Ozdravný pobyt v lese: Hlavně nemít strach / 1.díl

7.5.2019 v Čtenáři 18

Na přání Alušky jsem se rozhodl, podělit se s vámi o osobní zkušenosti s něčím, co holky nazvaly „ozdravným pobytem v lese“. Vzhledem k tomu, že to není zas tak jednoduché téma jak se zdá, rozdělím celé vyprávění na 3 části. Nejdříve bych napsal něco úvodem, další část bych věnoval těm prospěšným věcem, které člověku může pobyt v lese přinést, no a tu poslední část bych věnoval technické stránce celé věci. Technické proto, že tak nějak cítím, že čtenáři budou hlavně ženy, proto vše napsané zohledním hlavně pro ně. Budu se snažit napsat vše co nejvíce srozumitelně, pravdivě a dostatečně podrobně tak, aby to všem čtenářkám a čtenářům bylo co nejvíce srozumitelné a přineslo to pokud možno co největší prospěch.

Začneme tedy nějakým menším úvodem. S pobyty v lese jsem začal před několika lety, což ovšem neznamená, že bych tam pobýval nějak pravidelně a hlavně v době, kdy bych chtěl, protože mi to pracovní a jiné povinnosti moc nedovolují. Do lesů jsem chodil rád od malička, vyrůstal jsem ve vesnici mezi lesy, takže k tomuto prostředí mám od malička celkem kladný vztah. Když jsem s tím před mnoha lety poprvé začínal, předcházela tomu menší teoretická a materiální příprava, což znamená, že jsem si zkusil představit, co bych tam mohl potřebovat, jak a co budu dělat. Ty přípravy se točily kolem spaní, jídla, vody, oblečení, bot, ochrany, hygieny a orientace v terénu. Od začátku bylo jasné, že to nebude tak jednoduché. Nakonec to bylo všechno jinak. Mě ovšem moc nezajímal skauting nebo treking, ale spíš jakési volné chození v přírodě, mimo vyznačené turistické trasy, chození všude, kam by člověka srdce táhlo, prostě jakýsi život tam. Nešlo o vychutnávání krás přírody a podobně, aby nevznikl mylný dojem. Počítal jsem i s tím, že se takto občas ztratím. A taky že jo.



Proč jsem to chtěl udělat?
Vedla k tomu spousta událostí, které začaly tím, že jsem se přestěhoval ve třetí třídě základní školy do města. Tím jsem přišel o kontakt s tímto prostředím. Jak to asi znáte, když uběhne škola a člověk mazlivě povyroste, začnou se automaticky hromadit problémy a povinnosti. Já nepatřím zrovna k té skupině lidí, kteří by prožívali v životě nějaké zvlášť velké radosti, spíš to bylo takové běžné, proložené občas nějakým větším nebo menším průšvihem, prostě stejné, jaké to má spousta lidí. Ty větší průšvihy nebyly bohužel bez následků, hlavně zdravotních. Zkrátka na růžích ustláno rozhodně nebylo a umetači cestiček byli zrovna někde jinde. Z toho časem vznikla tak nějak chuť jít se trošku „proběhnout“ a vypadnout od lidí.

Mezi tím prvním výletem, který jsem absolvoval spolu s bratrem a dalšími pobyty v přírodě, z nichž jsem mnohé absolvoval sám, uplynulo hodně času a člověk nasbíral spoustu zkušeností. To mi časem pomohlo pochopit mnohé věci nejen o lidech, ale také o sobě. Některé věci jsem zprvu nechápal a jevily se mi jako jakési osobní „zdání“, mnohé jsem pochopil až za mnoho let. No a hlavně toho ještě na chápání dost zbylo. Je tady ovšem potřeba hned říct, že i dobrá věc, kterou člověk pozná, může mít i svoji stinnou stránku, například v podobě poznání hloubky lidského úpadku, vlastního nevyjímaje. A pak ten náš úpadek mít jako bonus denně před očima. O tom ale později.

Zkuste si představit, že žijete třeba 5 nebo více dní sám v lese. Pro muže asi více přijatelné, ale pro ženu? Člověka tato představa většinou děsí, případně se mu zdá minimálně nebezpečná. A hlavně asi nemožná, protože tam přece „nic“ není a je to tam nebezpečné. Co když se mi něco stane? Prostě první věc, na kterou člověk narazí, je strach. Strach z toho, že se mi tam něco stane, že je tam nějaké zvíře, že tam budu v noci ležet sám a kdo ví, co v té tmě kolem běhá. Třeba bubák. Prostě už jenom ta představa je pro mnoho lidí strašidelná. Člověk toto prostředí bere jako cizí, jako potenciálně nepřátelské prostředí plné nebezpečí. No a co tam budu dělat, to se tam budu jako 10 dní nudit?

Jak to tam tedy chodí doopravdy?
Popíšu to stručně a zkráceně. Od zvířat nějaké zvláštní nebezpečí nehrozí. Zvířata nemají moc zájem se s lidmi setkávat, protože mnohá lidi považují spíš za verbež, takže instinktivně zdrhají, aby nebyla zastřelená. Zvířata nejsou přirozeně agresivní a nemají zájem vám cokoliv udělat. To platí i pro divočáky, na které stejně asi nenarazíte. Ani divoká prasata o vás nemají zájem. Kdyby něco, volil bych taktiku nehybnosti, kterou jsem stejně nikdy nepotřeboval. Navíc jsem četl od jiných kluků, jak běhali s divokými prasaty v lese, navíc mezi mladými prasátky. I myslivci mně potvrdili, že prase se člověku z drtivé většiny případů vyhne. Zvířat v lese už moc není, jakoby žádná, protože člověk většinu zvířat v přírodě už vyvraždil. Co nezastřelí myslivci, to pozabíjí zemědělci postřiky a stroji při polních pracích. Nejvíc nebezpečný tvor v lese je podle mého myslivec. Někde hlouběji v lese nepotkáte žádné lidi, nebo jen velmi málo. Lesem nemyslím turistické trasy vedoucí přes les. Ti, co tam chodí, chodí jen po cestičkách, protože se také něčeho bojí. Hlavně toho, že se ztratí. Další lidé jsou spíš dobrého ladění, tzv. „kotlíkáři“. Agresivního houbaře si dovedu představit jen stěží.

V noci v lese skoro nic nechodí, protože to většinou chrápe. V noci se přeskupují třeba stáda srnečků, co chodí po svých pěšinkách na jiný palouček. Pokud tam jde něco jiného, jde si to za svým cílem a na vás to kašle. Zvěř je navíc velice vnímavá, takže vás slyší a cítí na velkou vzdálenost, takže se vám prostě vyhne. Ovšem i zvěř má svoje limity, a pokud se chováte absolutně tiše a jdete ze správného směru, můžete se navzájem překvapit. Proto se tam zas tak moc tiše nechovejte. Je dobře, když o vás zvěř ví. Nepřejede vás tam auto, nepřepadne feťák, není tam hluk z aut, smrad, smog, vydýchaný vzduch, silné elektromagnetické záření, není tam televize, nikdo tam blbě nekecá, vyruší vás maximálně dřevorubci, ale i ti jsou zvyklí pracovat dost omezenou dobu. Prostě to tam má spoustu výhod. Když budete sedět na nějakém vhodném místě v lese třeba měsíc, je skoro jisté, že vás člověk „netrefí“, dokonce ani žádné zvíře, protože to se vám prostě vyhne. I zvířata mají často svoje cestičky a trasy. Celkově se dá říct, že je tam větší bezpečí, než kdekoliv jinde. Je potřeba si také uvědomit, že veškerá dravá zvěř byla dávno člověkem vymlácena. Krom myslivců, které stejně nepotkáte, se může stát, že les navštíví nějaký idiot z města, který tam vypustí na volno psa. Takové volně pobíhající pejsky myslivci většinou zastřelí. To se může stát spíš poblíž různých vesnic a podobně. Ovšem jen velmi zřídka. Domácí psi nejsou většinou na člověka agresivní, byť je to v lese. A o tom to právě je. Člověk si většinou představuje, co všechno se mu může v lese stát. Ovšem pravděpodobnost, že se něco špatného stane, je mnohem menší, než mezi lidmi. Prostě realita je přesně opačná a kupodivu někdy mnohem úžasnější.

Kdyby si člověk představoval, co všechno se mu může stát ve městě, chodil by kanály. Ale asi ani těmi ne, protože je tam tma. Pokud se člověk rozhodne pobývat v lese na nějakém místě jen pár hodin, spolehlivě z toho místa zdrhne všechno, co má nohy, nebo leze. Tolik asi ke strachu z lesa. Navíc si myslím, to podle zkušeností, že zvířata jsou zvědavá. Když si vás přijdou omrknout, prostě je nechte. Hlavně pro ženy platí, že jim nemají projevovat náklonnost a snažit se jich dotknout. Ani se s nimi nesnažte skamarádit, nestojí o to. Dotek může být vnímán jako agrese. Zvířata různých druhů se navzájem nedotýkají. Myslím, že zvířata vnímají ženy pozitivněji než muže, takže ženám navíc hrozí mnohem menší nebezpečí.

Děsivá úvaha číslo dva. Dříve jsem to nevěděl, ale časem jsem to zjistil. Mnozí lidé, není jich málo, mají panický strach být sami.
Už jen ta představa, že jsou někde sami, je spolehlivě odradí od takové aktivity, jako je pobyt v lese. Není to žádná sranda. Ty lidi samota opravdu děsí. A může to být kdokoliv, i relativně „normální“ a inteligentní jedinec. Kdysi jsem slyšel jeden zajímavý výrok na toto téma. Řekl to prý dědeček jednomu mému známému, když byl ještě malý a svěřil se mu, že ho samota straší. Dědeček mu na to řekl: „Člověk je takový, jak se cítí, když je úplně sám.“ V podstatě se dá říct, že strach ze samoty, je určitá psychická vada. Já mám tu výhodu, že u mě to funguje přesně obráceně. Nevím proč. Popíšu to víc v druhé části.

Pokud bych chtěl uzavřít tuto úvodní část nějakou myšlenkou, musím napsat následující. Ať se to lidem líbí nebo ne, tak příroda, tedy i les, je pro člověka ve skutečnosti přirozené prostředí, naprosto nesrovnatelné s městem, nebo dokonce i vesnicí. Pokud si tam člověk zvykne, cítí se tam mnohem lépe. Změny, které to na člověka může mít, mohou být velmi výrazné a hlavně rychlé. Poznat to může nejlépe člověk, který žil dlouho ve městě, protože člověk z lesů to nevnímá a bere to jako normální. Prostě mu chybí ten kontrast. Dnešní člověk z města se naprosto vychýlil od normálu.

Pod pojmem „normál“ nemám vůbec na mysli, že se vychýlil od přírody nebo od kontaktu s přírodou. Člověk se vychýlil přesně řečeno od své vlastní lidskosti, dávno a hodně. Vychýlil se právě proto, že není v kontaktu s přírodou, ale pouze s tím, co přetvořil. Vidět to nemůže, protože to vychýlení je dlouhodobé, pomalé, velké a člověk nemá s čím srovnávat. Z těchto důvodů člověk nechápe, o čem je řeč, je to mimo jeho vzorce poznání a představivosti. Myslí si třeba o sobě, že je normální, ale není. Kdyby v kontaktu s přírodou člověk byl, miloval by například zvířata a rostliny tak, že by jen s odporem dokázal cokoliv bezdůvodně zabít. Nemůžu o sobě třeba tvrdit, že jsem vegetarián, protože v práci sním často jídlo s masem, ale maso si doma nikdy nekupuji a nedělá mi ani potěšení ho jíst v práci. Když vidím, jak lidé s potěšením zabíjí doma třeba prase, je mi doslova špatně z toho aktu samotného i z těch lidí. Nemůžu za to, prostě to tak je. Dvakrát jsem dokonce odmítl se toho zúčastnit, no vypadal jsem pak pro lidi trochu blbě a dívali se na mě divně. Sám vím, že člověk může žít bez problémů bez masa, že by to bylo pro lidi zdravější, bez ohledu na to, co se říká. Aby nevznikl omyl, tak lidi, kteří jedí maso, nijak neodsuzuji. O výživě ale psát nebudeme.

Dál si popovídáme o tom, jak takový ozdravný pobyt vypadá. Nejdeme tam totiž za krásami přírody, ani na čundr, ale z jiného důvodu. Snad se mi to podaří dobře vysvětlit v druhé části.

napsal čtenář Tomáš

Pokračování příště

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Amálka 2019-05-07 07:57:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skvělý článek, Tomáši. Už se moc těším na pokračování! Tahle myšlenka “žití v lese” mě pronásleduje od mala, ale nikdy jsem nenašla odvahu tam sama strávit celou noc. Jezdila jsem sice dříve do lesa s partou, ale není to ono, ostatní lidi tam působí rušivě. Je zajímavé zkoumat v této oblasti svoje strachy. Naprosto logicky chápu, že město je večer daleko nebezpečnější, ale v lese je ten strach jiný… Probouzí se tam fantazie, obrazotvornost a otevírají různé zablokované smysly a není tam před tím kam utéct. Člověk musí konfrontovat sám sebe. To může být podle mě daleko děsivější než např. takový funící jelen v záři baterky 🙂

Ikona diskutujiciho Moudravrba 2019-05-07 08:26:37 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je moc pěkný článek. Zrovna jsem potřeboval nějaký balzám na duši, tak jsem si říkal, že se podívám na Aluška.org a hned jako první jsem si přečetl tento článek. Normálně jsem po tom dostal chuť zase někam vycestovat do přírody. Jinak autor článku popisuje přírodu velmi podobně jako Henry David Thoreau v knize Walden. Je to kniha, která oslavuje život v přírodě plný nezávislostí a v harmonii. Děkuji.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-05-07 10:03:51 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Toto bude naprosto úžasná série, moc děkuji za tu námahu a sepsání zkušeností. Nemůžu se dočkat pokračování. Pod spoustu myšlenek bych se mohla podepsat, cítím to tak, ale neumím vysvětlit proč, a hlavně lidé z města jsou opravdu o hodně hodně jiní než lidi co žijí v přírodě. Ti v přírodě na to jen pokývají hlavou a neřeknou nic, a ti z města vůbec nechápou co jim to vykládáte. Je mi neskutečně líto, že jsem nucena teďka žít ve městě. Teda nenutí mě nic, jen moje ambice. Tak si tak v hlavě srovnávám, co z toho mám, určitě bych byla šťastnější někde na okraji vesnice. Když jedu na pár dní k rodičům co žijí u lesa, kde jsem taky vyrostla, cítím se úplně jinak. Chodím bosky, do lesa bosky, sbírám si byliny, válím se v trávě, čichám k hlíně jak voní a podobně 🙂 Toto prostě ve městě nemůžete, městský člověk je úplně odtržený od života a tím i od citu, proto se chová jak se chová a nepřemýšlí o tom, co říká a jak myslí. Kolikrát když přijedu po delší době z přírody do města, mám z toho šok, když sleduju jak se “normálně” žije, jak ti lidé vlastně marní čas když žijí bezduše. Mám pocit, že lidské společenství mi nemá jako člověku co nabídnout, inspiraci může člověk načerpat opravdu jenom v přírodě.

Ikona diskutujiciho Vodnářka 2019-05-07 10:58:50 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc krásný článek, těším se na pokračování! Takovéhle články mám moc ráda. Inspirují mě a i když třeba teď tyto data nevyužiji, rozhodně si z nich něco vezmu. A hlavně – schovám si je, až příjde chvíle, kdy je budu potřebovat. Protože k něčemu musím prvně dojít sama a pak jsou takovéhle články jako svatý grál! 🙂

,,Zvířata nejsou přirozeně agresivní a nemají zájem vám cokoliv udělat. To platí i pro divočáky, na které stejně asi nenarazíte. Ani divoká prasata o vás nemají zájem. Kdyby něco, volil bych taktiku nehybnosti.” – Tak přesně tohle říkám celý život, mám i vlastní zkušenost s divočákem. Tehdy jsem byla malá (asi 12 let), lezla jsem na skály a najednou se pár metrů pode mnou objevil. Ztuhla jsem, vzala do ruky kámen, abych kdyžtak měla alespoň nejakou šanci, protože útěk přes skály (kdy se vám může kdykoliv utrhnout kámen pod nohou) fakt nebyl možný. A najednou mi došlo, že to je hrozná blbost. Doslova mi zaznělo v hlavě, jakoby na mě snad mluvil sám divočák: ,,co blbneš, zahoď to…” tak jsem kámen zase opatrně položila a čekala, co se bude dít. Koukla jsem na divočáka, on na mě, a pak spokojeně odběhnul. A od té doby věřím tomu, že zvíře ví, že mu nechci ublížit, že to je jen náhoda, že jsme na sebe narazili a že ani jeden z nás nestojí o problémy. 🙂

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2019-05-07 11:29:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tome, ještě že Alui napadlo poprosit tě o napsání návodu – už jen tento úvod jsem slupnul jako malinu a těším se na pokračování. Opravdu mě moc zajímá, co takový mnohadenní pobyt v lese podle tvých zkušeností může všechno člověku přinést.

Ikona diskutujiciho kalia 2019-05-07 12:03:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný článek. V dětství jsme s rodinou občas šli žít na pár dnů do lesa (např. jako jezdí lidi na dovolenou), takže to znám. Vždycky jsem se na celý den sama zabavila a většinou to byla jedna z nejlepších dovolených. Jediné, co mi nevyhovovalo, bylo přespávání ve spacáku, protože mi byla v noci k ránu zima. V lese se díky těmto zkušenostem sama nebojím (jediné, čeho bych se mohla bát, jsou lidé) a naopak jsem se jako dítě divila, proč lidi nebydlí v lese/v přírodě pořád, protože to tam je mnohem lepší než v civilizaci. V dospělosti jsem si to chtěla zopakovat, ale bála bych se sama v lese přespat (bála bych se přepadení od člověka, že tam v noci půjde nějaký muž). Sice nevím, proč by někdo v noci chodil po lese mimo cesty, ale myslím si, že bych se toho možná bála, že na mě někdo narazí, když budu spát, a tak bych asi neusnula. Každopádně mám v plánu vyrazit do lesa ráno a večer jít přespat domů a další den zase ráno do lesa (a takhle strávit pár dnů v lese za světla).

Ikona diskutujiciho Majka 2019-05-07 12:59:56 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji.Článek mě velmi potěšil a jsem zvědavá na další pokračování.
Můj syn mě asi před měsícem prosil, že se chce naučit spát v lese a trempovat.Nevím jak na to,samozřejmě mám velký strach to s ním zkusit.

Ikona diskutujiciho sycho 2019-05-07 13:02:27 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pekny uvod, jen s tim elektrosmogem bych byl opatrnejsi, neska uz je vysilac na kazdem kopci a najit misto, kde neni signal (a tedy minimalni esmog) uz je v cr dost problem, snad nekde v horach…

Ikona diskutujiciho Jarka 2019-05-07 13:52:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tomáši, napsal jste to velmi pěkně, vtipně a ve Vaší úvaze je i ,, hloubka,” kterou pozorný(á) čtenář (ka) určitě pozná.
Já do lesa chodím velmi ráda a vůbec do přírody. Je mi tam dobře, mohu v klidu pozorovat a také ráda s přírodou rozmlouvám. Máme chaloupku přímo u lesa a tak Vám musím dát za pravdu, že nejhoší chování mají myslivci a k mému údivu ,, lesáci.” Ale to by bylo na jiné povídání.
Co mám ale nejraději, je rozmluva se zvířátky. Pokud se potkáme, nejdříve se .. sondujeme” a potom si jdeme každý svojí cestou. Neutíkám já ani zvířátka. Mlčky si ,, řekneme” co si říci chceme a jdeme si dál.
Těším se na pokračování Vaší úvahy.
Mějte se pěkně 🙂
Jarka

Ikona diskutujiciho Andy 2019-05-07 13:55:30 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jeee moc se těším na pokračování ;), takový pobyt už jsem plánovala před lety, ale přesně ten strach mě odradil. Že onemocním ze zimy a unesou mě mimozemšťani …

Ikona diskutujiciho niky 2019-05-07 14:16:09 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je hodně dobrej článek! Už se těším na pokračování 🙂

Ikona diskutujiciho linda 2019-05-07 15:10:14 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

velmi dobry clanok!
tesim sa na pokracovanie!
ano, Priroda lieci!

Ikona diskutujiciho Choco 2019-05-07 18:24:44 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Paráda! Na začátku jsem si říkala, že tyto články asi přeskočím, protože do lesa nechodím. Právě kvuli strachu… A najednou bum… Už se těším na další část 🙂

Ikona diskutujiciho Tereza 2019-05-07 18:35:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuju 🙂 Už dlouho sním o tom, že nechám doma telefon, vezmu jenom to nutné a prostě půjdu někam, kde nikdo není… Aspoň na jeden celý den, pro začátek. Později třeba na dva. Teď mi to bohužel starosti a povinnosti nedovolí, ale je to v plánu. A lidi mě štvou čím dál tím víc, takže to bude na pořadu dne asi brzy 😀

Ikona diskutujiciho lenka 2019-05-07 18:42:31 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Toto je tedy vážně počtení, tebe bych Tome ráda poznala, mluvíš mi přímo od srdce. I ten styl, jakým to píšeš je mi natolik blízký, plný humoru a legračních slovních obratů. Už se těším na pokračování.

Ikona diskutujiciho Lenka 2019-05-07 21:00:16 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásné povídání… Hned bych si tam zaběhla.

Ikona diskutujiciho CZK 2019-05-10 11:56:12 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedá mi to, a musím se trochu zastat lesáků i myslivců. U těch lesáků je to bohužel tak, že zisk je “až na prvním místě”, a proto se některé věci dělají tak, jak se dělají, i když by to šlo třeba i lépe. Ale když jde snížit náklady nebo zvýšit zisk, tak se zvolí tato cesta. Navíc všechno je striktně ořezáno zákony které musíte dodržovat, i když třeba za daných okolností by šlo věc udělat lépe.
Myslivec nejsem, ale jsem rád, že existují, protože jsou součástí přírody a tradic našich předků. Je chybné se dívat na myslivce jako na psychopata toužícího zabíjet cokoliv živého a který se schovává za uniformu. Myslivec reguluje zvěř a provádí výběr jedinců vhodných pro další plození. Se zastřelenými kusy zachází s úctou, (např. ulovená zvěř se nepřekračuje) dostanou třeba větvičku do “úst” či “zobáku” jakožto poslední potravu. Ulovená zvěřina patří mezi nejkvalitnější maso v našem prostředí, protože ta zvěř si, na rozdíl od krávy, najde a ukousne to, nač má právě chuť a co její tělo potřebuje. Před smrtí neprožívá žádný stres, prostě odněkud přiletí kulka a milosrdně ukončí život.
V mém okolí se pohybují jak daňci, tak divočáci a jsou již tak krotcí, že mi vlezou dírou v plotě i na zahradu. Mám na záhonech plno stop, lezou mi do brambor i do cibule, prostě jim to je jedno. Ale největší škodu působí daňci v lese, protože parožím rozbíjí oplocení sazenic, neoplocené sazenice vytahují ze země, nebo parožím sloupávají kůru z mladých stromků. Ty pak samozřejmě musím něčím nahradit a to jedna sazenice stromku vyjde skoro na 30,- Kč. A to si pro ni musím dojet, musím ji zasázet, potom si nařezat dřevěné kůly, ty pořádně zatlouct do země, aby je daněk nevyvrátil a k těm kůlům přivázat takové malé oplocení z pořádného pletiva. Dříve jsem chtěl ušetřit, a tak jsem to oplotil “králičím pletivem”, jenomže toto pletivo daňka snad dokonce přitahuje. Všechno rozbil, pletivo roztrhal a stromky polámal. Vyhozené peníze, škoda práce. Kdybych ho v tu chvíli dopadl, tak bych ho snad uškrtil holýma rukama, hajzla! 🙂
Vzhledem k poslednímu vývoji počasí je třetina stromů mrtvá, cena dřeva neuvěřitelně klesla, takže se dá říct, že co mi les dá, to zase do něj musím zainvestovat, aby tam vůbec něco rostlo.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-05-10 12:04:38
Ikona diskutujiciho
sipka

Pobavila mě poznámka o dopadení zlého daňka, stromečkového destruktora. ,,Vyplivli můj stromek zpátky ty potvoro chlupatá! 😀

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek