Aluška.org: Věděním ke svobodě

,,Knihy jsou ti nejtišší a nejstálejší přátelé, jsou ti nejdostupnější a nejmoudřejší rádci a nejtrpělivější učitelé. “ – Charles William Eliot

Literatura, ve formě románů, povídek, poezie či divadelních her, nám může umožnit překročit naše fyzické prostředí. Stačí několik vět, abychom se s Hemingwayem přenesli na Kubu padesátých let, s Lewisem do Narnie či s Hosseinim do současného Afghánistánu. Spisovatelé nás provázejí neznámými cestami v botách fiktivních postav, se kterými se učíme soucítit. Ale v době, kdy knihu odložíme, jsme to často my sami, o kom jsme se něco dozvěděli.

Hlavně na tuto vlastnost přesahu knih byl zaměřen online kurz s názvem Literatura a duševní zdraví: četbou pro duševní pohodu, který uspořádala Warwick univerzita v Anglii. Cílem kurzu je prostřednictvím rozhovorů se spisovateli, herci a profesory ukázat, že čtení beletrie je účinný způsob na zvládání nespočtu duševních poruch a emocionálních situací.

Stephen Fry o čtení a depresi
Jedna z klíčových postav, se kterou tým organizátorů kurzu mluvil, byl slavný anglický intelektuál Stephen Fry. Jako uznávaný komik, herec, televizní moderátor a spisovatel se Fry stal jednou z nejznámějších tváří anglické kultury. Je uznávaný pro svůj vtip a znalosti. I on během svého života bojoval s manickou depresí a bipolární poruchou. Tváří v tvář svým problémům s duševním zdravím, nacházel útěchu a pochopení v románech a poezii.
Je přesvědčen, že hlavně to druhé bylo důležité pro jeho schopnost pochopit a vyjádřit sám sebe, ať už ji četl nebo psal.

,,Zdá se, že jazyk a poezie jsou pro mě přirozenou cestou, jak se poprat s démony, ale i před nimi uniknout,“ řekl Fry. ,,Když jste básník, umíte vyjádřit myšlenky neobvyklými způsoby; umíte vyjádřit své pocity, turbulence, ke kterým ve vás dochází.“
Fryovy názory na moc poezie v jeho osobním boji proti problémům s duševním zdravím jsou příkladem transformační síly, kterou může mít beletrie na psyché.

Kurz byl pro poučení 9000 účastníků zaměřený na šest hlavních psychických příhod a onemocnění – stres, hluboký žal, smutek ze smrti blízké osoby, trauma, depresi a bipolární afektivní poruchu, stárnutí a demenci. Nebylo to ale poprvé, co výzkumníci vytvářeli teorie o vlivech literatury na duševní pohodu.

Biblioterapie
Představa literatury jako terapie se objevila koncem 19. století a razil ji ,,otec moderní psychologie“ Sigmund Freud. Během svých sezení s válečnými veterány předepisoval těm, co trpěli posttraumatickou stresovou poruchou (PTSP), ,,uklidňující“ knihy. Jeho metoda se ukázala být natolik úspěšná, že se stalo běžnou praxí u vojáků, vracejících se z 1. světové války, předepisovat jim kurz čtení a doporučit, aby o svých zážitcích psali, což se postaralo o objevení literárního žánru – válečné poezie.

V 21. století se o této metodě běžně hovoří jako o biblioterapii a důležitost získala díky dvěma lidem. Susan Elderkinová a Ella Berthoudová založily svou biblioterapeutickou síť Škola života po letech přátelství, kdy si navzájem doporučovaly knihy na základě toho, co je v té době trápilo.
Škola života nyní nabízí úplné psychologické posouzení, osobně i na dálku, a také seznam ,,knih na předpis“, šitý konkrétně na váš emocionální a psychologický stav.

Přestože povznášející účinky literatury zažili mnozí z nás, obor biblioterapie se nezakládá jen na anekdotických důkazech. Studie publikovaná v roce 2011 v časopise Annual Review of Psychology ukázala, že když účastníci četli v příběhu nějaké postavy pasáže o emotivních událostech, prožívali stejnou emoci jako ta postava.
Navíc skeny funkčního zobrazení magnetickou rezonancí ukázaly, že oblast mozku stimulována nějakou aktuální emotivní událostí byla stimulována i při čtení podobně emotivní pasáže. Výsledky prokázaly, že síla empatie s fiktivní postavou nás připravuje na podobné události v našich vlastních životech, což nás zase dělá psychicky schopnějšími vyrovnávat se s budoucími nepříjemnými emocemi nebo situacemi.
Pro čtenáře nejsou výsledky této studie překvapující. Biblioterapii však dodávají tolik potřebnou vědeckou důvěryhodnost pro univerzální využití jejích principů.

Ztratit se na několik hodin do fiktivního světa nám může poskytnout dokonalý protijed na stresy a trápení každodenního života. Také nám to pomáhá stát se empatičtějšími, nezaujatějšími a plně rozvinutými osobnostmi, schopnými dávat smysl našim vlastním životům a také životům jiných.
V obrovských spoustách vydaných knih najdeme lidi, živé nebo mrtvé, kteří nás vedou k pochopení sebe sama a kteří vyslovili myšlenky, které se my, ze strachu před označením za nenormální jedince, vyslovit bojíme.

Beletrie nás učí, že tímto reálným světem neputujeme sami.

,,Nejlepší chvíle čtení jsou ty, když narazíte na něco – myšlenku, pocit, způsob pohledu na věci – co jste pokládali za jedinečné, specifické pro vás a teď to tam je, zachyceno někým jiným. A … je to jakoby se objevila ruka … a uchopila vaši.“ – Alan Bennett

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje