Aluška.org: Věděním ke svobodě

Záleží hodně na životním postoji a na vztahu k penězům. Peníze by NIKDY neměli člověka zotročit. Měly by mu sloužit.
Nêmci mají takové přísloví: „Nicht zu leben, nicht zu sterben.“ Tak je to bohužel DNESKA pro lidi nastavené, mají tolik peněz, aby jen přežívali. Není to ani k žití, ale ani k umření. Dá se žít skromně, ale ne dlouho a už vůbec ne na pořád. Když výdaje převyšují příjmy a nedá se s výplatou vyžít, tak se člověk stává otrokem. OTROKEM TOHOTO SYSTÉMU.Proto je také tolik korupce ve světě. Lidi se nechají koupit, prodají svoji duši systému. Je to jako v pohádkách: Zaslepení a nenasytní „hrdinové“ upíší se svou vlastní krví ďáblovi a prodají svou duši za zlaťáčky, za bohatství…..Co mi to jenom PŘIPOMÍNÁ?

Hmm… obrázek dívky mezi ruzemi na konci clánku je zdarilý, pohledný a kvalitní. Jinak zaplétat se do zbytecného filozofování o stestí chudoby je jiste absurdní, kazdý gros má na svete svuj praktický význam jako hmotný nositel metafyzické hodnoty, a muze být v nasi situaci potrebný. Kazdý z nás,at chudý ci bohatý, se muze cítit vysmátý a v pohode jen natolik, na kolik se mu az doposud podarilo vnitrne procistit sám sebe. S chudobou jako takovou to nemá prímo nic co do cinení.

S oblibou vždycky říkám, že je velmi tenká hranice mezi tím mít a nemít. Lidé z mého okolí, kteří stále dokola mluvili o tom, jak špatně vycházejí s penězi, měli často společné to, že dokázali polovinu výplaty propít a prokouřit. Někteří dnešní puberťáci zas neváhají utrácet tisíce měsíčně za konopí a řada vysokoškoláků potom jí celý rok čínské nudle aby mohli vyrazit na dovolenou do Maroka, Norska nebo USA (aby byl materiál na Instagram). Důchodci zas kupují hrnce či deky za přemrštěné nesmyslné ceny aby potom kupovali prošlé jogurty v akci. Svým způsobem jsem si prošel vším co je popsané v článku, ale nikdy bych se za chudého nepovažoval. Věřím že za hojností či nedostatkem stojí především to, jak to má člověk v hlavě srovnané.

Zajímavé je to téma romantizování chudoby, které se tady objevilo v diskusi. Háček je v tom, že bohatství a chudoba, respektive právě hojnost a nedostatek je trochu relativní pojem (kulturní relativismus?! :P). Jako příklad uvedu tibetské pastevce, kteří žijí v hrozné chudobě, špíně a bez výdobytků moderního světa, ale mají třeba několik set krav, takže v evropském měřítku to jsou fakticky milionáři. 🙂 Potom jsou tu brazilské slumy, kde se dobře bohatne obchodováním s drogami, zbraněmi a prostitucí, ale to už hodně odbočuji.

Když se vrátím do našich zeměpisných šířek, tak se mi vybaví jeden konkrétní případ, který ilustruje, jak se dá úspěšně NEzbohatnout. Kdysi jsme vlastnili chalupu v pohraničí. Ta se koncem 90. let prodala a z utržené částky se pořídila Škoda 120. Auto se po necelých 10 letech dalo do šrotu s tím, že se za něj musel zaplatit ještě likvidační poplatek. Teď je z chalupy krásný penzion a tyhle škodovky se v dobrém stavu prodávají kolem 50 tisíc 🙂

Fascinující mi také přijdou případy lidí, kteří vyhrají v loterii, přesto však po pár letech skončí v exekucích či na ulici, protože nabyté bohatství prostě nebyli schopní ukočírovat. Zajímavý je taky jev, že chudoba je velmi často spojená paradoxně s hrozným nepořádkem a také s obezitou, které jsou sami o sobě už takovou malou nápovědou, že mezi chudobou a materiálním nedostatkem nutně nemusí být rovnítko 😉

Řekl bych tedy, že každý má v sobě zakódovaný nějaký standard, který mu byl vštípen a který mu svým způsobem vyhovuje a stejně jako je pro někoho nepředstavitelné, že by byl chudý, je pro jiného nepředstavitelné být bohatý a naše podvědomí potom pracuje v takto nastavených mantinelech. A právě také proto je ta práce na sobě a duchovní transformace tak kouzelná, protože dokáže tyhle mantinely v nás posunovat 🙂