Aluška.org: Věděním ke svobodě

no já bych si nic obřího dělat nenechala, to se mi nelíbí:D jako mám z toho pocit, že by to byla cizí věc, která by mi vadila v těle, nosit to furt s sebou.. fuj.. ale na druhou stranu jak říkám, ty společenský normy jsou někdy přehnaný a ten tlak je děsnej. člověk pak sedí s někým v restauraci v šatech, všichni kolem prsa a já.. 😀 když já jsem i kostrou drobná, tak to k sobě jde a docela se mi to i líbí. kašlu na silikony, stejně bych s tím nebyla spokojená.

Super téma. Netušila jsem že to má takové vedlejší účinky. Měla jsem silikony asi 10 let, šla jsem na operaci hned jak to šlo asi v 18 letech. Doktor super, narovinu mi řekl že trojky mi neudělá, protože to by bylo moc, udělal mi akorát prsa že nikdo nic nepoznal, žádné komplikace, pohodička. Akorát po pár letech mi to začalo vrtat hlavou, začala jsem přemýšlet trochu jinak a začalo mi vadit že mám v těle takovou cizorodou věc, navíc mě děsilo že bych za pár let musela jít implantáty vyměnit (ačkoli mi původně řekli že vydrží celý život pokud nebudu mít např bouračku při které by se poškodily). Tak jsem šla za tím stejným lékařem a nechala si implantáty vyndat. Pro ty které implantáty mají a bojí se jak budou vypadat po vyndání, nebojte se, není nic poznat. Mám prsa jako dřív, kůže není vytahaná, akorát mám drobné jizvičky a jsem ráda za svoje malá prsa. Ono totiž ve finále nezáleží na velikosti prsou, ale na tom, jaký má žena postoj, držení těla a jak je psychicky srovnaná a se sebou spokojená. I krásná velká prsa budou vypadat špatně pokud má žena nezdravé držení těla a malé sebevědomí. Já jsem se například navzdory velkým prsům pořád hrbila a sebedůvěra mi s nima taky nenarostla, protože sebedůvěra je o vnitřním pocitu, prsa mi k ní nepomohla, snad jen trochu na začátku, když jsem si mohla dovolit vzít tričko s výstřihem nebo nějaké šaty do kterých byly prsa potřeba. Ale pak si na to člověk zvykne a zjistí, že se vlastně nic moc nezměnilo a že sebejistotu je třeba budovat na jiném základu (a to je jak jinak, práce na sobě, být sám sobě přítelem, však to většinou už zdejší čtenáři dobře vědí :)) Taky bylo zajímavé zjištění u fyzioterapeutky, která si všimla, že implantát mi trvale zkracoval prsní sval (sval narostl na moji velikost prsou, nepočítal s implantátem), takže mi prsní sval trvale přitahoval rameno k hrudníku a způsoboval hrbení. To po odstranění implantátu vymizelo a já jsem se mohla konečně normálně narovnat. Šlo sice o milimetry, ale ve výsledku je to zásadní věc (pro mě určitě, protože svoje tělo vnímám hodně).
Řekla bych, že toto téma je extrémně zajímavá věc a že bych implantáty nikomu nedoporučila, mnohem efektivnější je zapracovat na svém těle celkově, popřemýšlet, co jeho tvary vypovídají o mé povaze a připustit, že tak jak mi tělo narostlo, je pro mě nejpřirozenější…ono to tělo ví co dělá. Mně se například hrozně líbí když má holka velká prsa. Ale stejně tak je nádherné když má malá a je vysportovaná, jako třeba ta Keira Knightley. Obojí může být nádherné. Vzpomínám si, jak jsem ještě s implantáty cvičila jógu a říkala jsem si, jak by se mi asi cvičilo, kdybych měla svoje prsa a teďka když se s o hodně plošším hrudníkem obleču do sportovní podprdy a tílka a jdu cvičit, cítím se skvěle a líbím se sama sobě. Prostě obojí může být krásné, záleží jen na té ženě jak sama sobě porozumí. A pokud jde o názor mého muže tak tomu se líbí všecko 🙂 ale nejvíc prý přirozenost. Tož tak holky, hlavně se nebát a nechtít se za každou cenu přizpůsobit průměru, je to zbytečné plýtvání časem a energií.

Vy, se máte dámy ještě hodně co učit od zkušené ženy :-D.