Aluška.org: Věděním ke svobodě

Už od malička jsem pozorovala, že různé předměty na mě různě působí, ale jako malá jsem nikdy nepřišla na to, proč to tak je… nyní to vím a chtěla bych o tom povyprávět, pokud máte zájem 🙂

Uvedu pár příkladů…
Třeba nedaleko města kde žiji, je město Lednice (je to zajímavé město, plné duchů, ale hlavně přírodních bytostí, které mě vždy velice mile vítají), kde je obrovký nádherný park a velký zámek… ten park miluji, je to mé oblíbené místo… ten zámek je dosti odporný, asi nikdo neví, co za hrůzy se tam dříve odehrávalo… takže vždy když jdu do tohoto parku na výlet, rychle projdu okolo toho hrozného zámku a už už utíkám do parčíku, lítám mezi stromy, hážu listím, sbírám mušličky… a na zámek se ani neohlédnu…
Blízko tohoto zámku je skleník a vedle něj jsou dvě velké sochy v nadživotní velikosti. Lev a pár metrů od něj je velký pes… oba drží erby. Na erbech jsou v symbolice kodované ne moc hezké věci, ty samé kody lze najít i na zdobení zámku…
Tyto dvě sochy nejen že mezi sebou otvírají jakousi odpudivou energetickou bránu, ale když se na ně zadívám, mám vždy ošklivou vizi, jak na mě obě zírají všude kam se podívám…

To, že je nějaký předmět destruktivních energií poznám právě tak, že ačkoliv je zdobený nejrůznějšími tvary, nebo úplně jednoduchý, nelíbí se mi, cítím k němu odpor a vždy se to na mě ,,dívá“…

Na Slovensku, v chatě kam občas jezdím na výlet, bývá v okně zavěšena koutka kuchaře… je to normální dřevěná usmívající se loutka… v ruce má vařečku, kostkovanou zástěrku… – ta loutka je naprosto odporná a pořád na mě zírá… vždy, když tam přijedu, tak ji sundám a pro jistotu schovám tak, aby nemohla dělat moc velký bordel, protože když jsem ji sundala z okna poprvé, se slovy že se na mě ošklivě dívá a že se mi vůbec nelíbí, asi dvakrát nás docela postrašila. Potvora jedna.

Jednou, když jsem byla na návštěvě u jedné dívky, (chtěla jsem ji poznat… byla skvělá, měla úžasného tatínka…) tak jsem udělala exkurzi po celém jejich starém domě… našla jsem pár věcí, které nebyly moc dobré, ale ve sklepě, tam mě přivedl její tatínek k jakémusi výklenku a zeptal se, co si o tom myslím… od prvního pohledu se mi ten výklenek vůbec nelíbil… ačkoliv to byly jen staré cihly, spousta prachu a semtam nějaká pavučinka… tedy můj odpor nepramenil ze hmoty, ale z energií a z určité paměti tohoto místa… nakonec ze mě vypadlo, že se všichni na mě tváří, jakoby tam někdo umřel, no asi jsem se trefila… dům byl po Němcích a nikdo netuší, co za tím výklenkem může být… zdejší pantatínek se do něj chce podívat, ale panimáma se bojí, co by tam našli… tedy výklenek je tabu…

Ale ne všechny věci na mě působí takto… už dlouho do kostelů nechodím, po tom co jsem se dověděla a zažila v nich určité věci, takže k sochám z kostelů nemám skoro přístup… ale pamatuji si, že když jsem byla kdesi na nějaké akci ,,Armády spásy“, tak tam v horním patře byla socha, která znázorňovala Ježíše Krista… ta socha byla úžasná… zažila jsem u ní svoji úplně první pořádnou vizi a zajímalo by mě, kdo ji asi mohl vytvořit s tak silnou láskou… tento zážitek popisuji zde:Den rodin a přátel….

– v jedné části o tom vyprávím… je to velice starý článek, kde ještě pořádně nechápu, proč se to vlastně stalo… je to právě z období mého rozvzpomínávání se, proto ho nebudu už vůbec upravovat… je autentický…

…Darovala jsem dva náramky své nejmilejší bytosti… ta kamsi odcestovala a po návratu mi vyprávěl, že se ho kdesi na cestách ptala nějaká paní, odkud že má ty náramky, jestli se dají někde koupit, že vyzařují velice dobrou energii… to mě moc potěšilo, zároveň utvrdilo…

Tedy nevím, jestli to zažíváte také, ale předměty sloužící k dobrým věcem, nebo které vyrobil někdo s láskou, tyto energie také vyzařují a přitahují k sobě lidi na těchto energiích vibrující…

Destruktivní věci – odpuzují konstruktivní lidi…

Tedy když chodím, naladím se na vlnu ,,chci vnímat energie“ a už jen jdu a rozhlížím se, co je dobré, co špatné a rozšiřuji si obzory o svém okolí… zkuste to také… třeba to někomu půjde taky a pak mi napište vaše postřehy… 🙂