Proč je důležité trávit čas s prarodiči

18.11.2023 v Psychologie 13

V rychlém a technologiemi poháněném světě lze moudrost a lásku našich prarodičů snadněji přehlédnout. Když ale trávíte pravidelně čas se svými prarodiči, vytváří to zvláštní místo ve vašem srdci, které má příznivý dopad na váš celkový život.
Síla kontaktu s dědou a babičkou sídlí zejména v jejich schopnosti bezpodmínečné lásky a emocionální podpory Prarodiče svá vnoučata milují a přijímají. Jejich vřelá a pečující přítomnost vytváří bezpečné emocionální prostředí, kde se děti cítí oceňovány a milovány.



Na rozdíl od rodičů, kteří musí vyvážit výchovu, lásku a své povinnosti, mají prarodiče více času a trpělivosti, aby pozorně naslouchali myšlenkám, obavám a snům svých vnoučat. Prarodiče prostřednictvím empatie a soucitu poskytují dětem bezpečný prostor, aby se vyjádřily beze strachu z posuzování. Tato emocionální podpora zvyšuje odolnost, sebevědomí a pocit sounáležitosti. Utváří emoční pohodu vnoučat na další roky.

Prarodiče také sdílejí rodinnou historii a kulturní dědictví. Jsou živým mostem, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost rodiny. Čas strávený s prarodiči poskytuje dětem neocenitelnou příležitost seznámit se s rodinnou historií a poznat i předky, kteří už nežijí, ale prarodiče si na ně pamatují. Prostřednictvím vyprávění předávají prarodiče moudrost, hodnoty a zvyky, které utvářely jejich životy. Pochopením svých kořenů si vnoučata vypěstují silnější pocit vlastní identity a zároveň sounáležitosti.
Tyto znalosti se navíc mohou ukázat jako velice cenné v situacích, kdy později již dospělé vnouče přijde za léčitelem, psychoterapeutem, či lékařem a začne analyzovat vliv rodiny na svůj život, epigenetickou zátěž, rodinné vzorce a vztahové vzorce. Čím komplexněji zná minulost své rodiny, tím lépe se v ní vyzná a může tyto znalosti později uplatnit pro pochopení svého příběhu, nebo pro své léčení.

Prarodiče jsou pokladnice moudrosti a životních zkušeností. Kvalitně strávený čas s prarodiči umožňuje vnoučatům využít toto bohatství a poučit se z jejich životních příběhů, chyb a úspěchů. Prarodiče vštěpují základní životní dovednosti, jako je odolnost, trpělivost a vytrvalost, které jsou neocenitelné na budoucí cestě životem. Tím, že jsou děti vystaveny různým perspektivám, rozvíjí se v nich kritické myšlení a zlepšují svou schopnost řešit problémy.

Prarodiče slouží jako most mezi generacemi, podporují jednotu a soudržnost. Rodinná setkání, dovolené a zvláštní příležitosti se stávají cennými vzpomínkami, které si vnoučata nosí s sebou do dospělosti. Vazby vytvořené během těchto okamžiků vytvářejí podpůrný systém, který poskytuje pohodlí, vedení a pocit sounáležitosti během životních vzestupů a pádů.

Prarodiče znají i spoustu praktických dovedností a znalostí, které už v digitální éře nemusí být běžně známé. Od pletení a zpracování dřeva po zahradničení a vaření. Mohou předávat tyto tradiční dovednosti svým vnoučatům a udržet je tak pro budoucí generace.

Čas strávený s prarodiči může výrazně zlepšit emoční inteligenci dítěte. Prarodiče se svými životními zkušenostmi nabízejí návod, jak zvládat emoce, řešit konflikty a rozvíjet empatii vůči druhým. Tyto interakce poskytují cenné životní lekce, které se nelze naučit pouze prostřednictvím učebnic nebo formálního vzdělávání.

Vzpomínky vytvořené během času stráveného s prarodiči jsou vzácným dědictvím, které jsou na celý život. Ať už jde o společné pečení cukroví, procházky v parku nebo rodinné sleziny. Vnoučata se na tyto vzpomínky většinou dívají s láskou a nostalgií.

Ve světě, který je plný různých rozptýlení, umožňuje trávení času s prarodiči zpomalit, být přítomen a vážit si maličkostí. Činnosti, které nespoléhají na technologii, učí vnoučata odpojit se od obrazovky a spojit se s okolním světem. Čas strávený s prarodiči formuje charakter a životní hodnoty hodnoty vnoučat. Zanechává nesmazatelnou stopu, která přetrvává na celý život.

© aluska.org 2023

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho kuku 2023-11-18 03:17:22 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Toto je web, který píše o věcech, o kterých jiné weby ne a tak si to dovolím zase dodržet. Ne každý má ty v článku zmíněné možnosti. Asi si umíte představit, protože tento web vlastně studujete a on se o tom někdy zmiňuje, že jsou na Zemi i lidé, kteří jsou inkarnováni z nějaké vyšší vibrační sféry a nebo dokonce se narodili ve vesmíru. Jaké asi mohou mít vztahy s prarodiči a nebo i s rodiči, když ti jsou jinde a s těmi pozemskými nemají nic společného a i oni to cítí.

Pak ale nezbývá než čekat na něco, o čem jen tušíte, na něco, co je závislé na vaší vlastní kvalitě a tedy na úspěšném splnění vaší mise na Zemi. Čekáte a trpíte téměř osamoceni a o to je to těžší a nejen to, okolí vás napadá jako cizáka, který s nimi, tedy, skutečně nemá nic společného, diskriminují ho, šikanují a doslova proti němu i válčí ve snaze ho vyloučit z jakéhokoliv dění. Alue řekla, že byla introvert a já osobně se nedivím že má tento web, protože to je snahou o to spojení s tím, co jí chybí.

Ale existují možnosti přece jen nějakého toho osobního kontaktu s vesmírnými příbuznými, kteří na vás stále myslí, protože vaši pozemskou misi sledují a jsou hrdi, pokud se vám daří a naopak soucítí s vámi a mají o vás strach, pokud zrovna ne. To ale souvisí i s potřebou vás bránit a právě především v těchto případech se setkáte, protože jsou ochotni jít za vámi do pozemského pekla a nejen to, bojovat tělo na tělo, protože vesmírné zbraně se ve vibračně nižší sféře používat nesmějí.

Pak, někdy v budoucnu, když už duchem dosáhnete vibračně stavu podobného stavu sféry, ze které jste se inkarnovali, si začnete vzpomínat na slova jako například „Děvenko, nemusíš mi nic vysvětlovat, mně je už tři sta padesát let, vždyť ty mu ten zápočet chceš dát, přiznej to.“, a i na tu ženu, která byla někde výše buď vaší matkou nebo babičkou. Vzpomenete si i na boje vašich příbuzných a nejen těch, jak si to „rozdávali“ na pěsti s mafiií, která se vás rozhodla zmasakrovat, protože jste ji vaší vyšší kvalitou už ohrožovali. kk.

Ikona diskutujiciho Diana Catalina 2023-11-21 10:04:49
Ikona diskutujiciho
sipka

Ten pocit, když se nepodívám na jméno, přečtu si první tři věty a poznám, že to psal Kuku. (A že nemá smysl číst dál.)

Ikona diskutujiciho Will 2023-11-21 15:23:59
Ikona diskutujiciho
sipka

😀

Ikona diskutujiciho Reny 2023-11-18 07:47:33 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A to je hezký článek, „moje“ téma. Prarodiče z jedné i z druhé strany jsem vždy měla moc ráda, vzhlížela k nim s úctou a obdivem, i když mnohdy mě teda také výchovně nešetřili, ale věřila jsem jim, že to myslí dobře a také se mi v průběhu života ukázalo, že tomu tak bylo a dodnes čerpám z jejich cenných rad, z toho, co jsem se od nich měla možnost naučit. Bohužel, už nejsou, dlouho už, co odešli. Často na ně ale vzpomínám a mám je jako živé před očima, přiznám se, že častěji než na vlastní rodiče. Moc mi tu chybí, v mém životě byli a jsou hodně důležití, a není divu, jsou také mými kořeny a tak se snažím v tom nejlepším smyslu na ně navázat.

Ikona diskutujiciho Simona 2023-11-19 00:52:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Záleží, akí tí prarodičia sú. Moja babička z mamkinej strany je OK, ale moja mamina, to už nie je ten typ prarodiča, od koho by mohlo moje dieťa čerpať múdrosť. To je už ten typ nestarnúcich “babičiek” po facelifte, a divným postojom k životu. Neviem prečo, ale takých babičiek v dnešnej dobe len pribúda… Čo vám ani nepohlídá na polhodinu dieťa, lebo ona chce mať už svoj kľud. Ale keď je s ním, fotí sa ako zbesilá, aby mala okoliu čo ukazovať. Škoda slov. Ja si potom často v tej rodine pripadám ako mimozemšťan. Že tam absolútne nepatrím. Je to tak už vlastne od malička. Ako keby som sa narodila do cudzej rodiny.

Ikona diskutujiciho sm 2023-11-19 15:28:24
Ikona diskutujiciho
sipka

Třeba jsi nechtěné dítě. Já jsem taky nechtěné dítě (matkou) a to jsem se to dozvěděl až po třicítce, vlastně úplně náhodou to vyklopila babička a následně potvrdila v opilosti teta. Samozřejmě rodiče nikdy nepřiznali nic. I když bylo jasné, že pro ně byl celý život nejdůležitější můj sourozenec (pozorností, dárky, majetkem, vším), až okatě. Celý život jsem je omlouval, až když jsem začal bydlet sám tak se mi to v tom klidu všechno v hlavě spojilo a najednou bylo vše jasné. Když jsem byl malý, přišlo mi hrozně divné když chtěli rodiče slavit moje narozeniny, jako kdyby to byl úplně nepatřičný akt a úplně mimo. Vlastně jsem nerozumněl, proč to slaví. Stejně tak když se slavily narozeniny rodičů třeba, nebo příbuzných, přišlo mi že jsem tam navíc, že jsou to nějací cizí lidé. Přesně jak píšeš. Tak jsem to měl dlouhá léta a vůbec netušil, proč to tak vidím a cítím. Až tím náhodným profláknutím že mě rodiče vlastně nechtěli, to bylo najednou úplně jasné a všechno zapadlo do sebe. Mimo jiné jsem se díval na příznaky nechtěných dětí v jejich chování a kromě braní drog a rizikového chování na mě sedí přesně všechny ostatní body.

Ikona diskutujiciho Tálije 2023-11-19 12:24:17 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alusko. Tento článek se mi moc líbí.
Jenže u mě prababicky to není možné. Je z otcovy strany. Mám ji moc ráda ale myslím že mezi námi žádné pouto není. Nemá ráda moji mámu a dost to dává najevo. Jednou jsem k ní jela nadšená že ji ukážu mé pokroky v nové zálibě ale než jsem se k tomu dostala tak jsme se zezacatku trochu rafly. Uznávám že jsem na ni trochu vyjela(hold moje nešťastná povaha). Šla jsem ven abych se uklidnila. Na uklidnění potřebuji svůj čas někdy to dává hodiny někdy minuty. Teď jsem ten čas potřebovala hodně dlouho. Seděla jsem i na stromě a prosila ho ať mi pomůže se uklidnit. Prababicka bohužel nevěděla že potřebuji svůj čas na uklidnění a přišla za mnou. Naneštěstí mě začala manipulovat a pomlouvat moji mámu. Hrozně moc mi ten den ublížila. A nejhorší bylo že táta věděl co se děje a nepomohl mi když jsem ho potřebovala. Ani když jsme odjížděli tak mi nevysvětlil proč mi nepomohl řekl jen že mi prababicka nic nedělala. Dlouho jsem k ní nedokázala jet ani jsem ji nebrala telefon. Jen jsem pomyslela že k ni pojedu začala jsem se klepat a brečet. Mám ji porat moc ráda a chci ji vídat ale když jsem kni po nějakých týdnech přijela nebylo to takové jako před tím co mi tak moc ublizila. Byla jsem ostrazita a chtěla jsem co nejdříve odejít. Nevím co mám dělat. Budu k ní jezdit ale můj vztah k ní se změnil a už se asi nevrátí tam kde byl. Ráda bych dostala nějaké rady. Protože ten den mi ublizili dva lidé z rodiny které mám moc ráda a i teď když to píšu mě bolí u srdce. Děkuji že píšeš tyto články ze z nich můžu čerpat poznání a moudrost. Talija.

Ikona diskutujiciho Kačka 2023-11-19 18:10:34 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím s příspěvkem Simony, ono moc babiček, co by chtěly a hlavně měly, co předat – moc není. Moje babička tu dvacet let není, ale pořád čerpám z jejích rad nasbíraných spolužitím vždy dva měsíce v létě.
(pravda, ocenila jsem až když jsem měla vlastní děti). Ale to byla asi jedna z posledních generací, co měla co předávat – ohledně zvyků počasí, ohledně chování přírody, ohledně zkušeností s lidmi, s jiným světem… Z mé mamky ale bohužel moje téměr dospělé děti moc nenačerpají, protože prostě není co….kdo se o okolí nezajímal, nemá co předávat. Snad jednou budu lepší babička, zatím na základě vnínímá mé dcery mám naději, že se mi to podaří, bude se snažit, stojí to za to.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-11-19 18:22:01
Ikona diskutujiciho
sipka

Dobrá babi vůbec nemusí být intelektuálka. Jenom stačí mít o ně zájem. To samé platí pro dědu. Od toho se pak odvíjí úplně všechno.

Ikona diskutujiciho Kačka 2023-11-19 20:53:17 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, přesně tak – stačí mít opravdový zájem o vnoučata. Ale někomu stačí jen fotky, když jsou vnoučata šťastná nebo se jim daří…ale tak to je, každý to má prostě jinak, ač si můžu myslet cokoli.

Ikona diskutujiciho loc 2023-11-20 07:15:20 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Podle Boha – Walsch, Hovory s Bohem, je člověk dospělý až v 50 letech svého věku. A tito lidé mají vychovávat děti, tedy prarodiče. Lze to obhájit – starší už bývá k mláděti tolerantnější, atd.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-11-20 08:56:54
Ikona diskutujiciho
sipka

To je roztomilé, až na to že dítě není prarodičů a v 50ti si upíchnout dítě s ženou stejného věku jaksi moc nejde.

Ikona diskutujiciho loc 2023-11-20 10:26:08
Ikona diskutujiciho
sipka

Konkrétněji k předání dítěte prarodičům: V Číně ti část rodin provádí. Mladá matka pečuje o své robátko, pak po 1 roce jde do práce či na studia, a dítě chovají a vychovají ti o generaci starší. A hlavní je výsledek a méně, kdo byl vychovatelem! Je to v rodině, takže denní kontakt je zachovaný.
Podle Boha, u Walsche, je to až zázračné, jak lidé, co ještě nedospěli sami, přece ve svých třeba 25 letech jakž takž dobře postupují.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek