Aluška.org: Věděním ke svobodě

Plány, které si formujeme před narozením, jsou da­lekosáhlé a podrobné. Zdaleka v nich nejde jen o vol­bu životních výzev. Vybíráme si své rodiče (a oni nás), dobu a místo narození, školy, do nichž budeme chodit, domovy, v nichž budeme žít, lidi, s nimiž se setkáme a vztahy, jež prožijeme.

Pokud jste někdy měli pocit, že určitou osobu, s níž jste se právě seznámili, už dáv­no znáte, je docela možné, že tomu tak opravdu je. Takový člověk byl zřejmě součástí vašich plánů před narozením. Jestliže máte podivný pocit, že už jste někdy nějaké místo či obraz viděli nebo určité jméno nebo větu sly­šeli, často se jedná o matnou vzpomínku na to, o čem jste mluvili před svým narozením.

Při mnoha plánova­cích sezeních už máme jméno a vzhled té osoby, kte­rou se staneme po narození. Pomáhá nám to vzájemně se pak poznat na fyzické úrovni. Pocit déjà vu se často správně připisuje nějaké události z minulého života, ale mnoho déjà vu jsou vzpomínky na plánování před narozením.

Když se ocitneme na Zemi, zapomeneme na svůj duchovní původ. Před narozením víme, že nastane takováto amnézie. Na tento stav zapomnění odka­zuje výraz „za závojem“. Jako božské duše chceme na svou pravou identitu zapomenout, protože až rozpo­mínání nás přivádí k hlubšímu sebepoznání. Abychom se dopracovali k tomuto hlubšímu vědomí, opouštíme nefyzickou sféru – sféru radosti, míru a lásky – proto­že tam neprožíváme žádný kontrast vůči sobě samým. A bez rozporů nemůžeme sami sebe doopravdy po­znat a vyvíjet se.

Představte si svět, kde je pouze světlo. Jestliže jste nikdy nezažili tmu, jak můžete chápat a ocenit světlo? Právě kontrast mezi světlem a tmou vede k hlubšímu pochopení a nakonec ke vzpomenutí si. Fyzická rovina nám tyto kontrasty poskytuje, protože zde vládne duali­ta: nahoře a dole, teplo a zima, dobré a špatné. Smutek, který vzniká v důsledku duality, nám umožňuje lépe po­znat radost. Chaos na Zemi nás nutí více si cenit klidu a míru. Když se setkáme s nenávistí, prohloubí to naše pochopení lásky. Kdybychom tyto aspekty lidstva ni­kdy nepoznali, jak bychom mohli poznat své Božství?

Představte si, že pocházíte z místa, kde neustále hraje nádherná hudba. Tato hudba vás naprosto uchva­cuje. Slýchali jste ji po celý svůj život. Nikdy nepře­stala hrát a nikdy nehrála žádná jiná hudba. Jednoho dne si uvědomíte, že jste tuto hudbu vlastně nikdy do­opravdy neslyšeli, protože jste ji poslouchali pořád. Přesněji, nikdy jste ji doopravdy nepoznali, protože neznáte nic jiného. Proto se rozhodnete, že byste ji chtěli opravdu poznat. Jak by se to dalo udělat?

• Jedním řešením by mohlo být odejít někam, kde tato hudba nehraje. Třeba by tam mohla hrát jiná hud­ba, taková, která obsahuje drásavé tóny nebo příliš hlučné pasáže. Takový kontrast by vás přiměl novým způsobem ocenit tu hudbu, kterou jste vždycky po­slouchali ve svém domově.
• Druhou možností by bylo jít někam, kde ta hudba neexistuje, ale vy byste ji popaměti vytvořili. Zážitek z komponování nádherných melodií by vám pomohl ještě hlouběji pochopit krásu té hudby.
• A pak existuje ještě třetí možnost. Ta je o mnoho náročnější, ale zároveň obsahuje příslib největší od­měny. Napadne vás, že skutečně hluboké poznání té hudby můžete získat, když půjdete na místo, kde tato hudba nehraje, vy ji ale nanovo vytvoříte – ovšem až poté, co zapomenete, jak zněla. Zážitek vzpomenutí si a poté zkomponování úžasné symfonie z vaší vlasti by vám poskytl nejbohatší, nejúplnější a nejdokonalejší poznání její nádhery a velikosti.

A tak se statečně vydáte do světa, kde je možné zažít tuto třetí možnost. Tam slyšíte hudbu, o níž se domníváte – jelikož jste ztratili paměť – že je jedinou hudbou, kterou jste kdy slyšeli. Některé písně jsou krásné, ale hodně z nich vám trhá uši. Tyto nelibé tóny ve vás probouzí touhu – a nakonec i odhodlání – vy­tvořit onu původní skladbu.

Brzy tedy začnete sami komponovat. Ze začátku vás rozptyluje hlasitá hudba hrající v tomto novém světě. Časem se ale odvrátíte od vnějšího hluku, začnete na­slouchat melodiím ve svém srdci a vaše hudební výtvo­ry jsou čím dál tím úžasnější. Nakonec složíte mistrov­ské dílo, a když je dokončíte, na něco si vzpomenete: to, co jste složili, je přesně ta hudba, která hrála ve vaší vlasti. A tato vzpomínka vede ještě dál: vy sami jste tou hudbou! Nebylo to něco, co jste slyšeli vně sebe sama, spíše jste to byli vy sami. A tím, že jste sami sebe vytvořili nanovo na novém místě, jste došli k poznání sebe sama – poznali jste se tak, jak by to nikdy nebylo možné, kdybyste nikdy neopustili domov.

A přesně po tomto zážitku touží duše. Duše je bož­ská jiskra. Osobnost – lidská bytost – je část energie duše ve fyzickém těle. Osobnost se skládá z dočas­ných rysů, jež existují pouze během fyzického života, a z nesmrtelného jádra, které se po smrti znovu spojí s duší. Duše je nesmírná a přesahuje osobnost. Během různých inkarnací vznikají různé osobnosti jakožto projevy téže duše. Proto je pro duši životně důleži­tá každá její osobnost a duše všechny své osobnosti vroucně miluje.

Je důležité vědět, že osobnost má svobodnou vůli. Může tedy přijmout, ale i odmítnout své životní vý­zvy. Země je jevištěm, kde může osobnost hrát podle scénáře napsaného před narozením, anebo se od něj odklonit. Vybíráme si, jak budeme reagovat – buď hněvem a zatrpklostí, anebo láskou a soucitem. Když si uvědomíme, že jsme si své výzvy naplánovali, je pro nás mnohem jasnější a snazší, jak se rozhodnout. Dokud jsme ve fyzickém těle, naše duše s námi ko­munikuje prostřednictvím pocitů.

• Pocity jako radost, klid či nadšené vzrušení naznačují, že jednáme nebo smýšlíme ve shodě s naší pravou podstatou, jíž je mi­lující duše.
• Pocity, jako jsou strach nebo pochybnosti, vypovídají o opaku. Naše tělo je mimořádně citlivým přijímačem (i vysílačem) energie, která nám prostřed­nictvím pocitů říká, zda jsme, či nejsme ve shodě s tím, kým opravdu jsme, a s tím, jak se momentálně projevujeme.

Proč si plánujeme výzvy

Životní plány jsou sestaveny tak, abychom zažili, kým nejsme, a pak si vzpomněli, kým opravdu jsme. Jinak řečeno, během našeho pozemského života mu­síme nejprve prozkoumat disharmonické zvuky a až pak vytvořit symfonii našeho původního domova. Tento základní vzorec jsem jasně pochopil během shromažďování materiálu pro tuto knihu. Říkám tomu plán učení se skrze protiklady.

Vezměme si například hluboce soucitnou duši, kte­rá si přeje poznat sebe samu jakožto soucitnou. Může se rozhodnout, že se narodí do výrazně dysfunkční rodiny. Rodiče s ní zacházejí bezcitně, takže se nau­čí mnohem více vážit si soucitu. Hodnotu a význam určité věci nejlépe pochopíme, pokud ji postrádá­me. Nedostatek soucitu ve vnějším světě duši přinu­tí obrátit se do svého nitra a vzpomenout si na svůj vlastní soucit. Kontrast mezi nedostatkem soucitu ve fyzickém světě a jejím vnitřním soucitem ji přivádí k hlubšímu pochopení soucitu, a tím pádem i sebe samé. Z pohledu duše je bolest, kterou takový proces učení zahrnuje, pouze dočasná a krátká, zatímco vý­sledná moudrost doslova věčná.

Každý příběh v této knize zahrnuje prvek učení se skrze protiklady. Rozpomenutí se na to, kdo opravdu jsme, je jedním ze způsobů, jak zvládat životní výzvy. Například lidé, kteří se ztotožňují se svým tělem, bu­dou zažívat strašná muka, pokud se jejich tělo drasticky poškodí. Někdo jiný, kdo je stejně postižen, ale vnímá sám sebe především na duchovní úrovni, však bude prožívat daleko menší utrpení. Jelikož nás naše výzvy vedou ke vzpomínce na to, že jsme duše, stejná událost, která původně vedla k utrpení, může v konečném dů­sledku toto utrpení zmírnit. Posun v chápání sebe sama od osobnosti-těla k duši může i nemusí zmenšit naši bolest, rozhodně ale může zmírnit naše utrpení. Takové probuzení je cílem i důsledkem životních výzev. Ob­novuje naši vášnivou touhu žít, tu vášeň, kterou jsme cítili předtím, než jsme se narodili do tohoto těla. A to je, prostě a jednoduše, důvod k oslavě!

Přitom, jak se probouzíme nebo jinak příznivě re­agujeme na naše výzvy, vytváříme jakousi „energetic­kou dráhu“, která ulehčuje jiným lidem vypořádat se s jejich vlastními výzvami a uzdravit se z nich. Tato myšlenka vychází z předpokladu, že všichni jsme vzá­jemně energeticky propojení a vzájemně se ovlivňuje­me. Příběhy v této knize svědčí o tom, že každý z nás má vliv, který dalece přesahuje naše vědomí. Naše schopnost významně ovlivňovat svět je úžasnou pří­ležitostí i velkou odpovědností zároveň.

Každý z nás je semínkem, které bylo zaseto do sou­časných světových vibrací. Když zvýšíme svou vlast­ní vibrační frekvenci prostřednictvím růstu, k němuž nás vedou naše životní výzvy, zároveň tak zevnitř po­zvedneme i frekvenci celého světa. Stejně jako když se do sklenice vody přidá kapka barvy, každý člověk pozměňuje celkový odstín. Když v nás vznikají pocity radosti, třeba i když žijeme sami na vrcholku hory, vy­zařujeme vibrace, které usnadňují ostatním lidem cítit radost. Když v nás vznikají pocity klidu a míru, rezo­nujeme s energií, která pomáhá ukončit války. Když milujeme, usnadňujeme lásku druhým, těm, jež potká­váme, i těm, kteří se o nás nikdy nedozvědí. Takže to, kdo jsme, má mnohem větší význam než to, co kdy můžeme udělat.

Úryvek z knihy Plán vaší duše

autor: Schwartz Robert

vydalo nakl. Eugenika v roce 2010