předchozího výzkumu provedeného přímo na místě, byly přibližně ve stejnou dobu zničeny nějakým druhem výbuchů i budovy z krásně opracovaného kamene ve městě ЦЮМЕН (CJUMEN). Tak se v té době nazývalo tehdy existující město s antickou architekturou, které se nacházelo na místě dnešního Čeljabinsku.

Soudě podle všeho se saharské město rozkládalo na relativně tektonicky stabilním bloku zemské kůry, o čemž svědčí struktura tektonických poruch v této oblasti s absolutní výškou přes 400 m; toto město, stejně jako města Jižního Uralu, příliš neutrpělo při sérii přírodních katastrof na konci 15. století. Tehdy se hladina moře během grandiózního zatopení zvedla do roku 1481 o 175 m (poté ustoupila o několik desítek metrů kvůli zvětšení plochy oceánů během dalšího aktu expanze Země, ke kterému došlo v tomto období).

Lidé, kteří tato kataklyzmata přežili, se proto stěhovali na taková relativně bezpečnější místa a vytvořili v nich nová centra civilizací. Brzy se ale něco pokazilo. Je zřejmé, že tato a další exploze jsou odrazem důsledků jakési války, která vypukla během tohoto období mezi ostrovy předchozí vyspělé civilizace, které zůstaly.
A tyto ostrůvky obklopovalo obyvatelstvo, jež zdivočelo v průběhu několika staletí před oněmi grandiózními kataklyzmaty. To se potom i rozšířilo na uprázdněných zničených teritoriích a pokračovalo v bojích mezi sebou, už jen kopími a luky. Přitom se však dostatečně rychle rozvíjelo a za nějakých 250 let se dostalo k jaderným zbraním a k letům do kosmu…
Bohužel, všechno jde v kruhu!

autor: Nikolaj Andrejev
přeloženo ze zdroje: https://andreevn-bgf.blogspot.com/2019/11/blog-post.html
Aluška.org převzala ze zdroje překladatele: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2021/02/oko-sahary.html
překlad: Vlabi