Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tak pod to se taky mohu podepsat. Je to přesně tak jak je to napsáno. Vyzkoušeno, zažito, prožito. Občas jsem tu intuici neuposlechla a potom jsem se nestačila divit. Často se mi stává, že to přichází jako blesk z čistého nebe a jen pár vteřin před učiněním rozhodnutí. Pokud to náhlé vnuknutí neposlechnu a nestihnu to původní rozhodnutí už zvrátit, tak vždy potom poznám, že jsem volila špatně. Je to opravdu zajímavé jak to funguje. Je to zároveň nevyvratitelný fakt, že existuje úroveň, ve které musí být potencionální budoucnost. Kdyby to tak nebylo, neexistovalo by žádné vnuknutí, intuice, předtucha. Intuice neslouží jen k ochraně života a zdraví člověka. Ale reaguje to a je to ve vztahu i s našimi přáními a zřejmě je to i provázané i s daným osudem jednotlivce. Něco jako smlouva nebo dohoda duše před narozením. K něčemu jsme se uvázali a v tomto životě tím máme projít, něco prožít. To co jsme si před narozením naplánovali. Když potom žijeme běžný život, zasahuje do té cesty naše rozhodování z pozice ega. Tím pádem se můžeme odklonit od předem smluvené cesty. Proto v určitých chvílích může zasáhnout naše duše a s ní spojený duchovní tým průvodců a strážců, kteří zasáhnou přes naši intuici. A vrátí nás zpět na správnou a pro náš vývoj nejlepší a nejbezpečnější cestu. Díky za článek. ✨

To je právě to, co jsem si myslel v roce 2020, že se uvnitř mě děje: Probouzení mé intuice a duchovna. Byl jsem o tom tak skálopevně přesvědčený, že jsem pokračoval v sérii velmi pochybných kroků. Vždycky jsem strašně toužil po tom nějaké duchovní schopnosti ovládat, ale nikdy jsem na to neměl vlohy. Tehdy mi vyšla karta jednorožců, která značila, že jsem v tom sám a taky jsem byl.

Byl jsem tak zaslepený pocitem, že se uvnitř mě konečně po takové době probouzí duchovno a intuice, že jsem chtěl dělat fakt šílené věci. Myslel jsem si navíc, že všude vidím podpůrná znamení. Živě si pamatuji, že jsem si chtěl půjčit auto od tety a jet na 3 dny do Alpských hor a vykonat tam jakýsi rituál (neměl jsem řidičák). Taky jsem mnoha lidem psal do mailu nesmysly. Naštěstí mě zachytilo okolí a jel jsem celý popletený na měsíc do léčebny… Za což jsem zpětně vděčný, kdoví jak by to jinak dopadlo. Jen mě štve, že mě nadopovali práškama a na jednom jsem se stal závislý, bez něj dnes nespím.

Zpětně jsem si z toho vzal velké ponaučení, byla to akutní mánie a fanatizmus a jsem přesvědčený, že se to už podruhé nestane.

Luxovala jsem v ložnici a za otevřenými dveřmi v obýváku si hrála rok a půl stará dcera. Všechny nebezpečné věci byly mimo její dosah – aspoň jsem o tom byla přesvědčená. Najednou mě cosi přimělo v klidu vypnout vysavač a jít se dveřmi podívat. Prostě jsem to musela udělat. Vedlo mě něco nutného, co jsem ani tehdy, ani dnes nedokázala vysvětlit. A zatrnulo mi. Dcera si přitáhla konferenční stolek (celkem těžký a bez koleček) po koberci ke skříňce, na jejíž horní plochu nemohla ani vidět, natož dosáhnout. Ale teď stála na stolku zády ke mně, držela rozpojené dva konce kabelů a povídá: „Mami, díja!“ (rozuměj: díra)
Neodvážila jsem se na ni křiknout, aby do té díry nestrčila prst. Bleskově jsem přeskočila křeslo a chytila jsem ji zezadu za ruce, abych zabránila čemukoli dalšímu.
Intuice? Předtucha? Telepatie? Anděl strážný?
Prostě je to jeden z vlastních zážitků, které mě občas přesvědčují, že jsou věci, které se nedají materialisticky vysvětlit.