Aluška.org: Věděním ke svobodě

Obvykle se na filmy se zvířaty nekoukám, prože jim tam ubližují a to bych pak musel do té obrazovky vléz a napravit to. U tohoto filmu sem udělal vyjímku už proto, že jsem jej shlédl týden po úmrtí mé psí přitelkyně, kterou mám slíbenou na únor příštího roku, že se ke mě vrátí. Film nebo spíš příběh je úžasný a kutálely se slzy jak hrachy. Doporučuju shlédnout.

U traileru na tento film bulim pokazde, videla jsem ho nekolikrat. Film v kine jsem propasla – tou dobou vznikla afera, ze pri nataceni dochazelo k tyrani zvirat, byly dokonce zverejneny zabery topiciho se vlcaka. No a zajimave – dnes po vygoogleni vyslo najevo, ze cela afera byla podvrh ochrancu zvirat. Eh, co prosim, k cemu by jim to bylo? Spis tedy usuzuji, ze poselstvi je prilis silne, nez aby nebylo ocerneno. Nicmene, … psa doma mam, je to vic nez pes, je pruvodce, ochrance a ucitel. A kdo si mysli, ze zvirata nemluvi, hluboce se myli…

[1]:  Já četla jen tohle:

Díky Aluško za krásný tip,už si film stahuju.Mám taky spoustu zajímavých a zázračných zážitků s domácími mazlíčky.A dnes,když jsem si přečetla Kočičí příběh,mi vše zapadá do sebe.Nedávno mě skoro porazilo setkání (sice lidské,což není dnešní téma),asi s 2 letou neznámou holčičkou.Pracuji v DD,jako teta vych. a jedna naše svěřenka po odchodu od nás,zemřela před několika lety,násilnou smrtí.Čekala jsem(asi před měsícem) po   směně na autobus a něco hledala v kabelce,když jsem zaregistrovala kolem sebe nějaký ruch.Vedle mě stála akorát jedna starší paní a kolem procházeli mladí manželé s touto holčičkou.Holčička na mě ukazovala prstem a několikrát volala teta,teta.Nehla se z místa,dokud jsem si jí nevšimla,její maminka se smála a já taky.Povídá jí,to není teta a já na to,ale já jsem teta,v souvislosti s mou prací.Jenže mi to nedalo spát,pořád si to přehrávala a dávala si otázku,co to mělo znamenat.Měla jsem hodně zvláštní pocit.Odpověď mi přišla ráno jako blesk z nebe se jménem Hanka.Tak jsem si tu holčičku znovu vybavila a popřála šťastný nový život,a vypadá to,že je v dobrých rukou svých rodičů.Byl to moc silný zážitek,což není na denním pořádku.Proto jsem si troufla napsat to sem.Však jsme tady nakonec na stejné vlně   ,že?

Miluju ten film i knizku O:)

Tak jsem se podívala na filmek a je skvělý .Připomněl mi štěňátko mojí fenky pudlice.Měla vlastně dvě štěňátka,jedno hnědé a malé-Tinu a jedno světlé a silné-Sandy.Tina byla tichá a ustupovala Sandy ve všech směrech.Sandy byla nenasytná,a i když jsem jí nakládala větší porce,sežrala všechno jídlo v jednom okamžiku a vrhla se na Tininu misku.Ale Tinuška jedla pomalu a vúbec si to své nebránila.Jako by jí to nevadilo.Proto jsem jim dávala misky odděleně.Sandy se mohla zbláznit,že už se k Tině nedostane.Zkrátka Sandy byla živel,průbojná a žárlila,když jsem měla Tinu na rukou,to byl tanec.Nosila jsem obě a pak byl klid.Tina byla taková malá dáma.Asi po 3 měsících jsem ji přenechala mé kamarádce.Věděla jsem,že bude o ni dobře postaráno.Měli ji moc rádi a nemohli si vynachválit,jak je inteligentní,učenlivá,klidná…Jenže při jedné procházce se někam rozběhla a přejelo ji auto.Byli z toho zničeni a za nějakou dobu se rozhodli,že si pořídí další štěně,a že budou chtít zase pudla.ŠLi na to přes inzerci a po dlouhém hledání objevili vhodnou nabídku z města vzdáleného snad 400 km.Stálo jim to za to a jeli si pro ni-zase fenku.Jaké bylo překvapení- vypadala úplně stejně,jak barevně,tak drobným tělíčkem a dali jí i stejné jméno.Co víc,měla stejnou povahu.Když povyrostla,byla nádherná a osobnost,radost pohledět.Možná se to bude zdát přehnané,ale bylo to tak.Jo,ty zá zraky

Úžasný film!!! Nádhera!!!