Aluška.org: Věděním ke svobodě

Byť tam, objala by som ho. Milujem kravičky, vyrastala som aj s nimi na paši a je to nezabudnuteľná časť môjho detstva.

tohle jsem už četla (ted nevím kde), ale každopádně mě to rozplakalo…. zvířata jsou v mnoha ohledech jako lidi… přeji hezký den všem

To je moc  pěkné, já jsem kdysi četla ten stejný příběh, ale v jiném spracování.

Je přeci jasné, že zvířata mají rovněž duši, že cítí (myšlenky, emoce), že to nejsou žádní tupí tvorové. Krásný článek! Děkuji Aluško

Som rada, že to skončilo dobre 🙂 Myslím, že odteraz prechádzam na vegetariánstvo, alebo aspoň obmedzím mäso na vážne minimum.

Je to smutný príbeh a počula som, že nie úplne ojedinelý.

Vidíš Alue, písala si že strach je najhoršia vlastnosť a že by si ho vymazala, ale najhoršia ľudská vlastnosť je chamtivosť a nenažranosť. Strach je zlý ale úplne vymazať by ho nebolo dobré. Strach nás môže v určitých situáciách zachrániť, ako aj tohto býka zachránil strach z porážky.

A jsem definitivně vegetarián….. O.o

[4]:Bylo to nedávno psaný na osudu…

Prosím pozrite si toto video: http://www.youtube.com/watch?v=uQCe4qEexjc

Osobně si myslím, že ten býk na obrázku má možná tak nějaký zánět.

no tak… jasně, zvířata mají emoce, o tom není pochyb.. ale slituje se vlk, když před ním začne řvát zajíc? ano, masa je  všude více, než ho potřebujeme, ale ani takovéto "dojemné" příběhy mě neponoukají k tomu, abych chudáčky přestala jíst… a do mě

Tenhle příběh mne zasáhl, takže musím napsat pár řádků… Před 2 týdny nám umřela fenka.. pár hodin předtím, než umřela, jsem si s ní povídala… a to jsem si dřív říkala, že "bavit se" se zvířetem tak úplně nejde… bylo jí už hodně špatně a my čekali na veterináře.. dívala se mi do očí a říkala, abychom přestali jíst zvířata a neubližovali jim… nevím jak to mohla vědět nebo cítit… ale v tu chvíli to vypadalo že to říká ona… ale asi spíš skrze ni promlouvala jiná bytost.. to je jedno.. jen jsem chtěla říct, že v létě jsem byla 2 měsíce bez masa a bylo mi dobře a teď bych ráda byla kolem data 21.12. odlehčená, takže prosinec mám pauzu a na štědrý den si dám se salátem obalovaného šmakouna, mňam, je lepší než kapřík nebo kuřecí.. nekecám.. a tak vůbec, někdy cítím hodně silně jak je špatné jíst maso.. přesto mne intuice semtam dovolí si kousek vzít.. ale upřímně – já se neskutečně moc těším, že za pár let už to bude jinačí, nebudem tolik masožraví, vrátíme se k přírodě, k lásce, k etice, k sobě.. a budeme vědět jak se stravovat, aby nám nic nechybělo (ať už formou ovoce, oříšků, luštěnin). Nemůžu se dočkat. A děkuji zvířátkům za to, že nám dávají znamení… ať už to byly emoce, nebo jak řekla Míša – jen zánět (já myslím spíš emoce). Není to jedno? Důležité je se zamyslet, jak chceme dál žít. Jestli ubližovat, nebo nechat žít… Býček byl další z nebeských darů a snad pomůže aspoň trošku k něčímu zamyšlení a dá dobrý důvod ke změně..

Zvířata vycítí mnohem víc, než si kdo myslí a stejně tak to je s jejich inteligencí, lidi je neustále podceňují a mají všechny opravdu jen za ta hloupá stvoření. Tento příběh je velmi smutný i z toho důvodu, že pracovníci museli zažít až tohle, aby změnili svůj názor.