Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vítejte u dalšího introspektivního okénka ze života duchovně hledajících. Dneska bych se chtěla rozepsat nad tématem, které hodně jede v konspirátorském prostředí a to je obecně představa nějaké revoluce, nebo boje proti něčemu… většinou „prohnilému a zlému systému“.

Tento článek v podstatě navazuje na nedávné zamyšlení o rozdílu mezi skutečným duchovním rozvojem a pouhým honěním senzací: Duchovní rozvoj, nebo honění senzací?
V předchozím článku jsem se zmínila, že se v alternativě pohybují dvě základní skupiny lidí, jedna která se chce hlavně rozvíjet a zlepšovat či uzdravit, a pak druhá, kterou zajímá deep state, teorie o spiknutí a čekají na nějakou velkou událost, která zamíchá kartami dějin, případně to tady všechno úplně rozkope. Nestalo se mi, že bych potkala zažraného konspirátora, který by zároveň dělal intenzivní osobnostní rozvoj a nestalo se mi, že bych potkala intenzivně duchovně hledajícího, který by zároveň juchal nad konspiracemi. Existuje pro to poměrně jednoduchý důvod a o tom důvodu chci dnes psát.

Co z jednoho člověka udělá duchovně hledajícího a co z druhého člověka udělá konspirátora a čekatele na armagedon, nebo na nějaký globální zázrak? V počátku na tom bývají oba stejně. Jak už jsem psala v mnoha dřívějších článcích o duchovním rozvoji, na tuto cestu člověka téměř vždy přivede nějaká životní výzva v podobě krize. Tato krize má většinou formu nějakého druhu neštěstí, přičemž asi největší procento duchovně hledajících započala tuto cestu už v dětství.
Dejme tomu, že je nám třeba 15, rodiče se zrovna rozvádějí, doma jsou hádky, konflikty, peněz málo, my do toho řešíme své osobní pubertální trable typu Mařenka se mnou nechce chodit a mám akné úplně všude, do toho s námi mlátí hormony, do toho se začneme ptát po smyslu života a kvůli absenci stabilního podpůrného prostředí se můžeme bát budoucnosti, nebo se můžeme bát dospět.
Taková situace může vést i ke vzniku psychické poruchy, jako jsou OCD, deprese, sebevražedné sklony, u dívek to může být anorexie.
V duchovním prostředí bychom tento stav mohli nazvat krizí. To je ta chvíle, kdy se nám život sype, výhled nevypadá dobře, jsme bezmocní, začneme tedy hledat cestu ven.
Samozřejmě, že taková podobná krize může přijít kdykoli později, třeba v podobě rozvodu nebo úmrtí dítěte, ztráty zaměstnání a krize středního věku, ale dospělý člověk, který má zkušenosti, zázemí, peníze, rodinu a vyzrálou osobnost, do ní nepadá většinou tak hluboko, jako nezralé dítě bez prostředků, které je vydáno na milost a nemilost svému okolí. Ať už je nám tedy 15 nebo 40, máme při takové krizi jen málo na výběr. Buď nám z toho přepne a začneme lít nebo gamblit, nebo jdeme do sebe a začneme hledat odpovědi a řešení, tedy se dáme na seberozvoj, což je jediný způsob, jak změnit nezdravou dynamiku v našem životě a asi i jediná šance, jak nalézt nějaký smysl v nesmyslu. Pro trpícího člověka v krizi je totiž velmi důležité a velmi povzbudivé, dát svému utrpení nějaký význam. Odpadá tím pocit marnosti, pozice oběti, dojem bezvýchodnosti a zbytečnosti vlastního pinožení.

Dejme tomu, že jsme se během duchovní krize rozhodli nelít a negamblit a místo toho jsme se vydali na cestu duchovního rozvoje. A zde je další křižovatka. Jakmile pronikneme do tohoto prostředí, rozkryjí se před námi dva směry a zde je to velmi symbolické, velmi duální. V podstatě by se dalo říci, že by se to dalo nazvat světlem a tmou, cestou levé a cestou pravé ruky, cestou dobra a cestou sebezničení. Na první pohled to tak možná nevypadá a možná to působí docela nevinně… ale věřte mi, když prohlásím, že se v tom prostředí a zákulisí pohybuji už velmi dlouho, mluví ze mne tedy životní zkušenost.
Ta křižovatka vám v podstatě dává možnost, stát se duchovně hledajícím, nebo konspirátorem. Každá z těchto cest vede někam úplně jinam, přestože se v alternativním prostředí tyto dvě tématiky setkávají a často se i prolínají. Někdy může být těžší rozeznat, jestli je tato konkrétní věc spíš o konspiraci, nebo jestli je to ještě pořád duchovno… Záleží na tom, kdo je autor a jak moc velkou bramboračku umí uvařit.

Cesta konspirátorství je jednoduchá. Strávíte hromady času studováním divokých teorií o tom, jak je tento svět prohnilý, falešný, nebezpečný, patří ďáblu, jak jsou lidé zlí, bioroboti, hříšníci, zaprodanci, egoisti, reptiliáni, bezvěrci, konzumenti, bezcitní masožrouti… je v podstatě jedno, s jakou terminologií se setkáte. Když se podíváte na jádro takové ideologie, je to pořád to samé. V podstatě se vás konspirátorské prostředí snaží uvést do stavu paranoi, kdy uvěříte, že tento svět je zlé místo, kde si jdou všichni po krku, nebo že vám konkrétně jdou po krku a máte dojít k závěru, že je tento svět nenapravitelně špatný, špatně vedený, zlý, je předurčen k záhubě a rozkladu. Někdo předpovídá NWO, někdo zase čeká na druhý příchod Ježíše Krista, někdo čeká na Jehovistické nanebevzetí, někdo čeká až na nás spadne velké vesmírné těleso a vrátí nás do fáze kosmického prachu. Myšlenka těchto konspirací je pořád stejná: Zničení, destrukce, likvidace, smrt, záhuba… s vysvětlením, že lidé a svět jsou zlí, špatní, nejdou spravit a musí se tedy stát něco velkého, co nás vytrhne, nebo ukončí.
To dovede vyděsit i opravdu zarytého a přesvědčeného konspirátora, takže se k těmto teoriím o likvidaci systému či lidstva připojují podružné menší osobní ideologie, které jsou zaměřené na vyvolávání dojmu vlastní výjimečnosti a speciálnosti. To dává ideální prostor pro vznik různých sekt, kde se vyskytne leader, který je zasvěcený, nebo má kontakty na ty zasvěcené a shromažďuje ovečky, které visí na každém jeho slově, poslušně dělají co leader řekne a společně čekají na ten předpovídaný konec světa, konec systému, nebo hromadný úhyn lidstva… který nikdy nepřijde. 🙂 Ale správný leader se drží svého a ubezpečuje své ovečky, že ten konec přijde, že mají vytrvat, mezitím plynou roky a stane se prd.

Znovu připomínám a zdůrazňuji, že na takové teorie se často chytají původně traumatizovaní lidé, které životní krize dohnala k tomu, aby začali hledat smysl a odpovědi jinde. Místo pomoci se z nich snadno mohou stát čekatelé na destruktivní událost, která má vyřešit jejich bídnou a nenaplněnou existenci.
To je důvod, proč jsem psala, že konspirace není duchovní rozvoj. Na čekání na zázrak nic duchovního není. To je prostě jen ideologie.
Dost nepříjemné pro mě bylo zjištění, že do takového otřesného psychického stavu vás může dostat i původně celkem nevinná věc, jako například to, že uvěříte na chemtrails. Jakmile se totiž chytíte na jednu konspiraci, začne se to nabalovat, protože tahle souvisí s tamtou a bez té další by to vůbec nedávalo smysl, takže přibíráte, přibíráte, až jste nakonec zavalení hromadou opravdu velice ošklivých paranoidních představ.

Když uvěříte, že na nás zlí lidé sypou jedy aby nás otrávili a zahubili, najednou tu máte spoustu dalších témat k prozkoumání. Jako třeba, že z chemtrailů pocházejí morgellony. Morgellony vás dovedou k teoriím o tajné manipulaci s nebezpečnými patogeny kříženými s nanotechnologií, které jsou pak naschvál nebo v rámci experimentu vypouštěny do světa. To vás vede k dalším teoriím o spiknutí. Dělají to proto, že chtějí ovládnout vaši mysl? Nebo chtějí snížit množství lidí na této planetě? Jsou to mimozemšťani, nebo hluboký stát?
Zatímco máte dojem, že za počítačem přicházíte k ohromně objevným zjištěním a konečně začínáte chápat, o čem je tento drastický a brutální svět, ten skutečný důvod, proč jste se vůbec do toho dali, vám naprosto uniká.
Prosedíte roky a roky a ve skutečnosti se neposunete absolutně nikam v rámci léčby svého traumatu, dozrání osobnosti a životního postupu. Nejenomže se primární příčina vašich potíží neřeší, ale konspiracemi se naopak ještě více zhorší.

Viděla jsem to mnohokrát. Lidé, kteří propadli konspirátorskému peklu, se zprvu přestali rozvíjet. Přestali se vzdělávat. Pak přestali chodit do práce. Pak odevzdali občanský průkaz a rodný list. Pak přestali platit daně. Přestali uznávat zákony. Přestali respektovat výkonnou moc tohoto státu. A pak? … pak skončili v kriminále, v exekuci, nebo v nějakém jiném zadku, ve kterém nikdo skončit nechce. A vůdce, či autor oné nebezpečné ideologie si dál seděl v teploučku, umyl si ručičky a šel zblbnout nějaké jiné chudáky.

Někdo by mohl namítat, že konspirátor, který dovolí, aby pofidérní ideologie zničila celý jeho život, je vůl… ale není to tak úplně pravda, nebo to určitě není pravda pokaždé. Mnoho z těchto obětí jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, často dokonce i lékaři. Možná, že je to právě ona vysoká inteligence, co může být rizikové, protože takový člověk je hloubavý, chce poznávat, zkoumat a právě to ho může dostat do konspirátorského pekla.
Průměrný Pepík z hospody, kterému stačí že došla výplata a v obchodě jsou rohlíky, se na takové teorie prostě nechytne a zůstává v bezpečí. A zatímco průměrný Pepík z hospody je v pohodě, protože na rozdíl od konspirátora má zaměstnání, bydlení, má zaplacené daně a vychovává děcka, konspirátor, kterému šlape na paty exekutor nebo soudce, na Pepíka plive, že je systémová ovce a žije v matrixu. Pepík přitom ani neví, že je na něj pliváno.

Velké nebezpečí konspirací tkví také v tom, že jsou některé částečně založeny na pravdě, nebo se alespoň může zdát z dostupných dokumentů, že to pravda je. Například vynález auta na vodu a záhadné úmrtí vynálezce. Nebo satanismus s Hollywoodu, program MK-Ultra, systematické popírání existence života z jiných planet a kontakt těchto životních forem s pozemskými lidmi.
Opatrně s tím, velice opatrně… chytíš se jedné z těchto teorií, snadno tě to může srazit až do fáze, kdy odevzdáš občanku a začneš čekat na pád měny. Pozor, pozor. Stalo se to mnoha lidem a žádný z nich nedopadl dobře.

O cestě dobra, tedy o osobnostním a duchovním rozvoji, se víc rozepíšu v návazném článku.

pokračování příště

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2024

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více