Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Dobrý den,
Aluško, ráda bych Vás požádala o radu. Vím, že máte málo času, vím, že máte spoustu práce kolem Vašich stránek, a že Vás asi nebude bavit radit bláznivé puberťačce.
Jmenuji se P.Š. a chodím na Gymnázium. Je mi šestnáct a potýkám se s takovým problémem. Již jsem psychiatra navštěvovala, ale nepomohl mi. Proto jsem po několika bezúspěšných sezeních přestala docházet. Nejedná se o nic spojeného s ezoterikou ani nadpřirozenem, ale o „čistě lidský“ problém. Když jsem obsolvovala ozdravný pobyt v Řecku s organizací Mořský Koník(astma), byla jsem často šikanována. Musela jsem to vydržet měsíc. Měsíc naprostého pekla. Všichni nade mnou ohrnovali nos jen proto, že jsem jiná. Odlišuji se od davu. Poslouchám jinou muziku, jinak vypadám, mám odlišné zájmy. Byla jsem velice utlačována, odstrkována a psychicky týrána. Doktorky a ošetřovatelky vše vyřešily jedinou větou: „To je mezi vámi.“ a bylo, jak jinak. Když mě pak našli v breku, ze kterého jsem dostala astmatický záchvat, vůbec se neobtěžovali řešit, proč se to stalo, řekli jen, že jsem hysterická.

Od té doby mám sebevědomí na absolutní nule. Přitom jsem, podle mého názoru, docela chytrá, kreslím, zpívám, hraju divadlo.. takhle se mi to píše lehce. Ale pochválit se? Nikdy. Nedokážu ani přijmout pochvalu, vždy jsem z ní strašně nervózní, je mi zvláštně a nevím, jak mám reagovat. Většinou sklopím oči a přejdu vše bez poznámky. Všichni mi říkají „Věř si trochu!“, ale mě to nejde. A také, logicky, jsem z každého neúspěchu, výtky nebo hádky zcela na dně. Už několikrát jsem měla myšlenky na sebevraždu a jednou se o ní doopravdy pokusila(to už byl opravdu extrém – do toho rodinné problémy.) S tím se mi taky spojily další pro mě vážné problémy jako nespavost, problémy se soustředěním se škole a pamětí. Jsem stále roztěkaná a dávám si pozor na cokoliv, co na veřejnosti řeknu, aby se do mě náhodou někdo „nepustil“.
Nevím, absolutně si nevím rady. Jak mám znovu nalézt sebevědomí? Jak zase začít fungovat jako normální člověk? Nechci dopadnout jako moje matka. Máte pro mě byť jen sebemenší radu, která by mi pomohla?

Mockrát děkuji za váš čas.

Odpověď:

Ahoj,
Budeme si raději tykat, jsme od sebe jen 4 roky.
Abych se ti přiznala, dost se v tobě vidím, tyhle problémy jsem měla taky, ale musím tedy uznat, že jsem se s nimi vypořádala velmi rychle. Samozřejmě, že pošramocená hrdost a pošlapaná sebedůvěra se napravují opravdu špatně, ale jde to.
Moc ti doporučuji tuto rubriku:

,,Kurz sebelásky: Seriál“
Jak vidíš, má to hromadu dílů. Uvažuji, že je později ještě přepracuji do knihy, odezvy jsou na to skvělé. – Ale na to mám ještě čas.
Ten seriál jsem věnovala právě lidem s problémem, který máš ty a založila jsem ho na vlastních zkušenostech. Rozhodně je lepší, když si celý serál projdeš, uděláš si testy, cvičení, budeš to nějakou dobu zkrátka praktikovat a snažit se zahrnout do svého života, než abych byla stručná v e-mailu.

Totiž tento problém potřebuje řešení zevnitř, postupné a hlubinné a na to je vážně potřeba více času. – Můžu ti zaručit, že až tím seriálem projdeš a když to budeš všechno zkoušet pečlivě, tak se rozhodně posuneš dál, ale jestli s tím zatočíš na 100%, to už je opravdu jenom na tobě a můžeš se mi samozřejmě znovu ozvat, můžeme to prokonzultovat. – Určitě si to ale natiskni a pracuj s tím, jakoby to byla učebnice. Jsou to návody, názory a postoje, které ze mě udělaly to, čím jsem dnes. Něco mi řekli andělé, na něco jsem si přišla sama, něco jsem vyčetla, něco přišlo odjinud, ale vím, že to funguje a že to jde.

Na nějakou sebevraždu se zvysoka vykašli, opravdu to není vůbec dobrý nápad. Mnohem lepší je se tomu problému postavit a porazit ho. Věř mi, já jsem si tím prošla.
Rozhodně ale co se týče šikany do budoucna, to si nemůžeš nechat líbit. Musíš v sobě najít nějaký tvůj agresivní střípek povahy a dát útočníkovi jednoduše ,,přes držku“, protože jak vidíš, následky můžou být opravdu ošklivé a šrámy, které si potom neseš na duši, bolí mnohem víc, než když projevíš sílu a popereš se.
Já byla taky vždy adept na šikanu, ale když to na mě někdo zkusil, tak se mi prostě udělalo červeno před očima a dala jsem všem tak za vyučenou, že okolo mě chodili dalších pár let po špičkách. – Nemusíš mít sílu, ani být kdovíjaký karatista. Stačí moment překvapení, prostě nepřemýšlet a jednat hned. Tahle povaha se člověku hodí nejenom ve škole, ale v životě taky, nesmíš si nic nechat od ostatních líbit, braň se. Mysli na to do budoucna a braň se hlavně kvůli sobě, aby sis tím nemusela projít znovu.

Začni stavět své sebevědomí na tom kurzu sebelásky a pak se mi ozvi znovu, ráda ti pomůžu. – Psycholog ti sice nepomohl, ale ten kurz ti pomůže, opravdu. To totiž není vyčteno z debilní učebnice psychologie a jakýchsi tabulek, co sesmolila valná hromada nějakých dědoušků 🙂 – To jsou zkušenosti prověřené životem a dalšími čtenáři. Jenom do toho musíš jít poctivě, neboj se toho.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr“ pro další otázky a odpovědi – ZDE

• Další obrázky andělů: ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/