Jablečný ocet je poslední dobou velký hit a navíc hraje důležitou roli při dekalcifikaci šišinky mozkové, jak jste mohli číst v nedávném seriálu věnovanému aktivaci třetího oka. Ať už ho hodláte pít pro léčení zdravotních problémů nebo kvůli šišince, nemusíte za něj nutně utrácet, pokud vám na zahrádce rostou jablíčka. Jeho účinky znali naši předci už po staletí. Jeho výroba je velice snadná a můžete ho mít k dispozici pořád. Výhoda domácí verze je, že si sami určíte intenzitu kyselosti.
Podle starých receptů byly základem jablečného octa pouze slupky a jádřince. Obsahují vše, co je potřebné k dobrému prokvašení. Pokud ovšem chcete výraznější chuť a taky trochu spěcháte, využijte celá jablka. Zapomeňte však na nějaká padavčata nebo „jeté“ kousky. Nechcete mít v octu plísně, ale jen kvasinky. Dejte pryč všechno co je ošklivé, nahnilé, nebo flekaté.
Je potřeba použít jablka v bio kvalitě. Je to z toho důvodu, že jablečná slupka by se před zpracováním neměla příliš drhnout a zbavovat přirozené svrchní mikroflóry. Měly by na ní zůstat všechny „originální“ bakterie, které zajišťují kvasný proces.
Když koupíte obyčejná jablka v supermarketu, můžete si být jisti, že byla minimálně šestkrát za sezonu ošetřena nějakou chemií a ta do octa opravdu nepatří.
Někdo dává jablíčka nejdřív namočit na pět minut do mísy s vodou, do které přidá jednu lžíci jablečného octa, aby slupky šetrně vydezinfikoval.
Jak na to
Sedm jablek lehce omyjte teplou vodou a nastrouhejte je na hrubém struhadle, včetně jádřince. Nedávejte tam stopku a bubáka okolo ní. Můžete to udělat i v robotu, pokud máte.
Na urychlení pomůže startér. Funguje na podobném principu, jako když zaděláváte kynuté těsto. Lžičku sušeného nebo čtvrtku kostky čerstvého droždí rozmícháte ve zhruba dvou litrech vody, řádně promícháte a necháte několik minut odstát.
Do kvasnicového základu nasypete nastrouhaná jablka, přikryjete utěrkou, aby dovnitř nelétaly mušky. Pak to uložíte na teplé místo, kde vám sklenice nebo mísa nebude překážet. Nedávejte ji na přímé slunce, spíš blízko k topení. Necháte ji tam asi týden až dva.
Poblíž si nechte plastovou lžičku, protože směs je potřeba alespoň jednou denně (lépe častěji) zamíchat. Tím se podpoří kvasný proces.
Potom budete ocet cedit přes jemné plátýnko. Výsledkem by měla být tekutina, která je sice kalná, ale neplavou v ní žádné kousky.
Vzniklou tekutinu můžete ochutnat. Pokud jste spěchali a vydrželi čekat jen týden, v chuti bude převažovat štiplavost kvasného procesu. Tekutina bude mít stále tendenci bublat, což je znamení, že ocet chce ještě odpočívat a zesílit. Také se usadí kal, který pak můžete odstranit opětovným přecezením.
Scezenou tekutinu tedy přelejte do láhve a opět uložte na týden až měsíc (záleží na vás) na teplé místo. Pozor, nevíčkujte, jen lehce přikryjte utěrkou.
Pomalejší (a tradičnější) způsob používá na výrobu octa jen slupky a jádřince, které nacpete do sklenice a zalijete vodou – ideální pramenitou, nebo studánkovou, nesmí v ní být chlor. Všechno musí být ponořené. Pro urychlení fermentace se dovnitř nasype cukr (asi 1/4 sklinky na 1 litr obsahu) a zamíchá se.
Slupky a jádřince se po dvou týdnech přecedí a tekutina se nalije do nové sterilní lahve, zase přikryje utěrkou (nebo filtrem na kafe) a uloží zpátky do tepla. Po pár týdnech se na povrchu udělá peřinka z kvasinek, která se dá použít jako startér do dalších lahví octa (po zalití slupek vodou nandáte peřinku ze staré lahve).
Po šesti týdnech je tradiční ocet hotový, ale může potřebovat i víc času. Postupně bude jeho chuť sílit.
Měl by se uchovávat v chladu.
připravila Aluška.org © www.aluska.org 2019
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař Cituji bratrance ze Slovenska ze 4.B. v roce…
-Josef Stando - co se týká líčení se u…
-Jarka Děkuji všem výborně. M.Šípova
-Michaela