Následující seriál je archivovaný text z již zrušeného webu, který není na internetu k dispozici.
Autorka je bývalá čarodějnice s tehdejším pseudonymem Anima Noira.
4.díl
PROČ JSEM PŘESTALA S VYKLÁDÁNÍM KARET
3 důvody, proč jsem přestala s vykládáním karet …a 3 důvody, proč mi někdy zatraceně chybí.
Vykládání z karet není koníček, se kterým by lidé přestávali ze dne na den, po mnoha letech vášnivého věštění. (Tahle přestal kouřit můj děda. Po čtyřiceti letech mu domluvil doktor na plicním.) Vím, proč mne ta paralela napadla: věštění je totiž, stejně jako cigára, vysoce návykové.
DŮVOD PRVNÍ:
POCHOPILA JSEM, ŽE JSEM NA TOM ZÁVISLÁ
Pokud jste jako já, a byli jste někdy závislí na něčem, jako je věštění, cigára nebo neperspektivní milenec, budete chápat můj pocit, když jsem si uvědomila to nutkání v prstech a pocit nepokoje, když kdekoliv na cestách zjistím, že nemám u sebe karty.
Už je to půl roku, a pořád mne pálí. Nenechavé prsty, které by se rády podívaly, co že mi Osud chystá. A to mne s**e. Řeknu vám to na rovno. Začalo mi vadit pozorování, že se mnou není rozumná řeč, nemám-li svoji roční, měsíční a týdenní věštbu, stejně jako není řeč s kuřákem, než si zapálí svou první ranní.
Stejně jako neperspektivní milenec mi věštění dávalo pocit, že se pořád něco děje, a stejně jako on se stalo dokonalým pohlcovačem času, o kterém hezky česky říkáme, že jsme ho pr****ali.
Někteří lidé prý přestali kouřit, když si spočítali, kolik za cigarety dají, a že už by za tu cenu dávno postavili barák. Pro mne byl argumentem čas. Ten vám, na rozdíl od peněz, nikdo nenahradí. Když jsem si spočítala, kolik času trávím analyzováním různých věšteb, proroctví a předpovědí a vyhodnocováním těch, co jsem si sama udělala, nedalo se ospravedlnit pokračovat.
Navíc mne, po více než 15 letech věštění zajímalo, zda přežiju, vůbec. Jestli mi to ještě pálí v hlavě a jak se vyrovnám se skutečností, že se přede mnou najednou rozhostilo velké bílé Nic.
DŮVOD DRUHÝ:
NA VĚTŠINU OTÁZEK LÉPE ZÍSKÁTE ODPOVĚDI JINOU CESTOU
Například, že si uděláte těhotenský test.
Nebo se spolehnete na onen záhadný dar přírody, který nazýváme instinkt. Nikdy jsem nepochopila, jak nějaká žena může tvrdit, že netušila, že je těhotná. Ve třetím měsíci. Ale lidi to neví, a lidi se na to ptají, a možná by lépe udělali, kdyby se ptali sami sebe, protože i wiccanská Kniha stínů údajně praví, že ,,Nenajde vně, co kdo nenašel uvnitř.“
Jednou z údajně nejčastějších, tradičních otázek na pouťové vykladače kromě dětí bylo, kdy se vdám a kdy mám zemřít. Chcete se vdávat, ptám se? Vdáte se. Tisícům neschopných žen už se podařilo někoho klofnout.
Kdy umřete?
Já nevím.
Ale pracovníci z hospiců přísahají, že to někde uvnitř víte vy.
DŮVOD TŘETÍ:
OTÁZKY KLIENTŮ JSOU DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ ODPOVĚDI
Moje abstinence od karet byla totální. A stejně jako bývalého alkoholika mne za to nikdo nechválí, a všichni pokoušejí. Pokoušejí mne otázkama, na které hledají odpověď a snaží se ke mně objednat. Pak přijdou a hrozně se diví, jak je to možné, že Noira nevěští. Vždyť je to přece takový pěkný byznys. A je to tak. Ač jsem sama odchovala hrstku profesionálních věštců, nevěštím dneska zadarmo, za peníze a dnes už ani sama sobě. Svoje nádherné karty jsem rozdala a poradím si bez nich.
Jak je to možné?
Stačí mi otázky. Otázky, které lidi přivádějí a které mi pokládají. V nich se skrývá odpověď.
Většina otázek, se kterými lidé za kartářkou chodí, by vás překvapila, hrubě. Možná by vás i šokovala. Věštění je klasické šarlatánství: na běžnou otázku hledáme tajuplnou odpověď, abychom si nakonec odpověděli selským rozumem. Ale lidi na karty dají, to jo (viz dále). Kromě otázek, na které lze jednoduše získat odpověď úplně jinou cestou (viz těhotenský test) nebo na ně nelze získat odpověď vůbec (Jaký kurz budou mít zítřejší akcie?) je mezi nimi většina takových, které spadají do odbornosti psychologa, manželského poradce a co si budem říkat: většina těch otázek je krajně citlivá.
Otázka je pak důležitější než odpověď.
Má moje žena milence?
A kdo se ptá?
A proč?
Existuje na tu otázku snad dobrá odpověď?
Otázka bude jiná, pokud muž milenku má, a doufá, že by se tak mohla elegantně vyřešit situace, a jiná, pokud se bojí, aby mu nezahla a možná bychom se nejprve měli zeptat, jestli ji nepřistihl in delicto flagrante, což se mi už taky stalo, přišla paní poté se ptát, jako by vlastním očím nevěřila, jako je to v onom starém vtipu… A čemu věříš, Ištváň, svym očim nebo mně?!
A tak jsem seznala, že bude lepší věnovat se poradenství, a nemařit čas spekulováním, leze to z lidí jak z chlupaté deky.
Byly samozřejmě okamžiky, kdy mi věštění z karet zatraceně chybělo.
ARGUMENT PRVNÍ:
VĚŠTĚNÍ DODÁVÁ VAŠIM SLOVŮM VĚTŠÍ VÁHU
„Je to můj odborný názor“ versus „Vidím to v kartách“. Co říkáte? Nebudu vás klamat. V prvém případě to zdaleka tak dobře nejde. Pakliže přišel člověk za věštkyní, přichází zbaštit všechno, jak mu to naservírujete. Dokonce i když se mu to líbit nebude. (A jsme opět u senzačních postupů šarlatánství.) Ne tak u poradce.
Pokud se člověk přišel zeptat na váš názor, a přijal ho, tak to předpokládá hromadu věcí, která tam ne vždycky je. Takový člověk musí být profesionál, musí si vás vážit a mít mozkový aparát na to, aby se mu zalíbila vaše rozumná argumentace. A ta je bratru obtížná.
Kdoví proč lidé nepředpokládají, že byste svoje závěry mohli mít z jiných zdrojů, než channelingu andělů, tedy abych byla přesná, že byste to mohli sami vymyslet…
„Myslím, že váš manžel má asi milenku.“
„A to tam vidíte v těch kartách?“
„Ne,“ přiznávám, „ale tento týden jste s takovým příběhem už třetí…“
Obyčejná pravda se příliš dobře neprodává. Jen výjimečně se stane, že se na obloze zableskne a klientka s hrůzou zvolá, „No jo, vždyť můj první manžel, když mi zahýbal, se choval zrovna tak!“
Nejspíš by se více mých „odborných názorů“ lépe prodalo, kdybych k nim připojila osobní legendu. Například o tom, že můj děda, to vám byl legendární detektiv kriminalista, a já jsem to prý po něm zdědila…
ARGUMENT DRUHÝ:
VĚŠTĚNÍ JE KRÁSNÝ ARTEFAKT LIDSKÉ KULTURY
Od starověkých bájí až po moderní šťastná přáníčka, která dostanete v čínském bufetu, věštění je součástí našeho dědictví a nikdy nevymře.
Mnoho balíčků tarotových karet je předmětem sběratelství a námětem umění. Karty jsou často darem a předmětem hrdého dědictví po předcích, stejně jako talent, který jim umožňuje mluvit.
Kromě toho jsou věštecké rituály součástí všech rituálů přechodu, kdy se lidé chodí ptát na svoje záměry, životní plány a hledají pro své činy požehnání vyšších sil nebo se ujišťují, že nehrozí nepřízeň.
Společný kořen mají také věštby a společenské hry, ostatně věštění k družení se vždycky vybízelo – třeba v Rusku se nad norovočními věštbami scházely celé rodiny…
ARGUMENT TŘETÍ:
ŽIVOT SE BEZ VĚŠTĚNÍ JEVÍ TĚŽŠÍ
Vidím to ve svém podnikání. Deset milionů prdů, které se bez vás nerozhodnou. Každý den. Mám vydat tento článek nebo tento? Co napíšu do e-mailu? Mám ten seminář uspořádat v únoru a nebo počkat na březen?
Rozhodování, stále dokola. Bez magie nemám spojence v cestě za svým cílem, ale za to jsem opět začala plně věřit – v sebe.
Pokud jste dočetli až sem, jste možná připraveni vstřebat poslední článek ze série, který vzbudil zdaleka největší ohlasy.
Tedy…
Proč jsem upustila i od vlastního praktikování magie?
(pokračování příště)
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Tak ideálny by bol nejaký domček pre ježka…
-mariankosnac Není to tak těžké. Záleží na tom čemu…
-Petra K tomuto tématu mohu poradit obyčejné pohádky. Zavřít…
-Petra Zlatý věk už tu dávno je. Respektive tu…
-Petra