Aluška.org: Věděním ke svobodě

Lidstvo je iracionální, rozporuplný a velice nekonzistentní druh. Kvůli složitosti naší mysli, a kvůli skutečnosti, že většinu našeho chování řídí podvědomé vzorce chování, jednáme často velmi bizarně. Často naše chování i odporuje tomu, co skutečně cítíme uvnitř.

Snad jedno z největších uvědomění, které můžeme v životě objevit, je, že všechno není tak, jak se na povrchu zdá. Obzvláště to platí právě o lidech. Schopnost jasně vidět a ocenit nejednoznačnost světa a rozporuplnou povahu všeho kolem, nám dává mnohem hlubší pochopení vůči druhým lidem. Život ani lidé nejsou černobílí.

Zajímavé paradoxy lidského chování

Agresivní sebevědomí je většinou odrazem vnitřní slabosti a komplexu méněcennosti 
Aby kompenzovali své pocity bezmoci, lidé (zejména muži) je nahrazují sebevědomím, agresivitou a dominantními projevy chování.
Ironií je, že to člověka často oklame, aby věřil, že je „alfa“ muž (nebo žena), navzdory jeho paradoxnímu vnitřnímu strachu z toho, že je ve skutečnosti slaboch a že by se na to mohlo přijít.

Když potkáte člověka, který se vás neustále snaží přesvědčit o tom, abyste se pochlapili a usebrali, je to téměř vždy odrazem jeho hlubšího komplexu méněcennosti.

Sexuální promiskuita je odrazem vnitřních pocitů ošklivosti a bezcennosti
Zejména pro ženy platí, že být lehká povětrná holka, která rozhodí nohy skoro na pouzdrav, je ostudné. Zatímco se taková žena snaží tvářit, že je emancipovaná, nezávislá, dravá a femme fatale, ve skutečnosti v ní číhá nesmírná nejistota, zejména pokud jde o svou sebeúctu a vnímání vlastního těla.
Paradoxně čím více partnerů taková žena vystřídá, tím se sama sobě více hnusí.

Čím je člověk přeslazenější, tím je větší hajzl
Čím je člověk milejší, tím více stínových prvků v sobě většinou potlačuje. Samozřejmě musíme umět rozlišit vnitřní spokojenost a slušné chování od falešné přeslazenosti, přetvářky a lezení do zadku.
Lidé, kteří se nejvíc snaží všem zalíbit a každému mažou hubu medem, bývají ti nejzlostnější, nejdepresivnější a nejúzkostlivější.
Potlačují své méně společensky přitažlivé prvky do stínu, neumí je přijmout, ani s nimi pracovat. Díky tomu se stávají vnitřně stále více divocí a neurotičtí.

Čím je člověk tišší, tím je hlasitější
Polarizované osobnostní temperamenty, introverze a extroverze, poskytují fascinující příklad paradoxu v lidském chování.
Zatímco extroverti jsou velmi hlasití a společenští, ponecháni sami sobě jsou tiší, skleslí a neklidní. Protože jejich vnější světy jsou tak okázalé a rušné, jejich vnitřní světy jsou často prázdné a tiché.
A zatímco introverti jsou společensky rezervovaní, ponecháni sami sobě jsou velmi živí a hluční. Jejich vnitřní světy jsou naplněny vzrušujícími myšlenkami, divokou představivostí a živou kreativitou, která se utrhává ze řetězu, když dostanou prostor a klid, aby se do těchto světů mohli ponořit.

Nejzábavnější lidé jsou často ti nejsmutnější
Vtipné lidi, zejména profesionální komiky, považujeme za šťastné a dobře naladěné lidi. Ale kupodivu ti nejzábavnější lidé jsou často těmi nejsmutnějšími. Jejich humor je obranný mechanismus proti temným myšlenkám a emocím, kterým neustále vzdorují.
Jako příklad bychom mohli jmenovat Robina Williamse, Jima Carreyho, Spikea Milligana, Stephena Frye, Billa Hickse, Petera Sellerse a mnoho dalších komiků, kteří se zabili, trpěli depresemi nebo jinými závažnými duševními problémy.
Komici jsou obvykle nesmírně inteligentní lidé, kteří snadno prohlédnou lži a iluze. Vysoká inteligence a náchylnost k depresi jdou ruku v ruce, protože čím hlouběji člověk domýšlí a čím dále vidí, tím je z toho více nešťastný.
Používají svůj vtip, aby zaujali publikum a odhalili podstatu skutečného šílenství lidstva. Je to způsob, jak se s ošklivou realitou vyrovnat.

© aluska.org 2023