Aluška.org: Věděním ke svobodě

Minulý rok jsem dělávala Alušpacíry každý druhý týden. Teď, jak jste si jistě všimli, jsem se jednou pokusila o jeden, ten se však nakonec kvůli nepřízni počasí zrušil. A od té doby nějak nic. Chodí mi dotazy a lidé mi připomínají, že bych měla zase nějaký udělat. Také v poslední době odmítám nabídky k setkávání více, než je obvyklé. Čím to je?

S knihou jsem totiž ve fázi, kdy už se domlouvají termíny. Už to není tak ,,Piš, až něco budeš mít, tak si pro to přijdu a začneme.“

Teď už je to logistika: Který krok se udělá jako další, do kdy by to mělo být hotové, kdy další schůzka, co přinést, co nachystat, co oskenovat, domalovat, domyslet, dodělat, rozvrhnout, co jak upravit, kam čárka půjde a kam ne.

Na tyto věci je nutné se soustředit a proto na svoji knihu teď směřuji svoji hlavní pozornost. Proto jsem trochu přehodnotila svůj obvyklý režim, ale aby mi zase léto úplně neuteklo, dělám to tak, že pracuji hlavně dopoledne, až cca do dvou hodin po obědě.

Něco na webu, něco v mailu, ale hlavně sedím nad knihou. Pročítám, přemýtám, opravuji, hlídám si co a jak, kdy.

Napíšu kapitolu, zkontroluji si ji, pak ji znovu přečtu, opravím, pak se k ní vrátím, zase tam něco najdu, pak zase, zase, zase… Neexistuje kniha bez překlepu, vždy vám tam něco uteče, s tím se člověk prostě musí smířit. Ale stejně se to musí udělat POŘÁDNĚ.

Velice mne to baví, vyloženě se na knihu těším a snažím se to dělat tak, abych se k ní každý den dostala alespoň na hodinku, ideálně na dvě. Ne vždy se mi to povede a ne vždy je dost elánu. Když si ho vypíšu při mailování, nebo tvorbě článků, už nemůžu jít ke knize. A když takto odpoledne končím, už vypsaná, chci si odpočinout.

Je to také důvod, proč teď raději dávám příspěvky čtenářů, převzatý obsah a hlavně něco, co je potřeba v první řadě jen editovat. Psací potenciál si totiž šetřím právě do knihy. Navíc je léto, lidé také více chodí ven, méně sedí u počítačů, takže to není ani moc potřeba, pořád něco svého psát. I když mám kopu nápadů, to je pravda… Archivuji si je a sepíšu, ale později.

Alušpacíry navíc nejsou relax. Musíte být ve střehu, protože nevíte, kolik lidí přijde, ani kdo tam přijde, aby nebyl nějaký průšvih, aby všechno proběhlo v pohodě. Na to zkrátka musíte být odpočatí a soustředění. Ale já odpoledne polevuji a polevovat potřebuji.

Hlavně když jsou vedra, to mám náladu jenom sedět, psát, pocucávat limonádu a večer, když se trochu ochladí, jdu ven za někým koho mám ráda a s kým si dobře popovídám. Žádné davy, žádné hromady lidí. Ani do města moc nejezdím. Vůbec se mi tam nechce.

Připadá mi to, asi jako když je žena před menstruací, nebo v očekávání (těhotná). Něco důležitého se chystá a ona se jakoby stáhne do ústraní, má potřebu být více bokem, sama, v klidu, v tichu, bez stresu… A vyhledává společnost jenom lidí, se kterými je jí opravdu dobře a které dobře zná.

V takovém rozpoložení jsem i já, když rozjímám nad svojí knihou, když prosím o podporu a pomoc konstruktivní sílu Vesmíru, když rozmýšlím nad tím, kde bude jaký obrázek a co přesně na obálku. Jsem ve fázi niterného ztišení a ústupu, aby to co má přijít, bylo to nejlepší, čeho jsem aktuálně schopná.

Velice mne také povzbudil jeden vzkaz jasnovidné kartářky. V její rodině se toto umění předává jen na ženy, pokrevně příbuzné. Bude to asi rod takových těch ,,pravých dobrých čarodějnic“, protože ty také v pohádkách své umění dědí.

Přišlo mi echo, že se jí někdo na mě ptal. A viděla budoucnost i o mé knize… 🙂 Velice pěkný to byl vzkaz, s o to větší radostí ji chystám. Má to být Velké, jestli víte, co tím chci naznačit… Napsala jsem tam totiž věci, které bych v životě na net nemohla.

Ale přišlo od ní i varování: ,,Pozor na lidi“… O důvod víc, proč teď raději sedím nad knihou. Než být ve střehu a čekat co přijde, jestli přijde a odkud, to raději rozjímám v klidu bokem. Nad knihou, nebo se svými nejbližšími.

Moc jsem si tohle léto oblíbila jednu limošku, kterou si dělám doma. Já totiž ty klasické sladké brče nemůžu, když je v nich aspartam. A Kofola už mi taky pomalu přestává lézt. Nechutnají mi bublinky.

Tak si dělám svou: Do skleněného džbánku dám třtinový cukr, šťávu z jednoho vymačkaného citronu, anebo z limetky. Zaliju to levitovanou vodou vychlazenou na 4 stupně a pak jdu do květináčků a posbírám si tam všechny druhy máty co mám a hlavně meduňku. Ta je v limošce moooc dobrá. Bez ní by to nebylo ono.

… Mimochodem už mám skoro svoji bylinkovou zahrádku, akorát nemám zahrádku, ale květináče. A příští rok si pěkně arzenál rozšířím, moc mě to baví, i zalévání.

Jenomže vložit celé umyté listy, to není moc na výsledné chuti pak poznat, leda bych to luhovala pár hodin, ale to se mi nechce a taky kam to v té ledničce narvat, aby to pak nebylo teplé?

Takže to všechno pořádně umyju, nožíkem lístky na drobno pokrájím a dám do džbánku. Limoška chytne mírně zelený nádech a dostane chuť po bylinkách.. to je přesně to, co tak miluji.

A když to všechno vycucám, nasekané lístky sním. Nic nezbude… Když je horko, na nic jiného pomalu ani nemám chuť.

Mňam mňam 🙂 Zkuste to taky, je to moc dobré 🙂 Lepší a zdravější než kdejaká kupovaná brča. A navíc si to člověk může vždy udělat podle své chuti. Čili tolik cukru, na kolik má zrovna chuť. Já to dávám od oka.

… A jinak se mám moc dobře, těším se pevnému zdraví a jsem natěšená na svoji knižní druhotinu.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Aluška.org – Ze Zákulisí“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní Vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue