Aluška.org: Věděním ke svobodě

Citové zanedbávání není vždy tak očividné, jak by se mohlo zdát. Dokonce to je něco, co si spousta lidí ani neuvědomuje, že se jim stalo, dokud nedosáhnou dospělosti a nezačnou analyzovat své dětství.
O citové zanedbávání se jedná tehdy, kdy vám někdo neposkytuje citovou podporu, kterou by měl dávat, podle druhu vztahu, v němž se oba nacházíte. To se může stát v romantických vztazích, v přátelství, a – jak si dnes probereme – ve vztazích mezi rodiči a dětmi. Není to totéž co citové zneužívání, ale v mnoha ohledech jsou si tyto dvě věci podobné.

I když si tyto problémy možná mnozí rodiče neuvědomují (nebo si to zkrátka jen nechtějí připustit aby se necítili špatně nebo nemuseli slevit ze své pohodlnosti), přesto se to stává poměrně často. Pokud jste vyrůstali s jedním z níže jmenovaných typů rodičů, znáte osobně popsané problémy.

Kontrolující rodiče
Když jsou rodiče příliš kontrolující, nedovolují dítěti, aby bylo samo sebou. Tento typ rodičů nedovoluje svým dětem učinit vlastní rozhodnutí a nevěří jim. Nepřipravují je tím řádně na skutečný svět a zanechávají v nich pocit nedostatečnosti a neschopnosti poradit si sám.

Rodiče, kteří se nikdy nemýlí
Když odmítáte přiznat, že se mýlíte, učíte své děti dělat totéž. Vyrůstají v domnění, že přiznat chybu je hrozná věc a že by se to nikdy nemělo stát. Díky tomu jsou děti náchylnější k manipulaci a lhaní, aby zakryli jakoukoli svou chybu. V oblasti emoční inteligence pak za ostatními dětmi zaostávají. Někdy je nejlepší se dítěti prostě omluvit a uznat chybu.

Nepřítomní rodiče
Nepřítomnost rodičů se na dětech podepisuje opravdu vážně. Způsobuje to, že se dítě stává příliš zodpovědným a bere na sebe mnohem více, než by mělo. Dítě je díky tomu nuceno dospět mnohem rychleji, protože postrádá rodičovskou podporu a pomoc, o kterou by se jinak mělo opřít.

Narcističtí rodiče
Narcističtí rodiče se chovají, jako by na potřebách a pocitech jejich dětí nezáleželo. Staví sebe sama nade vše a nechávají své děti přemýšlet nad tím, jestli do jejich života vůbec patří. Neprojevují jim náklonnost, po které děti přirozeně touží, a pochválí je, jen když děti udělají to, co narcis chce.

Permisivní rodiče
Permisivní rodiče jsou ti, kteří nechávají své děti dělat si v podstatě cokoli, co chtějí. Nezasahují do jejich života a na všechno kývnou. Někteří si myslí, že z jejich dítěte tím roste osobnost a učí se tak samostatnosti, ale je to nesmysl. Takoví rodiče nakonec vychovají bezohledné sebestředné děti, které se nestarají o hranice a city druhých. Prostě šlapou po druhých a jsou nevděčné. Zdravě nastavené hranice učí dítě chápat jak se má chovat a kde je jeho místo. Když hranice nemá, tak to neví.

Perfekcionisti
To jsou rodiče, kteří očekávají, že jejich děti nikdy nevybočí z řady, nikdy neuklouznou a domů budou nosit jenom jedničky. Jsou mnohem přísnější, než by měli být, a způsobují tím, že je jejich děti nesnášejí. Děti díky tomuto přístupu nepřijímají své chyby ani nedostatky a mají proto pocit, že nikdy nebudou dost dobré, ať se snaží sebevíc.

Autoritářští rodiče
To jsou rodiče, kteří nikdy v ničem neustoupí. Chtějí, aby jejich děti byly jako malí robotci, kteří udělají přesně to, co se jim řekne a nebudou okolo toho remcat. Odmítají dětem dovolit, aby se jakkoli projevily, a potlačují veškerou jejich kreativitu. To je nesmírně škodlivé.

Rodiče, kteří si ze svých dětí dělají kamarády
Rodič typu „nejlepší kamarád“ je ten, který toho se svými dětmi sdílí až příliš mnoho. Tento typ rodičů se ke svým dětem chová, jako by byly jejich nejlepšími kamarády, a nic nefiltrují. Vystavují své děti mnohem větší zátěži dospěláckých témat, než by měli, a způsobují tím, že jejich děti dospívají mnohem rychleji, aby tento psychický nápor zvládly. V takovém případě se často děti nakonec starají o své rodiče, místo aby to bylo naopak.

© aluska.org 2022