Aluška.org: Věděním ke svobodě

Globální období klimatických změn před 42 000 lety bylo výsledkem obratu magnetického pole Země, zjistil nový výzkum. Podle radiokarbonové analýzy zachovaných starověkých letokruhů stromů, lze změny klimatu, masové vymírání druhů a dokonce i změny v lidském chování po několik staletí přímo souviset s tím, že magnetické pole Země v té době změnilo svou polaritu.

Výzkumný tým pojmenoval toto období dramatických změn „Adamsova přechodná geomagnetická událost“  po spisovateli sci-fi Douglasu Adamsovi, který prohlásil číslo 42 za konečnou odpověď na život, vesmír a všechno.

„Poprvé v historii jsme byli schopni přesně datovat načasování a dopad na životní prostředí posledního přetočení magnetického pólu,“ řekl vědec Chris Turney z University of New South Wales v Austrálii.
„Nález umožnily starověké novozélandské stromy kauri, které se uchovaly v sedimentech po více než 40 000 let. Pomocí starověkých stromů jsme mohli změřit a datovat vrchol hladin atmosférických radiokarbonů způsobený kolapsem zemského magnetického pole.“

Toto poslední období magnetického zvratu je známé jako Laschampova událost a nazýváme to geomagnetickou exkurzí. Magnetické póly planety si během této události krátce vymění místa, než se vrátí do své původní polohy. Je to jedna z nejlépe prostudovaných událostí změny zemského magnetického pole, zaznamenaná feromagnetickými minerály.

Stalo se to asi před 41 000 lety a trvalo to asi 800 let. Jaký přesný dopad měla tato událost na život na planetě, však není jasné. Takže když vědci v roce 2019 objevili prastarý strom kauri (Agathis australis), který v tomto období také rostl, chopili se příležitosti dozvědět se více.
Stromy zaznamenávají atmosférickou aktivitu ve svých letokruzích. Zejména uhlík-14, neboli radiokarbon, může odhalit mnoho informací o magnetické aktivitě.

Radiokarbon se na Zemi vyskytuje pouze ve stopovém množství, ve srovnání s jinými, přirozeně se vyskytujícími izotopy uhlíku. Vzniká v horních vrstvách atmosféry díky kosmickému záření. Když kosmické záření vstoupí do atmosféry, interaguje s místními atomy dusíku a spouští jadernou reakci, která produkuje radioaktivní uhlík. Protože kosmické záření přichází neustále, dostává Země stálý přísun radiokarbonu.

Prudký nárůst radiokarbonu v letokruzích zachovaného dřeva stromů nám tedy říká, že Země byla v tomto roce vystavena radioaktivnímu uhlíku více. Když je magnetické pole Země oslabeno, jako tomu bylo během události Laschamp, proniká do atmosféry více kosmického záření a produkuje tak více radiokarbonu.

Z tohoto důvodu byli vědci již dříve schopni zjistit, že zemské magnetické pole během těchto 800 let zesláblo na asi 28 procent své normální síly. Strom kauri však výzkumnému týmu umožnil studovat roky, které předcházely události. Zjistili, že k Adamsově události došlo zhruba před 42 200 lety a magnetické pole bylo předtím na svém minimu.

„Během Adamsovy události kleslo magnetické pole Země na pouhých 0-6 procent,“ vysvětlil Turney. „V podstatě jsme neměli vůbec žádné magnetické pole – náš štít proti kosmickému záření byl úplně pryč.“

Během této doby také magnetické pole Slunce několikrát zesláblo, protože i slunce zažilo magnetický obrat, což je součást jeho pravidelného cyklu. V těchto obdobích dochází k menší aktivitě slunečních skvrn a je méně erupcí. Magnetické pole Slunce poskytuje Zemi určitou míru ochrany před kosmickým zářením, takže během těchto slunečních minim, se síla kosmického záření opět zvýšila.

Oslabené magnetické pole pravděpodobně vyvolalo podstatné změny v zemském atmosférickém ozónu s dramatickými následky, včetně elektrických bouří, velkolepých polárních září a klimatických změn po celém světě.

„Nefiltrované záření z vesmíru rozložilo částice vzduchu v zemské atmosféře, oddělilo elektrony a vyzařovalo světlo – tomuto procesu říkáme ionizace,“ řekl Turney. „Ionizovaný vzduch zahříval ozónovou vrstvu, což vyvolalo vlnu klimatických změn po celém světě.“
To je v souladu se změnami klimatu a životního prostředí z této doby, pozorovanými i v jiných záznamech z celého světa, jako je například záhadné vyhynutí australské megafauny.

překlad www.aluska.org 2024 / ze Zdroje